Nový domov - 79.

29. srpna 2017 v 22:44 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
V průběhu času se Jindřiška docela sblížila s paní Helgou. Sedávaly vedle sebe v jídelně a luštila každá křížovku, kterou je Helga zásobovala. Někdy se jedna druhé zeptala na nějaký výraz, ale někdy začaly závodit, která bude dříve hotová s luštěním. To se pak docela nahlas přesvědčovaly, že ta jejich křížovka byla těžší, měla víc cizích slov a podobně. Jindra podezřívala Helgu, že jí záměrně dala tu horší. Nakonec se však uklidnily, zasmály se tomu.

"Helgo", nevydržela to jednou Jindra, "vy jste neměla manžela, děti? Jste už sama? Že za vámi nikdo nechodí."


"To víte, že jsem byla vdaná. Ještě nedávno jsem bydlela s manželem na statku. Už tam sice nebyl provoz, ale všichni, co tam bydleli tam zůstávali. Každý měl kousek zahrady, byl tam dvůr a někteří chovali pár slepic. My jsme měli jen pejska. Byl už letitý, tak jsme ho měli spíš pro potěchu než pro hlídání. Mám dvě dcery a syna.
Víte, manžel mi před půl rokem zemřel. Byl diabetik, navíc jezdil na dialýzu, nepracovaly mu obě ledviny.

Jednou v noci zkolaboval a když přijela sanitka, dělali vše možné, ale neprobral se ..." Helga se odmlčela. To víte, že mi bylo smutno. Děti všechny daleko, syn dokonce až v Německu. Lákal mne, abych tam za ním jela, ale to bych zase neviděla tak často dcery a byla jsem již zvyklá doma. Navíc Loty, moje fenka, téměř slepá, stará, nemohla zůstat sama. Dcera si ji chtěla vzít, byla prý na ně zvyklá, vždyť ji hlídali, když jsem musela někdy do nemocnice na pár dní, ale to jsem nechtěla. Dokud to jde, budeme spolu. Nedávno, právě před mým stěhováním i Lotynka odešla do zvířecího nebe a to už mě na statku nikdo neudržel. Všechno mi připomínalo manžela, děti, když byly ještě doma, milou Loty. Je pravda, že obě dcery byly ochotné mne vzít k nim, ale odvykla jsem ruchu, mám ráda klid a navíc jsem nechtěla nikoho z nich ranit tím, že bych si vybrala. Tak jsem tady a pokud jim čas dovolí, přijedou. Voláme si často. Vlastně volají mi ony a když s nimi chci mluvit já, jen je prozvoním a ony mi zavolají."

"Jak jsou si ty osudy něčím podobné. Změny v životě jsou někdy dobré, nebojte se, zvyknete si. Seznámím vás s naší partou, uvidíte a hlavně uslyšíte, že i tady není vždycky klid, pořád se něco děje. Jejda, docela jsem zapomněla, že mám přijít dnes k jedné z těch kamarádek. Řeknu jim o vás, však už jste je v jídelně viděla, ne? Místo u našeho rohového stolu je k dispozici, budete-li chtít."
"To víte, že se ráda seznámím, ale necháme to na jindy, však mi dáte vědět, ano?" Loučila se Helga a Jindra pospíchala do pokoje k Lídě, kde už čekala Eva a Věrka.
"Karel hraje s jedním pánem šachy a nemohla jsem ho od nich odtrhnout a Elu zase bolí hlava a šla si lehnout." Hlásila ve dveřích Věra.
"Nevadí, dnes to zrovna zábavné nebude" ozvala se od konvice s vodou na čaj Lída.
"Copak se děje, stalo se něco nemilého u vnuček nebo snad u dcery?" Nedočkavě se tázala Jindra

"S dcerou je vše v normálu, pořád je někde v luftě, její Gita také, už jsem u nich nebyla ani nepamatuju. Jen si občas zavoláme. Nakonec je to dobře, mají práce dost, nenudí se. Spíš v rodinách Hany a Jany se něco děje podivného. Hana se prý tak těšila, až bude blíž k dceři Veronice, k rodičům. V domě je spokojená, má oporu ve Vítkových rodičích, ale Veroniku nějak často nevidí a připadá jí, že se jí dokonce děvčátko vyhýbá.
Občas k nim zajde Staník za strejdou a lepí spolu nějaké modely, ale když se ho zeptá, kde má sestřičku, pokrčí rameny a jen řekne, že s ním nechtěla jít. Co prý by tady dělala? Pořád se prý zavírá do pokoje, něco si čte, čmárá. Snad kreslí, ne? ptala se ho Hana, ale on se jen tak ušklíbl. Nevím, ona mi to neukáže, co pořád maluje."
Ženy ani nedýchaly, jak byly zvědavé, co se z podivného chování Veroniky vyklube. Lída nalila do hrnků další čaj, přistrčila sušenky, pobídla je, aby si braly, ale ony jen čekaly, co jim dalšího poví. Napila se čaje a povídala dál:
"Při jedné návštěvě u Jany a Jiřího jsem se ptala, jak se daří Veronice a Staníkovi ve škole. Jana si postěžovala, že jí učitelka povídala, že se malá hodně změnila. Dříve byla taková živá, hodně se hlásila, víc než třeba Staník, ten je mnohem klidnější, neprůbojné povahy. Poslední dobou se Veronika s nikým moc nebaví, o přestávce si většinou něco čte. V učení se nezhoršila, to ne, vše ví, na co se jí učitelka zeptá, ale ztratila prostě tu svoji jiskru. Jana se tomu hodně divila, ale když to říkala Jiřímu, jen se zamyslel a uklidňoval ji, že prostě roste, je starší a dostává třeba rozum. Nedokázal jí říci hned, na co se ho Veronika ptala." Lída se odmlčela, ale pak pokračovala.

"Až potom, večer, když všechny děti spaly, jí řekl, že je zřejmě Veronika slyšela, když se hádali a Jana mu vyčítala, že přivedl Hanu do jiného stavu. Jinak si nedovede vysvětlit, jak by se mohla tuto věc dovědět. Jana se rozplakala a jen pořád opakovala: Už to je tady, já jsem to říkala, co budeme dělat, co jí řekneme? Co jsi jí řekl? Prý nic, tak ho to zarazilo. Veronika si usmyslila, že udělal Haně dvojčata a Vít o tom asi neví. Podle něj z toho není východisko. Pokud se bude vyptávat Víta nebo Hany, nakonec to z Hany vypadne.
Druhý den hned zašla Jana za matkou a řekla jí, co se stalo, aby ji upozornuila na možnost otázek i na ni. Stále se však nemohli dohodnout, co Veronice říci, pokud se přímo zeptá. Jarku napadlo řešení:

Šetrnou formou povyprávět příběh dvou sester, tak si podobných, že se leckdo spletl, pokud byly stejně oblečené. Hana měla ráda Jiřího a Jana také. Ten se jednou spletl a šel na rande s Hanou namísto Janou, se kterou chodil a nakonec oženil. Nevěděl, že je Hana také těhotná- čeká s ním miminko a ta byla dlouho nemocná, odjela pryč a tak, když se jí narodila holčička, nechala ji u Jiřího a Jany, které se narodil Staník. Pokud se zeptá, proč si ji nevzala po návratu domů, tak jí vysvětlí, že si ji oni tak oblíbili, že ji nechtěli Haně hned dát, neměla ještě bydlení ani práci, vlastně ani strejdu Vítka a tak čekali, až bude Veronika větší, že jí to pak všechno řeknou. Ona pak může říci, kde chce být."
"No a co, zeptala se ta Veronika? Určitě se změnila, že přemýšlela, jak to je. Neměli by to dlouho odkládat." Přerušila vyprávění Eva a ostatní pokyvovaly hlavou.
"Jsou připraveni, domluvili se v rodině, že případně v tom smyslu odpoví, ale ještě nemluvili o tomto řešení s Hanou. Neví, co na to řekne. Aby jí Veronika pak nevyčítala, že ji ona nechtěla, nebojovala o ni. Musí to vědět celá rodina, aby mluvili stejně a přitom nikoho neshodili, děvčátko moc nerozrušili. Stejně to jednoduché nebude. To je tak všechno. Ani jsem to nestihla říci dceři a vnučce Gitě, nikdy člověk neví, s kým o tom prohodí to dítě řeč. Jen vás všechny prosím, zůstane to mezi námi ano?"
"Lído, copak jsme cokoliv někomu vykládaly. Jsme sice ženské, ale držet jazyk za zuby umíme, neboj se." Ujistily ji málem unisono. Měly o čem přemýšlet. Snad se vše brzy vyřeší.


Pokračování...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 29. srpna 2017 v 23:32 | Reagovat

Konečně senašlo rozumné řešení, jen mám obavu jak vše vezme holčička. Jo, život občas připravuje překvapení. ;-)  :-)

2 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 29. srpna 2017 v 23:33 | Reagovat

[1]: O_O se našlo :-(  :-)

3 Lydie Lydie | 30. srpna 2017 v 7:36 | Reagovat

Tak stále ještě není jasné, zda to dobře dopadne....jen aby nenastal zvrat na poslední chvilku. :-)

4 Evina Evina | E-mail | 30. srpna 2017 v 7:47 | Reagovat

Bude to trvat,než si to Veronika srovná v hlavince.
Pamatuji si,jak vnuk změnil chování,když netaktní p.učitelka na něj vybafla před celou třídou,jak se jmenuje jeho pravý otec.On už měl dávno naše příjmení(bohužel mu nic neřekli).Nakonec to dopadlo tak,že ho museli dát na jinou školu-kam denně pojížděl 8-O

5 Týna Týna | Web | 30. srpna 2017 v 8:27 | Reagovat

Verunka to nebude mít jednoduché, ale skoro si myslím, že když chuděra tolik přemýšlí už teď, že to vezme v klidu, pochopí to, je to už větší děvčátko. Dobře to dopadne.

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 14:20 | Reagovat

Díky ti za další kapitolu, Růženko! :-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. září 2017 v 21:08 | Reagovat

[5]:Možná by až v dospělosti pochopila, co to pro její náhradní maminku-vlastně tetu znamenalo mít u sebe dítě  sestry, která ji tak podrazila a svedla jejího snoubence.To už ale nezjistíme... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx