.



Nový domov 82.

25. září 2017 v 22:29 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Krásně se Lída s Janou a Hanou domluvily. Naplánovaly i den, kdy se sejdou celá rodina, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Veronika si mezitím vyhledala nějaké údaje kolem rození dětí, bylo jí najednou jasné, že se nemohla narodit stejné mamince jako Staník. To, že se slavily jejich narozeniny ve stejný den, už ji neošidilo. Nenápadně se zeptala své třídní učitelky jednou po vyučování, jestli si nespletla datum narození Staníka a její a paní učitelku nenapadlo nic lepšího než ji přesvědčit v seznamu žáků třídy, kde bylo datum narození Stanislava a Veroniky a rozdíl 14 dnů byl jasný.

Učitelka si uvědomila, že neměla Veronice naletět, ale už se stalo. Ona věděla, že Veronika je dítě jiné matky, jen neznala souvislosti. Domnívala se, že je adoptovaná a určitě to ví . Než stačila něco říci, Veronika pozdravila a odešla.

Byla to chytrá holčička, došlo jí, kdo je asi její skutečná matka a rozhodla se, že se "tety Hany" zeptá přímo. Tak se stalo, že jednou odpoledne zazvonila u Vítka a Hany s batůžkem na zádech. Šla přímo ze školy. Doslova utekla Staníkovi, se kterým chodívala, pokud neměl nějaký kroužek on nebo ona.
Hana byla sama doma, dvojčata vzala na procházku Vítkova maminka, Vítek byl ještě v práci. Veronika spustila hned po pozdravu:
"Ráda bych věděla, jak to je s mým narozením. Je tvoje dítě Staník nebo já? Koho jsi odložila u rodičů a své sestry?"
Hana v tom momentě nevěděla, jak má začít, tak jen vyhrkla:
"Verunko, já ti to vysvětlím. Mohla sis všimnout, že jsem se k tobě chovala vždycky mileji než ke Staníkovi. Bylo to proto, že když jsme byly se sestrou Janou mladší, svobodné - to víš, že jsme dvojčata hodně si odmalička podobná -zamilovaly jsme se do jednoho muže. Tvého tatínka Jiřího. Jenže on si vybral Janu a já jsem hrozně žárlila. Chtěla jsem jí ho přebrat a tak jsem naplánovala při jedné příležitosti schůzku s ním. Jana nebyla doma, on to nevěděl, já jsem mu neřekla, že nejsem Jana, spletl si nás, měli jsme se rádi a já jsem přišla do jiného stavu." Hana si uvědomila, že si Veronika bez vyzvání sedla na židli a dívá se na ni podmračeně. Pokračovala s povzdechem...

"To jsem ovšem nevěděla, že je Jana také v jiném stavu a tak to dopadlo, jak jsem nechtěla. Jiří si vzal Janu a já jsem odešla z domu. Bydlela jsem u kamarádky. Dítě jsem chtěla, ale když ses narodila, byl už i Staník na světě. Byla jsem nemocná, sama, domů jsem si netroufla jít. Rodiče mne však pozvali, chtěli vidět vnouče, já jsem tam šla s tebou, ve velké tašce jsem měla nějaké věci a připravený rodný list a dopis pro sestru, Jiřího a naše rodiče. Bylo mi jasné, že bych ti nemohla dát to, co oni. Nakonec Jiří byl tvůj tatínek, to bylo jasné a tak jsem věřila, že své dítě pryč nedá. Jana se na mne zlobila určitě hodně, ale tobě by neublížila. Za nic jsi přece nemohla. "
"Kde jsi byla ty?" ozvala se Veronika.
"Odjela jsem do Anglie, k jedné kamarádce, ještě nějakou dobu jsem stonala, ale pak mi ona našla místo a tak jsem tam pracovala a snažila se vydělat nějaké peníze, abych se mohla k tobě vrátit. Jenže toho nebylo moc a navíc, když jsem se po delší době vrátila sem, neměla jsem zase kde bydlet, hledala jsem si práci, zadlužila se, nemohla jsem si tě k sobě vzít hned po návratu. Víš, Jiří i Jana si na tebe zvykli a to tak, že se tě nechtěli vzdát. Já jsem jen chodila okolo, kolik nocí proplakala, ale ty sama jsi přede mnou Janě řekla mami a mně teto. To když jsem ti řekla, že bys mohla být moje holčička."

Hana měla při té vzpomínce, docela upřímné, slzy v očích a Veronika se na ni jen dívala a nevěděla, jak se má tvářit.
Matně si vzpomínala, jak často tetu potkávala u domu i v zahradě ale nevěděla proč. Hana pokračovala:
"Víš, když jsem pak poznala Vítka, měla jsem dvojčata, chtěla jsem zase, aby mi tě Jana s Jiřím dali, ale odmítli i když měli svoje další dvě dcerky. Jsi prý už moc na ně zvyklá, jak by ti to vysvětlili a pod. výmluvy. Proto jsem chtěla bydlet blízko, abych tě mohla sledovat a byla jsem si jistá, že jednou, až budeš starší ti všechno řeknu a budeš se moci rozhodnout, jestli mne za svou maminku uznáš. Nezlob se na me. Dnes už vím, že jsem udělala chybu, ale určitě by ses tak dobře u mne, aspoň z počátku, neměla jako u svého otce. Jsi ještě moc malá, zvyklá na své rodiče a určitě jsem ti nyní zamotala hlavičku. Jen ti řeknu tolik, měla jsem a mám tě stále moc ráda a vzala bych si tě k nám kdykoliv. Vítek všechno ví a souhlasil už po svatbě, že bychom si tě měli vzít. Vaši tě prostě nedali a my jsme museli souhlasit s důvody, které uváděli."

Hana se dívala na Veroniku, která seděla, mnula si dlaně, pokyvovala hlavou, polohlasně říkala: "Já jsem věděla, že tady něco divného bude."
"Verunko, vaši vědí, kde jsi? Řekla jsi jim, kam jdeš? Nebudou mít starost, nebudou tě hledat?"
"Neví, kde jsem, šla jsem rovnou ze školy k tobě, chtěla jsem vědět...tak už vím. No, jdu domů, aby tu starost neměli." Poněkud ironicky, jak se Haně zdálo, řekla a odešla.
Po jejím odchodu se Hana rozplakala, protože si uvědomila, že jí dcerka nepadla kolem krku, jak si představovala kolikrát v duchu, že to bude, až se to doví, že je její maminka ona a ne Jana.

Pokračování...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. září 2017 v 23:09 | Reagovat

Píši sem komentář, snad se povídka konečně objeví. ;-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. září 2017 v 23:41 | Reagovat

[1]: Povídka je zde a hodně dramatická! ;-) :-)

3 Evina Evina | E-mail | 26. září 2017 v 8:09 | Reagovat

Takové vysvětlování je velice těžké.

4 Ježurka Ježurka | Web | 26. září 2017 v 8:32 | Reagovat

No, až mne přechází mráz, ale nakonec se Veronika pravdu dozvěděla. Jak se asi rozhodně, pro kterou maminku? Jsem zvědavá.

5 Týna Týna | Web | 26. září 2017 v 10:30 | Reagovat

Pro Verunku to bude těžké. Možná bude mít teď maminky dvě, ale spíš ne. Bude Haně říkat teto ještě dlouho, zlobí se, když teď ví pravdu. Má ráda obě, musí se s tím vyrovnat, chce to čas.
Bude to těžké období pro všechny zúčastněné. Janě přirostla k srdci. Bude to zkouška pro celou rodinu.

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. září 2017 v 19:19 | Reagovat

Díky ti za další pokračování!

7 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 26. září 2017 v 20:59 | Reagovat

Ruženko, opět jsi nezklamala. Co bude dál?

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. září 2017 v 19:43 | Reagovat

[7]: Jo, to zatím nevím... ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx