.



Míra vypráví o Krétě-zážitky čtenáře

3. srpna 2017 v 22:43 | Ruža z Moravy |  cestování a knihy o něm
K r é t a 2 0 1 2 22.6. - 3. 7. 2012

Doprava: letecká
Cestovní kancelář: Melissa Travel
Stravování: vlastní
Ubytování: penzion Manos **+ Paleochora
Základní informace o ostrově: Tvar: Dlouhá nudle ovívaná velkými větry, tu a tam až vichry
Měna: stále ještě EURa
Obyvatelstvo: velmi přátelské, pohodové, počet načuřených obličejů na km čtvereční = 0, nepočítáme-li české turisty Rozloha: 8 335 km2 nebo 8 261 podle toho odkud to opíšete, největší řecký ostrov
Délka pobřeží: cca 1 050 km Hlavní město: Heraklion Počet obyvatel: cca 624 000 Nejvyšší vrchol: Psiloritis v pohoří Ida (2 456 m n.m.) Patron ostrova: sv. Titus Doba letu z Prahy: 2 hod 40 min.
Prolog:
Podle pokynů, které jsme si vytiskli z internetu, když informace přímo v kanceláři cestovky nebylo možno získat, máme odjet transferem cestovky na letiště do Prahy 21.6. ve 23,25 hod., odlet pak v 5,00 22.6.2012. To asi ani neulehnem. Situace v Řecku a vůbec krize ve světě snížila aktuální ceny zájezdů, nejen do Řecka o několik tisíc, takže letos jsme to se zakoupením zájezdu už v prosinci moc nevyhráli. Pokud se v budoucnu rozhodneme cestovat zase ve dvou, počkáme si na last minute. Když nebudeme počítat několik dní strávených ve dvou v Jeseníkách, tak tato dovolená byla pro nás premiéra (jezdilo nás dosud vždycky spolu poněkud víc), něco jako svatební cesta po x letech. Na letišti jsme pak viděli přílet zklamaných českých fotbalových fanoušků z Polska. Manželka z toho vytěžila setkání s Leošem Marešem, který šel proti ní a culil se na ni. Culila se taky. Veselá mysl - půl zdraví.



Odlétáme v pohodě, v pohodlí, s dobrou náladou. a jsme vysoko... Přistáváme v Chanii v 8,45 místního času (o hodinu víc, než u nás). Kromě Čechů se do autobusu po vystoupení z letadla nikdo netlačí. Blbý je, že tam byli skoro samí Češi. Odbavení na letišti v pohodě, venku na nás čeká náš delegát Dalibor a když si nás všechny odškrtal, tak šup do autobusu směr dovolená. Projíždíme Chanií. Je to přístavní město, které tvoří centrum západní části Kréty a je hlavním městem jedné ze čtyř provincií Kréty. Leží 140 km na západ od Heraklionu. Říká se, že to je nejkrásnější město ostrova. Dlouhou dobu byla Chanie hlavním městem celé Kréty (až do roku 1972).

Dnes je hlavním městem Iraklio (Heraklion). Jedeme výš a výš a vychutnáváme si moc pěkný pohled na záliv, který rozhodně může soutěžit s Neapolským zálivem. Viděl jsem oba, ale ani kvůli jednomu by se mi nechtělo zemřít. Ne, že by nebyly krásné. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia - vládce olympských bohů. Krétu tvoří vápencová kra, která byla vytvořena při stejném vrásnění jako Balkánské pohoří. Výjimku tvoří Mesarská nížina, která je největší v celém Řecku. Rozloha ostrova činí 8261 km². Ze severu ho omývá Krétské moře (jižní část Egejského moře) a z jihu Libyjské moře.
Kréta je docela hornatý ostrov, nejvyšší hora Psiloritis v pohoří Idi Ori má 2456 m n. m., druhá nejvyšší hora Páhnes v pohoří Levka Ori má 2453 m n. m. Severní pobřeží je pozvolné, na jihu ale je strmé a jsou tam útesy. Na Krétě je dost sucho, za rok tu spadne jenom 500 mm srážek, většina z nich v zimě nebo když jsme tam my - předpokládám ze zkušeností z jiných dovolených. Teploty tady na pobřeží i v zimě zřídkakdy na pobřeží klesají pod 10 stupňů, zatímco na horách může ležet sníh ještě v květnu. Zemědělství je zde zastoupeno hlavně pěstováním oliv, ale také vinné révy a dalšího ovoce a zeleniny.

Do cíle našeho snažení a smažení se přes krásné hory a doly dostáváme v cca 12,30. Včas jsme vysadili část pasažérů u jejich hotelů, takže jsme opět většinu cesty strávili v pohodlí na samostatných sedadlech a já i v klidném natáčení přírody po cestě. Letos máme v tomto směru štěstí. Hotely vypadaly dost luxusně, ale jak nám náš delegát cestovky sdělil, severní Kréta se nedá s jižní a zejména s Paleochorou naprosto srovnávat, hotely nehotely. Rádi jsme mu věřili. Za ty prachy. Nakonec jsme se při zpáteční cestě přesvědčili, že i počasí nám na jihu přálo více, než zdejším nebohým turistům, kteří se prý celý týden jen dívali na rozbouřené moře.
Už ve 14,00 jsme měli s naším delegátem informační schůzku, kterou pojal velice záslužně. Procházka po městě s ukázkou všeho, co nás jednak zajímá, a jednak, co budeme potřebovat k pobytu tady. Ukázal nám místní pamětihodnosti a doporučil či nedoporučil návštěvu toho či onoho (taverny, supermarketu, pláže, historického místa), případně výlety mimo město.
Na závěr bylo v plánu posezení v místní hospůdce. Většina Čechů však zbaběle prchla, takže jsme nakonec s delegátem Daliborem Pravdou a jednou mladší dvojicí poseděli v pěti. Ti mlaďoši prý jeli mj. na Krétu hledat hippies. Prohlížíme si i nabídku z půjčovny aut a říkám, nejlepší by bylo půjčit si tady to auto pro 8 osob, zorganizovat výlet a je to skoro zadarmo. Dalibor přikyvoval, a dáma z dvojice pravila: A kdo bude řídit? Třeba já, odpovídám jí. Nezaujalo ji to. Nevadí.

Posezení se vyplatilo, protože jsem okamžitě pochopil, že pivo, které nám nabídli, nemá chybu. Sice "jen" lahvové, ale skvěle vychlazené, řecké Mythos. 5%. Tak dobré pivo jsem mimo ČR nikdy nepil. Manželka si dala místní vyhlášené frappé. Dalibor sledoval, jak ho do sebe hrkla a pak jí řekl, že ho zajímalo, jestli to s ní sekne, protože tady to srkají třeba hodinu či dvě. Neseklo to s ní.

Mně to začalo už po 2 pivech kecat, takže jsme raději šli na apartmán dokončit ubytování a hlavně se jít co nejdříve vykoupat v moři. Pivo stálo 2,-Eura/ks, kafe 1,70. Při první koupeli se mi zdá voda studená a že je silný vítr. Při další koupeli už to byla pravda. Jsme na jihu Kréty u Libyjského moře a to prý je o 2-3 stupně studenější, než Krétské moře na severu. Po vykoupání nákup, najíst a popíjet řecké víno. Dobrý program. Napili jsme se vína a konstatovali, že Bušek z Velhartic by s ním okamžitě šlehnul o zem. Až jsme se lekli chuti připomínající desinfekční přípravek na WC a vany. Ne, že bychom něco takového někdy pili, ale tušili jsme, že nějakou takovou chuť to musí mít. Báli jsme se, jestli víno není zkažené. Jenže bylo horko a tak jsme mu postupně přicházeli na chuť. Neznalost neomlouvá. Bylo to obyčejné krétské stolní víno, 1,5 l za 3,40 - Retsina. Přejmenovali jsme ho na ricinu a statečně dopili. Háček byl v tom názvu - Retsina.

Podle Wikipedie je to "typické řecké, nejčastěji bílé víno s přídavkem borovicové pryskyřice, která mu dává velice specifickou chuť. Podle tradice sahá historie způsobu jeho výroby do starověku, přičemž měl být objeven náhodou: pryskyřice používaná k utěsnění vinných nádob pronikla do vína a ovlivnila je. Je vyráběno z odrůdy Savatiano a obsahuje pryskyřici z pinií. Vyznačuje se zářivě žlutou barvou, plnou chutí (až moc, říkám já) a bohatým lehce dřevitým aroma. Je skvělým doplňkem ke středomořské kuchyni." Věřím, jen bych tam necpal tu borovici, to už spíš borovičku před a po obědě. Nechat proniknout pryskyřici do vína! No, toto! Doma jsme likvidovali zásoby ze včerejšího nákupu. Takové kilo pravého řeckého jogurtu už něco vydá. Byl vynikající! Stál 3,27 - nekupte to! Chleba stál 2,- za kg. Máslo 6,36. Sice půl kila, ale přece jen žádná láce to nebyla.

Náš domek je obklopen zahradou s meruňkami, slívami, citronovníky, hruškami, papričkami, kytkami, atd. Meruňky a slívy trháme z balkonu. Tohle chybu nemá. S vybavením pokoje už je to horší. Standardem je tady nestandard. S tím se ale umíme vypořádat i smířit. Nejeli jsme na all inclusive. Na písečnou pláž to máme pár metrů přes silnici, ale na cca 1 km dlouhé pláži jsou velké rozdíly v přístupu do moře v používání či nepoužívání plavek nebo jejich částí. Držíme se tedy při zemi a při plavkách a okupujeme nejlepší bezproblémový vchod do moře. Za lehátko a slunečník odmítáme denně platit 6,-, protože bychom to stejně nevyužili. Jsme při našich momentálních zdravotních dispozicích, totiž indispozicích rádi, když se vykoupáme a odkulháme domů. Děláme to třikrát až pětkrát za den a jsme spokojeni. Takže chodíme do moře bez bot, v pohodě a rádi. 4 Teplota vody je dle mínění manželky dobrá, podle mě je konzervující chladem. Takže další klad. Pro oba.
Před obědem se jdeme projít na tzv. oblázkovou pláž a vidíme, že tady už do vody nevlezeme a když, tak že tam zůstaneme do té doby, než nás, orvané vorvaně, vyvrhne příliv. Oblázky spíš vypadají jako šutry. Takže jdeme ze stresu nakoupit (dobrá, ale poněkud finančně náročná terapie) a já jsem odměněn objevem Mythosu v lahvích i plechu. Cena 1,14 za flašku není zas až takový problém a tak jsem spokojený jako rodilý Kréťan. Podvečerní koupel se vydařila. Moře teplejší, pěkně jsme si rochnili. Konečně i já! Večeře doma už pohodu jen vylepšila - tradiční "středomořský" landšmít s okurkou a brkaší.
Na zítřek plánujeme večeři venku, gyros, atd. Snad nás naše nohy donesou do příslušné vyhlášené restaurace. Po ranní koupeli kratší odpočinek, sebrat foťák, kameru a šup nahoru na trosky místní pevnosti (hradu). Tam jsme se doplazili s pomocí boží a všech svatých. A za to nás čekala odměna v podobně ohromného množství rozkvetlých modrých "kopečků - bochánků". Asi je to podobná scenerie, jakou jsme měli vidět ve Skotsku, kdybychom tam byli ve správné době. Ocenili jsme nádherná "panoramata" a opatrně jsme se spustili zpět dolů, kde jsem si znovu prohlédli krásnou zvonici stojící vedle kostela. Stavěly se prý zvlášť kvůli zemětřesení. Předtím jsme ještě z výšky viděli, že naše pláž je opravdu nejlepší, tak jsme ji ještě po cestě navštívili. Byla to paráda, moře už bylo docela teplé, vítr mírnější, pohoda.

Ovšem termín - mírnější vítr, je třeba uvést do kontextu s ostatními druhy větru, které se tady vyskytují. Čili - jedná se o takový druh větru, který sice už nehrozí utržením hlavy, ale pořád je to ještě v podstatě vichřice. To znamená, že když si naskládáte na pláž do úhledné hromádky vše, co nepotřebujete v moři, rafinovaně to obložíte kameny, tak vám to sice přímo neuletí do vody, ale vítr ty věci více či méně něžně rozprostře po pláži. V kontrastu se studeným mořem už je touto dobou písek hodně rozpálený, takže když se vykulíte z vody, je první snahou se obout a obléct. Jinak můžete přijít snadno k trojobalu na těle - z písku, písku a písku.
První vrstva bolí, píchá a další dvě už jen hřejí a pálí. Další fáze je úprk k dřevěnému "molu", které vede přes písek na chodník a chrání před úplným upečením. Ale stejně než tam dojdeme, tak nám písek vniká do bot a hlásíme si navzájem: Už jdeš po patách? Já už jo! Třísky a hřebíky v mole s nadhledem přehlížíme. Stejně to vypadá na pohodu. Jenže to bychom nesměli být my. Do té doby pusté molo se náhle zaplní vodychtivými turisty a vy uhýbáte a uhýbáte a oni ne a ne a nakonec to korunuje dítě nesoucí něco nafukovacího, obludně velkého. Ne, není to maminka. Ani tatínek krokodýl. A už syčí chodidla v písku. Naše.


Naše cesta k moři Přežili jsme to a tak se stal lákadlem a terapií oběd. Těstoviny se sýrem a rajčaty nám udělaly dobře, Léto a Kréta nakonec budiž pochváleny! Věren heslu: Pitný režim si rozvracet nedáme, otevírám si pivo. Hned jak přijedeme domů, otevřu si kromě piva na internetu www.mythosbeer.gr a napíšu jim tam česky pochvalu. Ti budou rádi! Večer plníme plán a jdeme do taverny na večeři. Gyros - 6,50, pivo - 1,50, frappé - 2,-. Dotáhli jsme to na 19,50,- Finiš? ptá se obsluha. Finiš říkáme. A ještě před zaplacením se nás ptá: raki? Podíváme se na sebe a je jasno: raki! Přinese nám 2 skleničky a karafku s kořalkou a přeje: jámas! (na zdraví!). Dáme si po dvou frťanech, chutná nám, já jeden navrch a je nám dobře. Na účtě se raki neobjevilo, je to pozornost podniku.
Hm...Vidíme, že si nás tedy považovali víc, než sousední dvě Němky, které uždibovaly zdravý salát s jogurtem. My jsme měli pořádné dvě porce gyrosu, protože se nebojíme, na množství nehledíme. Jsou tu zajímavé zvyky, třeba neodklízet nádobí hned po jídle. Čím víc nádobí na stole, tím lépe. Prý aby bylo vidět, jak hodně toho host objednal a že na to má. Svět chce být klamán. Skvělý je místní zvyk večer uzavřít střed města pro dopravu. Taverny a taverničky vystrčí židle a televize do ulic a uliček a všichni pospolu sedí, jedí, pijí, povídají a letos i fandí nebo fotbalu - je EURO 2012. Žilo to tady tak, že na to budeme určitě dlouho vzpomínat.

Ale - žádné řádění, žádní agresívní fandové, žádné: kdo neskáče není Řek, fotbalová atmosféra to jo, ale pohoda. Anglie hrála s Itálií. Zítra se půjdeme podívat, jak to tady večer vypadá bez fotbalu. Druhý den jsme odměněni úplným bezvětřím, rovnou mořskou hladinou a jako bonus příjemnou teplotu vody. Vzduch 34st. , takže si za chvíli už trochu toho větru přejeme. Večerní procházka přes město na pobřeží, tam to žije, desítky taveren a pizzerií v plném provozu, obchody dlouho do noci, supermarkety do 22,00. Na pobřeží džezík, při kterém si ještě procházíme kamenité pobřeží až na konec. Všude jsou i děti, ani blížící se půlnoc rodiče nevzrušuje.

Další den ráno, už v 7,00 konstatujeme opět úplné bezvětří, takže dusno, voda už docela teplá. Krásná koupel. Po návratu se mi podařilo sklidit některé meruňky, blumy i citron. Máme to povoleno, náš delegát říká: oni to tady nesklízejí. Neměl nám to říkat, protože zakázané ovoce víc chutná...? Kecy, nám chutnalo i tak moc. Místní domorodci (nevím, jestli jsou to Řekové, spíš se prý vymezují jako samostatné etnikum - Kréťané), se co do temperamentu podobají poněkud umírněnějším Italům. Ale jinak - taky pořád něco řeší, hulákají a při práci dělají zmatek. Tím se liší od Čechů, kteří většinou dělají zmatek bez toho hulákání a práce. Přesněji řečeno - tady hulákají všichni, u nás většinou šéfové, a to ještě navíc nebývají ani Češi. Uf. Pozoruhodný paradox je, že u nás díky tomu vzniká nepohoda, ale tady spíš zjevná pohoda a vzájemné pochopení. Vyhulákají se a je dobře všem.

V obchodech je tu člověk pánem. Nedočká se arabské vlezlosti, ale vlídné pomoci. Nic není problém, natož jazyková bariéra. Vzpomínám na naše prodavačky, které, když přijde cizinec, tak na něj se stále se zvyšující intenzitou hlasu řvou česky, a ten blbec stejně nechápe. Ale i v tomto směru se už lecos zlepšilo, stále více cizinců rozumí českým prodavačkám. Než na sebe nechat řvát. Jezdí tady neuvěřitelně zdevastovaná auta, tu bez blatníku, tu s dveřmi, které nejdou otevřít nebo zavřít, motocyklisti bez helem, do půl těla obnažení, dítě před sebou, Sicílie po dopravní revoluci. No jo, ale taky tady stojí nezdevastovaná auta s otevřenými okénky a s klíčky v zapalování. Zamykáme my cizinci, kteří jsme si auta vypůjčili.
Když je siesta (zde cca od 14,00 do 17,00 hod.), tak, jak je v jižních krajích zvykem, všechno tady utichne, akorát to nikdo neřekl cikádám. Řvou strašně, skoro jako ti, o kterých se to u nás nesmí říkat. Takhle nahlas jsme je ještě nikde neslyšeli. Jeden dotěra se nám vloudil do chodby před pokojem. Snažili jsme se ho zachránit vypuzením. Povedlo se to manželce, té nejzelenější ochránkyni všeho živého. Jeden obchod tady nabízí rybičky - okusovačky. Lidi sedí za výkladem, mají nohy v akvárkách, rybičky žerou, lidé zvenku čumí a panuje vůbec obecná pohoda.

Dnes se nám podařily tři druhy koupání - rybník (bez vln), Lipno - mírné vlny a nakonec Kalábrie - velké vlny, ve kterých jsme se kdysi hodně vyblbli. Nejde proud! Vytekla lednice a já se chystám udělat to samé s nervy. Takže k moři. Po návratu bude přece jen teplá večeře, když domorodci oživili ty veverky, co jim pohánějí turbínu. Měli by nasadit fotovoltaiky, tady je nebe bez mráčku snad celý rok. Otázka je, jestli by jim jejich vláda poskytla takové podmínky jako ta naše.
Další den bylo ráno docela studené moře. To noční vítr asi promíchal vodu, ale už jsme si zvykli. Vycházíme na procházku a všímáme si, že nám pod oknem dozrávají papričky. Naše papričky. :-) Vydáváme se po silnici nad mořem. A jdeme kolem jeskyní, kde jsou zahrazené vchody a venku vidíme černé kozy. Ne, to není ta nuda pláž, jedná se o zvířata, a to celkem fotogenická. Na oné pláži to bylo barevně i fotogenicky většinou jinak. Nakonec jsme se vykoupali u krásného kamenitého pobřeží úplně sami. V plavkách. Nádhera! Dohodli jsme se, že si tedy půjčíme to auto za nekřesťanských 50,- a za benzín budeme platit 1,789E, což je 45,-Kč/l! Ale co, jsme na dovolené a možná se sem už nikdy nepodíváme.
Pracuji na seznamu co s sebou a co nechat doma. Auto je na výlet pohoda, všechno uveze, takže se člověk nemusí omezovat v množství věcí. Spíš je třeba si dát pozor na hlavu a nevzít si místo plavek třeba dva svetry, že? Nejlepší je vzít si peníze a o nic jiného se nestarat, ale to funguje jen těsně po vyloupení banky a k tomu jsme se neodhodlali. Zmínili jsme se o našem rozhodnutí delegátovi a dal prst nahoru (palec). Jasně. Má od nás pokoj. Je rozhodnuto a zároveň hotovo.

Vyfasovali jsme nový Hyundai i30 a prý jsme první, kdo s ním pojede, že ho včera přivezli. Dobrá. Sice nevím, jak u nového stačili najet 29 000 km, asi ho vezli zdaleka, ale budiž, hlavně aby nám je nenaúčtovali. Zvenku vypadá moc dobře, ale ne jako 7 zbrusu nový. Nejsem blbej. V půjčovně nás předběhli, tj. byli tam dřív naši mladší kolegové z prvního dne v hospodě. Jedou na úplně stejná místa jako my a snaží se vybrat si co nejlevnější auto, takže se nabízí otázka, proč jsme nejeli společně za polovic. Oni jedou Getzem. Nakonec jim přistavili Fiata Pandu za 43 Eur a my jeli za 50 pohodlným a výkonnějším Hundaiem. Je to škoda, ale chápeme, že třeba chtějí být sami a neomezováni v programu. Taky tady pořád hledají nějaké hippies a za ty se jim převlékat nehodláme.
Druhý den se dovídáme, že si užili dost a dost. Vedra, pomalé jízdy, atd. Jsou mladí, je to zkušenost. Nakonec nasedáme a vyrážíme na zkušební jízdu. Ukazuje se, že problém nebude auto, ale pochopit, že se tu nedodržují pravidla silničního provozu, která mám vtlučené v hlavě. Přednost tu nemám ani na hlavní, natož zprava. Troubí na mě, protože mám řeckou SPZ a nechápou, co to je za idiota, když nejede, pokud je na křižovatce první. Ale nakonec je to dobrý, provoz je řídký jako moje budoucí stolice, takže se utřu nahoře i dole a vše je v pohodě.

Jedeme a jedeme a zkoušíme zjistit, kde že končí ta povolená silnice směrem na Elafonisi a kde začíná ta neprůjezdná hrůza, kde prý neplatí pojištění od půjčovny. Nevíme, nenašli jsme (všude pořád slušná silnice), to bychom snad dojeli předčasně až do cíle, a tak otáčíme a šup domů s pocitem, že zítra roztočíme kola jako správní frajeři na dovolené. Cestou bereme benzín a těžko se domlouváme. Chtěl jsem 15 l benzínu, když jsem ukázal třikrát pět na rukou, obsluhující klučík pochopil, že chci za patnáct eur. Natočil za 15,01 poctivec. To by tedy bylo málo benzínu a tak se pokoušíme mu vysvětlit, že chceme patnáct litrů. Nakonec pochopí, a dotáčí do 15 l.
Později (až doma) jsme se dozvěděli, že se tady bere benzín na Eura a ne na litry a točí vám ho vždycky obsluha a ne vy sami.
Další den mám narozeniny a jedeme na výlet. Stíháme ještě ranní koupání a snídani. Odjíždíme v cca 8 hod., přijíždíme v 17,00. Zážitky nevšední, ba sváteční. Mezi tou osmou a sedmnáctou se stalo zhruba toto. Napřed máme na pořadu Elafonisi - evropský Karibik. Po cestě se mi ještě podaří nespravedlivě sprdnout manželku, která mě vede tzv. kovbojskou cestou nazvanou v průvodci "Po divokém západě" s potěšujícím dovětkem, že se dá zdolat i bez džípu. Myslel jsem si, že pojedeme tak, jak nám doporučil delegát - po hlavní. Ovšem myslet znamená prt vědět. Holt jsem včera špatně poslouchal a průser je pak nasnadě. Nakonec jsme to zvládli s tím, že zpátky už pojedeme civilizovanějšími stezkami.
Tahle cesta byla opravdu dobrodružná, kovbojská, tedy spíše pro skot, který ty šutry obejde, přeskočí, atd. Takže k Elafonisi. I když se používá výraz pláž, jedná se vlastně o čistě přírodní útvar - spojení mezi Krétou a ostrůvkem Elafonisi. Toto spojení je asi 500 metrů široké a 400 metrů dlouhé a vyznačuje se tím, že celá je to jedna velká písečná pánev s hloubkou okolo 10 - 40 centimetrů.
Nejhlubším místem mezi Krétou a Elafonisi je malý podvodní "kanál", který spojuje severní a jižní část pláže, avšak i tento kanál bývá hluboký maximálně tak 1 - 1,2 metru. Pokud tedy není extrémní vítr nebo vlny, lze z pobřeží Kréty na ostrov Elafonisi bez problémů přejít, což se nám taky podařilo. Ale napřed jsme přijeli v cca 10 hod. po strašlivě prašné cestě k pláži a v pohodě zaparkovali. Vítr nás laskal prachem a pískem. Současně dojížděla další auta, takže náš původní jednoduchý plán, že se převlečeme až na místě, dostal poněkud trhliny. Naše oděvy skoro taky, jak jsme se snažili být rychlí při současném souboji s větrem a zvědavými pohledy. A když jsme přišli na pláž, byly tam pěkné převlékací kabinky. Který Čech by to tušil. No nic. Pak už jsme se rozhlíželi a hledali brod na ostrov. Našli. Vyhrnuli jsme oděv, zvedli nad vodu tašky, foťák, kameru a hurá na druhou stranu. Docela zábava. Doufali jsme, že zpátky to půjde taky tak a že nepřijde nějaký ten příliv nebo co, na tsunami jsme ani nevzpomněli.

Samotný ostrůvek je ovšem doslova rajský. Písek do růžova, křišťálově čisté moře modré, zelené, modrozelené, tyrkysové. Tohle se opravdu musí vidět, to nejde okecat. Krása, ráj na zemi. A málo lidí. Zatím. Když jsme se vycachtali a pochodili po břehu, čekala nás cesta zpět. Proběhla opět hladce, ale v protisměru už velice zhoustnul provoz. Přesně tak, jak nám říkal náš delegát. Dorazily autobusy plné chtivých turistů a už to nebyla taková pohoda. Moje vtipná žena při pohledu na frontu lidí sunoucí se vodou na ostrov říkala: Mojžíš vyvádí Židy z Egypta. A na závěr jí tím pádem přišla vhod civilizační vymoženost - ona převlékací kabinka.

A pak už jedeme zase dál a ještě si na kopci fotíme z výšku tu krásu na Elefonisi. Vítáme klimatizaci v autě, přestože já mám obavy z návratu zánětu trojklanného nervu a žena má ji v postatě vůbec nemá ráda. Jenže vedro je vedro a nakonec jsme oba rádi, že se můžeme ochladit. Klimatizaci se snažíme využívat jen decentně, ale tohle auto neznáme, takže je to stejně cestou pokusů a omylů. Nevadí. Když si vzpomeneme na naše některé dovolené autem bez klimatizace, ve vedru, třeba tu ve Francii, kdy jsme měli po cestě stále otevřená okna včetně střešního a po návratu domů jsme neslyšeli, tak toto je přece je o něčem jiném....
Na zpáteční cestě juknem ke klášteru Chrissoskalitissa (už ten název je impozantní), kocháme se krásnou přírodou, oleandry podél silnice i úplně nahoře na hřebeni. Během cesty jsme se dohodli, že druhou část výletu uděláme po zastávce doma, kde se najíme a zkulturníme, osvěžíme. Byl to dobrý nápad. Po obědě jsme se tedy vydali dál. Sougia. Kamenitá pláž, ke které jsme se s "naším jejich" Hyundaiem doplazili přes hory a doly nás zase až tak nenadchla, ale skutečným cílem cesty byla tentokrát opravdu samotná cesta. Výlet až tam, kde už cesta výš nevede, protože žádné výš už není a kde potkáte jen kozy a kde teplota z 34 st. najednou spadne na 24 i méně, nás nadchla. Je to zážitek. A to jsme netušili, že když zvolíme zpáteční cestu na Prodromi, takže si užijeme oba ještě víc.

Já za volantem, manželka s kamerou. Byla to to úžasná pouť silničkou bez krajnic kolem skal a srázů. Vlevo skála, vpravo sráz a naopak, takže jsem se střídavě bál já a žena. Jedete a jedete a furt nejste dole a propast se nijak nezmenšuje. Krása s příchutí strachu. Silný zážitek. Kameny na silnici byly proti tomu prkoť. Tu se vyhneme kamenům, tu kozám, auta tam naštěstí nebyla. Stačilo nám, když jsme jeli na Sougiu za autobusem a viděli jsme, jak si musí v serpentině najet až nalevo ke skále, kde už potom nezbylo místo ani na cyklistu, natož na protijedoucí auto. 9 A domů. Sprcha, večeře, koupel v moři, sprcha, navonět, obléct a šup vrátit auto. Zní to jednoduše a částečně to i jednoduché bylo, jen se sem tam něco málo zadrhlo.
V 19,30 tedy jedeme vrátit auto. Střed města je ale už uzavřený, takže bloudím kolem dokola, všude mě s úsměvem posílají pryč, při třetí otočce pak už bez úsměvu, nakonec vjedu do jednosměrky ze které mě vytlačí jiné auto. Ani tady se šofér nerozčiloval, jen si mě prohlížel. Do té půjčovny vedla jediná neuzavřená ulice a já ne a ne ji trefit. Nakonec mě to kolečko omrzelo a posílám ženu do půjčovny a modlím se, aby tam byl náš průvodce, který tam má i svou kancelář. Byl, přišel, nasedl, poručil jsem mu připoutat se a jak jsem byl nervózní, tak jsem na to šlápl a auto vyrazilo současně s mým výkřikem: tý vole, nevídaně rychle vpřed. Dojeli jsme k půjčovně, už na nás čekali, oběhli rychle auto, spočítali kola, zběžně nahlédli do počítače a hned do auta jeden zaměstnanec nasedl a odfrčel pryč. Majitele se ptáme, jestli tedy už "finiš". Přikývl, roztrhal papír o půjčení auta a bylo hotovo. Pohoda nebeská.

Ze všech řeckých vín jsme nakonec koupili španělský šampus Freixenet a zapili výlet a moje narozeniny. Měli toho dne všeho až až, ale bylo to krásné. Následující den se nám zapíše do vzpomínek jako den, kdy jsme hledali hřbitov. Ne, že bychom se cítili tak špatně, ale chtěli jsme ho vidět, protože hřbitovy v různých zemích vypovídají různě o příslušném národu. U nás třeba hodně různě, co kraj to rozdíl. Našli jsme ho až po mírném bloudění za nemírného tepla. Před hřbitovem nám přišla velmi vhod tekoucí voda, takže jsme pak mohli tu krásu vnímat naplno. Mramorové náhrobky, vše perfektně udržované, žádný zanedbaný hrob. Připomíná mi to hřbitovy v Německu, Itálii, i když každé byly trochu jiné, ale všechny pěkné.
Po návratu jsme museli ihned nasadit koupel, jinak bychom se na ten hřbitov vrátili jako klienti. Konečně odpočinkový den. To říkám já, manželce to neříkejte, ona je prostě hyper... Takže - koupání, večeře v taverně, víno, pak opět raki jako pozornost podniku, fotbal v TV. Pohoda a po raki už vysloveně rozchechtaná atmosféra. Při dopoledním nákupu a procházce mě opět upoutal čilý a specfický dopravní ruch na místech, kde přímo na ulici posedávají turisté i domorodci u taveren. Motorkáři s děckem na řídítkách, auta se psem za volantem, samozřejmě včetně páníčka. Čtyři blondýny v otevřeném autě, jedna sedí, tři stojí. Zaměstnanec půjčovny aut zkouší nový přírůstek stylem pilota F1... Ale věřte nebo ne, stejně z toho všeho čiší pohoda, vzájemný respekt a pochopení. Každý je kdykoliv ochoten počkat, dát přednost tomu druhému (na silnici se to samozřejmě řeší jinak - kdo je první, jede), nehrozí na sebe, nenadávají.
Takže ať náš pan prezident všeználek (pozn. ten Václav) klidně nechá žít Řeky jejich životním stylem, pracovat na políčkách a v sadech, starat se o turisty, pít ouzo a rakii. Protože kdo ví, jak správně prožít život? A ekonomika státu je jen dílčí, i když důležitou složkou života. Nikdo nerozumí všemu, tedy ani žádný Václav.

BALÍME! A je tu poslední den, den odletu z teplých do horkých krajin. Alespoň jak nám hlásí z ČR, tak se tam vyskytují teploty i 36st. Nakonec se budeme jezdit na dovolenou ochladit. Je to divnej svět. Ale zajímavej a krásnej. Odjezd na letiště v 5,15. Nad námi měsíc v úplňku. Hurá do hor! V autobuse se jedna paní snad snaží obsadit co nejvíc míst, zdržuje, nakonec si sedne a volá na muže, který mezitím usedl jinam: Milane, pojď ke mně! Pak zdržoval Milan. Už jsme zase skoro doma.
Na letišti ve free shopu kraluje dominantní Češka a za ní poslušně hopká manžel. Paní vybírá zboží a: tohle chci a tohle chci. Nakonec už to pán nevydržel a zeptal se: A co chci vlastně já? Nic, pravila paní konejšivě, tohle koupím v Praze levnějc. A vysvětlovala prodavačce, že to bylo v akci: ekšn, víte? Nejsem snad zaujatý, jen to zkrátka vidím a cítím...
Epilog:

Až po dovolené jsem narazil na internetu na perfektní článek o Krétě z 8.7.2010. Začíná slovy: "Zapomeňte na Řeckou krizi, na Krétě po ní není ani stopy. Nikdo nestávkuje a všechny služby fungují." Tak to můžeme potvrdit na 100%. Byla tam naprostá pohoda. Nezbývá než konstatovat ono otřelé: je to v lidech. Odkaz: http://cestovani.idnes.cz/tri-nejlepsi-tipy-na-dovolenou-na-krete-zralok-ghetto-a-fulghum- 10 psr-/ig_recko.asp?c=A100623_110717_ig_recko_skr

Dobrá, ale kde je v epilogu něco o lidech na Krétě? Nikde. Tak to mám ještě práci a ne že ne.
Zkusím to obecněji: V "chudších" zemích pozorujeme mezi chudými lidmi pro nás Čechy nepochopitenou pohodu a vlastně i spokojenost. Ne smíření - spokojenost. Když se jich zeptáš, tak nadávají na vládu (všude), ale zároveň říkají, že jim nic neschází a ta pohoda z nich vyzařuje. Třeba prozpěvováním si při práci a posezením se sousedy a přáteli po práci a neřešením prkotin. Oni o nich třeba i vášnivě mluví, ale vážně je neberou. To my nedokážeme pochopit. Neumíme pochopit, že auto nemusí být naleštěné a že když chybí kus blatníku, tak to stejně jezdí, atd., atd.
Pořád mluvím o těch chudších. A tuším, že jejich mentalita je taková - ať se ti ostatní (např. bohatí, nervozní, mafiáni) třeba postolicují. Nejsem sociolog, třeba pindám blbosti, ale co vidím, to vidím. A ještě historie Kréty ve zkratce. V neolitu, tj. v 3. a 2. tisíciletí př. n. l., byla Kréta jedním z center velmi vyspělé mínojské civilizace. Zanechala po sobě ruiny svých paláců, z nichž největší je Knóssos. Znalost výroby bronzu, hrnčířství a kovotepectví a obchodní styky způsobily, že se mínojská civilizace stala významnou námořní velmocí. Původní písmo mínojců zatím nebylo zcela rozluštěno. Mezi lety 1470 až 1450 př.n.l. říše zanikla. Spekuluje se o silném zemětřesení jako následcích erupce sopky Thera (Santorini)kolem roku 1550 př.n.l. Civilizace, která na Krétě žila přes 1500 let, se ostrova postupně zmocňovaly jiné kultury - mykénská, dórská. V roce 67 př. n. l. ovládli ostrov Římané, za nichž ostrov poměrně prosperoval. V letech 395-823 a 964-1204 vládla ostrovu říše Východořímská, později Byzantská, v mezidobí roků 823-961 ostrov ovládli Arabové. Od konce roku 1204 město spravovala Benátská republika, dále pak roku 1669 Osmanská říše, která po dvaadvacetiletém obléhání dobyla Heraklion.
V 19. století probíhal boj za připojení Kréty k Hellénskému království, v roce 1898 dostal ostrov díky intervenci Velké Británie vlastní samosprávu (tehdy klesl podíl muslimů z asi 45% na 11%), roku 1913 byl ostrov oficiálně postoupen Řecku. Díky smlouvě z Lausanne byl i zbytek muslimské populace repatriován do Turecka, ačkoliv to de facto byli místní islamizovaní Kréťané. V roce 1941 byl ostrov obsazen nacisty při první parašutistické výsadkové vojenské akci v dějinách, ale nacisté při této vzdušné operaci utrpěli poměrně značné ztráty asi 4000-7000 vojáků. Po osvobození byl ostrov navrácen Řecku a dodnes je jednou z nejosobitějších oblastí Řecka s vlastním dialektem, uvědoměním a hrdostí.

Vítr je také synonymem pro Krétu. Do určité intenzity příjemně chladí. Silnější nás brousí pískem a doma mlátí dveřmi a sklízí meruňky. Na horách pohazuje s autem a nutí chodce měnit cíl cesty. Nedovolí chránit hlavu čepicí s výjimkou modelu typu vojenská helma Dámám ničí drahé účesy, zvedá sukně, frajírkům žene gel z hlav do čí i jinam. Na moři dělá vlny. V jedněch se dá skotačit, jiné potměšile stříkají do ksichtu nebo i obličeje. Zkrátka je to svéráz.

Závěr je, že méně by bylo více. Co naděláme, k ostrovům vítr zkrátka patří. Vzpomínáme třeba na Sardinii, Sicílii. Klady a zápory letošní dovolené:
Klady: Blízkost moře, český delegát, zahrada - ovoce, písečná pláž, vstup do moře, blízkost obchodů, atmosféra v městečku, nebe bez mráčku, balkon, sprcha před barákem, uzavřený střed města večer, krátká vzdálenost od letiště, krátká doba letu, nádherná příroda, zdravé potraviny, zelenina, málo lidí na pláži, krása Kréty a pohoda místních lidí.
Zápory: Zařízení v pokoji v rozkladu, schůdek (práh do koupelny), splachování WC, toal. papíry do koše, vítr - na pláži víří písek, v noci ruší ze spaní, některé ceny (nejdražší benzín v Evropě), málo soukromí - tenké stěny v pokojích - slyšíme vše, poplatek za lehátka 6 EUR, špatně vybavená kuchyňka, není tu TV (ale to až tak nevadí)

Závěr: Klady rozhodně převážily

ilustr.foto z netu
Díky Míro...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 23:07 | Reagovat

Přeji příjemné počtení a děkuji ještě jednou Mírovi za zajímavé povídání.

2 Kitty Kitty | Web | 3. srpna 2017 v 23:37 | Reagovat

Úplně neskutečné čtení. Pěkně napsané, o to nic. Ale hodně dlouhé - tuším, že konec článku za odkazem budu číst natřikrát, abych si užila zážitky i Krétu. Děkuji oběma aktérům a těším se na nějaké fotky - budou? Zřejmě se upravují, jak jsem vyrozuměla. A jdu do peřin - třeba se mi o tom všem bude zdát. A u nás je zase horko - po 7 letech je zde zase 36 stupňů, na slunku bylo 43. A už dobrou noc :-)

3 Lydie Lydie | 3. srpna 2017 v 23:41 | Reagovat

Míro - super zajímavé počteníčko. :-)  :-)  :-)

4 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 4. srpna 2017 v 0:25 | Reagovat

Pohodové čtení na dobrou noc. Nechám si zdát o šplouchajícím moři :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 8:38 | Reagovat

I když jsem na Krétě nikdy nebyl, postřehy dobře ladí s mými zkušenostmi z dalších částí Řecka. Pěkně a s nadhledem napsané, dobře se mi to četlo.

6 Týna Týna | Web | 4. srpna 2017 v 8:50 | Reagovat

Moc hezky jsem si početla. Hlásím, že odkaz na konci článku nefunguje, aspoň mně.
Vypsala jsem si poznámky a na Míru mám doplňující otázky, které bych ale ráda poslala spíše mailem.

7 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 10:33 | Reagovat

[6]:
Dobrý den!
Moji adresu byste měla mít na vašem blogu.
Odkaz na  konci článku už nefunguje ani mně, asi už je to dlouho...

8 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 10:33 | Reagovat

[1]:
Já děkuji za zveřejnění, jste opravdu šikovná. :-)

9 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 10:37 | Reagovat

[2]:
Dobrý den!
Děkuji za kladnou reakci.
Ano, je to opravdu dlouhé, i pro mě. :-D
Avšak vše je relativní, původní text byl dvojnásobně dlouhý a málem jsem zavařil počítač při zkracování. To by jeden nevěřil, jak je člověku líto něco vynechat. :-D

10 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 10:39 | Reagovat

[3]:
Ahoj Lydie, věřím, že bys měla také spoustu krásných zážitků k napsání. Procestovala jsi toho víc, než já. :-)

11 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 10:42 | Reagovat

[4]:
Děkuji. Šplouchající moře si denně před spaním představuje manželka, je s ním až posedlá, ale moc si toho neužije, usíná rychle, ještě s jednou nohou na zemi. Já se snažím hlavně vůbec usnout, šplouch nešplouch. :-)

12 Hanako Hanako | 4. srpna 2017 v 10:46 | Reagovat

Syn byl nedávno na Krétě u přátel svého kamaráda. Byl spokojený, z jeho vyprávění vyplynulo - zmatek, ale pohoda. :-) Pěkně jsem si poránu početla. :-)  :-)

13 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 10:48 | Reagovat

[5]:
Pochvala potěší, zvláště vaše.
Na Krétu jsem musel už kvůli mému oblíbenému spisovateli panu Fulghumovi.

14 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 10:51 | Reagovat

[12]:
Právě, o tu pohodu nám jde hlavně. V mládí nám nevadil ruch a šum, ale teď spíš vyhledáváme klidnější místa, a to i v jinak neklidných částech světa. Ubývají...

15 Lydie Lydie | 4. srpna 2017 v 12:45 | Reagovat

[13]: Jééé -   to je i můj oblíbený spisovatel. :-)

16 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 4. srpna 2017 v 14:44 | Reagovat

[13]:

[15]: Objevila jsem ho poměrně pozdě, o to častěji si ho musím zopakovat.

17 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 4. srpna 2017 v 15:22 | Reagovat

Právě jsem se vrátila z Kréty.
Děkuji CK Míra za příjemný pobyt.

18 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 16:28 | Reagovat

[17]:
Rádo se stalo. :-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 17:41 | Reagovat

Já jsem to tušila, že se bude vyprávění lůíbit. VždYť jsem ho četla nakonec dvakrát. Nwejdříve v emailu, pak po "přetažení" a  úpravě ostatvců. Možná byly uMíry poněkud jiné-lepší, ale já jsem měla trochu stracvh d+ělat větší mezery, aby mi to vzalo celý článek. Bylo škoda ho dělit na pokračování. Doufám, že nějaké obrázky Míra pošle, raději přímo do emailu jako jpg mohlo by to být jako  Mírovy zážitky na Krétě v obrazech.

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 18:23 | Reagovat

[19]: Ach jo, překlepy...

21 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 18:39 | Reagovat

[19]:
Ty fotky nějaké zkusím poslat. Bude to chvilku trvat, je to už déle a tak je musím "exhumovat". Nebudou to ale žádná krásná díla, jaká má Čerf.

22 Míra Míra | 4. srpna 2017 v 18:57 | Reagovat

[15]:[16]::
„Když si zlámeš vaz, když nemáš co jíst, když ti hoří dům, tak to je problém. Všechno ostatní je nepohodlí. Život je nepohodlný. Život je hrbolatý. Nauč se rozlišovat mezi nepohodlím a skutečnými problémy. Dožiješ se vyššího věku. Ano, život je hrbolatý. Ale hrbolek na silnici a hrbolek v prsu, to není totéž. Člověk by se to měl naučit rozlišovat.“
Robert Fulghum

Tak s tím to rozlišovat mám dost problém celý život. Snažím se, snažím a prt... :-(

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 19:46 | Reagovat

[22]: No vidíte, píše ze života, proto se tak dobře čtou ty jeho knížky. Mají v sobě moudro i vtip. :-)Všechno co umím jsem se naučil v mateřské školce ;-)

24 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 23:11 | Reagovat

[22]:prt nebo prd? :-D

25 dinosaurss dinosaurss | Web | 4. srpna 2017 v 23:28 | Reagovat

Nádherné počteníčko. Opravdu moc hezky napsané. Muselo to být fantastické. :-)

26 Míra Míra | 5. srpna 2017 v 7:12 | Reagovat

[24]:
Jak kdy. :-D

27 Míra Míra | 5. srpna 2017 v 7:18 | Reagovat

[25]:
Děkuji, mívali jsme na výběr dovolených docela kliku. :-)

28 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 15:22 | Reagovat

Moc hezké počteníčko, Mirku, děkuji. :-) Četla jsem to jedním dechem, tedy přiznám se, asi 3 dny - Jsem ráda, že to bylo tak podrobně, často vtipně. Dobře popsaná realita. Často mi to připomnělo mé postřehy z dovolených (o kterých jsem psala na mém blogu). Když to dobře dopadne, možná mne budeš inspirovat k podobné dokumentaci. To sis psal poznámky v průběhu pobytu každý den, nebo jsi zavzpomínal podle fotek? je to fakt parádní počtení, dávám palec nahoru. :-)

29 Míra Míra | 6. srpna 2017 v 16:25 | Reagovat

Moc děkuji.
K tomu, jak a proč ty moje záznamy vznikají.
Proč? To je jasné, protože si nic nepamatuji a bylo by mi líto nemít ze všech těch cest ty zážitky nějak konzervované.
Jak? Většinou jsem si psal poznámky v průběhu pobytu. Zpočátku občas, pak už opravdu skoro každý den. Na každou cestu jsem měl speciální bloček, protože jednotlivé listy bych poztrácel. Chabou paměť mi potom pomáhalo oživit video a fotky. Naopak málo nebo vůbec mi nepomáhali spolucestující. Když jsem se jich ptal, jestli si vzpomínají na něco, na co jsem já zapomněl, tak že prý nic, dobrý. Jakmile jsem to psaní dokončil a oni si přečetli pod mým nátlakem (bylo to v podstatě vydírání, že by mi bylo líto, atd.) poslední verzi, tak se začaly množit řeči typu - ale to přece bylo jinak, atd. Od té doby se už neptám, je to moje licence. :-D

30 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. srpna 2017 v 19:54 | Reagovat

[29]:Bratrancova žena ráda jezdila na poznávací zájezdy. Autobusem na několik dní, byly to zájezdy pořádané pro ONV  zaměstnance  i bývalé  solidním provozovatelem . Zapisovala si všechno. Kudy projížděli, co tam zajímavého viděli, různé poznatky. Občas nám to se slovním doprovodem přečetla. Měla můj obdiv. Nikam to nedívala, jen tak pro sebe, případně pro potomky. Má pěkné písmo, jednou si to možná rádi přečtou pro srovnání. :-)

31 Míra Míra | 7. srpna 2017 v 14:46 | Reagovat

[30]:
My už střídáme poznávací zájezdy s těmi skoro polehávacími, ale pokud se nejedná zrovna třeba o vysokohorskou turistiku, zkoušíme dál i nějaké to poznávání, i když už to vypadá hodně usedle. Umíme se posadit do místního autobusu a zajet si prohlédnout nějaké městečko, kam se jiní turisté nehrnou. To bývá většinou velká pohoda, naposledy ve Španělsku.
V nouzi využíváme i nabídku cestovek na výlety, ale nebývá to to pravé ořechové. Styl: "Jestliže je úterý, musíme být..." nám nesedí. Na druhou stranu, když se podaří narazit na toho správného průvodce - fandu, tak to je zase ku prospěchu. Naposledy nás jeden takový "honil" po Maltě. Ale bylo to skvělé.

32 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 18:28 | Reagovat

[30]:Nikam to nedávala-překlep. Ona vždycky říkala, nákupy mne nezajímají, ba ani žádné dárky, suvenýry nekupovala, maximálně tam koupila "tamější" láhev vína a pak ji příležitostně využila jako vzpomínku na zájezd při  rodinné oslavě narozenin. :-)

33 Míra Míra | 7. srpna 2017 v 18:43 | Reagovat

[32]:
Moc sympatická žena. :-)

34 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 19:25 | Reagovat

[33]: Hlavně praktická. Míro, jsem moc ráda, že na komentáře lidí odpovídáte, je to tak fajn, máte k tomu co říci a vysvětlíte vše nejlépe. Tak se mi to zdá správné, líbí se mi to. :-)

35 Lydie Lydie | 7. srpna 2017 v 20:18 | Reagovat

[32]:To je přesně ono. Žádné nákupy atd.
Před cestou si zjistím maximum informací atd...sestavíme si program sami...pak to upravujem podle počasí ap.
nejlépe se nám cestovalo, když jsme byli 4./ Dva hlídali bágly, další šli třeba najít nocleh.....nebo prohlédnout nějakou zajímavost a pak jsme se prohodili. Pokaždé se nevyplatilo dát bágly do úschovny....v některých nádražích ani nejsou - kvůli nebezpečí, že tam někdo odloží i bombu.Na některých nádražích ve Francii z tohoto důvodu nemají odpadkové koše...

36 Míra Míra | 7. srpna 2017 v 20:57 | Reagovat

[34]:
Děkuji, mým vzorem je Čerf.

37 Míra Míra | 7. srpna 2017 v 20:59 | Reagovat

[35]:
Vyprávěj, přesně takové postřehy jsou důležité pro cestovatele sváteční i jiné. :-)

38 Lydie Lydie | 7. srpna 2017 v 21:21 | Reagovat

[37]:Například si zjistíme, kde jsou turistické ubytovny....
jednou jsme byli v Itálii v Raveně /např.je tam pochován Dante/...podle mapy jsme zjistili,že je ta ubytovna dost daleko od nádraží. U nádraží byl hotel.... na recepci nám řekli, že pro 1 os. cena 40 E.Tak jsme říkali, že jdeme na ubytovnu/ta byla asi za 20E pro jednoho/. Na dotaz, zda mají 4 lůžák, tak nám nabídli dva dvoulůžáky...25 E za osobu...kšeft je kšeft. Byl březen, už skoro večer, tak by jim tam nikdo nepřišel a tak 100 E lepší,než nic. :-)

39 Míra Míra | 8. srpna 2017 v 7:35 | Reagovat

[38]:
Cestování vlakem muselo být hodně zajímavé. Škoda, že už jsem na to líný a vetchý. :-D

40 Lydie Lydie | 8. srpna 2017 v 9:23 | Reagovat

[39]:Je zajímavé, ale pokud není zaměstnanecká sleva, tak je to v cizině někdy dražší, než letadlo a tak se to nevyplatí.

41 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 18:11 | Reagovat

[29]: Míro, děkuji. :-) Takže už v průběhu, aby se na nic nezapomnělo. Jo, přemlouvání, aby to někdo četl, znám. Ale mám i milé lidi kolem sebe, které to zajímá. Ještě dotaz - last minute jsem nikdy nejela, jakou jste měli dobu mezi napsáním na cestovku a skutečným výjezdem? ???  :-)

42 Míra Míra | 8. srpna 2017 v 18:53 | Reagovat

[41]:
My jsme si to museli z různých důvodů plánovat dlouho předem, takže objednání bývalo tak zhruba rok před cestou, prostě jakmile cestovky měly nové nabídky. S tím jsou spojená samozřejmě různá rizika včetně onemocnění atd. a tak jsme se snažili mít dobré pojištění i na storno zájezdu.
Teď už budeme jezdit spíš na last minute. Potvrdíme tak pravidlo, že už sama cesta a vše, co jí předchází, je cíl. :-)

43 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 18:56 | Reagovat

[42]: No právě. My to zatím taky máme v hlavě rok dopředu, objednáváme po vánocích, nejsme zkušení. Ale Last minute je asi levnější, tak se opět ptám, jak dlouho trvá mezi 1. napsáním o zájezd a skutečným odjezdem?

44 Míra Míra | 8. srpna 2017 v 18:57 | Reagovat

[40]:
Praktickou stránku věci měla pod kontrolou manželka, takže jakmile jsem začal básnit, že vlak by taky nebyl špatný, tak mě zcela správně vrátila na zem. Na druhou stranu, když už jsme někde byli, tak jsem občas musel zasahovat já, protože některé nápady byly nad naše možnosti (finanční, zdravotní, atd.) My jsme na cestování správná dvojka. :-)

45 Míra Míra | 8. srpna 2017 v 19:08 | Reagovat

[43]:
Aha, většinou tak 9-10 měsíců, protože jsme jezdívali hlavně na podzim. Pokud jsme se rozdováděli a jeli (jako na tu Krétu) třeba v červnu, bylo to těch 6 měsíců. Šel jsem se podívat na smlouvu, byla podepsána 1.12.2011, jeli jsme 22.6.2012.

46 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 19:12 | Reagovat

[45]: Ach jo, pořád si nerozumíme. :-) Mne zajímá ta doba při last minute, prostě za jak dlouho jste se dokázali zbalit a jet - tedy třeba za 4 dny apod. Jako - napsali jste mail v pondělí a ve čtvrtek ráno jste už letěli.:-)

47 Míra Míra | 8. srpna 2017 v 19:31 | Reagovat

My to dokážeme do 2 - 3 dnů. V nouzi asi i ze dne na den. Záleží na tom, jaký zájezd se vám povedlo "chytit" a na co se finančně cítíte na místě.
S all inclusive balíte jen věci. Na zájezd bez jídla balíte i nějaké ty potraviny nebo peníze. :-D

48 Já | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 21:46 | Reagovat

Hezky napsané. :))

49 Míra Míra | 9. srpna 2017 v 22:57 | Reagovat

[48]:
Děkuji, psal jsem si to pro sebe a nakonec vidím, že i pro jiné. :-)

50 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 8:47 | Reagovat

[47]: Hm, tak to je tedy fofr. Zatím bych si na to asi netroufla, máme za sebou zatím jen 2 dovolené s all inclusive. :-)

51 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 14:57 | Reagovat

[49]:Chce se mi napsat : Já jsem to věděla, že to bude lidi zajímat.

52 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 15:13 | Reagovat

Lištu emotikonů mám nastavenou-povolenopu. Od jiných komentátorů smajlíky  jsou a mně se nedfají přidat. Ta Mozilla je nějaká divná- nemá mne asi ráda.

53 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 21:24 | Reagovat

[49]: Míro, tak jen pište. V klidu a pošlete mi to zase, ano? Je čas dovolených a dá se  jet i později, třeba to někoho navnadí. :-)

54 nar.soc. nar.soc. | 13. srpna 2017 v 13:45 | Reagovat

Dík za pěkný a čtivý popis, z dovolené.
Mým osobním přáním vždy byla cesta "kolem světa". Vždy samozřejmě jen v představách. Teď se mi naskýtá za určitých podmínek ( do dubna nejsou v mé moci) možnost si toto přání i se ženou splnit. Ty peníze (cca 1,5 mil.) by měly být k dispozici a něco do kapsy navíc. Jenže v 78 letech s krabičkami léků a u ženy navíc s jistými pooperačními komplikacemi a omezeními, je takové rozhodnutí na pováženou. Znal jsem více lidí, kteří větší cesty bez aklimatizace podnikli a také na ně doplatili. Už neřeknou nikomu nic. Nechám  přání v dosavadní podobě a nebudu tahat "čerta" za nohu.
V republice jsou pěkná místa, kde jsem nebyl, dnes jsou dobře dostupná a bez nebezpečí pro zdraví. I když dnes je člověk na silnici v pozici lovné zvěře a odkud rána přijde, nikdy netuší. :-D

55 Míra Míra | 14. srpna 2017 v 11:50 | Reagovat

[54]::
Zdravím!
Cesta kolem světa bylo i naše přání. Nejdříve jsme se dohadovali, jestli pěšky, na kole, autem, letadlem nebo lodí a nakonec to vždycky skončilo u financí. Teď už i u zdravotního stavu. Začínáme také preferovat cesty po republice, pokud  možno v klidu a bez stresu. Ovšem na té silnici je to opravdu čím dál víc o ústa. Dříve jsem si oddechl, když jsem přejel město, a jel jsem v relativním klidu na  zahradu. Dneska potkávám zdivočelé řidiče všude v nebývalém množství.

56 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. srpna 2017 v 22:40 | Reagovat

[55]: Podle všeho bude lepší jezdit po republice. Zdivočelých řidičů je všude po světě také dost, ba řekla bych, že i víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx