Historie jednoho starého obrazu pana Ivana.

13. srpna 2018 v 16:31 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..
Mnohé obrazy a věci mají svoji historii. Dovídáme se ji různými způsoby. Toto je jeden, který někdy používám pro svůj blog.
Uvádím k tomu následující vyjádření pana Ivana:

Už několikrát jsem zmínil náboženský obraz držený v rodině. Dnes restaurovaný a nově zarámovaný. Pokud by Vám to nevadilo, chtěl bych Vaším prostřednictvím ( na blogu) jej uvést. Zrovna dnes se o něm zmiňuji, jako o upomínkovém předmětu na moji nevlastní babičku. Obraz je podle restaurátora dílem nějakého klášterního laika.
Do rodiny se dostal při stěhování některého zrušeného kláštera v Brně, jako odměna za přípřež formanovi při překonávání rozlité Dyje pod Pálavou, při jízdě do Rakous.
Obraz je datován odhadem do let 1760 - 80 byl součástí křížové cesty s názvem Zvěstování. Je to naturalistická scéna. P. Maria se pohybem ruky zříká ohlášené role a sv. Josef se sekerou v ruce poslouchá rozmrzele vypaseného anděla ( jak se udržel ve vzduchu je mi záhadou). Vše se odbývá v jakémsi příbytku a současně tesařské dílně. (Vklad do zachování obrazu mě přišel na 25000.-Kč- to jen pro ilustraci co stojí restaurování. )
Snad mi to Pánbu ( pokud je ) přičte k dobru. I. Fenz

P.S. Samozřejmě, pokud se rozhodnete obraz uvézt máte i můj souhlas k otištění napsaného. Děkuji IF.


Co předcházelo vysvětluji touto skutečností z dob mých předků:

V horním klášteře v Rajhradě byly do r. 1948 jeptišky. Tam bylo vidět katolický přístup. Ženské? Tak jen skromná kaple, jednoduchá budova a dost přízemní, ale pragmatická činnost. Venkovská děvčata tam získávala "katolický" brus.
Pracovaly v zahradě s léčivkami, učily se vařit, měly stateček s dobytkem pro samozásobení. Moje nevlastní babička tam byla od 12let ( byla poněkud duševně opožděná a rodiče ji dali hlídat klášteru, aby se vyhnuli běžným vesnickým následkům).
Byla tam do 18let, pak měla na výběr, složit "věno" a slib, aby se stala řádovou sestrou nebo ven a živit se sama. Naučily ji vařit a poslouchat na slovo.
Dohazovač jí našel "ženicha" vdovce 45letého se 4 dospívajícími dětmi. Co měla dělat? Sklopit hlavu na klekátku pod náboženský obraz, který dostala darem a stát se "matkou". Dědek byl o půl hlavy menší, ale pro facku nešel nikdy daleko. Přesto žena denně klečela ráno i večer pod obrazem a děkovala Bohu ( tedy já nevím za co).
Obraz jsem zachoval předáním restaurátorovi a rámařovi (posílám obrázek v dnešním stavu), abych památku na tu prostou ženu v rodině zachoval.

Nemáte také někde na půdě nějaký starý obraz s podobnou historií?


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 13. srpna 2018 v 18:40 | Reagovat

Obraz má svou historii a při pohledu na něj i určitou symboliku,
Více mě však zaujal smutný příběh vaší babičky.

2 nar.soc. nar.soc. | 13. srpna 2018 v 18:48 | Reagovat

Dobré odpoledne.

Děkuji za uvedení. Doplním co ještě o obrazu vím. Moje zmíněná babička byla druhá ze 4 sester (nejstarší byla kdysi zmíněná "teta" mojí matky, Mařena). Třetí sestra se vdala do vesnice Iváň u Pálavských jezer. Kdysi tamní sedláci měli vypsanou robotu s potahem, jako přípřež u hospody na císařské silnici, když se u Mušova rozlila Dyje. Pak jezdili formani s přípřeží místně znalých přes zatopenou silnici ( mnohdy až 50cm vody). Byla to nařízená práce a jako každá robota zdarma. Ovšem formanova pověst se opírala o solidnost a doručení zásilky v každém počasí. Proto forman ze svých zdrojů poskytl robotujícímu nějakou odměnu. V tomto případě prý forman vezl majetek zrušeného brněnského kláštera. Po přebrodění vytáhl z nákladu obraz a dal jej robotujícímu sedlákovi. Ten s ním měl jistě patálii, sedět na koni, vézt na ruce druhého v páru vodou zpět a ještě obraz 75 x 90cm, nebylo jistě jednoduché. Byl věřící a daru si považoval ( forman už méně, když s ním "zaplatil" a komplex křížové cesty znehodnotil).
Když měla moje nevl. babička zásnuby, dostala ten obraz od své mladší sestry, protože se chystali v Iváni přestavět chalupu a taková věc skoro vždy překáží. Navíc obraz byl v té  rodině už 150 let, zčernalý s rámem poničeným červotočem. Věřící babička zavěsila obraz na starou vlhkou stěnu. Podepřený dvěma skobami a zavěšený na šňůře šikmo od zdi shlížel na klekátko pod ním. Tam hořela petrolejová lampička a "udila obraz" vedle ležel kancionál s modlitbami. Dvakrát denně tam babička dlela a "rozmlouvala" s Bohem až do svého konce. Pak obraz převzala moje matka. Za obrazem byl kbelík opadané zavlhké omítky, malba dole oprýskaná, plátno vyboulené a jen v horní části šlo spatřit náznaky figur. Matka obraz oboustranně otřela, dala jej na suché místo (na skříň) až se rozhodne co s ním dál. Můj otec byl proticírkevně naladěn ( důvod jsem už dříve uvedl) a obraz ho iritoval. Když obcí pojížděl výkupčí králičích kožek ( vykřikoval, že vykupuje i starožitnosti) matka nebyla doma. Otec vynesl 10králičích kožek a smluvil odkoupení obrazu, v r. 1985 za 50Kčs. Kůžkař jel dál, matka přišla a hned zjistila, že je obraz fuč. Prodal jsem ho kůžkařovi! Matka na kole stíhala kůžkaře, musil obraz vrátit, na pedálu ho dovezla domů ( svatí se učili jezdit na kole). Pak se rodina radila co s ním. Navrhl jsem uložit a necháme ho restaurovat. Jenže kde vzít odborného restaurátora za rozumný peníz? Rodiče zemřeli, já vše zdědil za závazek vyplatit další 4 sourozence. Moje dcera převzala dům na hypotéku a obraz mi vnutila, že jej opatrovat nebude. V r. 1994 jsem se přes syna v Praze seznámil s ukrajinským akademickým malířem a restaurátorem. Už se zde "zachytil" měl rodinu a přijímal zakázky. Dovezl jsem obraz na prohlídku. Kroutil nad ním hlavou, že je plátno shnilé, malba značně zničená, dílo je podprůměrné a restaurace značně obtížná a nákladná. Dohodli jsme rámcovou cenu a dal se do toho. Očistil zbylou malbu, zpevnil ji kousek po kousku injekční stříkačkou, změkčil ji pro následnou manipulaci s výměnou napínacího rámu, kde byla podlepena a znovu na nový blindrám vypnuta ( potřeby si vozil z Německa ). Malba byla odborně dotvořena a po půl roce zrání, byl obraz přelakován. Byl mi restaurátorem doporučen nový, široký, zdobný a zlacený rám ( koupil jsem větší na Sbazaru ) a nechal obraz nově zarámovat. Vypadá to na nenávratně vydané peníze, ale je to pěkná věc, bohužel 100 x 115cm. Do dnešních místností moc velká. Z tohoto důvodu se nikdo z rodiny nehrne obraz převzít. :-D

3 nar.soc. nar.soc. | 13. srpna 2018 v 18:58 | Reagovat

[1]:

Jmenovala se Kotylda. Všichni jí říkali Glotka. Byla prostá, pomalá, ale kdo jí poznal tak si ji oblíbil. Žila prostý a jednoduchý život, který jí vyhovoval. Její životní trauma byl syn. Mirek se narodil v r. 1930 a v r. 1945 ho zabil dělostřelecký granát s nímž jako kluk nešťastně manipuloval. Měla mě jaksi za náhradu syna. Vždy jsem to pocítil v její přítomnosti. Tehdy jsem si toho nevážil, zemřela před 45lety. ;-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 19:29 | Reagovat

[3]:To mi připomnělo babičku, matku tatínka. Byl to docela čisílko syn, měli s ním kdovíjaké trable. Něco jsem vyspala hmned v r. 2008, když jsem začala  psát do blogu. Když se po druhé opženil a nakonec v 39 letech zemřel na tbc,  vzala už před tím k sobě mého bratra- byl mu rok a půl a kromě jednoho roku, kdy měl 5 let byl u ni. Náhrada za syna, rozmazlování také. Sama na to přišla a těsně před smrtí si mi postěžovala tak trochu, že ho upřednostňovala přede mnou. Tak to bývá, no.

5 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 13. srpna 2018 v 19:33 | Reagovat

[3]:Občas to tak je, možná ne až nevážil, spíše jste byl zahleděn jiným směrem. Připadalo vám to samozřejmé, myslím si, že každý má takový "malý dluh" k určitým lidem z okruhu rodiny. :-)  ;-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 20:39 | Reagovat

Mám rád podobné příběhy a podobné "investice", nad kterými možná zkušení makléři kroutí hlavou, protože si jejich moderní metodika oceňování nedokáže poradit s vyčíslením citu, rodinné tradice a úcty k člověku.

7 nar.soc. nar.soc. | 13. srpna 2018 v 21:02 | Reagovat

[6]:

Restaurátor má zkušenosti z restaurování ruských náboženských ikon. Potvrdil, že v mnohé ikony nemají větší uměleckou hodnotu, ale souvislost s rodinou je povyšují na jedinečná díla, kdy se i chudí lidé dnes rozhodují pro odbornou restauraci. Ukrývaná ikona posilovala náboženskou víru na ukrajinské vesnici proti řádícím bolševikům a po nich nacistům. ;-)

8 Lydie Lydie | 13. srpna 2018 v 23:40 | Reagovat

Zajímavá historie obrazu....

9 nar.soc. nar.soc. | 14. srpna 2018 v 8:05 | Reagovat

[3]: Oprava,.. jmenovala se Klotylda......

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 11:00 | Reagovat

To mne napadlo, že tam chybí jen l. :-)

11 Katty Katty | Web | 14. srpna 2018 v 13:26 | Reagovat

Můžeme jen odhadovat pravý smysl symboliky :) To je právě to co na obrazech miluji ze všeho nejvíce :)

12 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 13:39 | Reagovat

Nikdy není tak zle, aby nemohlo byt ještě hůř a tak je vždy za co děkovat...tak možná nekdo uvažuje...Na druhou stranu, ten děd mohl být rad, že nedopadl jako mlynář Vávra...a to Marysa byla hodně trpělivá...nakonec pretek pohár

13 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 17:53 | Reagovat

Já jsem asi slepá, ale vypaseného anděla si představuji trochu (hodně) jinak :-D.

14 bábina bábina | 14. srpna 2018 v 18:34 | Reagovat

[12]: Ve skutečnosti to bylo jinak. Podobně jak je popisované výše. Byla to moc hodná ženská a i ty nevlastní děti vychovala. To mně vyprávěla tchýně, byla se v té obci podívat.

15 bábina bábina | 14. srpna 2018 v 18:35 | Reagovat

[7]: Pokud se na obraz zadívám, myslím, že tam něco z ikonografie přidal...

16 bábina bábina | 14. srpna 2018 v 18:49 | Reagovat

U nás v Oboře stával zámeček. V 80. letech minulého století byl zbourán, ale ještě předtím byl vydrancován. Dva obrazy s motivem našich mýtických dějin velké asi 150x120 se dostaly v první třetině 20. stol. do hospody, pak do domácnosti hospodské. Po její smrti obrazy dostala její vzdálená příbuzná, která se nyní stěhuje a obrazy darovala 35 letému pánovi, u kterého je předpoklad, že je neprodá.

17 Natálie Natálie | Web | 15. srpna 2018 v 9:07 | Reagovat

moc pěkné.. :) a ještě hezčí když to má takovýhle příběh.. :)

18 nar.soc. nar.soc. | 15. srpna 2018 v 11:33 | Reagovat

[14]:

Autoři, bří. Mrštíkové zkompilovali příhodu z několika stanovišť a situací.
Hnízdo dodnes neústupných Lízalů je v Moutnicích. Mlýn s rybníkem  byl až v Martinicích. Příhoda s otráveným se prý stala v Těšanech ( mezi Moutnicemi a Martinicemi). Travička stanula před soudem a na základě polehčujících okolností dostala poměrně mírný trest. O Franckovi není nic známo (bylo to spisovatelské vylepšení). Osobně kupuji kávu Velvet z Penny vlastnoručně a nic mi z ní nehrozí. :-D

19 bábina bábina | 15. srpna 2018 v 18:04 | Reagovat
20 nar.soc. nar.soc. | 15. srpna 2018 v 19:11 | Reagovat

[19]:

Děkuji za historické doložení. Dávno jsem četl, že mlynář "Vávra" přišel do hospody přes kopec a to je možné jen z Martinic. Nepřímo jste potvrdila, že dílo "Maryša" je kompilát z vesnického prostředí.

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 21:13 | Reagovat

[19]: Obvykle to napsané se liší od skutečných příběhů , ale  lidé to berou podle napsaného. ;-)

22 bábina bábina | 16. srpna 2018 v 10:44 | Reagovat

[20]: Možná v knižním zpracování svou roli hrála i nešťastná láska. V tom článku je to naznačené a lidé si to v Těšanech povídají, že Mrštík byl do Maryše zamilovaný.

23 bábina bábina | 16. srpna 2018 v 10:48 | Reagovat

[22]: Zapomněla jsem uvést, že si to povídali, před několika desítkami let. Možná pravdivý osud Maruše zapadl v zapomnění, tak jako samotné dílo. Mladší generace znájí jen několik průpovídek z díla.

24 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 13:47 | Reagovat

Mrštíkové psali hodně o vesnických osudech. Vesnický román je toho dokladem a je to moc hezké, i když místy trochu smutné čtení. Ale i humor tam je- doporučuji. Aspoň by si mladí lidé měli přečíst, jak to chodilo v rodinách, jak musely děti poslouchat rodiče a nezbylo jim nic jiného, hlavně u děvčat. ;-)

25 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 13:53 | Reagovat

Zrovna něco podobného jsem popisovala v příběhu jedné mé známé v r. 2010 http://ruzenka.blog.cz/1005/marienka-obycejny-zivot
Toto je 1. díl, ve kterém je tehdejší život popsán.

26 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 14:04 | Reagovat

Další lze číst tuknutím na odkaz na konci dílu.

27 Miloš Miloš | Web | 11. září 2018 v 20:00 | Reagovat

25 tisíc za restauraci je opravdu dost.
Já se o obrazy hodně zajímám, žádný originál ale doma nemám. Opožděně však lituji, že jsem v antikvariátu nekoupil nějaký obraz známého malíře Adolfa Kosárka, kdysi jich tam nabízeli větší množství, zřejmě to bylo z dědictví, a za ceny kolem 10 tisíc. Tehdy to byl asi čtyřnásobek platu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama







Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx