Každý člověk se stává hezčím , když má radost. ( Walther von der Vogelweide )
Láska je mocnější než jakákoli síla a moudřejší než filosofie.(Oscar Wilde)
- tyto citáty uvedl komentátor Kavárny U Ruži- Jeník



Jak Popela sežraly myši-vypráví Fanynka.

14. března 2018 v 22:27 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..
Z historie, pověstí našich sousedů vypráví Fanynka...

Na polském královském stolci seděl starý Popel. Onemocněl a když se to dozvědělo jeho dvacet bratrů sídlících v různých končinách Polska, spěchali do Krušvice, aby svého nemocného bratra navštívili. Na místo dorazili až den po jeho skonu. Podle tehdejších zvyklostí uspořádali pohřeb s patřičnou okázalostí. Jedinému synovi, malému Popelovi, který starý Popel zanechal, zachovali lásku a oddanost, ačkoli jako poručníci se vlády v zemi mohli ujmout sami.
Proto, místo aby dlouho čekali než chlapec dospěje, provolali ho ihned za krále a jediného vládce Polska. Složili mu hold věrnosti a poslušnosti. Ti, kteří byli pověřeni úkolem starat se o mladého Popela, zabývali se vážnějšími problémy. Přijímali prosebníky a dokud synovec nedospěl, vydávali jeho jménem rozsudky a rozhodnutí.
Když mladý Popel pod bedlivou a starostlivou péčí svých strýců dospěl v muže, postoupili mu veškerá práva i moc.



Mladý král však začal hned krátce potom opovrhovati obyčeji svých předků a zajímati se jen o věci, které mají se cností málo společného. Stal se z něho zlý a nepříjemný člověk. Nevynikal žádnou ušlechtilou vlastností, ani moudrostí, ani statečností. Liboval si jenom ve špatnostech a neřestech. Vyžíval se v zahálce, pití a hýření. V radě vladyků nezasedal, ale zato celý čas vyhledával prostopášnosti a zábavu. Zbraně ho nezajímaly, vyhledával radovánky, pitky, tanec, zpěv a přítomnost žen.
Brzy se mezi sousedy království rozšířila zvěst o slabosti a neschopnosti knížete Popela. Když mu pak z dopuštění bohů vypovídali války, bránil se slabošsky a ustrašeně. Velitelé jeho vojsk se neptali na jeho názor na vedení války, stal se předmětem posměchu, ale i pohrdání a to jak vlastních, tak i cizích lidí.

Odpuzoval již svým zjevem, svými nehezkými, řídkými a neupravenými vlasy, ale hlavně svou rozmařilostí a nevázaností. Proto také od svých lidí dostal hanlivý přívlastek Chvostisko, což znamená něco jako ubohý, oškubaný ocásek.
Zasnoubili ho a oženili se sousedkou polského království, s německou princeznou vznešeného původu a neobyčejné krásy. Tato však byla schopna každé nectnosti, zvláště pýchy a lakoty. Strýcové doufali, že mladá žena Popela napraví, avšak dočkali se pravého opaku. Žena ho lichotkami a prohnaností zcela ovládla, takže zakrátko celá královská moc se ocitla v jejích rukou. Mladým kralevicům, kteří se jim narodili, dali jména předků, jednomu Lech a druhému Popel.

Strýcové se všemožně snažili Popela přimět k nápravě. Zapřísahali ho při památce otců a dědů, prosili ho, aby svůj i jejich rod nehanobil. Manželka Popela brzy pochopila, že jak vysoce postavení, tak nízce postavení, jak bohatí, tak chudí, jejího muže nenávidí. Zalekla se, že by je mohli vyhnat z království a na královský stolec dosadit některého ze strýců. Ve dne v noci působila veškerými ženskými něžnostmi na manželovu mysl, aby strýce sprovodil ze světa. Znala jeho slabost a věděla, že by to nedokázal. Jednou mu řekla:
" Domníváš-li se, že železo se na takovou věc nehodí a není dost bezpečné, odstraň je třeba jedem v nápoji. Ráda ti přitom pomohu a posloužím."
Konečně královna Popela přemluvila a záměr začala uskutečňovat. Popel ulehl na lůžko a vydával se za těžce nemocného. Nechal povolat všechny svoje strýce a poprosil je, aby se dostavili co nejrychleji, než ho nemoc sklátí a vyslechli jeho poslední vůli. Když strýcové poslušně a ochotně přijeli, promluvil k nim v přítomnosti královny a vladyků:
" Vím, že milostiví bohové dopustili, aby si pro mne v krátké době přišla smrt a vím zcela určitě, že se z nemoci, která mne upoutala na lůžko, již neuzdravím."
Žádal, aby mu prokázali poctu, jakou by prokázali mrtvému. Uspořádali tedy nádhernou smuteční tryznu za dosud žijícího člověka, což bylo velmi nezvyklé. Když slavnost skončila, nechal si Popel k sobě opět všechny zavolat, aby sliby věrnosti a oddanosti, které dali jemu a jeho manželce stvrdili přípitkem a zpečetili polibkem.
Sloužící přinesli zlatý pohár, do něhož královna nachystala nápoj. Ačkoli bylo nápoje v poháru málo, kypěl a vzdouval se. Podali jej královi Popelovi, ten měl ochutnat jako první, aby jej ostatní považovali za čistý a nezávadný. Král si však počínal velice opatrně, tvářil se, že pije, ale jen sfoukl pěnu, která zaplnila polovinu nádoby. Ve skutečnosti nápoje vůbec neochutnal, ba ani ústy se poháru nedotkl. Zato každý ze strýců a vladyků nejprve Popela políbil a pak se napil.

Když takto všichni požili jedu, dal král najevo, že je unavený a usíná. Ve skutečnosti se bál, aby se mu některý z otrávených hostů nezhroutil před očima. Proto je požádal, aby opustili místnost. Ještě než nastala noc, všichni zahynuli ve strašných mukách.
V celé zemi zavládl hluboký smutek. Popel vydal surový zákaz, že kdokoliv by se dotkl těl strýců a příbuzných, nebo se je snažil pohřbít, ztratí hlavu. Lidé se báli Popela, proto mlčeli a jen vzdychali. Strach jim nedovoloval upřímně se projevit. Zahnívající těla mrtvých zůstávala nedotknuta ležet a vzbuzovala u všech, kteří je spatřili, soucit a současně hrůzu.

Proto Bůh jako přísný soudce všech nepravostí tvrdě pomstil zločiny, kterých se Popel dopustil. V tělech strýců a vladyků, jež zůstala nepohřbena, začalo se množit velké množství myší nezvyklého druhu a tito tvorové, k nemalému údivů lidí, začali dorážet a vrhat se na Popela, jeho manželku a jejich dva syny. A třebaže se služebnictvo i rytíři s největším vypětím sil je snažili odhánět, přesto útočící myši vítězily, neboť nikomu nedovolily si odpočinout.

Když se myši se stále větší zuřivostí začaly obracet i proti služebnictvu, obránci použili nového způsobu ochrany. Okolo Popela a jeho rodiny rozdělali ohniště. Ale ani sebevětší plameny, nebyly pro myši překážkou. Proto Popel nařídil, aby je lodí převezli na jezero a umístili je do dřevěné věže, obklopenou dokola vodou. Jakmile nastoupili na loď, myši ji napadly a prohryzaly. Aby v prohlodané lodi neutonuli, vrátili se zase ke břehu.

Když Popel viděl, že všichni se od něho odvrací, utekl se ženou a syny na vrchol vysoké věže krušvického hradu. Myši se dostaly i tam a tam před očima nešťastné a zcela bezmocné matky, myši sežraly nejprve oba syny, potom se myši pustily do zlé ženy a nakonec myši sežraly samotného Popela. Takovým způsobem zahynul neřestný král Popel s manželkou. Pomsta bohů postihla i jejich syny.

ilustr.obraz z netu

Když se roznesla zpráva o Popelově smrti, posbírali Krušvičané s nábožným soucitem všechny kosti a ostatní pozůstatky povražděných strýců a vladyků a pochovali je v jedné rakvi, nad kterou navršili mohylu.



Podle: Jan Dlugosz, Čtení ze starých kronik a legend

Doplněno z wiki:
Popel (Popiel, Pąpyl, Pąpiel, Bąbel) (v jiné verzi Popel II, syn Popela I syna Leška III syna Leška II) (ca. 840 - 870) byla legendární postava ve slovanské mytologii. Byl polským knížetem, posledním z dynastie Popelů. Kronikář Gallus Anonymus jej popisoval jako velmi zlého a nespravedlivého panovníka. Též je znám jako Popiel s přízviskem "kterého sežrali myši", podle legendy se to mělo stát v Myší věži u jezera Gopło. Jeho příběh vypráví film Staré báje Vikingů, kde Popiela hraje skvělý Bogdan Stupka.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Unavená matka Unavená matka | 14. března 2018 v 22:48 | Reagovat

Velmi poučný příběh, jak byli naši předci prozíraví a moudří! :-)

2 signoraa signoraa | Web | 15. března 2018 v 15:03 | Reagovat

Mám ráda staré báje, pověsti i pohádky. Plyne z nich hlavně poučení pro budoucí generace. :-)

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 15. března 2018 v 18:13 | Reagovat

Zajímavá pověst - jen bych si dovolila podotknout, že Popel měl přezdívku Chościsko, což sice může znamenat ocásek, nicméně v tomto případě je mnohem pravděpodobnější metla, a to kvůli jeho dlouhým vlasům :-).

4 bábina bábina | 15. března 2018 v 18:25 | Reagovat

[1]: Měli bychom se od nich učit.

5 bábina bábina | 15. března 2018 v 18:27 | Reagovat

[2]: Máme dost bájných knížat, ale žádného nesežraly myši. Poučení, za špatnost budeš pykat, nebo před svědomím neuteč atd.

6 bábina bábina | 15. března 2018 v 18:29 | Reagovat

[3]: Přavzala jsem podle původního překladu.

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. března 2018 v 14:39 | Reagovat

Jak jsem nekde četl: Jak se svět mění, a přece beze změny trvá... :-)

8 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. března 2018 v 14:43 | Reagovat

A to patrilo k jinemu clanku...ale vlastně by se to hodilo i k tomuto...

9 bábina bábina | 18. března 2018 v 21:45 | Reagovat

[7]: Jen my si bláhově myslíme, že ten svět změníme. ;-)  :-)

10 Miloš Miloš | Web | 23. března 2018 v 22:26 | Reagovat

Skončit v žaludku hladových myší či krys - to byl ale horor.

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. března 2018 v 22:45 | Reagovat

[10]: Ta představa člověkem zatřepe. [:tired:]

12 Bev Bev | E-mail | Web | 27. března 2018 v 19:45 | Reagovat

Zajímavý a docela děsivý příběh, nikdy jsem o Popelovi neslyšela a tak jsem se ráda poučila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Tehdy byli tři...Žofinka, Muf a Mudla...







Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx