Já jsem v tom kalupu úplně zapomněla, že jsem právě před deseti lety 12. srpna 2008 začala blogovat...


♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥


Srpen 2018

Přírodní rezervace Malý Kosíř-Fanynka vypravuje 4.

Pondělí v 22:55 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..

Přírodní rezervace Malý Kosíř
V minulém vyprávění jsme se dozvěděli, že Ječmínek zmizel. Nebojte se, na své milé Hanáky nezapomněl.
Zanechal jim na Malém Kosíři poklad. Ne, jen tak obyčejný. Zlatý má být ten poklad. Proto lidé z okolí poklad hledají, ale doposud marně. Asi ho střeží to bájné vojsko…
Pomalu sestupujeme a najednou uvidíme čerta. Jen takového malého, mrňavoučkého, přesto lokalita nese název Čertova hora.

Čert jeskynní.

Využila sem dobré rady-nohy hore!

Sobota v 15:02 | Ruža z Moravy |  Různé ze života
Občas zkouším některé rady, prý dobré pro tělo na sobě. Samozřejmě pokud nejsou moc náročné. Dnes jsem v 9 hodin dopoledne došla k názoru, že musím vyzkoušet následující polohu. Na zem jsem lehat nechtěla a tak jsem rozhodla, že bude vhodná moje na široko roztažená postel- viz foto se šipkou a našim kočičím duem. To předešlé je ilustrační foto, co bylo u návodu. Takže, jak to dopadlo...

Fanynka vypráví o pobytu v lázních Slatinice - 3.

Pátek v 21:05 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..
Fanynka vypráví o pobytu v lázních Slatinice:

Přírodní park Velký Kosíř
Když se řekne Haná, většina z nás si vybaví výraznou rovinu, nebo také, lidově placku. Že to není s tou plackou docela pravda, jsem se přesvědčila při výšlapu ze Slatinic na Velký a Malý Kosíř přes obec Slatinky a zpět do Slatinic.První zastavení jsme udělali u kamenného pomníku připomínající událost z 10. listopadu 1998. Nedaleko obce Slatinice se zřítil vojenský vrtulník Mi-24, letící z irského Aldergrove. Ze čtyřčlenné posádky katastrofu nikdo nepřežil.



Přes úporné vedro šlapalo se nám dobře, postupovali jsme stínem lesa porostlého duby a smrky, sem tam se objevila borovice a nálety vyrostlé akáty.

Dobrá rada není na škodu-pro zdraví...

Čtvrtek v 20:58 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..
Došlo mi emailem od Evy a hodilo by se mi to, jen najít volnou plochu, kam si lehnout a opřít nohy o zeď.
Najděte si 15 minut denně a dejte si nohy do této polohy. Vaše tělo Vám za to poděkuje a budete se cítit jako vyměnění!
Možná by vás nikdy ani nenapadlo, jak obrovské výhody dokáže mít tato jednoduchá statická poloha na vaše zdraví a aktuální stav.
Najděte si každý den po práci - například v obýváku u televize - čas na tuto jednoduchou pozici. Kromě toho, že ulevíte svému srdci a oběhové soustavě, jde o nejsilnější zbraň proti křečovým žilám. A to ani zdaleka není vše!

Slatinice -lázně-Fanynka vypravuje 2.

Čtvrtek v 16:51 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..

SLATINICE - LÁZNĚ.
--------------------------

Na začátku všeho stál, jak jsem se již v předcházejícím článku zmínila, lékař Tomáš Jordán z Klausenburka. Označil položení pramene, chemické složení vody a její léčebné účinky.
Něco málo, kdo to byl Tomáš Jordán.
Narodil se v roce 1539 v Klausenburku, dnešní rumunská Kluž, jako potomek saských přistěhovalců. Studoval na universitách v Německu (Wittenberk), Francii (Paříž, Montpellier), Švýcarsku (Basilej, Curych) a Itálii (Padova, Bologna, Pisa, Řím).
S císařem Maxmiliánem II. se zúčastnil tažení jako lékař proti Turkům a po návratu zahájil ve Vídni ordinaci.
Zde se seznámil a spřátelil s biskupem Jednoty bratrské Janem Blahoslavem. Přátelský vztah k evangelíkům vedl k rozhodnutí, že v roce 1569 přijal místo zemského lékaře markrabství Moravského se sídlem v Brně, a to jako vůbec první oficiální zemský fyzikus na Moravě. V roce 1573 byl Tomáš Jordán přijat do rytířského stavu na Moravě s přídomkem z Klasenburku. Zemřel v pouhých 47 letech. Minerální prameny Zlínského kraje, Michal Girgel, Jaroslav Hrabec, Pavel Šnajdara.
V roce 1684 dostávají Lichtenštejnové povolení k provozu lázní, v roce 1694 jsou lázně již v provozu. Pravděpodobně malé a jen s dřevěnými budovami. V roce 1731 byly položeny základy, ale budova nebyla postavena, z důvodu, že realizace stavby stojící na močále by si vyžádala značné náklady. Lázeňský dům, nynější lázeňský dům Morava byl postaven až o dva roky později.
Lázně jsou známé jako nejstarší lázně na Moravě, kde se především léčí nemoci pohybového ústrojí, pro své léčivé účinky bývají nazývány hanácké Piešťany.




Historie jednoho starého obrazu pana Ivana.

13. srpna 2018 v 16:31 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..
Mnohé obrazy a věci mají svoji historii. Dovídáme se ji různými způsoby. Toto je jeden, který někdy používám pro svůj blog.
Uvádím k tomu následující vyjádření pana Ivana:

Už několikrát jsem zmínil náboženský obraz držený v rodině. Dnes restaurovaný a nově zarámovaný. Pokud by Vám to nevadilo, chtěl bych Vaším prostřednictvím ( na blogu) jej uvést. Zrovna dnes se o něm zmiňuji, jako o upomínkovém předmětu na moji nevlastní babičku. Obraz je podle restaurátora dílem nějakého klášterního laika.
Do rodiny se dostal při stěhování některého zrušeného kláštera v Brně, jako odměna za přípřež formanovi při překonávání rozlité Dyje pod Pálavou, při jízdě do Rakous.
Obraz je datován odhadem do let 1760 - 80 byl součástí křížové cesty s názvem Zvěstování. Je to naturalistická scéna. P. Maria se pohybem ruky zříká ohlášené role a sv. Josef se sekerou v ruce poslouchá rozmrzele vypaseného anděla ( jak se udržel ve vzduchu je mi záhadou). Vše se odbývá v jakémsi příbytku a současně tesařské dílně. (Vklad do zachování obrazu mě přišel na 25000.-Kč- to jen pro ilustraci co stojí restaurování. )
Snad mi to Pánbu ( pokud je ) přičte k dobru. I. Fenz

P.S. Samozřejmě, pokud se rozhodnete obraz uvézt máte i můj souhlas k otištění napsaného. Děkuji IF.


Co předcházelo vysvětluji touto skutečností z dob mých předků:

V horním klášteře v Rajhradě byly do r. 1948 jeptišky. Tam bylo vidět katolický přístup. Ženské? Tak jen skromná kaple, jednoduchá budova a dost přízemní, ale pragmatická činnost. Venkovská děvčata tam získávala "katolický" brus.
Pracovaly v zahradě s léčivkami, učily se vařit, měly stateček s dobytkem pro samozásobení. Moje nevlastní babička tam byla od 12let ( byla poněkud duševně opožděná a rodiče ji dali hlídat klášteru, aby se vyhnuli běžným vesnickým následkům).
Byla tam do 18let, pak měla na výběr, složit "věno" a slib, aby se stala řádovou sestrou nebo ven a živit se sama. Naučily ji vařit a poslouchat na slovo.
Dohazovač jí našel "ženicha" vdovce 45letého se 4 dospívajícími dětmi. Co měla dělat? Sklopit hlavu na klekátku pod náboženský obraz, který dostala darem a stát se "matkou". Dědek byl o půl hlavy menší, ale pro facku nešel nikdy daleko. Přesto žena denně klečela ráno i večer pod obrazem a děkovala Bohu ( tedy já nevím za co).
Obraz jsem zachoval předáním restaurátorovi a rámařovi (posílám obrázek v dnešním stavu), abych památku na tu prostou ženu v rodině zachoval.

Nemáte také někde na půdě nějaký starý obraz s podobnou historií?



Fanynka byla v lázních Slatinice a vypráví- 1.

11. srpna 2018 v 20:18 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..
Nabízím vám povídání o tom, jak a kde se láznila naše milá vyprávěčka Fanynka-bábina. Je ochotná se o své zážitky podělit a já jsem to přijala s radostí, protože ve Slatiniccích mám dávnou kamarádku. Spolužačka Věra tam byla pracovnicí v lázních dlouhá léta a dodnes ji tam některé pracovnice znají, což mi Fanynka potvrdila. Tak se začtěte, možná někdo z vás tyto lázně zná.





Nejdříve se projdeme obcí za doprovodu místního historika pana Opletala, pak si společně s ním prohlédneme lázně a na konec se vydáme na túru po okolí. Na túru již půjdeme jednotlivě, pan Opletal má již 84 roků, ale při prohlídce Olomouce nám mladším dal zabrat.

Nový domov - 113.

4. srpna 2018 v 21:21 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
U stolu v jídelně seděla Lída, Eva a Jindra a čekaly na ostatní. Lída přemýšlela nahlas:
"Kolik let uběhlo od doby, kdy jsem se strachem a podivnými pocity přišla do tohoto Domu soc. služeb- říkali jsme tomu Dům pečovatelské služby. Nakonec je tady dost samostatných lidí a jen ten větší úklid domu je zajišťován. Pečovatelka sem chodí také, zdravotní sestra podle potřeby. Vystřídalo se tady pár lidí. Vlastně dost, ale kdo si má všechno pamatovat, že?"
Jindra se přidala:
"To je fakt. Já si moc dobře pamatuji, jaká jsem byla protivná baba a pěkně jste mne zpacifikovaly. Ono se dá těžko něco namítat, když člověku pomůžete v nouzi a on by měl být dál mrzutý. Víš, ale hodně bylo vše ovlivněno tou tvojí rodinkou. Jediný syn s manželkou a jedna z dcer jsou v původním domově, bývalém tvém, Lído. Hana, Vít a dokonce i jeho rodiče se stěhovali do nového domova. I pravnučka změnila bydliště od tety Jany a otce Jiřího ke své mamince Haně a jejímu manželovi Vítkovi. Doufám, že to říkám dobře."
"To víš, že ano. Stejně si pamatuješ dost. Nezapomeň na moji dceru a její Gitu, také mají obě nový domov, od původního dost daleko." Pokyvovala hlavou Lída. Pozdravily se s dalšími příchozími.
"Moji rodinu jsme tady už probraly, zavzpomínaly, ale těch změn, co tady bylo! Úmrtí, sebevraždy, různé nedobroty, smíření. Nejvíc se toho dělo kolem manželů Přibylových a Dany. Nebýt tady Jindry, Lídy, Evy a dalších lidí, nevím, jak by vše s nimi dopadlo." Ozvala se Věra.
Ela jen zabrblala:
"Však ty máš také docela štěstí, že, Věrko, s Karlem?" Věra na to nic neřekla, ale podívala se posmutněle na Elu.
"Snad pořád ještě nežárlí? " Pomyslela si.
Jindra se dívala ke dveřím, jako by někoho čekala. Dočkala se. Ve dveřích jídelny se objevila Dana s Vojtou a za nimi Jana s Alešem. Také paní recepční a pečovatelka Zdenka.
"Tedy, Jindro, tys je všechny pozvala? To už je úplné setkání po letech. A to jsme spolu nechodili do školy." Zasmála se Lída.
"No víš, chtěla jsem nás mít trochu pohromadě a nakonec přece Janin Aleš už je také obyvatel tohoto Domu, tak se nediv." Jindra oponovala a pak hned dodala:
"Paní recepční, dnes jste náš host, pečovatelka také. Holky, kdo se ujme se mnou obsluhy? Na vedlejší stůl jsme něco připravily, bude se pít, konzumovat a Karel nám pustí nějakou písničku, ale ne moc nahlas, abychom se slyšely při řeči, ano, Karle?" Obrátila se na něj a začala rozdávat připravené občerstvení. Věra s Evou se ujaly obsluhy.

"Nebýt tady těch mladších, připadala bych si jako v klubu důchodců" svěřovala se Ela Helze, která se jen usmála a řekla:
"No a co, máme své roky, ještě tady nějaký čas snad budeme a je nám docela fajn, ne?"
Bylo zajímavé se dívat na jednotlivé lidi, kteří se ještě před pár lety neznali a bydlení v novém domově je většinou sblížilo natolik, že se jim ta změna už nezdála tak hrozná, v některém případě vlastně vítaná.

Tady je opravdu konec, ale než něco budu psát, mohu vám doporučit jednu moji povídku z dubna 2010:
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Takže odsud můžete opět zatím číst, dokonce jeden díl za druhým a u nich komentáře z té doby..Určitě pár lidí ji ještě nečetlo, psala jsem ji ještě na blogu Novinek, sem mne převedli v říjnu 2010.Jen je třeba se šipkou vlevo nahoře vrátit po přečtení každé kapitolky na Nový domov 113, na další kapitolku Anduličky pod článkem.



Kavárna u Ruži - srpen 2018

1. srpna 2018 v 0:05 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi


Vítám Vás v další Kavárně, srpnové, výroční - 12.8. je to 10 let mého blogování. Nebudu se rozepisovat, jen snad kdo by měl zájem podívat se na články z počátku mého blogování, kdy jsem psala hodně o lidech z rodinné "kroniky" najdete je zde.


Případně vzpomínku z jiného soudku tady.

Myslíte, že ty pranostiky na srpen, které jsem našla na netu jsou letos pravdivé? Tedy spíše jestli budou pravdivé?

Měsíc srpen





Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx