.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Staré tango a žena.

6. srpna 2017 v 22:33 | Ruža z Moravy |  Věřte nebo nevěřte..
Bydlela sama v pěkné garsonce. Květa měla pocit, že si nikdy nezvykne. Dcera ji přemlouvala, že se nemá bát. Má přece docela jednoduchý telefon, stačí zmáčknout jedničku- ozve se ona. Záznamník je vedle telezize na stolku a v něm pod čísly jména i záchranku, hasiče a pod. Navíc k ní dcera bude každý den chodit rovnou z práce. Učila v nedaleké škole a vyhovovalo jí, že maminka dostala bydlení ve zrenovované garsonce soukromého domu . Musela sice do patra, ale tvrdila, že jí neuškodí těch pár schodů vyjít, když bude chtít zajít na menší dvůr, kde byla lavička mezi dvěma stromy na posezení.

Ten den se cítila nějak divně. Napadlo ji, že by si měla pustit rádio, které ráda poslouchala. Na jedné stanici vysílali většinou staré písničky, známé melodie a mezitím vzpomínky na slavné skladatele populárních písní.


Čím byla Květa starší, tím více při poslechu tanečních melodií vzpomínala na roky svého mládí. Hlavně na drobná dobrodružství s chlapci. Platonické lásky, zážitky z tanečních zábav. Nejčastěji to bylo na Mirka, chlapce, asi o 5 let staršího než byla ona, šestnáctiletá tehdy dívka.
Na jedné školní zábavě, kde byli i chlapci z průmyslové školy tančila většinou se spolužáky, ale všimla si nedaleko postávajícího hezkého chlapce. Když se na něj podívala, odvrátil pohled a dělal, že se dívá zcela jinam.
Ozvalo se tango, které měla odjakživa ráda a najednou se ten chlapec před ní uklonil a požádal ji o tanec.
Tančili mlčky, až po chvíli se představil jménem:
"Já jsem Mirek a ty?" Studenti si mezi sebou tykali, tak jí to ani nepřipadlo divné.
"Květa" špitla.
"Znám tvého bratra. Chodíme spolu do třídy, já jsem sice starší než on, ale nejdříve jsem se vyučil a nyní teprve studuji průmyslovku. Hezky tancuješ, všiml jsem si tě. Mohu pro tebe chodit na všechna tanga?"
"Jak chceš", pokrčila rameny a podívala se do jeho trochu přivřených - šikmých očí, jak se jí zdálo. Líbil se jí, ale styděla se před ním. Divný pocit jí sevřel žaludek, přála si, aby to tango neskončilo: "Neodcházej mi..."

Seděla na pohovce a otáčela zamyšleně knoflíkem u rádia. Přemýšlela, kolik je to let a jestli Mirek žije..
"Kde ta stanice je? Snad ji nezrušili?" Rozčilením se jí udělalo mdlo. Zastavila rádio.
"Neměla bych moc vzpomínat..." Byla její poslední myšlenka, než ztratila vědomí.
Jak dlouho ležela sesunutá z pohovky nevěděla. Zdálo se jí, že slyší hudbu. Tango "Neodcházej mi" a byla najednou mladým děvčátkem v černé sukni a starorůžové hedvábné halence a v náručí ji držel rozesmátý Mirek.
"Květuško, tak dlouho jsem tě neviděl, kde ses mi ztratila? Někam jsi odjela a já jsem při každém tangu, které kde hráli, na tebe vzpomínal a v duchu s tebou tančil."
"Kde ses tady vzal, Mirku? Vzpomínala jsem na tebe. Odjel jsi do Brna studovat po maturitě, říkal bratr."
Květa se snažila hýbat rukama a nohama, jako by tančila, stále hrála hudba z rádia.

Rozlétly se dveře do místnosti vběhla dcera. U pohovky viděla ležet matku, jak se snažila hýbat.
"Mami, co se ti stalo?" Hladila ji, snažila se ji dát do klidové polohy a zavolala pohotovost.
Při návštěvě v nemocnici, kde byla Květa na pozorování jí sdělila, že prodělala mrtvici, naštěstí se ji podařilo oživit.
Bude snad bez následků, jen pohyby budou trochu omezené, bude třeba cvičit.
"Mami, kdybys neměla puštěné rádio, myslela bych si, že nejsi doma. Zvonila jsem, klepala, ty nic. Už jsem chtěla odejít, ale najednou se rozezněla hudba. To staré tango, co tak ráda posloucháš, víš? Neodcházej mi..., tak jsem šla k domovnici pro náhradní klíč a odemkla jsem. Musíš mi dát ten svůj, nechám udělat kopii, abych se k tobě případně dostala."
Květa si byla jistá, že rádio měla vypnuté. Jak se mohlo zapnout? Vždyť jí vlastně zachránilo život. Je to náhoda nebo osud, že zrovna předtím vzpomínala na tu svoji platonickou lásku a tango, které spolu tančili? Vždyť ona je slyšela v tom bezvědomí nebo co to bylo také.

Marně si lámala hlavu, jak se mohlo rádio rozehrát.
Dceři to hned neřekla, ani nemohla, mluvení jí šlo nějakou dobu ještě dost těžko. Vzpomínka na Mirka, kterého znala před více než šedesáti lety však byla stále živá. Měla jeho fotku, kterou jí on nedal, měla ji od bratra, který věděl, že byla do toho chlapce zakoukaná.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 7:05 | Reagovat

Kdo z nás nemá takovou fotku? Jen takové chytré pohotovostní rádio budu muset ještě někde sehnat :-).

2 Evina Evina | E-mail | 7. srpna 2017 v 7:17 | Reagovat

Moc pěkné vzpomínky:-)Poslední dobou taky nějak moc vzpomínám:-)
Přeji krásný den :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 11:49 | Reagovat

[2]:Evi, to mělo být téma věřte-nevěřte, ne jen vzpomínka. Ten chlapec, zábava  i tango  existovali, ale mrtvička a samo se rozehrající rádio, dokonce ani dcera ne. ;-)  :-)

4 Svatka Svatka | E-mail | 7. srpna 2017 v 13:33 | Reagovat

Moc hezké vyprávění. Ještě že máme vzpomínky... A taky hodné děti. Klíče mají obě dcery. U mne by asi rádio hrálo Děti z Pirea.

5 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 7. srpna 2017 v 19:00 | Reagovat

Naše děti mají taky klíče, hlavně si nevzpomenu, kterou píseň by mělo hrát to rádio - plují lodi do Trinay ;-)  :-)
Ruženko, móc smutné, ale život není jen veselý :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 21:24 | Reagovat

[5]: Marti...Neodcházej mi, když tě mám tolik rád, jen tobě chtěl bych dát vše na světě. Neodcházej  mi, já nechci zůstat sám ...atd. neznáš? :-D  :-D  :-D

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 9:50 | Reagovat

aniž jsem si uvědomila rubriku, v které je článek, pořád jsem se vracela v textu nahoru, zda je to pravda apod. Nakonec komentáře mne utvrdily, že je to vlastně hádanka.  U mne by to bylo asi Slavíci z Madridu. :-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 9:51 | Reagovat

[4]: Pěkná písnička Děti z Pirea. :-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 10:17 | Reagovat

[7]: Nemohu říci, že by se mi některá skladba nelíbila, ale mám pár takových, které si podle nálady zpívám. Někdy taneční, někdy lidové, poslední dobou se mi líbí některé, spíš většina, písně z repertoáru Black Bandu, případně z Elektrobandu- tam jsou opravdu takové staré oblíbené písničky, které jsme s bráškou zpívali na zábavách. :-)

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 10:22 | Reagovat

[9]: Nezpívám nikdy, jen když nějakou slyším, tak mi zní v hlavě, případně si poťukávám do rytmu. Nemyslím jen ty dvě, ale i ty dnešní, moderní, co se mi líbí.

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 11:44 | Reagovat

[10]:Já hlavně, když jsem sama doma. Když těch moderních v češtině nějak moc neslyším. ;-)

12 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 11:47 | Reagovat

[11]: To taky neslyším, spíš jen mi zní v hlavě melodie. Já stejně moc texty nevnímám, já vím, je to moje chyba. Ale zase na druhou stranu mi u cizích nevadí, že neznám text. :-)

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 12:37 | Reagovat

[12]:Je fakt, že to není na závadu. Když je hezká melodie a  "chytnu se", tak si klidně vymýšlím svůj text. :-D

14 Já | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 15:35 | Reagovat

Moc hezké vyprávění. :))

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 21:15 | Reagovat

[14]: Recenze knihy  u vás je také zajímavé čtení. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx