Nový domov - 80.

8. září 2017 v 23:25 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Zdálo se, že čas rychle ubíhá, ale jak komu. Lídě připadalo, že se vleče. Poslední dobou se jí členové rodiny neozývali tak často, jak by si představovala. Chápala, že mají svoji práci a starosti. Nejklidnější byla u dcery a vnučky Gity, které se měly opravdu dobře.
Neměly nouzi o práci, ale ani o lásku. Vypadalo to, že se Gita nakonec také usadí a je docela možné, že bude mít i rodinu. Tvrdila, že se v žádném případě nebude vdávat, pokud náhodou neotěhotní. V předešlém manželství děti neměla, ale podle vyjádření lékařů nic nemělo otěhotnění bránit. Bylo to spíš psychosomatického rázu.S tím si ale Lída starosti nedělala. Několikrát navštívila syna a snachu a snažila se vyzvědět, jak to vypadá u Jiřího a Jany, hlavně s Veronikou. Povídala si nakonec se snachou Jarkou, syn se šel dívat na sport v televizi. Sedly si tedy do kuchyně, aby ho nerušily a při šálku kávy a sušenkách začala Jarka:


"Víš, mami, to dítě se hrozně změnilo. Bývala jí plná chalupa, neustále se na něco vyptávala a teď sotva pozdraví a zaleze do pokojíku. Ani se Staníkem se moc nebaví. Jak ráda chodila k tetě Haně, nyní se vymluví na vše možné a pokud ji přinutíme, jde jako by ji strkali. Hanu si prohlíží po očku, její dvojčata také. Vypadá, že by se ráda na něco zeptala, ale netroufá si."
"Možná je to tím, že je už školačka, všechno vidí jinak, ale myslím hlavně, že ji něco trápí. Nejspíš ta záležitost s dítětem Hany. Možná by nebylo špatné se jí zeptat přímo a pokusit se pak případně vysvětlit, jak to je. Ale bez souhlasu rodičů si to netroufám udělat. Od rodičů by to také možná nepřijala, když je slyšela se hádat." Nahlas uvažovala Lída.

"Jen aby neměla potíže ve škole, s pozorností, s učením. Je už ve druhé třídě, slyší ledaco, dokonce už umí vyhledávat na internetu. Ty děti jsou dnes mnohem poučenější. Všimla jsem si, že si prohlíží stránku, kterou bych u ní nečekala. Dříve to byly pohádky, zvířátka, nějaké jednoduché hry, teď už zjistila, že se dá podle jednoho slova najít všechno možné. Asi si promluvím s Janou. Nemohou jí donekonečna odkládat vysvětlení. Nakonec to svojí hádkou způsobili."

"Mami, udělám ještě čaj, pověz mi, co je nového v domě, abychom přišly na jiné myšlenky." Napadlo najednou Jarku.

"Ani se neptej. Jsou tam lidé, o kterých toho nikdo moc neví. Takový tam byl jeden osmdesátiletý pán. Vdovec, který vychoval po smrti manželky dvě děti, které byly ještě poměrně malé. Vařil jim, pral, žehlil, všechno sám. Nevěděla bych to, ale chodila tam za ním dcera, která bydlela v místě, syn je prý daleko. Několikrát jsme se setkaly, když čekala než se prý probudí, aby ho nerušila a já jsem si v jídelně zrovna chvíli vybírala nějaký časopis, co jsou tam k dispozici. Nijak řečná nebyla, ale jednou se rozpovídala. Byla neklidná, že měl jít tatínek na nějaké vyšetření a dost se ho bál. Sama se dověděla spíš náhodou jeho osud." Lída se nadechla a když viděla zájem Jarky, vyprávěla dál:

"Oženil se prý poměrně brzy, hned po vojně, ale měl smůlu. Žena potratila a od té doby začala popíjet, zvát si domů kamarádky a když se po návratu z práce několikrát ohradil a nakonec je, přiopilé vykázal z bytu, chodila po hospodách. Rozvedli se. Pak po delší době si vzal o dost mladší ženu. Znal ji z práce, takže věděl, že je spíš klidné povahy, podobný introvert jako on. Zanedlouho se jim narodila dcera a o něco později syn. Všechno mohlo být dobré, ale žena onemocněla rakovinou, přišlo se na to dost pozdě a zemřela. Děti byly ještě malé. Dcera asi deset let, syn začal chodit do školy.
Válčil jak uměl, děti byly opravdu hodné, neměl s nimi starosti s chováním. Zřejmě podědily povahu po obou rodičích. Celá léta tak žili a když děti odešly, bydlel sám v bytě poměrně velkém. Dcera se vdala, odstěhovala se do domku se zahradou. Otec jí chodil pomáhat na zahrádku, hlídal děti. Nepostěžoval si, ale poslední dobou ho to zmáhalo. Teprve nedávno se přestěhoval do Domu pečovatelské služby, ale pečovatelku prý nepotřeboval.
Minulý týden jsem dceru potkala, když byla pro věci tatínka. Na můj,dotaz co se děje, se slzami v očích mi vysvětlila, co se stalo. Necelý týden před plánovaným vyšetřením mu ráno volala a on se jí neozval. Šla ho tedy navštívit a když si odemkla, aby ho případně nevzbudila, našla ho spícího. Z toho spánku se však neprobudil. Podle doktora prý zemřel už tak v půl druhé v noci."
Lída tou vzpomínkou načala téma, o které sama moc nestála. Tu nejistotu stáří, vzpomínku na známé, co již odešli za dobu , kdy bydlela od rodiny odloučená. Jarku zase napadlo, jak málo se o maminku zajímají, vždyť kdyby neměla ty své přítelkyně by o ní možná rodina pár dní ani nevěděla. Umínila si, že zapojí manžela, syna Lídy a ostatní členy, aby se častěji mamince aspoň ozývali. A na Jiřího a Janu si došlápne. Nemohou to tak nechat. Rozešly se zamyšlené, posmutnělé.

Ten den už neměla Lída ani náladu sejít se s kamarádkami. Jindřiška byla na návštěvě u Dany, Eva a Věra se bavily s paní Helgou, se kterou je před nedávnem seznámila Jindřiška, Karel byl u syna a Ela byla zalezlá u sebe a četla si.

Pokračování...


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. září 2017 v 7:15 | Reagovat

Osamělost ve stáří je silné téma. Je i v Kavárně, tedy začalo. Možná ani nebude pokračovat - smutné věci si lidi spíš nechávají pro sebe. Jsem zvědavá, jak je možné vysvětlit Veronice tu zapeklitou věc s dítětem Hany ;-)

2 Týna Týna | Web | 9. září 2017 v 11:08 | Reagovat

[1]: já být na jejich místě, tak bych to vysvětlila popravdě, mluvím ze zkušenosti, ne že by u nás byla taková situace, ale mnohokrát se mi vyplatilo říci vysvětlení popravdě byť je to třeba věc, která není úplně vhodná pro dítě, mamka i jedna kamarádka mě vždy obdivovaly, že odpovím Vojtovi na všechno
málokdy jsem si vymýšlela, spíš se vždy snažím úměrně věku
teď v šesti letech už načal i téma sex, děti to vidí a vnímají jinak, vysvětlila jsem základ, aniž bych zabíhala do detailů, stačily dvě věty a spokojil se s tím...
dětí není třeba se bát, ony mnoho věcí pochopí a dospělí se bojí zbytečně

3 Kurumi Kurumi | Web | 9. září 2017 v 16:30 | Reagovat

Luxusní

4 Hanako Hanako | 9. září 2017 v 16:37 | Reagovat

[2]:Zcela s vámi souhlasím, my jsme to také tak dělali, nemusí se vykládat podrobnosti. Ve školce se ale soudružka učitelka pohoršovala, když čtyřletá dcerka říkala, že maminka nosí děťátko v bříšku. Už je to více než  čtyřicet let... :-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 9. září 2017 v 16:54 | Reagovat

Stáří bývá někdy hodně smutné. Mojí mamince je 97 let, ale to už není život a co může dělat? Už pár let nám doktoři říkají, jak má maminka slabé srdíčko, že jednou usne a .... když se někdy nemohu dovolat, buší mi srdíčko jako divé, i když vím, že to jednou přijít musí a nebude to už dlouho trvat.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. září 2017 v 17:16 | Reagovat

[4]:My jsme měli kluky a ti celkem také věděli vše poměrně brzy. V první třídě za mnou přišel  nejstarší syn a říkal, že jeden spolužák tvrdí, že ho přinesl čáp."Cos mu řekl?" "No, že děti nosí maminky v bříšku. A mami, jak jdou ty děti z bříška ven?" Viděl jsi u strýce na dvoře to mrtvé telátko na vozíku? A tu kravičku, jak byla krvavá? Tak tudy."Podíval se na mne a řekl jen aha asi zadečkem a šel. Co jsem mu na to měla říci? Později se už neptal a vyřešili jsme to knížkou o lidském těle, kterou měli prostě k dispozici, až je to bude zajímat.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. září 2017 v 17:17 | Reagovat

[5]:Libuško, pokud by maminka usnula, měla by pěkný odchod ze života. Myslím, že lidé by to brali. Sice ne v každém věku, ale ve stáří určitě.

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 12. září 2017 v 0:02 | Reagovat

Přikláním se k Týně

[2]: mám s tím zkušenost osobní - adopce. Lépe je říct dítěti vše patřičnou formou, než se o to postarají "dobří lidé". Syn byl na vše připraven a tak jej nic nezaskočilo.
Ruženko, těším se na pokračování. :-)

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 12. září 2017 v 0:03 | Reagovat

[7]: Má třídní, milovnice knih usnula navždy ve své knihovně v křesle s knihou v ruce. Když jsem se to dozvěděla, věřte nebo ne, pomyslela jsem si, že měla moc hezký odchod z tohoto světa.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. září 2017 v 18:41 | Reagovat

[9]: To měla opravdu krásný odchod z tohoto světa.

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 12. září 2017 v 20:17 | Reagovat

Počtení ze života... Myslím, že pokud někdo odejde z tohoto světa ve spánku, je to to nejlepší, co ho může potkat...

12 Piňacoláda Piňacoláda | Web | 13. září 2017 v 15:33 | Reagovat

Kvůli samotě seniorům opouštím svoji práci pečovatelky, jsem z toho už unavená a zoufalá... nesnesu již pohledy těch starých lidí, za kterými nikdo nepřijde den co den :(

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. září 2017 v 20:54 | Reagovat

[12]: Tak to se opravdu nedivím, ale dělat pečovatelku je opravdu záslužná práce, i když hodně těžká. Pár jich znám a nejen ten smutný pohled lidí, za kterými nikdo nepřijde, ale i z toho vyplývající zlostné chování, vyrejvání- jak se u nás říká, věčnou nespokojenost musí pečovatelky snášet, namísto aby jim byli ti lidé vděční. Ale oni přitom jsou rádi, že tam pečovatelky chodí  a příležitostně o nich mluví hezky. Ovšem měli by to říci hlavně jim, jak rádi je vidí, mluví s nimi.

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. září 2017 v 20:54 | Reagovat

[12]: Tak to se opravdu nedivím, ale dělat pečovatelku je opravdu záslužná práce, i když hodně těžká. Pár jich znám a nejen ten smutný pohled lidí, za kterými nikdo nepřijde, ale i z toho vyplývající zlostné chování, vyrejvání- jak se u nás říká, věčnou nespokojenost musí pečovatelky snášet, namísto aby jim byli ti lidé vděční. Ale oni přitom jsou rádi, že tam pečovatelky chodí  a příležitostně o nich mluví hezky. Ovšem měli by to říci hlavně jim, jak rádi je vidí, mluví s nimi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx