Mějte se blaze, žijte snáze, v lásce a toleranci,
nemusí být mnoho v lednici, v kapse či v ranci...







Nový domov - 85.

1. listopadu 2017 v 23:48 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Lída měla neobvyklou návštěvu. Očekávala ji, domluvila se se snachou Jarkou, že ji přijde navštívit s Veronikou. Uběhl nějaký čas od doby, kdy Veronika vypátrala události kolem svého příchodu na svět a do rodiny Jany a Jiřího. Podle jejího chování poznali všichni dospělí v rodině, jaké je to přemýšlivé stvoření. Dosud hodně živá, veselé dítě, jako by v určitém ohledu dospěla. Je známé, že děti s přístupem k údajům mají větší přehled o věcech kolem lidského života než v časech minulých.
U Veroniky to dospělo tak daleko, že se změnil její vztah k rodině. Zdržovala se raději u dědy a babičky a její dotazy směřovaly hlavně k dětství a mládí dvojčat Hany a Jany. Babička Jarka měla jistotu, že se chce zorientovat v situaci kolem svého narození. Ráda by se dověděla, co si o všem Veronika myslí a tak ji napadlo, že možná mezi šesti očima, u prababičky Lídy něco řekne. Proto ta naplánovaná návštěva.



Zatím co Lída uvařila čaj a dala hrnečky na stůl, kde měla připravené nějaké pečivo a pár chlebíčků, se Veronika rozhlížela po útulném pokoji, jako by tady byla poprvé. Spíš to bylo tím, že v dobách, kdy občas v rychlosti navštívila prababičku, měla jiné starosti, pořád někam spěchala a návštěvu brala jako milou povinnost. Lída se ujala slova.

"Verunko, víš proč jste dnes přišly s babičkou ke mně, viď? Musíme si udělat jasno, jak se díváš na nynější situaci. Dobře víš, že jsi se v chování ke členům své rodiny změnila."
"Ale jak jsem se změnila? Jsem pořád stejná. Vždyť nezlobím. Učím se pořád dobře, ne?"
"Dítě, to přece není všechno. Měla jsi jiný přístup k mamince i tatínkovi, k sourozencům i k tetě Haně."
"K jaké tetě, když to je moje matka? Jak já jí mám říkat?" Přerušila její řeč Veronika.
"Také mi není jasné, koho mám brát jako sourozence vlastního a nevlastního. Táta je jeden, mámy dvě, z nich jedna nevlastní, vždyť je to moje teta, že?" Brblala už tišeji.
"Nemáš to jednoduché a je to vlastně tak, že vlastní jsou dvojčátka Hany od maminky, ale zase tatínka máte různého."
" Kruciš" - neudržela se Jarka-" to je zamotané. Od táty zase máš bratra Standu i dvojčata Jany, ale zase mají jinou maminku. Bylo by nejlepší, kdybyste byli všichni jedna rodina a hotovo. Nevidím jiné řešení." Uvažovala a rozebírala ty vztahy babička Jarka. Lída si však všimla, že Veroniku trápí ještě jiná myšlenka.

"Copak tě ještě trápí, Verunko, zamyslela jsi se. Na co myslíš? Víš, že nám můžeš všechno říci." Zeptala se jí přímo Lída.
" Zlobím se na všechny: Tátu, mámu i tetu."
"Jak to myslíš, proč se na ně zlobíš? Tak nám to vysvětli."

"Když už měla ráda Hana Jirku jako její sestra Jana, nemusela s ním být. To se přece nedělá. Když už jsem se narodila, mohla bydlet sama, někdo by si ji později vzal a táta by jí asi platil alimenty na mě. Nemusela odjíždět. Potom, když se tedy vrátila, měla trvat na tom, aby mne vrátili, dokud jsem byla malá. Proč to Jana neudělala, však měla Staníka." Mudrovala jako dospělá, Veronika.
"Tedy, kam na ty rozumy chodíš? Na to jsi přišla sama?" Skoro unisono řekly Jarka s Lídou.
"Nejsem už malá, ve třídě máme několik dětí, co mají jednoho rodiče a druhý na ně platí, když je vlastni." Vysvětlovala.

"Kdybys věděla, kolikrát Hana prosila, aby si tě mohla vzít, i když neměla ještě Vítka ani pořádnou práci a bydlení. Je pravda, že jsme jí chtěli pomoci, ale vymstilo se jí, že tě nechala Jiřímu úplně malinkou, Jana tě nakonec kojila zároveň se Staníkem, byli jste jako dvojčata i když o pár dní byl Staník starší. Nedělali mezi vámi rozdíl, to si musíš pamatovat, ne?" Vysvětlovala Jarka.
" Hana tě chtěla pořád, nevzdávala se té naděje, že jednou budeš u ní. Hodně se změnila, ten dům, kde nyní v sousedství bydlí, si doslova vydupala. Měla v podstatě štěstí, že má tak hodného muže. Vít souhlasil hned s tím, že by si tě vzali k sobě, přestože pak měli děti také spolu. Vždyť ty máš také štěstí v tom, že máš tolik lidí kolem sebe, kteří o tebe stojí. Jen si představ, že by Hana, tvoje maminka odjela někam pryč nadobro a ty ses náhodou dověděla, což se stává hodně často, že Jana není tvoje maminka, ale teta. Byla bys nešťastná určitě víc, že o tebe matka nestojí."
Lída se tak rozohnila, že vlastně Veroniku napomínala a snažila se jí vnutit myšlenku, aby si našla cestu i k vlastní matce. Pak ji napadlo, že ještě něco dopoví:
"Přitom bys měla být vděčná i Janě, že se tě ujala, přestože ji vlastně sestra zklamala a Jiří jí byl v tu chvíli nevěrný, i když o tom nevěděl. Jak se musela cítit, když ses narodila za pár dní po Staníkovi a zanedlouho tě tvoje maminka nechala u ní s prosbou, aby si tě nechali po dobu, než se ona vrátí." Lída zmkla, aby náhodou neřekla ještě něco, co Veronika dopodrobna nevěděla a mohla by to matce vyčítat. Až bude starší, stejně si obrázek udělá.

Obě ženy a jedna dívka dopily již vychladlý čaj, Veronika oběma slíbila, že bude přemýšlet, ale přestane se stranit jak rodičů dosavadních, pokusí se sblížit víc s maminkou Hanou.
"Sourozence prostě nebudu řešit. Jsou stejně ještě většinou malí, ničemu nerozumí." Přemoudřele uzavřela a rozloučily se i s babičkou Jarkou s Lídou.
Ta si slíbila, že počká, jestli tento rozhovor pomůže k narovnání vztahů v rodině a pak teprve něco málo sdělí kamarádkám.

Pokračování...

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 2. listopadu 2017 v 0:14 | Reagovat

JO, JO, PRÝ PŮJDU BRZO SPÁT RŮŽENKO :-D mOC HEZKÉ POČTENÍ,A LE NYNÍ UŽ DOBROU NOC. :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 7:47 | Reagovat

Jak je vidět, čas napraví hodně a dobři lidé také. Hořký lék podávat po kapkách a vědět, že pomůže :-)

3 Evina Evina | E-mail | 2. listopadu 2017 v 8:38 | Reagovat

[2]: Jenže někdy to zanechá následky na celý život.
Přeji pěkný den :-)

4 Týna Týna | 2. listopadu 2017 v 9:22 | Reagovat

Tak nevím proč, ale dneska mě to rozplakalo.

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 10:03 | Reagovat

[3]: To mi povídej, následky několika "úletů" taky znám ;-)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 10:03 | Reagovat

A zase jsi měnila "kabátek blogu", pěkný :-D

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 16:50 | Reagovat

[6]: Vzpomínka na zeleň před balkonem...

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 15:00 | Reagovat

Ty děti, někdy dokáží dospělákům pořádně vytřít zrak! :)

9 Ježurka Ježurka | Web | 3. listopadu 2017 v 17:06 | Reagovat

Teď jsem tedy pořádně napnutá a přečetla jsem to jedním dechem. Už se těším na pokračování.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. listopadu 2017 v 18:36 | Reagovat

[8]: Mám pocit, že ano. Dospělí podceňují myšlení dětí. Zapomínají, že ty se soustředí na určitou záležitost, protože nemají existenční starosti a mohou přemýšlet i o zdánlivě zbytečných věcech. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx