♥♥♥♥♥♥♥♥


Jeník vypravuje- ze života v Beskydech.

23. června 2018 v 11:04 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..
Aby toto vyprávění z Kavárny červnové nezapadlo, dávám je do článku zvlášť.
Jen na okraj: komentáře pana Jeníka jsou vždy vtipné, tak trochu "kritické" ke konání lidí, ale moc rádi je čteme. Aspoň mně po ránu zlepšují náladu vždycky. R.



Jak jsem nakoupil , tak prodávám. Mám jednu zajímavou příbuznou. Žije v Beskydech a je vlastně již také babka v důchodu. Ona je ale velmi obětavá , myslím, že až moc. Má to v sobě. Každému pomáhá jak to jen jde. Bez ohledu na to, jestli je vlastní nebo cizí. A protože v Beskydech (na Valachách) jsou vlastně všichni nějak příbuzní, tak to bere tak, že vlastně pomáhá svým.


Jinak je to ještě pořád hezká štramanda a v jednání svém přímá a hlavně velmi příjemná. Vždycky jsem rád , když se s ní (na rozdíl od jiných) setkám. Její manžel pochází z Volar ze Šumavy. Vlastně tam odsud nepochází, spíše z nějaké malé vísky od hranic. Ale jak mocipáni rozhodli, tak byl vystěhován (celá jeho rodina) z té vísky do Volar. Do bytovky. Těžko to nesl a celá jeho rodina také. Byl ještě mlád a svobodný a tak si našel v Beskydech tu moji příbuznou.Také mladou a svobodnou. Oba pracanti , takže se jim dobře dařilo. Dařilo se i daří jejich dětem a již dnes vnoučkům.
Ale její ochota, jak se říká, přerůstá všechny meze. A zde začíná ten dnešní příběh.
Churavěla s koleny. Poměrně dlouho, ale přeci jen se z toho, za přispění pánů ortopedů, jakž takž dostala.
Nedávno dostala obrovský nápad. Že jako natrhá třešně (po jejich střešně). Nejdříve sobě, pak celé rodině, pak všem kamarádkám, pak sousedům a tak pořád dokola, až vlastně u nich v okolí nebylo kde trhat a tak si vzpomněla na třešeň na zahradě u bratra. Ihned to začala řešit.
Věděla , že bratr s manželkou jsou z domu někam odjetí, tak to vyřešila tím, že navštívila "bydlení" druhého bratra , kde věděla, že to má s bratrem propojené malou zahradní brankou (aby se nemuselo zbytečně obcházet), navíc si zde zapůjčila (vzala) žebřík , nikomu naprosto nic neřekla a protože bylo dopoledne, tak doma nebyly ani děti (vnoučci). Dokonce ani psi neštěkli, jen ji očuchali, hned poznali, že tam patří a zase si šli v tom horku lehnout.

Moje setřenice doma byla, hlídá nejmenšího (asi již sedmého) vnoučka, ale nějak se jí nechtělo vstávat. Spala s vnoučkem. Ta uvedená aktivní příbuzná s těma bolavýma nohama (kolenama), co nemohla asi skoro rok chodit, si zvesela přistavila žebřík a jala se trhat třešně. Ty byly krásně zralé a na moji příbuznou se jen vesele smály. No a jak se po nich natahovala , tak spadla ze stromu i se žebříkem. Ovšem spadla tak, že si polámala obě nohy, obě ruce a všechna žebra. A jen hekala bolestí pod třešní, protože neměla sil zavolat o pomoc.
Pochopitelně nikdo o ní nevěděl a hlavně nikde nikdo. Pak ale moji sestřenici něco popadlo. Nevěděla, co ji nutká do zahrady, ale přeci jen tam zašla. Psi se po ni ani neohlédli, jak byli znudění (mají dva - její manžel je nimrod a místní hospodář v mysliveckém sdružení takže jeden je honící - ohař - a druhý dohledávač a norník - jezevčík) a znavení horkem. Není se co divit, protože ona s nima do lesa nechodí. Ale žrádlo jim dává ráda a tak ji vlastně mají také rádi.
Oni ti psi mají rádi jen vlastní lidi. Dokonce i mne, i když tam přijdu tak akorát jednou za tři roky. Ale přijde-li pošťák, nebo tzv. cizí člověk, tak je ohař na plotě a jezevčík štěká jako šílený. Takže na zloděje si tam lidé nehrají ani náhodou, ledaže by chtěl mít zloděj zaťaté čtyři tesáky někde v pr..i . Ale budu raději pokračovat.

Sestřenice obešla zahradu , koukla na slepice, pak do skleníku, pak na květinovou okrasnou zahrádku (tam psi nesmí) a pořád ji něco táhlo k té brance v plotě od souseda (švagra). Až došla k té brance a najednou uslyšela sténání. Lekla se. Pochopitelně. Věděla že jsou všichni pryč ( její švagrová je jak její sestra), takže komunikují (plkají, pomlouvají a jiné věci, co staré babky dovedou, dělají).
Snad se nestalo někomu z rodiny nějaké neštěstí a nikdo o něm neví?
Vběhla rychle do zahrady u sousedů a již viděla, že je zle. Pak to již byla rutina.
Rychlá a vijo do Vsetína (na Vsetín) do nemocnice. Tam rovnou na JIPKU (přes úrazovku).
No a následně jí přišli - celá rodina, asi dvěstě lidí a příbuzných k tomu a půl nemocnice navrch - rovnou vynadat. Něco ve smyslu jak je blbá, stará baba a že je schopná pro svoji obětavost se ještě zabít. Všichni si oddechli, že to vlastně dobře dopadlo.
Jen sestřenice pak vyprávěla, jak měla to zvláštní nutkání a něco ji poslalo na tu zahradu. Prostě nevysvětlitelná věc, ale jí - švagrové vlastně zachránila život. Do odpoledne by tam asi vykrvácela - pravil pan primář na ARU.

Takový malý dodatek ze života lidí:
Ještě jsem si vzpomenul , že dědečkové (prarodiče) , když postavili žebřík v sadě za účelem trhání (něčeho - čehokoliv) , tak si žebřík upoutali ve vrchu za nejbližší velkou větev. Pak nehrozilo nikdy žádné padání ze žebříku , nebo i s žebříkem. Obvykle to přivázání prováděli rovnou svým opaskem. Kalhoty jim i tak držely na šrákách (kšandách, šlech) :-D
Chtěl bych zde podotknout , že jsem žádné ženské nikdy neviděl na stromě něco trhat. Vždy trhaly jen ze země. Jinak ne. Trhání ve větvích bylo asi spíše vždy doménou mužů (chlapců , jinochů , mladíků , statných a švarných junáků všech věkových kategorií). A bylo jedno jestli se jednalo o mladé chlapce , nebo o osumdesátileté kmety. Já osobně jsem v mládí rád trhával (třešně,švestky, jablka a pod.). Ale je to jak se říká již v dávnověku - pro moji osobu. Já bych v současnosti tak leda trhal něco v Albertu , Kauflandu nebo v Tescu. Pokud možno přímo z bedýnky. I stromy doma v sadě musí otrhat najatý člověk , nebo zeťák. Manželka ráda trhá a dokonce i konzumuje hned úrodu ze stromů , ale vždy stojí pevně na zemi. Marně ji říkám ,ať to nejí , že si to má napřed před konzumací opláchnout , ale ona to nevydrží a pojídá , ťampe , jí, až se jí dělají boule za ušima. Tedy tak jednou v roce , čili zase to tak také nepřehání. :-D
Reakce.
Ruža: Tak to jen k tomu přidám, že u nás v rodině jsem trhala ve stromech i ze žebříku hlavně, muži se k tomu neměli. Byla jsem tehdy lehoučká na trhání, stromy to vydržely. Jiný kraj, jiný mrav, no.

Zdeňka-Anna dnes reaguje : Tak nevím, znejistěla jsem, jestli nejsem nějaké "to" (což je dnes in, být ta nebo ten je out), protože netrhám ze země. Zřejmě co se v mládí naučíš. Měli jsme několik opravdu vysokých třešní v t.zv. zmolách /něco jako koryto vyschlé řeky/, rostly na svahu, byly velké a tvrdé, tmavé i růžovobílé, těm se říkalo bělice. Co si pamatuji, lezli jsme po stromech a pomáhali rodičům trhat, i když ne vždycky s odpovídajícím nadšením. Hodilo se to i ve škole, paní profesorka tělocviku moji spolužačku i mě hledala občas v tělocvičně nahoře v okně, kam se dalo vyšplhat po provaze, rozhoupat a skočit. Dnes už se tomu jen usmívám.
Hezkou neděli všem, i když bude zamračená.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. června 2018 v 12:13 | Reagovat

Hezké vyprávění :-).

Já mám takovou tchyni, hodná, obětavá a pořád by pomáhala, vůbec ji ale nezajímá, jestli je to na místě a jestli o to někdo stojí :-D.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. června 2018 v 13:40 | Reagovat

[1]: Někdy je to těžké. Někteří lidé se stydí pomoc přijmout, ale přitom pokud jim človk pomůže, vidí, že jsou vděční již po reakci na pomoc.Je to jako s dárky. N+ěkdo je ráději dostává, druhý dává- prostě proto, že rád dělá radost druhým. Jen se občas třeba netrefí a pak podle výrazu "obdarovaného" nebo i necitlivé reakce je zklamaný. Ale zase domlouvat se na dárku - to už není překvapení. Od určité doby moc ráda dárky větší nedávám- řžeší se to finančně, ale není to ono- takové neosobní ser mi to zdá. To jsem ale trochu odbočila, že?

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. června 2018 v 13:30 | Reagovat

Tak jsem zkopírovala reakce na toto vyprávění a dala je sem rovnou do článku. Tak se prostě v Kavárně bavíme. ;-)  :-DJinak je tam vyprávění více , málem na další článek, ale je možno si to přečíst v komentářích- viz po 400. komentáři :-D

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. června 2018 v 21:12 | Reagovat

[3]: Ty hlavní komentáře k tomuto tématu  jsou po poř.č.500. ;-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2018 v 8:34 | Reagovat

I dobro by mělo podle kvantové teorie být je "vocaď pocaď", jinak to může snadno skončit sténáním.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. června 2018 v 12:03 | Reagovat

[5]: Hezky, jednoduše to zní:Za dobrotu na žebrotu- to jer ale ve vztazích k lidem spíše... :-D

7 Ježurka Ježurka | Web | 26. června 2018 v 13:31 | Reagovat

Ano, taky si teď říkám - všeho s mírou, ale kdy je ta míra, že? Štěstí, že ji příbuzná našla, jinak by to bylo obzvláště kruté.

8 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 26. června 2018 v 15:40 | Reagovat

No u nas se trhallo jak ze země, tak ze stafli a žebříku, vše bez rozdilu pohla i...teď name stromky, kdr vsude dosahnem...ake ten pribeh, to holt je smula...ještě že to  nakonec dobře dopadlo

9 Miloš Miloš | Web | 16. července 2018 v 21:28 | Reagovat

Trhání ovoce je často náročným gymnastickým úkonem.
A ta touha uškubnout i ten nejvzdálenější plod je nepotlačitelná jak žízeň alkoholika po silném moku.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. července 2018 v 9:57 | Reagovat

[9]: To je pravda. Když ono to ovoce z vršku je nejlepší. Sama jsem to kdysi vyzkoušela. Zvláště jablka a třešně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama







Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx