Nový domov - 94.

16. února 2018 v 23:31 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Ovzduší v Domě v několika dnech se dalo krájet. Samozřejmě se to týkalo jen Jindry a Evy, které čekaly na sebemenší zprávičku obyvatelek domu, kde bydlela kdysi Jana s rodinou. Netušily ovšem, jak bylo nakonec vše komplikované. Sousedka Zdenka připomínala paní Ivě, aby sehnala dceru Jany Olgu a když se to Ivě konečně podařilo, dověděla se věci, které jí zrovna radost neudělaly.


Olga se občas šla podívat za otcem. Byla mu svým způsobem vděčná, že jí přispěl na dokončení studií a nájem mimo domov, prý také zaplatil synovi další studium i pobyt v zahraničí. Žádný z nich netušil, kde otec peníze skutečně vzal. Tvrdil, že je vydělal na brigádách, kam chodil, když nebyl doma, jak si určitě oba všimli.
Byla to samozřejmě lež. Otec potichoučku, aby Jana nevěděla, vybíral ze společného konta určité částky a dával je na soukromé konto, ke kterému měl přístup pouze on. Domů prakticky peníze ani ze zaměstnání nedával, musel mít přece na drobné dárky sousedce- milence. Tvrdil Janě, že šetří pro děti. Ze společného účtu byly placeny jen poplatky za bydlení, energie a doma se nakupovalo za peníze Jany. I tak si něco málo našetřila, ale dětem toho poskytnout moc nemohla, kromě běžných plateb při studiu. Oba se snažili občas nějakou korunu vydělat, přilepšit si. Také stipendium oba dostávali.

Když otce zavřeli a Jana dostala po pobytu v nemocnici byt v Domě pečovatelské služby, zjistila, že na účtu je sotva potřebná částka na zaplacení posledních pohledávek a proto musel být byt pronajmut. Bez souhlasu otce nemohl být prodán, také děti tam měly trvalé bydliště. Samozřejmě se počítalo s tím, že se rodiče rozvedou, bude se muset majetek rozdělit. Kromě bytu a zařízení však toho moc nebylo.

To ale ponechme stranou. Olga se vypravila za kamarádkou Ivou, která jí naznačila nové skutečnosti.
"Proč mi máma nic neřekla? Podle otce byla alkoholička, ačkoliv já si nepamatuji, že by byla někdy opilá, když jsme byli o víkendu doma. Jen nás obsluhovala, navařila, napekla, prádlo vyprala. Je fakt, že my jsme měli jiné zájmy a považovali to za normální. Otec pak tvrdil, že se ovládala a pila spíš přes týden, hlavně po práci, večer. On prý chodil na brigády, aby měl pro nás víc peněz, jinak všechno platil."
Iva se zamyslela a nakonec se Olgy zeptala:
"Ty sis nevšimla, že je matka smutná, kolikrát měla i modřiny, dokonce prý i vyražený zub, jak jsem se dověděla od sousedky, která ji našla u svých dveří, když matka "spadla" ze schodů? Bylo to divné a jak se ukázalo, opravdu to bylo cizí zavinění. Proto otce zavřeli. Zjistili v nemocnici, že paní Jana neměla ani trochu alkoholu v krvi, naopak na těle různé pohmožděniny, ale v místech, kde to moc vidět nebylo a ani to neodpovídalo nějakému pádu či naražení, ale ranám. Když na ni udeřili na policii, musela říci, jak to bylo a co si pamatovala."

"Musela jsem být slepá, že jsem si nevšimla jejich chování. Jenomže táta většinou doma nebyl, když jsme s bráchou jezdili ze školy. Tvrdil, že chodí na brigády a mezi kamarády hrát kuželky, či co."
"Houby, měl rande se sousedkou. Tam se vždycky zdejchl, aby to nikdo neviděl. Jeden soused ho tam viděl jít dokonce pozdě večer, když šel s odpadky."
"Ale ta sousedka tam už není, jak jsem si všimla. " Ozvala se Olga.
"Bodejť, když jí milence zašili, měla strach, že by někdo na ni přišel a mohl ji podezřívat ze spoluúčasti. Otec to nechal jen na sobě, pořád asi doufá, že až se rozvede, tak se milenka k němu vrátí. Myslím, že ona na něj nepočká, má už prý jiného."

"Poslouchej Ivo, ty máš adresu mé matky? Když odjela z nemocnice, říkali, že je někde v domově pro invalidy a my jsme ji ze zlosti nehledali."
"Mám a myslím, že matka jen čeká, jestli se objevíš ty nebo i bratr."
"Já tam za ní určitě půjdu, jen nevím, co jí mám říci. Jak to bude s bráchou nevím. Je v zahraničí. Ale dám mu v každém případě vědět, že s ním potřebuji mluvit. Bylo by dobré, kdybys u toho třeba byla i ty a ta paní Zdenka, aby všemu věřil. On dá moc na tátu. To víš, dostal dost, tak... Já ale půjdu za matkou určitě dříve. Kdo ale sehnal tuto adresu a dal si tu práci, aby mne našel? Prozradíš mi to?" Najednou se zeptala Olga Ivy.

"To bys musela ty dvě babky vidět. Pardon, dámy. Jedna taková razantní, druhá jí jen tak přicmrndovala, ale byly přesvědčivé. Pomohla jim nejdříve ta sousedka Zdenka , co zachraňovala tvoji matku, přišla ke mně, chtěly na tebe telefon, ale nedala jsem jim ho a slíbila jsem, že se s tebou spojím...Výsledek vidíš."

"Stejně je zajímavé, že se cizí lidé starají o druhé víc než vlastní děti. Asi tam je docela dobré prostředí a pochybuji, že se bude matka chtít vrátit sem do domu."Zamyslela se Olga.
"Ty by ses jí divila? Nezávidím jí prožité peklo. A nikdo si ničeho nevšiml. Jo, týrané ženy bývají moc hrdé na to, aby se svěřily. Stydí se. A většinou kvůli dětem svou situaci tají. Hleď se za mátí co nejdříve vypravit a hodně se jí omluvit zatím i za bratra. Jo, musím dát vědět těm paním, že jsme se domluvily, ony nejlépe budou vědět, kdy za ní jít. Chtějí to nechat na tobě, nic jí předem neříkat, aby případně nebyla zklamaná, kdybys nepřišla. Tak už si to studené kafe vypij a vezmi si koláč. Vlastnoručně jsem jej koupila." Zasmála se Iva a ještě si pak chvíli povídaly.

Pokračování...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 17. února 2018 v 8:42 | Reagovat

Opět zajímavé....čekám na další pokračování. :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. února 2018 v 9:08 | Reagovat

Není týrání jako týrání. A že toho je! Jsou však i všímavé sousedky a dokážou pomoct. Díky a příklady ze života. Těším se na další pokračování :-)

3 signoraa signoraa | Web | 17. února 2018 v 17:40 | Reagovat

Život dokáže dělat pěkné kotrmelce a když se k tomu přidá domácí násilí a ovlivňování dětí...
Ruženko, těším se na další pokračování. :-)

4 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 18. února 2018 v 12:56 | Reagovat

Je to moc smutné, ale děje se to.Mám v domě paní,kterou vydírá její syn.Vědí o tom mnoho lidí kolem, ale nechce si nechat pomoct, už tam byla paní ze sociálky a ta ji vše zapřela, prý lidi přehání. Dál se nechává vydírat a nedá si říct. Je to smutné a moc. :-(

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 19. února 2018 v 18:52 | Reagovat

Snad je to dnes trochu jiné, že si lidé více všímají a týrané ženy či muži se více ozývají...

Pobavil mě vlastnoručně upečený koláč, to budu používat :-D.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. února 2018 v 20:15 | Reagovat

[5]: To jsem si přitom vzpomněla, jak v jednom starém románu podávala hostovi-nápadníkovi domácí paní koláčky, ze který předtím odlepila vizitku pekaře a tvrdila, že je pekla dcerunka vlastnoručně. ;-)

7 Svatka Svatka | E-mail | 21. února 2018 v 10:15 | Reagovat

Moc zajímavé příběhy brané přímo ze života. Vlastnoručně koupené koláče se vždycky podaří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx