Každý člověk se stává hezčím , když má radost. ( Walther von der Vogelweide )
Láska je mocnější než jakákoli síla a moudřejší než filosofie.(Oscar Wilde)
- tyto citáty uvedl komentátor Kavárny U Ruži- Jeník



Mezi nebem a zemí - to nevysvětlíš.

2. prosince 2017 v 22:18 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..


Na delší komentář do Kavárny je to dlouhé, ale byla by škoda si toto nepřečíst. Kolikrát se něco podobného stalo vám? Co předcházelo tomuto vyprávění? Podle tohoto komentáře, poněkud skoupého :
Fanynka vypravuje:
Já jsem dnes byla také šikulka. Šla jsem od slepic, nechtěla jsem jít po dlážděném chodníku z obavy, abych nespadla. Sešla jsem na trávník, je to trochu z kopečka a už jsem měla nohy nahoře. Naštěstí jsem měla starý, dobrý vaťák, který trochu tlumil náraz. I tak. Bolí mně také hlava, protože jsem "praštěná." Toš tak. :-( Jak držím palečky, bolí mne celé ruce. :-)
Mé uklouznutí na mokrém sněhu a následný pád způsobil, že se mně v mozku prý otevřelo hlavní centrum pro komunikaci se zemřelými.

Tak mně to vysvětlil můj zemřelý manžel Zdeněk. Stoupl si v chodbě proti mně a povídali jsme si spolu. Přišel syn, prošel kolem něho, vlastně prošel jeho nehmotným tělem, protože v uličce nebylo dost místa. S údivem se mně zeptal: "S kým to mluvíš? Já nikoho nevidím!" "S otcem". Odpověděla jsem. "S otcem? A proč ho nevidím a neslyším?" "Vím, že ho nevidíš, ani ho vidět nemůžeš." Zněla moje odpověď.

Syn překvapeně odešel, co si myslel, nebylo těžké uhádnout. Pokračovali jsme se Zdenkem v hovoru. Říkal, že ho mrzí, nenechala jsem ho domluvit. "Ano, vím. Já už nebudu". O čem mluvil, víme, jen my dva.
Byla jsem unavená, šla jsem si lehnout. Šel za mnou. Ležela jsem již, překročil mne a lehl si do postele vedle mne. Udivilo mne to, nikdy se do postele tímto stylem neukládal. "Proč jsi to tak udělal?" "Jen tak".

Držel mne za ruku a já se ho zeptala, zda ví, že je děda, že máme vnuka. Mlčel. Jen podle stisku ruky jsem pochopila, že je dojatý.
Pak jsem ucítila tlak v břiše, probudila jsem se. Posadila jsem se na okraj postele a svěsila dolů nohy. Všechno mne bolelo, celé tělo. Nemohla jsem pohnout hlavou, bolely mne svaly na krku.

V hlavě mně začal běžet zpomalený záznam mého pádu. Jdu, uklouznu, snažím se vyrovnat stabilitu těla, ale nedaří se mně to. Vím, že pád je nevyhnutelný. Skrčím se, odhodím kýbl, který jsem držela v ruce a padám… Pěkně pomalu. Vzpomínám, že mozek mně dával povely. Snažím se dopadnout na zadek, pak na záda. Další povel byl, "Drž hlavu!" Vší silou jsem se snažila udržet hlavu v předklonu. Jde to ztěží, ale jde to. Nakonec i hlava končí v čerstvě napadaném sněhu. Naši psi na mne doráží, nechápou, co dělám na zemi. Vstávám jen s obtížemi, ale vím, že nemám nic polámané. V hlavě mně to šrotuje, vím, že už neusnu.
Hned po rozednění šla jsem si prohlédnout místo pádu. Pochopila jsem, že povely, které mně mozek vysílal, byly nutné. Stačilo málo a hlava by dopadla na betonový schodek.

Pozn.blogerky: Říká se tomuto tušení, či pud sebezáchovy?

Přidám foto, které mi Fanynka poslala. Je tak krásné, že je sem musím dát...


( originál, nahoře upravena barva ve foto)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 22:21 | Reagovat

Stalo se vám někdy něco podobného? :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 22:32 | Reagovat

Rozhovor s mrtvým ne, ale pády se mi "daří". Většinou dopadnu sbalená, jen jednou jsem dopadla rovně na záda a hlavou na led. Máme nakonec štěstí, že nepadneme nešťastně a neuděláme si úraz. To přeju všem - když už, tak padat dobře a co nejlíp. Když to jde.
Pěkný prosinec a žádné pády v předvánočním shonu ;-)  :-D

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 22:37 | Reagovat

[2]: Kittísku,
tak snad máš na rozhovory pořád dost živých duší, ne? ;-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 22:44 | Reagovat

[3]: Jo, to jo. Naštěstí, ale žere to čas! :-D

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 22:45 | Reagovat

[4]: Ale to by ti mrtví žrali taky. ;-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 22:47 | Reagovat

Já mluvím s mrtvými jen ve snech. To jsem pak ráno docela naštvaná, pokud je ten hovor třeba hádavý, že mi nedají pokoj ani po smrti. ;-)  :-)

7 Kitty Kitty | Web | 2. prosince 2017 v 22:49 | Reagovat

[5]: Ani ne, hovory nevyžádané rychle utnu :-P

8 OTAVÍNKA OTAVÍNKA | Web | 2. prosince 2017 v 23:08 | Reagovat

Když zemřel můj tatínek, chodil mne navštěvovat skoro deset let výdy ve snu a pomáhal mi řešit určité problémy, které jsem musela vyřešit následující den. Ohromně mi to pomáhalo. Za jeho života jsme si byli velice blízcí.

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 23:14 | Reagovat

[8]: Je zajímavé, že mně se ani tatínek ani maminka neobjevují, spíš teta, babička, bratranec. Možná právě to, že jsem s nimi měla spíš spory občas nebo nedobré zážitky, posměch, nedůvěru či co, setkáváme se ve snách. Záleží asi na náladě člověka také, když usíná, impulsech, vzpomínek, hovoru před spaním.

10 Evina Evina | E-mail | 2. prosince 2017 v 23:25 | Reagovat

Ani se mi do toho nechce(do psaní). Je to i po více než 40 letech bolavé.Přenášela jsem nejmladšího syna.V noci mě budil taťka./Ne opravdově,bydlela jsem už asi 500km od rodného města./Seděl na nemocniční posteli a prstem(který měl o článek kratší)mě volal k sobě.Vzbudila jsem se říkala,že teď nemůžu přijet.Sedla jsem si v kuchyni...stalo se mi to 3x za noc.Za 3 dny se mi narodil syn a zemřel můj taťka,oba Oldřichové.Myslela jsem,že taťka bude mít radost,když jsem synovi dala jeho jméno...

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 10:39 | Reagovat

Mně, když zemřeli kolem mých 12 let během 2 let prateta, babička a prababička, se mi zdálo o nich asi 5 let. O pratetě obyčejné události, které jsme spolu prováděli a kde jsme spolu chodili po městě na procházky. Ale o babičce, když jsme po ní zdědili domek se zahradou a hodně spalovali věci na zahradě na ohýnku, tak se mi zdálo, že babička natahuje po mně z ohniště ruce a na mne volá z ohniště:"Pomoz mi, pomoz mi!" To se mi zdálo několikrát asi 5 let po její smrti. A prababička, ta na mne volala z jedné zdi ve sklepě: "Tady jsem!" a já tam jako kopala krumpáčem a ona na mne vypadla ze zdi. taky několikrát se sen opakoval. Nevím a nikdy jsem nevěděla, co sny znamenaly. Ale asi nic dobrého ne.

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 12:39 | Reagovat

[11]: Někdy je zajímavé podívat se do nějakého snáře. Lepší ale nevědět, pokud je to nedobré , člověk pak moc přemýšlí a trápí se.

13 nar.soc. nar.soc. | 3. prosince 2017 v 13:37 | Reagovat

Pád při uklouznutí je třeba rychle přetočit na pád boční a na stehno ( při dopadu na tvrdo, může prasknout krček stehenní kosti, ale jen u hubených lidí). Pád na kostrč jde nárazem do páteře a může mít horší následky. Nedávno jsem uklouzl na šikmém vjezdu na listí, upadl jsem přetočením nalevo a sjel nohama až pod dceřino auto. Zvedl jsem se bez problému a skoro bez bolesti k údivu dcery i manželky.
K rozmluvám se zemřelými.
Takové sny nemám, leda lítost, že když zde rodiče byli nevyptal jsem se na věci, které mne třeba dnes tíží, jako dědictví minulosti.
Mám přesvědčení, že jako dlouhodobý ateista nejsem nijak zatížen věroučnými představami, což se projevuje i ve snech. Mívám spíše pragmatické sny a už jsem tak leccos i vyřešil na základě snového podnětu. :-)

14 Lydie Lydie | 3. prosince 2017 v 13:41 | Reagovat

[11]:No, být to v pohádce, tak by jsi měla ve sklepě na tom místě kopat-určitě je tam ukrytý poklad......
Tady, v některých vesnicích, občas při přestavbě domů se něco najde. Nuceně odcházející Němci, tam něco ukryli.Většina totiž věřila, že se jednou vrátí.

15 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 13:43 | Reagovat

[14]: Domek už je přes 7 let prodaný. :-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 15:20 | Reagovat

[13]: Jo, bráška spadl při naskakování na kolo (nebyl hubený) zlomil si krček, vyměnili mu celý kloub a stejně za měsíc a něco, ach jo. To prostě byla smůla, no. Zřejmě embolie.

17 Ježurka Ježurka | Web | 3. prosince 2017 v 15:34 | Reagovat

To je opravdu moc zajímavé a přiznávám, že se mi to zatím nestalo. Ale že mi občas mozek pomůže překonat hrozný nebo ještě horší pád a co mi za tu setinu vteřiny proběhne hlavou, to síla.

18 Janinka Janinka | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 18:18 | Reagovat

Pády se mi stávají dost často, hovory s mrtvými se mi stávají zřídka a jen ve snu :-).

19 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 3. prosince 2017 v 18:55 | Reagovat

Několikrát jsem měla sen (v době krizové situace - rodina, nemoc) zjevil se mě někdo z rodiny - maminky a jednou táta. Zrovna tak mému muži, naše babi by řekla, přišli vám říct, že vše dobře dopadne a tak to i beru a vysvětluji.
Když maminky - obě, moje i mého muže nás opouštěly, přišly se ve snu rozloučit. Je toho hodně záhadného mezi nebem a zemí.

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 19:41 | Reagovat

[19]: Spíš myslím, že je to psychické spojení- propojení mezi blízkými lidmi. Prost+ě nám leží v hlavě a spojíme si je s určitými podobnými událostmi, které zažíváme. Hledáme určitou oporu-podvědomě.

21 bábina bábina | 3. prosince 2017 v 20:03 | Reagovat

Ve vyprávění o Čachtickém hradě, píšu, že Keltové věřili,že aby zemřelí trefili, rozsvěcovali jim světýlka. Jedna pověra říká, že pokud zemřelý nezná místo, kde za jeho života nebyl, prý tam netrefí. Tak by se dalo vysvětlit, proč mne manžel následoval, nechal se vést a pak do postele šel z té strany jako já. V té místnosti totiž nikdy nebyl.
No, byl to jen sen, ale hodně živý sen.

22 Hanako Hanako | 3. prosince 2017 v 20:06 | Reagovat

[21]:To je zajímavé. Občas se mi zdává o tatínkovi, vídám ho v plné síle a v místnosti zařízené tak, jako za jeho života.

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 23:52 | Reagovat

Já mám se zemřelými dva zvláštní zážitky: Jednak se se mnou přišel ve snu rozloučit strýček, který - jak jsem se pak dozvěděl - ten den zemřel. No a pak jsem oficiálně představoval v jiném snu ženu svého života, kterou z určitých důvodů nemohu představit ani živým, svému zemřelému otci. A byl jsem potěšený, že se mu líbila tak jako mně :-).

24 MirekČ MirekČ | Web | 4. prosince 2017 v 7:34 | Reagovat

S tím pádem a s povely mozku je to přesně tak, zažil jsem.
Sny se mi určitě zdají, ale nepamatuji si jen. Vyjma občas těch erotických ... :-D  :-D  :-D

25 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | E-mail | Web | 4. prosince 2017 v 13:29 | Reagovat

Nádhera ;-)

26 johanes johanes | E-mail | 4. prosince 2017 v 18:26 | Reagovat

...no stalo,protože nikdo není dokonalý.Stalo také v zimě na zasněžené zmrzlé kaluži.Já v kožichu a padal na záda.Nogami i rukami do gúry...díky tomu,že jsem od dětství lyžař,tak umím padat.Nic se mi neotevřelo,jenom ze mně vypadlo jedno děsně sprosté slovo.Protože nenmí po 22.hodině,tak vám ho neprozradím.Ale ta šance mluvit s mrtvými by se mi hodila.Pátrám od 2.světové války po místě odpočinku mého zemřelého otce,kterého jsem měl šanci vidět jednou v životě...

27 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 5. prosince 2017 v 18:05 | Reagovat

S pády po kterých se mi jako zázrakem nic nestalo, zkušenosti mám, ale ne s hovory se zemřelými. :-)

28 bábina bábina | 6. prosince 2017 v 10:49 | Reagovat

[26]: Bydleli jste, pokud se nepletu v pohraničí a musel nastoupit k německým vojskům. Zkuste, zda ho nemají ve své evidenci.
http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/03/valecne-hroby-prislusniku-nemecke-branne-moci/

29 bábina bábina | 6. prosince 2017 v 11:11 | Reagovat

[27]: Sny o zemřelých mám zřídka, ale ty které mám, mne nutí k zamyšlení. Párkrát se zdály sny, děje se pak do detailu uskutečnily. Nemohla jsem proti tomu nic udělat, jen nečinně přihlížet.
Už jsem to několikrát psala. Měla jsem sen. Slyšela jsem, jak po půdě někdo chodí,slyšela jsem hlasy a pak i smích. Kvůli opravě domu v přízemí, musela jsem demižóny se slivovicí přemístnit na půdu. Pracovali u nás lidi z dědiny, různé pověsti, ale žádní velcí "zločinci", spíš byli se zaměstnáním na štíru kvůli alkohohu.
Ve skutečnosti to proběhlo následovně. V noci mne probil nějaký hluk. Zjistila jsem, že pochází z půdy. Ležela jsem a poslouchala. Rozlišila jsem hlasy a poznala, že mám noční návštěvníky, kteří si popíjejí naši slivovici. Podle občasného smíchu jsem si myslela, že jsou již opilí. Nehnutě jsem ležela jako přikovaná. Vstala jsem a rozsvítila z přízemí světlo jen na půdě, aby věděli, že o nich vím. Pak jsem jen čekala až odejdou...
Událo se to přesně jako ve snu. Snad ten sen byl vyrováním, abych nic nepodnikala. Byli opilí a já měla strach, aby mne neshodili se schodů dolů.
Byl to sen a následně prožitá skutečnost, která se nazapomíná.

30 johanes johanes | E-mail | 6. prosince 2017 v 19:19 | Reagovat

[28]:...díky babinko,
to všechno už vím,celý jeho válečný život,včetně povyšování,místa kde válčil,kde ukončil válkliu,kam byl převeden do zajateckých táborů,kdy a kde byl propuštěn na svobpodu (díky velmi dobré práci Berlína a válečných záznamů).Vím,že bydlel někde v prostoru Bamberku,severně od Mnichova.Oženil se a mám tři bratry,ale čekáme ještě na vyjádření německých spolků na upřesnění bydliště,případně místa jeho posledního odpočinku.Mám celý rodokmen,díky internetu a amerického MyHeritage :-)

31 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. prosince 2017 v 21:22 | Reagovat

[30]: Tak to je opravdu zajímavé. Já mám někde ještě  sourozence dvojčata, ale o dost starší, takže co se s nimi stalo nevím. Jejich maminka se odstěhovala do Německa, když ji rodiče mého tatínka "vyplatili" , vdala se tam a už jsme o ní neslyšeli. Vím jen, že se jmenovala Aninka, víc nic.

32 bábina bábina | 8. prosince 2017 v 12:31 | Reagovat

[31]: To byste měli stejného tatínka a různé matky. Chápu to tak dobře?

33 bábina bábina | 8. prosince 2017 v 12:47 | Reagovat

[30]: Nějak obšírněji jste se o otci nezmiňoval,já jsem pochopila že válku nepřežil.
Možná něco nepříjemného mezi vašim otcem a matkou se událo a proto nechtěl dát o sobě vědět.Možná také již během války založil novou rodinu a jistě k tomu přispěly i okolnosti. Zde po válce vztahy byly více než nedobré. Vy možná víte více podrobností, jsou to soukromé záležitosti. Já bych byla zvědavá na své sourozence.Pokud máte zjištěných tolik informací, jistě z úmrtního listu se brzy dozvíte poslední údaj, který vás zajímá. Chápu, že vás to táhne k místu, kam byste rád položil kytičku a možná také si potichoučku spolu popovypravovali.Důležité je, aby jste mu tento prohřešek odpustil. Je to důležité pro oba.

34 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. prosince 2017 v 16:23 | Reagovat

[32]: Ano, tak to bylo. Pak se oženil, poměrně mladý, měl syna, o kterém jsem kdysi psala, ale ten během studií na vys. škole v prázdninách na chatě prý zemřel. Otrávil se nějakou konzervou na Pastvinách, tak mi to řekli naši. Tatínek se kvůli mé mamince rozvedl, protože se ženou již nežil, nechtěla s ním jet na Slovensko a tak to dopadlo, že si namluvil maminku a měl s ní syna a mě. Zemřel mlád v 39 letech na  Tbc po přechozené chřipce a zápalu plic,dostal t.zc. souchotě a za 3 měsíce ...

35 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. prosince 2017 v 16:24 | Reagovat

[32]: Psala jsem o tom v r. 2008,  orodině o různých dvojicích od praprarodičů postupně, pokud by tě to zajímalo. ;-)

36 johanes johanes | E-mail | 8. prosince 2017 v 18:50 | Reagovat

[33]:díky babinko,mezi námi žádná negativa nejsou ani nebyla.Problémy vyvolala válka a později odsun .S tím se dnes nedá nic dělat.To další je zdlouhavý proces,kdy se musí čekat.Němci do živých evidencí nikoho nepustí a spolupráce se spolky je sice positivní,ale zdlouhavé...jako mezi cizími,kteří na sebe nemají spojení.Ale věřím,že tu kytku na hrob položím než odejdu do železničářského nebe...mějte se krásně v předvánočním čase... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Tehdy byli tři...Žofinka, Muf a Mudla...







Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx