.



Lydie vypráví o cestě do Černé Hory.

9. srpna 2017 v 21:22 | Ruža z Moravy |  cestování a knihy o něm
Konečně se Lída , věrná čtenářka a komentátorka nejen v Kavárně U Ruži , nechala přemluvit a povypráví nám o cestách - dovolených v cizině. - Zde je 1. část.

Cesty do Černé Hory.

Dovolím si doplnit něco o Černé Hoře z wikipedie vč. map:
Černá Hora (srbsky: Црна Гора, Crna Gora do 22. října2007 černohorsky Republika Černá Hora) je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánií a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km² a čítá 666 000 obyvatel. Metropolí Černé Hory je Podgorica (173 000 obyvatel). Černá Hora je od června 2017 členem je Severoatlantické aliance a je kandidátskou zemí Evropské unie.





Je srpen a já bych měla pomalu začít balit věci na dovolenou. Kam pojedeme? Už po deváté do Černé Hory. Poprvé jsme tam byli na poznávacím zájezdu asi před 12 lety. To ještě byla Černá Hora součástí Srbska. Mělo se konat referendum o odtržení.
Černohorci jsou velcí vlastenci, tak se moc těšili na samostatnost. Náš "pan domácí" Branko byl nadšený. Já jsem se ho ptala, jak si to představují, že jich je málo, nemají průmysl ani vlastní elektrárnu? On odpověděl, že mají 350 km pobřeží, že budou žít z turistického ruchu. Pochybovačně jsem mu říkala, že jsem na to moc zvědavá, zda se jim to podaří. A podařilo. Nebudu popisovat, co tam všechno vybudovali.....většinou to byly asi cizí investice atd.

Jezdíme vlakem, lehátkovým vozem. Cesta trvá asi 30 hodin - to se nikdy přesně neví, podle toho, co se během jízdy přihodí. Je třeba si vzít dostatek jídla a pití. Také vínko, slivovici a karty a dá se to v pohodě zvládnout.

V loňském roce jsme do vlaku nastoupili asi v 16 hodin v Brně. Kupé je pro 3 osoby. Už tam cestoval mladý Polák. Byl to student informatiky. Zajímal se o lokomotivy, vlaky a o železnici celkově. Měl pěkný foťák a fotil úplně všechno. Můj muž mu vysvětlil jaký je u nás systém napájení troleje, jak vysoké je tam napětí, kolika systémová je lokomotiva, co nás táhne a ty další, co potkáváme a pod. Také mu s předstihem říkal, kdy je lépe fotit z levého, či pravého okna. Kterým městem právě projíždíme nebo přes kterou řeku jedeme....že Višegrad je skutečně ten, kde byla podepsaná ta dohoda....atd

V Budapešti náš vagon dali na další rychlík, po dvou hodinách jsme jeli dál. Náš mladý spolucestující stihl udělat spoustu fotek na nádraží i venku.. Pokračovali jsme rovinatou krajinou mezi lány kvetoucích slunečnic a jiných rostlin až do Bělehradu.

Vlevo, při vjezdu do nádraží v Bělehradu, je stále torzo budovy ministerstva dopravy. Byla zničena při "humanitárním bombardování" na konci války v býv. Jugoslávii. Před lety jsme viděli i jiné rozbité budovy, včetně školy a chrámu sv. Sávy ( to je, jako by nám někdo rozbil chrám sv. Víta. Nevím, jak to mohl Havel schvalovat....to už dost odbočuji.)
Později u moře jsem se bavila s jedním Srbem, který říkal, že chrám je opraven, ale ta budova ministerstva zůstane tak jak je - pro výstrahu- jako memento. Je to smutné.

Trať z Bělehradu do Baru je velice krásná. Byla postavena za vlády soudruha Tita někdy v 70 tých letech min. století. Vede hodně ve skalách, je tam 252 tunelů, spousta vysokých mostů, jsou tam krásné výhledy na kaňony řek Morači a Tary.

Jednou jsme takto jeli a někdo se cestou ptal , kolikátý je to asi tunel. Já jsem pověděla to číslo, divil se , jak to vím. Říkala jsem, že manžel nespí a ty tunely počítá. Uvěřil tomu. Přiznala jsem , že na každém tunelu je tabulka s číslem a je tam i napsaná délka tunelu v metrech.
Snad proto, aby ta cesta nebyla moc jednotvárná, museli jsme v poslední srbské stanici přestoupit na autobusy a jet v nich asi 60 km. Výluka prý trvá už asi 14 dní. Voda porušila nadloží jednoho tunelu, když tam vjel vlak, tak strhl uchycení troleje a část skály, tak to museli opravovat.
Pak jsme přesedli - už v Černé Hoře do místního osobáku a dojeli v pohodě do Sutomore. Cestou jsme si povídali s místním penzistou, nádražákem. Přepočítávali na Eura výši našeho důchodu. (V Č.Hoře se platí eurem, i když nejsou v EU ani v eurozoně.)

Na nádraží už na nás čekal syn "paní domácí " s větším autem a odvezl nás do penzionu. Přijeli jsme tam ve 23 hod.( Na cestě jsme byli 31 hod - to nepočítám cestu od nás do Brna. )
Paní domu nás přivítala tradičně kalíškem rakie. V náručí měla malé miminko. Bylo to její páté dítě -malá Alexandra. Měla 8 dní. Paní říkala, že ji manžel ještě neviděl, protože je někde na severu Evropy s kamionem.
U nás by mnohé ženské fňukaly, že muž nebyl u porodu atd. Ona tam už musí zařizovat vše potřebné kolem ubytování atd. Je to jejich živobytí a za tu sezónu musí vydělat na celý rok. Mimo asi 15 pokojů mají malou cestovní kancelář a pořádají zájezdy. Také provozují menší ubytování v Albánii u moře.

Tak jsem popsala cestu a pak už jsme si 7 dní užívali vody a sluníčka.
Až se letos vrátím, tak popíšu, jaké jsou pláže, lidé a pod.

Už se těšíme, já jen doplním z netu získané informace-zajímavosti:

Víte, že...
...je Černá Hora jen o něco větší než Středočeský kraj?
...hlavní město Podgorica má o 30 000 méně obyvatel než Plzeň?
...v zemi se platí eurem, přestože zatím není členem Evropské unie (o členství požádala v roce 2008)?
...je Černá Hora nejmladší všemi evropskými státy uznaný státní útvar v Evropě?
...se v zemi mluví srbsky (černohorsky), ale používá se latinka?
...při vzpouře v boce Kotorské zahynulo několik Čechů?
...v listopadu 2011 došlo k prvnímu střetu reprezentačních fotbalových výběrů Černé Hory a České republiky (v rámci baráže o ME 2012)

Lydie , díky za pěkné vyprávění, hezký pobyt přejeme a na shledanou.





 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 21:23 | Reagovat

Tak snad konečně bude článek vidět. ;-)

2 Lydie Lydie | 9. srpna 2017 v 21:33 | Reagovat

Tak fajn - článek "žije". Doplním Tvůj dodatek - Podgorica se dříve jmenovala Titograd a je tam letiště. Druhé letiště mají v Tivatu.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 21:39 | Reagovat

[2]: Díky moc. Doufám, že ještě případně budeš reagovat na příp. komentáře, tedy dokud budeš ještě doma. ;-)  :-)

4 Kitty Kitty | Web | 9. srpna 2017 v 21:59 | Reagovat

Přeji šťastné cestování a příjemný pobyt :-)

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 22:22 | Reagovat

Milá Lydie,
tak to také přeju krásnou cestu. Jen mi to připadá kraťoučké, pouhých 7 dní... :-)

6 Lydie Lydie | 9. srpna 2017 v 22:48 | Reagovat

[4]:Dík za přání. :-)

[5]: Mě to úplně stačí.....
tady od nás jedou ještě dva naši kamarádi.
Já už se těším, jak si tam koupíme jejich dobré vínko, budeme večer sedět na terase, dívat se na hvězdy a popíjet.
Víno se tam hodně pěstuje na vinicích u Skadarského jezera. Sluníčka tam mají dost, tak opravdu dobře vyzraje.

7 Míra Míra | 9. srpna 2017 v 22:49 | Reagovat

Hurá,
Lydie se nechala přemluvit! Díky za článek a těším se na pokračování. Manželka se letos také chystala do Černé Hory s vnukem, ale nakonec to dopadlo jinak.
Přeji krásný pobyt na dovolené a těším se na povídání o zážitcích, které třeba přináší už sama cesta vlakem. :-)

8 Míra Míra | 9. srpna 2017 v 22:52 | Reagovat

[5]:
To je dnes tak akorát, ale přesto nostalgicky vzpomínám na doby, kdy jsme byli třeba na Sicílii 3 týdny. To už se nevrátí, ale zaplaťpánbůh za to, že to bylo. :-)

9 Míra Míra | 9. srpna 2017 v 22:54 | Reagovat

[6]:
Momentálně závidím, ale neměl bych, protože jsme právě s přáteli vypili pár číší vína a bylo dobře. :-)

10 Lydie Lydie | 9. srpna 2017 v 23:22 | Reagovat

[9]:Také jsme právě dopili s manželem sedmičku červeného vínka. Musíme přece trénovat, že?

11 Lydie Lydie | 9. srpna 2017 v 23:24 | Reagovat

[8]:Sicilie je nádherná, ale tři týdny pobytu by na mne bylo asi moc. To víš, musím to mít doma pod kontrolou.... :-)

12 Míra Míra | 9. srpna 2017 v 23:28 | Reagovat

[10]: Ano, trénink jsme také nikdy nepodceňovali.
[11]: :-D

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 0:25 | Reagovat

Když to tak čtu, je mi líto, že bych nejraději pila víno spíš sladké, to by mne odborníci hnali, co? Tchán měl hrozně dobré červené- z hroznů doma pěstovaných na zahradě a také rybízové. Moc se ho nedalo vypít-těžká hlavička po něm byla. :-)

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 8:43 | Reagovat

[8]: Na Sicílii jsme byli loni, kde jste byli? :-)

15 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 8:44 | Reagovat

Lydie, dík za sdílení. Lůžkovým vozem jsem jela jen jednou jako dítě do Německa k moři. Jaké je to dnes? Dá se to zvládnout? Nedřevění celé tělo? :-)

16 Lydie Lydie | 10. srpna 2017 v 11:35 | Reagovat

[15]: je to v pohodě. Na rozdíl od autobusu,  se můžeš procházet po chodbičce, WC je k dispozici .....

17 Já | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 12:41 | Reagovat

Zajímavý článek. Tam bych se chtěla také někdy podívat. :))

18 Lydie Lydie | 10. srpna 2017 v 12:51 | Reagovat

[17]: Ty jsi mladá, tak všechno stihneš. Já jsem začala cestovat až po revoluci, když se otevřely hranice. Chtěli jsme vidět toho co nejvíc, neměli jsme moc peněz. Vozili jsme plynový vařič, polévky, konzervy. Spali jen tak "pod širákem". Ve Skandinávii jsme sebou nosili stan, tam se dá stanovat volně v přírodě. Občas jsme zašli do kempu, abychom se umyli.......

19 Lydie-pokr Lydie-pokr | 10. srpna 2017 v 12:59 | Reagovat

[18]:pokr.
Pokud si člověk naplánuje cestu sám a prostuduje k tomu materiály, tak má z toho větší prožitek. Je krásné usínat někde u vodopádu za svitu hvězd, ráno se umýt v potůčku, uvařit si kafe, sníst k tomu  český chleba s paštikou. Kam se na to hrabe 4 hvězdičkový hotel s plnou penzí.....

20 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 13:07 | Reagovat

[16]: Upřímně řečeno, já mám vlaky taky raději než bus, i na kratší výlety, už jenom pro to WC. :-D

21 Míra Míra | 10. srpna 2017 v 13:57 | Reagovat

Na Sicílii jsme byli ubytováni na severu v Oliveri v apartmánech La Tonara, provincie Messina. Byli jsme tam dvakrát a pokaždé autem, takže jsme si užili nejen moře, ale i výlety. Na Etnu,  Monreale, Palermo,  Cefalù, samozřejmě Messinu, Agrigento a bahenní krátery Vulcanelli di Macalube, další výlet – Alcantara, Catanie, Nicolosi, jindy zas Valle dei Templi, Taormina., Monte Pellegrino, Syrakusy, atd., atd.

22 Týna Týna | Web | 10. srpna 2017 v 14:26 | Reagovat

[13]: já mám také ráda sladké víno ale mám smůlu, u nás ho nikdo jiný nepije

Lydie krásný článek, děkuji za něj a víc takových nejen o Černé Hoře. Když nemohu momentálně cestovat fyzicky, tak aspoň v představách.

23 Lydie Lydie | 10. srpna 2017 v 14:51 | Reagovat

[21]: Tak s tím autem jste to měli fajn....Sicilie je nádherná :-)

24 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 14:58 | Reagovat

[21]: Tak to jste toho viděli hodně...

25 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 15:42 | Reagovat

[21]: Míro, přes Messinu jsme jeli busem 4x. My byli kousek dál na západ, v Capo Calava. Letadlo nám přistálo v Catánii. Na výletě jsme byli na Etně (půl roku před erupcí) a v Taormíně. Jinak vy jste toho viděli hodně, my to měli omezenější, ale taky se mi tam moc líbilo, hlavně to čisté modré moře. :-)

26 fidorka fidorka | 10. srpna 2017 v 15:59 | Reagovat

Lydie (Ruža) super článok, nech sa dovolenka vydarí :-)
Ja som bola svojho času na rekreácii v Ulcinji, vtedy to bola ešte Juhoslávia :-)

27 Míra Míra | 10. srpna 2017 v 17:02 | Reagovat

Kousek odtud jsme bydleli a občas jsme si šli vychutnat koupání a ten prostor k té laguně.
https://en.wikipedia.org/wiki/Tindari#/media/File:Tindari.jpg

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 20:26 | Reagovat

Ta dlouhá cesta musí mít v těchto místech ještě své kouzlo.

29 Lydie Lydie | 10. srpna 2017 v 21:31 | Reagovat

[Smazaný komentář] Určitě má - vlaky tam jezdí pomalu, nejsou tam ty pitomě vysoké protihlukové stěny a tak lze vychutnávat krásu krajiny. :-)

30 Lydie Lydie | 11. srpna 2017 v 10:21 | Reagovat

[28]:Ano, cesta stojí za to...
Vlaky jezdí pomalu, kolem trati nejsou pitomě vysoké protihlukové zdi, jako jinde, takže se v klidu můžeme kochat krajinou.

31 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 11. srpna 2017 v 12:05 | Reagovat

Lydie, moc hezké vyprávění.Rozesmálo mě počítání tunelů tvého muže :-DTy jsi srandistka, určitě ti to spolucestující jak se říká "zblajli i s navijákem" :-D  :-D  :-D

[13]: Ruženko, MULLER TURGAY je moc dobré víno ve sladší verzi. To bych si dala taky,ale nemám s kým :-(  :-)Snad zítra v podvečer na balkoně, dnes jdeme na setkání s rodinou naší dcery. :-)

32 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 16:28 | Reagovat

[31]:Tak to v zásobě máme nejméně jednu láhev. Až pojedeš kolem, stav se popijeme. ;-)  :-D

33 nar.soc. nar.soc. | 11. srpna 2017 v 22:40 | Reagovat

V r. 1985 jsem se s manželkou vydal Š 1203 k moři do Jugoslavie. Dvě nádrže v autě ( resuscitovaný vrak ) a cesta vnitrozemím přes Titograd, Bar až do Ulcinu. Tam na "Velike plaži" jsem si vyhřál "housera" a vydali jsme se pomalu pobřežní magistrálou na sever a domů.
Přijeli jsme (kolem Tivatu) k Boce kotorské. Tam byl tehdy přívoz ( asi 500m ) nebo možnost zátoku objet. Jako správní zvědavci jsme se vydali po  břehu Boky. Byl to zážitek. Uzká silnička těsně nad vodou, zatáčky pro průhon oslů, ale jen krokem pro auta. Až do Kotoru pomalu a pozorně. Z Kotoru už normální silnice a po dvou hodinách jsem byli na druhém břehu u přívozu. Objížďka ( obvod Boky )byla asi 78km.
Mám známého, který jezdil, před 50lety s autobusem a objel RTOčkem Boku rovněž. Říkal, že některé zatáčky nacouvával i třikrát, zadek autobusu nad vodou, ženské řvaly a noha na spojce mně vibrovala ve vysokých kmitech. :-D

34 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 6:43 | Reagovat

V Černé Hore jsme byli před pěti lety v horách. Prokletí na albánských hranicích. Moc pekne

35 Lydie Lydie | 12. srpna 2017 v 9:38 | Reagovat

Sem napište komentář

[33]: Ten písek na pláži v Ulcini je prý léčivý. Také jsem si jej vzala domů a nahřívala dávala na koleno /ale kýžený výsledek se nedostavil/.
Boka kotorská je nádherná.
:-)

36 nar.soc. nar.soc. | 12. srpna 2017 v 17:59 | Reagovat

[35]:

Léčivost tamní pláže je asi z kontrastu. Studená mořská voda zvedaná prouděním z hloubky ( mívá kolem 20C) a černý, jako mouka jemný písek rozpálený sluncem na cca 60 i více C. Prochlazený koupající se přihrne mokrý a prásk sebou. Hned je jako černoch a svůj pískový pelech si tak příjemně ochladí. Za půl hodiny je zase "upečený" a tak hurá do vody. 6 až 8 x za den a člověk je jako vyždímaný hadr, vypocený, vyhřátý, žíznivý a po dvou litrech ředěného vína spí jako zabitý. Tedy to je moje zkušenost i když v noci vítr lomcoval se Š 1203, kde jsme měli se ženou pohodlnou lůžkovou úpravu, jen což.
Blbé bylo, že na přístupu k pláži rostly trnité keříky, z nichž vítr
odlámal větvičky a ty se povalovaly po pláži. Deka na zakrytí místa byla nutná. Pod dekou byl ovšem píseček méně horký, ale bez trnitých větviček. Teprve druhý den jsme si zašli jinam, kde ta křovíčka nerostla a mohli si dopřát horkého písku podle potřeby. Tři dny mi stačily zatlumit 20ti letého "housera" na celý rok. Druhý rok jsem jel zase, ale jen kousek pod Dubrovník. Nakonec jsme vegetili v soukromém kempu blízko lázeňského  městečka Slano. Tam měli 24 hod. trh na ovoce. Nadlabali jsme se broskví, modrých fíků, hroznů a napili i koncentrovaného vína. Odjížděli jsme tam na 3 týdny 5.září. Bohužel tamní inflace nás donutila vrátit se po 14 dnech.
Hned první den na Makarské ( po veliké bouři ) jsme se chtěli vyfotit u mola. Jak tak rafičím automatickou uzávěrku, přijde dvojice a maník se česky nabízí, že nás blikne. Hned nás pozval ke stolu do místní hospůdky. Tam byla druhá česká dvojice. Po představení se bylo zřejmé, že jde o emigranty ze Švýcarska a Německa. Poseděli jsme, pokecali, divili se, že máme dodávku ( prý to se v ČSSR už dnes může vlastnit?), ale jo, když je to vyřazený a zpojízděný vrak. Po chvíli z jedné ženy vypadlo, že je z Brna a utekla prý ze strachu. Pracovala na katastru nemovitostí v Brně a měla za úkol obkreslit něco ze staré archivní pozemkové mapy. Jak prý to smolím, upadl mi žhavý popel na práci a z mapy shořelo celé slavkovské Napoleonské bojiště. Po uhašení jsem ten zbytek vrazila pod vystýlku v kompresu ( kovová skříň na mapy ) a hodila se marod. Když pro mne vzkazovali, že se musí vrátit mapa do archivu, zblbla jsem načisto. Měli jsme zájezd sem na Makarskou a tady jsem manžela přemluvila k emigraci. On je zubař a ve Švýcarsku má teď praxi. Dnes si připomínáme 10let v emigraci. Podporujeme rodiče, ale na návštěvu stále nemůžeme.
Chtěli, abychom jeli k ním do velké chaty, ale  žena podepsala u politického školitele na tehdejší Geodezii závazek, že se nebude stýkat v zahraničí s emigranty. Moje žena nelže, ani se o to nepokouší a tak jsme se rozloučili. Později žena nenápadně sdělila do Brna, kde asi leží ta prožluklá mapa a opravdu byla pod krycím papírem z polovice spálená. Pan vedoucí mojí ženy, který přišel z Brna si po tom nálezu oddychl, protože byl za zmíněnou nešťastnici odpovědný a měl za tu mapu pěknou polízanici. :-D

37 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 18:26 | Reagovat

Tak to byl tedy důvod- porušená mapa a strach z následků. Nyní už snad mohou přijet, ne?

38 Lydie Lydie | 12. srpna 2017 v 18:50 | Reagovat

[36]:Tak to je zajímavé čtení.

K tomu písku v Ulcini - nám tam jedna místní paní tvrdila, že je ten písek mírně radioaktivní, proto je léčivý - ona si prý tak po úrazu doléčila koleno - když už doktoři řekli, že to lepší nebude.

39 nar.soc. nar.soc. | 12. srpna 2017 v 20:33 | Reagovat

[38]:

O speciální léčivosti ulcinského písku nic nevím. Vím jen, že Velika plaža je asi 20km dlouhá až k hranicím Albanie. Dost se tam tehdy pašovalo. když jsme zůstali parkovat u plaže, přišel v podvečer chlapík měnit. Měl osla se zavěšenými ledničkami a nanuky. Vzali jsme si 2 a dali mu kilo rýže. Děkoval, asi tam bylo horší zásobování. My měli ssebou vše ( 10kilo brambor, konzervy, práškové polévky, rýži, šuměnky, no plnou bednu + 2x 10l kanistry na pitnou vodu. Také bednu součástek a nářadí + dvě rezervní kola. Za chvíli po kšeftaři přišel "pomocník pomocníka pohraničníků" a co prý jsme měli s tím Albáncem. Tam byli Albánci sledovaní jako tady Cikáni. Ukázali jsme papírky od nanuků a zčásti slovně a zčásti rukama ukazovali  na výměnný vztah. Vyhnal nás do autokempu a tam nám sdělili, že v noci tamní Albánci pašují, loupí i vraždí osamocené lidi. Moc se nám to nezdálo, ale státní moc je lépe poslechnout, zejména když si zapisuje z pasu jména a značku auta.
Druhý den jsme na trhu v Baru narazili zase na prapodivný pranárod 4 maníků. Měli na trhu vysypanou horu vypalovaných dřeváků. Žena projevila zájem, no to si dala. Hned jí podstrčili stoličku, sebrali křusky ( prý na míru ) a nosili z té hromady jednotlivé dřeváky. Nakonec našli úplný pár a chtěli mergle. Kde jsou křusky? vrtěli hlavami, dřeváky byly za pár flinců a za chvíli jsme viděli jejich ženskou, jak si v křuskách vykračuje trhem někam pryč. Žena si musila na dřeváky zvyknout. Blbé to bylo při koupání v moři s ježky. Dřevák vyplaval a ježek se zafasoval do chodidla. :-D

40 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 21:36 | Reagovat

Škoda, že jste je nevzal do rukou, když jí je zuli.To byl tedy zážitek.

41 Lydie Lydie | 12. srpna 2017 v 22:45 | Reagovat

Sem napište komentář

[39]: I nyní se pašuje z Albánie. Mají tam na naše poměry laciné cigarety./černohorci to vědí/
POřádají se zájezdy do Albánie - je to krásné a poučné-ten levný nákup je "bonus". Já jsen si tam nakoupila marmeládu z fíků  - ta nemá chybu. kamarádi kuřáci si nakoupili cigarety......
Náš

42 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. srpna 2017 v 20:39 | Reagovat

[41]: Tak uvidíme, až se vrátíš z dovolené, jestli tam bude něco nového, doufám, že povyprávíš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx