Každý člověk se stává hezčím , když má radost. ( Walther von der Vogelweide )
Láska je mocnější než jakákoli síla a moudřejší než filosofie.(Oscar Wilde)
- tyto citáty uvedl komentátor Kavárny U Ruži- Jeník



Nový domov- 89.-

5. ledna 2018 v 21:38 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Jindřiška seděla v koutku jídelny, čekala na přítelkyně. Čekání se jí zdálo dost dlouhé a tak se rozhlížela, kdo v jídelně ještě po obědě zůstal. Při nevlídném počasí lidé většinou zůstali ve svých pokojích, jen několik jich využívalo společné knihovny a v poklidu si četli v křeslech, u kterých byla nastavitelná stojací lampička. Toto zařízení v počtu 4 křesel se zvláštní přemístitelnou deskou, která mohla posloužit jako podložka pod knihu, dala se i sešikmit a nastavit do potřebné výšky bylo poskytnuto jako dar města domu, o který se staralo. Namísto plánovaných oprav, které nebylo vlastně zapotřebí provést, aspoň takto byla vyčerpána částka na zařízení. Z počátku to někteří považovali za zbytečné, ale časem si na to zvykli a zvláště ti šetrní, kteří tak ušetřili elektřinu ve vlastním bytečku nebo prostě chtěli být sami a číst si , využívali křesla stále častěji.



Jindra si všimla, že nedaleko stojí vozík s obyvatelkou, která dostala bezbariérovou garsonku po Daně a o které měla informace, že je velmi nervozní, nerudná k pečovatelce, které nevěří, že jí chce pomoci. Pomyslela si, že by mohla zjistit, co je na řečech o ní pravdy. Přistoupila k ženě, pozdravila, představila se a zeptala se jí přímo, jak se jí v domě bydlí.
"Víte, jste tady už nějakou dobu a všimla jsem si, že se hovoru s lidmi dost vyhýbáte. Bojíte se snad lidí nebo jsou vám nepříjemní?"
Žena se na Jindru podívala, pokývla na pozdrav a jen řekla:
"Jmenuji se Jana, to druhé jméno říkat nemusím, je na dveřích bytu a určitě je znáte. Párkrát jsem vás už potkala. Víte, moc se s lidmi nebavím. Dlouho jsem se všem vyhýbala, nevěřila nikomu, ale beru uklidňující léky a tak se už cítím lépe."Překvapivě přímo mluvila a Jindra si řekla, že její ochoty povídat si využije a něco se o ní doví.
"Tak jste si určitě také všimla, že tady máme takovou menší přátelskou společnost, které vděčíme za snesitelnější , poněkud pestřejší život v tomto zařízení. Pokud byste měla zájem se k nám občas přidat, myslím, že by vám bylo také lehčeji. Povíme si jen to, co chceme a nikde jinde to nevykládáme. Jen si tak ulevujeme navzájem. Známe se už dost dlouho. Já jsem také byla zpočátku, dá se říci víc protivná než příjemná k lidem, ale přesvědčila jsem se, že jsou mezi nimi životem zkoušené, soucitné ženy i sem tam i muž. Tady jich moc není, ale ti co jsou, lidí se nestraní."
Jindra se odmlčela, čekala, co na to paní Jana řekne. Ta jen pokyvovala hlavou a něco si pro sebe šeptala. Pak jen řekla:
"To je moc pěkné, snad se také někdy mezi vás podívám a buďte jistá, až uslyšíte můj příběh, jak jsem se sem dostala poměrně ještě mladá, víte, je mi padesát dva let, ačkoliv vypadám určitě starší, nebudete se mému vzhledu ani chování divit."
To bylo něco pro Jindřišku. Skoro zapomněla, že čeká na Evu a Lídu, které se zrovna objevily ve dveřích jídelny, jak byla napjatá. Kdyby nebylo toho, že Lída slíbila vyprávět o Veronice a její situaci, určitě by se snažila z paní Jany dostat více. Takto ale řekla:
"Jsem zvědavá, kdy to bude, paní Jano, určitě bychom vás mezi sebou uvítaly. Jsou zde dvě přítelkyně, řeknu jim o vás a až budete ochotná se k nám přidat, dejte mi vědět, ano? Třeba i telefonem, mám číslo pokoje..." nedopověděla.
"To nebude třeba, přihlásím se třeba v jídelně, budu jezdit na obědy, už mne nebaví nechat si je dávat do bytu. Tak já zatím jdu zase na chvíli domů. Na shledanou a pozdravujte kamarádky." Přerušila ji překvapivě Jana a odjela.

Eva s Lídou se za odjíždějící ženou poněkud udiveně dívaly a Jindra jim hned poreferovala, že je to ta, podle pečovatelky prý protivná žena, co bydlí po Daně.
"Určitě něco nepříjemného prožila, však to z ní časem vytáhneme, zase se něco dovíme. Ale Lído, dnes už nám musíš povyprávět co a jak je s rodinou, s Veronikou." Usadila se konečně Jindra a zaujala u stolu naslouchací polohu, s podepřenou bradou a přimhouřenýma očima, jak si kamarádky uvědomily a krátce se obě naráz zasmály. Lída se ohradila:
"O celé rodině ne, toho by bylo moc, jen o Veronice. Představte si, že už je napořád ubytovaná u Hany a považuje to tam na domov. K otci chodí jen na návštěvu a to ještě trochu přemlouvá Jarku a Radka - babičku a dědečka, aby tam také přišli, že bude veseleji a odbude si návštěvu naráz. Máme ale pocit, že se tak trochu vyhýbá rozhovoru s Janou. Nevím proč, ale možná je jí trapné, že ji sama tak odstavila jako mámu a také trochu líto, že se Jana k ní nesnaží přiblížit. Jana se zase nechce vnucovat - to mi řekla, když jsem ji upozorňovala na chladné chování - zároveň ji mrzí ta léta , kdy si byly tak blízké, že se s Veronikou nechtěla rozloučit." Lída se zamyslela.
"Pouto se mezi nimi přetrhlo možná tou domněnkou, že je najednou mamince Janě i tátovi na obtíž, když se kvůli ní hádali a ona je slyšela. Co taková jedna nedomyšlená věta dokáže změnit, že?" Ozvala se tentokrát Eva. Jindra byla neobvykle zamyšlená, ale neodpustila si poznámku:
"My to nevyřešíme, bude to na rodičích, čas všechno obrousí a až děvče pozná, že i k tátovi a nyní tetě Janě může chodit jako domů, zvykne si, zapomene."
"Nezapomene, ale přehodnotí to možná ona i Jana.Najdou si k sobě zase cestu" Uzavřela Lída.
Ještě chvíli debatovaly a pak se zvedly s tím, že se už těší na vyprávění té nové paní Jany.
"Trochu vzruchu neuškodí," tetelila se Jindřiška. Kdyby věděla, co se dozví, možná by se spíš rozčilila, jak už to ona uměla.

Pokračování...

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 5. ledna 2018 v 22:29 | Reagovat

Jasně - budu jako vždy, netrpělivě čekat na pokračování.... :-)

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 15:03 | Reagovat

Jů, jsem napnutá jako kšandy, díky ti za další kapitolku! :-)

3 pavel pavel | Web | 6. ledna 2018 v 18:14 | Reagovat

I tobě všechno nejlepší, odpověděl jsem ti na svém blogu. :-)

4 Ježurka Ježurka | Web | 7. ledna 2018 v 14:31 | Reagovat

Tak vidím, jak jsou ženy zvědavé, jen aby se jim to nevymstilo.

5 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 9. ledna 2018 v 21:42 | Reagovat

Ruženko, večerníček přečten :-)Snad bude brzo pokračování. :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 15:09 | Reagovat

[5]: Snad jo. ???  :-D

7 Hanka Hanka | 10. ledna 2018 v 23:58 | Reagovat

Vše nejlepší k  narozeninám, především zdraví přeji. :-) Radost z blogování se také cení, že? :D

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 22:56 | Reagovat

[7]: Děkuji, Hani, to víš, že ano a doufám, že to ještě nějaký ten čas vydržím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Tehdy byli tři...Žofinka, Muf a Mudla...







Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx