Mládí a činnost T.G.Masaryka - píše pan Ivan...

10. března 2018 v 21:17 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Z komentářů březnové Kavárny U Ruži jsem "vytáhla" zajímavé psaní pana Ivana-nar.soc., který z různých pramenů i poznatků lidí sestavil lidský profil T.G.Masaryka. Není to oficiální životopis, ale je v něm dost zajímavých údajů z dětství, mládí a činnosti. Posuďte sami....povídání bude poměrně delší, ale zajímavé.

292385-original1-9frq6.jpg (600×338)

Foto:Profimedia


Dne 7.3.1850 se narodil na redlichovském velkostatku v Hodoníně synek, pokřtěný Tomáš ( tak přišel k jednotnému svátku i jmeninám ) příjmením Masaryk. Zapsaným otcem byl Josef Masarik, rodák z nedalekých Kopčan, kočí -analfabet- na statku ( později se naučil od Tomáše číst a postoupil až na šafáře ve dvoře). Matka Terezie roz. Kropaczkova byla o 10let starší otce, narozena v Hustopečích, pocházela z Hané, ale mluvila více německy. Byla dobrá a čistotná kuchařka.


O otci TGM se nedávno spekulovalo, po objevení poznámky v deníku císaře FJ. I. "Kropaczkova/etc", že mohlo jít o otcovství arcivévody FJ.I. když byl pobytem na redlichovském panství. Ovšem zkoušky na genové otcovství byly v r. 2017 na žádost švýcarských potomků TGM zastaveny.
Existuje domněnka, že mladému arcivévodovi byla zajištěna čistotná a zdravá žena k sexuálnímu zaučení, což nebylo vždy bez následků. Byla panskou kuchařkou a s FJ. I. se při jeho tehdejším letním pobytu nepochybně vícekrát setkala. Také náhlý sňatek s mladším kočím, s jakýmsi zajištěným bydlením a prací nebyly obvyklé. Další sourozenci TGM nijak neosvědčili jeho duševní předpoklady.
Existuje však i domněnka, že matka Terezie sloužila bezprostředně před tím ve Vídni v lepší židovské a bohaté rodině, kde soužití nezůstalo bez následků. Rodina se stěhovala podle potřeby funkce Jos. Masaryka po jednotlivých hospodářstvích ( Hodonín, Mutěnice, Čejč ). Nápodobně i Tomáš navštěvoval základní školu, později reálku v Hustopečích i gymnazium ve Strážnici ( nedokončil). Vypomáhal, jako poduučitel na reálce v Hustopečích. Na nátlak otce se šel učit zámečníkem do Vídně. Odtud zběhl a učil se rok kovářem na Čejči v panské kovárně. Soustavný vliv katechety Satory přinesl změnu. Byl jím připraven na vstup do brněnského gymnazia, jako poněkud starší žák ( následně byl i autoritou ve třídě ).

Co ty nemajetné služtičky, kuchařky, pradleny, panské a buhvíjaké funkce měly dělat? Byly vzaty "do rodiny" na 24 hodin a 7 dní v týdnu. Měly "bydlení, stravu, nějaký hadr" a navíc "pánovo separátní zacházení". Bez jakékoli alternativy ( doma mnohdy přelidnění) a při návratu dostala dcera ještě nadáno. "Ty tele pitomé, tak ses tam měla dobře a zase tě máme na krku". Bylo to dáno ženskou podřízenosti, nemožností samostatného bydlení a výdělečného zaměstnání. Vždyť je to asi 100 let, kdy zde tyto polomuslimské poměry vládly. Dodnes má žena za stejnou práci menší výdělek a skoro všechny běžné ženské práce jsou značně podhodnoceny.

Už jako chlapec na panském dvoře vstřebával stavovský rozdíl v postavení deputátních dělníků, správních úředníků a majitele panství. Od dětakých let se vyvíjela stavovská přehrada a nevraživý odstup od "lepších" lidí, což musil TGM později tíživě překonávat a vézt k tomu i svého otce. Ten viděl v každém nadřízeném rovnou nepřítele. Nutné návyky, které otci vštípil ( naučil jej číst psát a počítat), byly nutné k jeho osobnímu růstu od kočího k šafáři. Lapidárně o tom vyprávěl. "Když byly podzimní hony na malou zvěř, matka vedla panskou kuchyni pro hosty. U nás, v bytě si nechávali hosté cestovní oděvy". Malý Tomáš, plný odporu proti "panstvu" si kudlou uřízl řádný prut a těm kabátům napráskal, aby se odreagoval. Když to matka zjistila, dostal stejným prutem i on, aby neničil svěřené věci. Tak docházel poznání, že "revoluce" asi není to pravé v životě. Když byl vyslán do Vídně učit se zámečníkem, sběhl za 3 týdny. Doma byl vyslechnut bez bití, protože vypověděl pravdivě. "Nic jsem se neučil jiného než točit klikou u strojku, kam se vložilo rovné želízko a vypadla podkůvka na vojenskou botu. To jsem dělal celé dny od rána do večera".

Byl dán do panské kovárny na statek v Čejči. Tam vydržel ( po nedokončeném gymnaziu ve Strážnici měl už 17let) přes zimu až do začátku školního roku. Připraven katechetou přišel na gymnazium do Brna. O tom sdělil, že "matka mi přešila otcův zimník, dala ssebu jídlo na týden a pár ušetřených zlatých. Chtěla aby studoval na kněze, což jsem odmítal". Podporu z domova už neměl žádnou a živil se kondicemi ( už dříve dělal podučitele na reálce v Hustopečích). V gymnaziální třídě byl asi o 3 roky starší ostatních, vysoký a hezký jinoch. Byl tak nevolený zástupce třídy.

Brzy si obstaral kondice a živil se sám. Vzpomínal na letní pěší výlety do okolí Brna, kdy se v podvečer vracel. Zastavil se na večeři v pivovaře, kde "za 2nové byly tvarůžky s chlebem a židlíkem piva - to byly časy". Měl dobrý školní prospěch, osvojil si dobré vystupování a byl doporučen do rodiny brněnského policejního ředitele Le Moniera, kde poskytoval jeho synovi učební kondice. Byl nakonec zván i ke stolu a v rozhovoru s ředitelem pochopil i mechanismus rakouské policie. Vzájemně prospěšné styky ( TGM si doplnil garderobu, chodil do divadel a dostal se i do německé brněnské společnosti) se TGM vyplatily, když při školní revoltě, pozvedl v obraně proti šikanujícímu profesorovi pohrabáč od kamen. Byl z gymnazia vyloučen. To se časově shodlo s přeložením Le Moniera do Vídně, kde byl TGM na jeho přímluvu přijat do akademického gymnazia a setrval u Monierů, jako domácí učitel jejich syna.

TGM na gymnaziu v Brně obvykle měl kolem sebe hlouček mladších chlapců i když ve stejné třídě. Jeho dospělost se projevovala už samostatnějším úsudkem a kombinací souvislostí. Zajídalo se mu školometství a biflování, jako profesorská rutina, která odrazuje a nikoli láká a vzdělává studenty. Jak byl jeho zvyk ( proto byl už na pátém působišti 1. reálka v Hustopečích, 2. učení zámečníkem na přání otce, 3. gymnazium ve Strážnici, 4. učení kovářem, 5. gymnazium v Brně) řekl to profesorovi přímo. Ten vzteky bez sebe chtěl TGM brachiálně trestat. TM skočil ke kamnům, popadl pohrabáč na obranu a bylo teprve zle.

Ještě v Brně, když šli studenti na vagace = prázdniny, pěšky z Brna až do Hodonína, dostali se do bouřky blízko panské kovárny (snad v Těšanech). Zmoklí pod kovacím přístřeškem se stali cílem posměchu kovářových pomocníků. "Zmoklí študiosi, nic neumí a kam je postavíš tam je i najdeš"! Co z vás bude, na práci umíte leda koukat!". TGM se dovolil, vzal si koženou zástěru a do kleští popadl kousek železa u kovadliny. Dal kleště na oheň, přiložil a rozdmýchal výheň. To bylo mezi kovářskými řehotu, co ten nixmochr vyvede. Nenechal se rozhodit, vytáhl kleště z ohně i s tím rozpáleným želízkem a na jeden ráz vykoval hřebík. Opět jej nahřál a vykoval hlavičku. Hřebík nechal ležet na kovadlině. To už přišel mistr, kterého pomocníci zavolali, že študios stojí u výhně. Bylo ticho všichni v hloučku zírali na kovadlinu a mistra. Tomáš mlčky odložil zástěru. Mistr ochladil hřebík ve vodě, prohlédl ho a řekl, toto nikdo neučený nebo nezkušený nedovede. Tys to chlapče někde dělal a kdybys chtěl můžeš zde nastoupit. Napětí pominulo, kovářovi pomocníci se omluvili za posměšky a kovář poslal nejmladšího se džbánem pro pivo a se študiosy příhodu zapili.

TGM ve Vídni. V r. 1872 složil maturitu a zapsal se na vys. školu obor filologie. Jeho dosavadní mecenáš zemřel, ale měl štěstí, připravoval k maturitě syna rady anglo-rakouské banky p. Schlesingera. Tyto kondice byly dobře ceněny a TGM mohl řádně studovat. Působil i v českém akademickém spolku ( byl jaksi uznáván = maturoval ve 22 letech ) i jako dopisovatel do různých periodik. Pilně se učil jazyky (franštinu, němčinu, angličtinu, latinu, italštinu a slovanské jazyky na Balkáně). Také osobní kontakty s národy v Rakousku (kromě Maďarů) mu byly v budoucnu prospěšné. Doktorát získal v r. 1876, za úspěšnou maturitu syna pana rady získal značnou podporu. S čerstvým maturantem procestoval Italii a pro sebe získal navíc jednoroční pobyt na vys. škole v Lipsku. Málo známá je M. vídeňská známost se slečnou z majetné české rodiny. I když byla slečna o 7let starší, byla vzdělaná a M. zaujala. Pozdější pobyt v Lipsku tuto známost ukončil ( zůstali přátelé) .

Nastala známost nová s americkou klavíristkou, která studovala na protestantské vys. škole a M. uchvátila svým zjevem, vzdělaností i šarmem. Se Charlotou Garigue se v New Yorku v r. 1877 oženil. CH. skončila studia a odstěhovala se s Tomášem do Vídně. Malé věno ( pan Garigue "americký lupič", jak jej nazýval Tomáš, měl názor, že budoucnost je v rukou mladých a on jim nic nedluží ) stačilo na zařízení malého bytu a za rok se narodila dcera Alice. Tomáš z úcty k manželce přijal jméno Garigue ( původně vyhnaní francouzští hugenoti usídlení v Nizozemí, přesídlili do USA ). Přijal i manželčiny protestantské názory a demokratické tendence v probouzející se společnosti. Oba byli činní ve vystudovaných oborech, jenže z něčeho se také musí žít. T. živil vznikající rodinu kondicemi i suplováním na vídeňských středních školách. Nestačilo to, pomalu dělal dluhy u spřízněných lidí, kteří mu vypomáhali. Mecenáše si ponechával na nejtíživější časy. V Praze vznikla česká univerzita a na ní získal TGM prozatímní profesuru. Před stěhováním měl zase štěstí. Student, kterého dlouhá léta vyučoval doma, měl zapsáno dědictví v podobě cenných papírů a úložky. Celá léta churavění studenta skončilo jeho úmrtím. Jmění převedené na hotovost činilo asi 51000.- rakouských zlatých a bylo TGM notářsky darováno. Tím se najednou vyřešila tíseň se stěhováním do Prahy i mnohá omezení pro rodinu TGM. Do Prahy přišel už praktický filozof s nadějí na trvalou profesuru.

TGM a jeho působení po příchodu do Prahy. V r. 1882 získal Tomáš místo na české (Karlo-Ferdinandově) univerzitě. Přišel do poněkud provinčních poměrů oslavujících vznik české části Univerzity, ale pomíjející vlastní práci. Hned měl několik důležitých témat. Např. chyběla mu česká encyklopedie ( jako filologovi), předchozí naučné slovníky už nedostačovaly. Dík vlastním zdrojům mohl aktivně zasahovat. Založil společenství autorů pro Ottův Slovník Naučný ( dílo dodnes použitelné). Slovník se vydával postupně v následujícím desetiletí. Bylo pro každého ctí vypracovávat jednotlivá hesla pro redakční komisi. Přijaté heslo opravňovalo k autorskému uvedení a nakonec k odběru subskribčních výtisků za sníženou cenu ( viděl jsem kolorované první vydání = něco neskutečného i umělecky). Souběžně s tím běžela vědecká debata o pravosti Rukopisů (Královédvorského a Zelenohorského). Masaryk hlásal heslo "jen pravdivost tvoří argumenty a dějiny". Dostal se do sporu s mnohými i Fr. Palackým. Nerudou, Krásnohorskou, Heydukem, byl označen za "zrádce národa", který pro svůj slavomam ostouzí nejstarší písemné památky českého národa. Tato vědecká debata neutichla dodnes.

Masaryk založil vědeckou revui Athenaeum, vlastním nákladem a redakcí. Zde se vedly vědecké diskuze, jako neoficiální růst české Univerzity. Také státoprávní postavení národa v Čechách a na Moravě bylo v ohnisku zájmu TGM. Úpadek Staročeské strany po zrušení fundamentálních článků tj. dosažení vyšší samostatnosti národa v rámci Rakouské části ( předlitavska), přivedla TGM k obhajobě Palackého vize, federalizace v rámci Rakousko-Uherska. Tuto vizi rozšířil na všechny slovanské národy v císařství. Byli to Češi, Moravané, Poláci, Slováci, Rusíni a Ukrajinci, Valaši, Chorvaté, Bosňané a Slovinci. Jejich součet byl vyšší než rakouských Němců a Maďarů. Nutně přešel do politiky a stal se říšským poslancem.

Na první jednání Sněmovny se dostavil ve slavnostním kabátě a dvourohém klobouku. Poslanci stáli v řadách a císař FJ. I.si nechal každého představit, potřásl mu rukou a popřál dobré působení. Když došel k TGM, podíval se na něj pozorně a německy řekl "tak to jste vy, ten Masaryk?" a bez potřesení ruky šel FJ.I. dál. Masaryk si nasadil klobouk a ihned odešel. V politice hájil Chorvaty, vůči nimž rakouská správa zinscenovala hrdelní proces, jako věc lživou a účelovou. Vznikl z toho šum v celé Evropě a první známost o TGM v politice.

Kromě toho TGM byl literárně i politologicky činný a shromáždil kolem sebe kolektiv studentů, které seznamoval s filozofickými vývody získanými ve Vídni od prof. F. Brentana. Mezi univerzitní práci a poslancování( kde zajížděl do vol. obvodu na přednášky lidem) se vklínil i ostudný "polenský" proces. Byl obžalován příležitostný židovský dělník Hilschner z Polné. Prý rituálně podřezal "pannu" Anežku Hrůzovou, aby získal krev do židovských macesů ( druh náboženského pečiva). Rakouští četníci i vyšetřovatel věc odbyli a rozhlásili zmíněnou pomluvu o Židech za zjištěný fakt. Hilschnera soud odsoudil k smrti. TGM napadl pomluvu, navštívil Polnou, opatřil advokáta a vynutil svojí uveřejněnou brožurou obnovu procesu. Vrah sice objeven nebyl, ale Hilschner dostal jen malý trest za potulku. Po letech na tuto příhodu TGM vzpomínal. "Ten škrabot okolo Polné byl nepříjemný ( vymlátili mu antisemité okna v bytě, měl už čtyři děti a reagoval zkratkovitě = balíme a jedeme do Lipska. Jeho žena, ale řekla, nikam to vydržíme a pravda se ukáže ) po soudu vše utichlo". Jako mnoho věcí se i tato obrátila v Masarykův prospěch. Židovská banka mu nabídla velmi výnosnou správu osobního jmění. Později ve Francii a USA mu židovské banky byly velmi nakloněné zejména ve financování převozu legionářů z Vladivostoku do vlasti a stejně tak i v poskytnutí úvěrů pro provoz založeného státu. Dodnes existuje v Izraeli kavárna Masaryk i kibuc Masaryk, jako vděk za zastání se židovské věci.

Činorodá práce na Univerzitě i v politice si vyžadovala také oddech. Masarykova rodina = manželka a 4 děti Alice, Herbert, Jan a Olga se zdržovali pravidelně na letních bytech, kdy otec navštěvoval okolí a jako poslanec se seznamoval s problémy lidí. je zajímavé i pojmenování vlastních dětí. Dvě starší dostala americká jména a další dvě jména česká, aby i v manželství osvědčil rovnoprávnost při volbě jmen. M. byl nepřítel církevnictví, což mu značně zazlívala římsko-katolická církev. Aby svoji protestantskou ženu seznámil s církevními poměry na Moravě, zvolil pobyt v Kloboukách u Brna. Tam měla evangelická komunita vybudován i evangelický kostel. Chodili s celou rodinou na skromnou pobožnost bez pozlátka obvyklého v kat. kostelích. Nějak se to rozkřiklo a jednou po ranním místním trhu se na letní byt k M. přikolébal "strýc" s fajfkou. Poptával se, kde by zastihl pana Masaryka. Ten se jej opatrně zeptal, proč ho hledá. Prý si "mladý Masaryk dovezl ženu až z Ameriky. Tož mladý pane, už su na světě 7. křížek, ale ještě jsem černošku neviděl". M. zavolal rodinu, aby se zvědavému strýci ukázala.

Charlotta byla oděna podomácku a "strýcovi" vypadla fajfka údivem, "tož to sem nečekál, dyť je to robka aj děcka, jako u nás a tolik se o vás trúsí řečí". Vážnější problém M. vznikl, když se jeden z jeho studentů účastnil schůze k založení vzdělávacího spolku, ten nebyl povolen, ale oni se dále scházeli tajně. Při zpovědi to student řekl zpovídajícímu katechetovi s otázkou, zda je to při nepovoleném stavu hřích? Katecheta nemeškal a věc udal na policii. Studen se v bezradnosti svěřil TGM a ten se jej zastal. Objasnil, že katecheta se porušením zpovědního tajemství postavil do jedné řady s policejními udavači a jinými konfidenty. Vznikla aféra, kdy se katecheta domáhal u soudu satisfakce pro urážku na cti.
TGM kontroval, že než proběhne soud mělo by se veřejně osvědčit, že nejde o běžný případ tolerovaný a podporovaný katolickou církví v rámci politiky ( meče a kropáče). K podané žalobě se písemně přidalo ještě 307 katechetů z různých škol. TGM soud vyhrál. I přes tyto rozmíšky s katolickou církví, měl mezi preláty přátele, jak dokladuje pobyt M. rodiny na ledním bytě v Hrušovanech u Brna. Odtud zajížděl najatou bryčkou do rajhradského kláštera, kde mu opat zpřístupnil klášterní archiv pro jeho badatelskou činnost především z dějin jižní Moravy. Místní krajinu si oblíbil, aby v době pozdějšího prezidentství pobýval v létě rekreačně na židlochovickém zámku.

Poslanecká práce, seznámení se s evropskými problémy orientovaly TGM k úsilovnější politické činnosti. Tu stále viděl v přeměně Rakousko - Uherska na federativní stát. Nakonec jej přesvědčil i opakovaný zájezd do Uher. V okolí Skalice už narazil na maďarské četníky, kteří jej zupácky okřikovali, že jeho poslanecký mandát platí jen za řekou Moravou. Totéž později v okolí Trenčína i Žiliny. Viděl despotismus a odnárodňování Slováků i přes kat. víru přednášenou maďarskými kněžími. Také v Rakouské části císařství rostla panovačnost Němců a dříve přiznaná čeština v úřadech, byla opět oklešťována. TGM se dobral poznání, že z federalizace asi sejde a jediná cesta pro národy je v úsilí a samostatné státy spřátelené s vyspělými státy západní Evropy tj. prakticky s Francií a Anglií. Rozhodl se opustit tezi o federaci a upnul se na zřízení samostatného státu. Ve válečném roce 1915, kdy byl stát podřízen vojenské kamarile mu svědomí velelo konat. "Nemohu se mlčky dívat, jak jdou slovanské národy nesvobodně do války za cizí ( německé) zájmy". Využil záminku, že doprovází dceru Olgu na ozdravný pobyt v Italii ( ta byla ještě členem Trojspolku s Německem i Rakouskem )a odjel v 65 letech do Italie. Odtud do Švýcarska, kde 6.7.1915 pronesl veřejnou přednášku o významu Jana Husa pro evropskou společnost, odsoudil církevní vměšování do politiky a vlastně celou rakouskou politiku národnostního i nábožensko politického útlaku v současné době.
V nepřítomnosti byl odsouzen vojenským soudem k smrti. Jeho manželka i dcera Alice byly uvězněny a později internovány v ubohých poměrech. Syn Herbert, malíř, onemocněl a zemřel. Se synem Janem, měl už před válkou jisté problémy, které řešil jeho odesláním do USA, aby jej tam zaměstnali ( když nechce prospívat na škole ). Po čase byl syn poslán domů, protože ve svěřeném místě se neosvědčil a nechat jej jako poslíčka v továrně nechtěli. Jan narukoval a naštěstí se povedlo schovat jej do armádního skladu, kde přečkal válku.
Dcera Olga se ve Švýcarsku vdala za lékaře Revilorda ( tam dodnes žijí jediní přímí potomci TGM. K Masarykovi se v zahraničí přidal E. Beneš a R. Štefanik. Po diskuzích s dalšími utvořili tříčlenný výbor pro založení státu.

Funkce se rozdělili. TGM byl předseda a kontaktoval politiky. Štefanik přes pařížské salony otevíral cestu TGM k francouzským politikům. Beneš "úřadoval" sestavováním písemností pro oslovované politiky. TGM známostmi ve Vel. Britanii oslovoval tamní pol. scénu. Vojta Beneš - bratr Edvarda působil v USA s jinými ( Voskou) mezi tamními vystěhovalci k podpoře ( sbírkami peněz na obnovu státu). Navíc TGM měl za sebou předválečnou práci "Rusko a Evropa" a navázal na tamní českou akci, "českých družin" v ruské armádě. Vymohl u Kerenského souhlas se založením legionářského sboru. První bojové jednotky vystoupily hrdinně u Zborova, ale rozvrat ruských poměrů si vynutil ústup.
Předpokládané přemístění legionářů z Ruska do Francie na frontu bylo rozvratem znemožněno. Sbor měl nakonec 9pěších a dělostřelecký pluk včetně vlastního trénu od zásobování, výcviku, oprav a péče o majetek i legionáře až po legionářskou spořitelnu. Vlastní osvětou ( vydávaný časopis) byl legionáři pravidelně informováni o světové a své situaci. Pluky nakonec zadržely Němce u Bachmače a později u Kazaně. Tam převzaly do ochrany i zlatý poklad carské říše. S navagonovaném v tzv. "zlatém ešelonu" ustupovali po transsibiřské magistrále. Tak na sebe upozornili kde koho. Bolševiky, zbytky carské armády i rabující bandy. V obranných bojích, seskupení ve 250 vlacích ustoupili do Irkutska. Tam sjednaly legie dohodu s bolševiky o bezpečném průjezdu kolem Bajkalu ( 38 tunely) za předání zlatého pokladu. To se uskutečnilo po návštěvě Štefánika - ministra války nového Československa.
Přijel aby změnil dobrovolnickou armádu na armádu státu s jednoznačným vojenským velením. Byla snaha využít legionáře k pacifikaci Sibiře. To legie odmítly a chtěly domů. Nakonec se soustředily ve Vladivostoku. Novému Československu vznikla starost "jak naše hochy dostat domů". Právě heroické boje několika pluků na obrovském území Sibiře oslovily Trojdohodu. Legie se staly známými a jak TGM předvídal i cennými pro podporu souhlasu Trojdohody se zřízením Československa. Takto "filolog" konal! Nakonec získal v předválečné sněmovně úctu přijetím zákona "Prezident Tomáš Garrigue Masaryk, zasloužil se o stát":


Foto z r. 1931 z věstníku turistů Opavska


Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 v Lánech.


Dovětek z netu Novinek: Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 v Lánech.
Masaryk byl po roce 1918 zvolen prezidentem ještě třikrát, naposledy v roce 1934. Hned následujícího roku ale s ohledem na svůj zdravotní stav abdikoval. Přesunul se na zámek v Lánech, kde po několika dnech v bezvědomí 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb se konal tamtéž o týden později.


Pokud chcete číst co napsala o Masarykově rodišti Fanynka je možno zde .
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 11. března 2018 v 0:59 | Reagovat

Děkuji za uvedení poznatků od pana Ivana v samostatném článku. Dobrý nápad. Popravdě jsem si jednotlivých částí ani nevšimla, a takto jsou v celku k přečtení. Děkuji oběma a přeji pěkný víkend :-)

2 Hanako Hanako | 11. března 2018 v 9:54 | Reagovat

Díky  Ivanovi za napsání a Ruže za uvedení. :-)Za komunistů jsme se o Masarykovi, vzniku Československa a Legiích ve škole vůbec neučili. Pamatuji se,že ještě na začátku školního roku 48/49 byly v učebnici fotografie Masaryka a Beneše, příští rok už byly z učebnic odstraněny.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. března 2018 v 11:53 | Reagovat

[2]: Nevím jak kde, my jsme se o Masarykovi učili dost, ale samozřejmě trochu z jiného náhledu. Hlavně si vtpomínám na jeho kritiku Rukopisů zelenohorských, což mu hodně lidí nechtělo proéminout. Já jsem také o něm věděla dost ze svázaného časopisu Smích republiky, kde ho ctili jako tatíčka Masaryka. Nevím, jestli ho někdo z vás znal. Je škoda, nevím, kde skončil. Naši ho měli v kufru na půdě, velké dvě knihy. Také Vlčí bratrstvo, Rodokapsy, detektivky, co se nevešly do knihovny v pokojíku.

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. března 2018 v 13:51 | Reagovat

Babička mi vyprávěla, jaké to za Masaryka bylo, docela jsem jí tu dobu záviděla...

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. března 2018 v 15:33 | Reagovat

[4]: Ono to bylo stejné. Někdo se měl dobře, ti co dobře pracovali a práci uměli prodat, měli se dobře, ale někteří také jen dřeli a moc z toho neměli. Určitý základ v rodině musel být, kde nebyl majetek těžko se z nuly začínalo. Lidé ale byli skromnější, ani nebylo tolik vymožeností drahých.

6 nar.soc. nar.soc. | 11. března 2018 v 15:58 | Reagovat

Už jsem to sem kdysi uvedl, ale neškodí zopakovat.
Můj táta v 19letech ( před vojnou v r. 1926 ) sekl brzy po ránu kosou ječmen jedné starší "tetce", co u nich na poli pomáhala. Byl to "výměnný" způsob. Ruční práce, den mužské za 11/2 ženské.
Jeden den s potahem 5 dní ženské práce na poli ( vše bez placení ).
Otec vyprávěl:
Bylo k 7hodině ráno, začínal jsem předposlední pokos, tetka odebírala na hrsti, když jsem zaslechl tlumený dusot a vrzání řemení na cestě. Otáčím se a slyším "pomož pámbu", TGM na koni se zastavil u pole, asi 10m od nás. Smekl čepici "legionářku" a řekl, "máte matko šikovného syna", já jsem obtahoval brouskem kosu a tetka na to "ale pane prezidente, to není můj syn, to je syn hospodáře, kde pomáhám. Já su eště slečna!". TGM se mírně pousmál a řekl " tak mi to promiňte, vážená slečno" a "spánem bohem". Odjel polní cestou do vrcholového hájku na kopci. Bez stráže a bez obav!
Před 30lety jsem tu cestu buldozerem obnovil, ale už je z ní roštím zarostlá pěšina. :-D

7 nar.soc. nar.soc. | 11. března 2018 v 16:39 | Reagovat

Existuje 4svazková kronika o ruských legiích, "Za svobodu" od Langera, Medka a spol. Kdysi byla ze všech veřejných knihoven vyházena na sběr. Jen někteří legionáři ji měli soukromě a měl tu čest si ji přečíst.
Jedna důležitá epizoda.
Když při přesunu na východ dorazily první ešelony do Irkutska, ustavila se tam prozatímní vláda pod vedením ruského admirála Kolčaka. Kolem něj se shromáždila grupa carských úředníků a důstojníků většinou s nakradeným majetkem, kterým okupovali volné vagony. Nárokovali i lokomotivy a chtěli přednostně ujet dál na východ. Legionáři drželi 10km pásmo na obě strany od trati, aby byla zajištěna bezpečnost. Carští darmožrouti se na hlídkování a obraně nechtěli podílet. Ožírali se ve městě a ve všem spoléhali na Kolčaka. Ten si vyžádal od Legii velitelem štábu dočasně povýšeného gen. Radolu Gajdu ( vl. jménem Rudolf Geidel). Gajda s Kolčakovým pověřením nařídil všem Rusům odvody a začal formovat ruskou armádu na obranu před dotírajícími bolševiky a také posílil policii na zabezpečení pořádku. Kolčak svolal Sibiřské ústavodárné shromáždění pro ustavení a schválení sibiřské vlády. To byla první podmínka mise z USA o vojenské a hospodářské pomoci. Druhá podmínka byla trvalá obrana transsibiřské magistrály, aby veškeré zásilky docházely bezpečně do míst určení. Gajda naplánoval vystřídání unavených legii novými ruskými útvary vyzbrojenými a vystrojenými z americké pomoci a přesun legii na východ k obraně magistrály. V Irkutsku měl zůstat jen strážní pluk legií na pomoc  Rusům a Kolčakově vládě. Zlatý ešelon kde bylo ve vlaku údajně 500 tun carského zlatého pokladu, měl být po stabilizaci poměrů předán ustavené Kolčakově vládě.
Demoralizovaní Rusové masově sbíhali s obranné fronty směrem k Irkutsku a legie nestačily zajistit obranu trati na východě. Carští ničemové naváděli Kolčaka, aby Čechoslováky odzbrojil a zlato převzal, prý patří Rusku. Jediná spolehlivá Kolčakova síla byl pluk legionářů hlídající v Irkutsku zlatý vlak. Sešlo se Ústavodárné shromáždění, jenže delegáti "eseři" ( Socialisté Ruska) byli přepadeni carskými důstojníky a postříleni. Těch 50 zabitých měl na triku Kolčak, protože jim nezajistil ochranu, ale naopak nahlas rozvažoval, že je na svolané shromáždění nevpustí. V legiích toto jednání vyvolalo odpor a odpoutání od Kolčaka. Mezitím bolševici na východě obsadili trať a první z 38 tunelů kolem Bajkalu poškodili, že se nedal projet.
Velitel strážního pluku, začal jednat s bolševiky o volném průjezdu za předání zlatého vlaku i Kolčaka do jejich vlivu.
Byla sepsána smlouva a potvrzena Trockým z Moskvy, že se legiím zaručuje volný průjezd a Kolčakovi s ostatními řádný soud. Poslední ešelon legií odjel v pořádku, ale Kolčaka předaného na nástupišti ihned bolševici zastřelili. Nápodobně se dělo i s ponechanými Rusy. ;-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. března 2018 v 17:03 | Reagovat

Už jsem psala, že máme doma Anabázi od Medka, docela tlustá kniha, ale zajímavá.

9 bábina bábina | 11. března 2018 v 21:28 | Reagovat

Už jsem to tady psala, když jsem popisovala Kopčany.
Uvádí se, že T.G. Masaryk se narodil 7.března v Hodoníně. Podle ústního podání se narodil v Kopčanech, v malé vesničce na moravsko-slovenském pomezí poblíž Holiče, odkud pocházel jeho otec, který pracoval na statku (císařském) jako kočí. V době, kdy se malý T.G.M. narodil nebyl v obci farní úřad a evidence do matriky se zapisovala v Holiči. Krátce po narození malého Tomáše, byl jeho otec přemístněný ze Štítů na velkostatek do Hodonína, proto jej otec přihlásil až na matrice v Hodoníně. Událost zaznamenaná Karlem Čapkem v knize Hovory s T.G.M. , kdy vzpomíná na své dětství strávené se svými prarodiči a kamarády v Kopčanoch.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. března 2018 v 23:33 | Reagovat

[9]: Díky za doplnění, tak ro bývalo i jinde, třeba na Slovensku. :-)

11 signoraa signoraa | Web | 12. března 2018 v 8:22 | Reagovat

Báječně jsem si početla, nejen článek, ale i komentáře. Nezbývá, než poděkovat. :-)
Když jsem byla malá holka, dal mi dědeček srdíčko, na kterém byla písmena TGM. Byla jsem zvědavá, co znamenají a tak mi děda vyprávěl.

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. března 2018 v 11:20 | Reagovat

[11]: Dala jsem na konec článku odkaz na článek z března 2015, kdy Fanynka psala o rodišti T.G.M a jsou tam i zajímavé komentáře. Je to vlastně zrovna před 3 roky psané.. ;-)  :-D

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. března 2018 v 20:43 | Reagovat

Moc dobré, podrobné a přehledné informace, díky za ně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx