.

Chtěla bych podpořit akci, kterou na svém blogu "rozjela" Kitty a to na téma článků různých blogerek a blogerů Věřte-nevěřte. Víte-li o nějakém zajímavém článku, který by se do této kategorie hodil ozvěte se na http://diviznacka.blog.cz/ nebo na její email, případně zprávu autorovi, které jsou u ní k dispozici. Tam se dovíte bližší. Je to možnost upozornit na zajímavé články blogu- klidně i svoje.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový domov - 65.

11. května 2017 v 23:26 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Spiklenci, jak je zvali ostatní obyvatel Domu paní Lída, Eva, Jindřiška, Ela, její muž Pavel, Věrka, Karel se po delší době sešli v boxu v jídelně Domu. Povídali si o všem možném. Kde kdo byl, co viděl nového. Po delší chvíli si Lída všimla, že Ela se moc nebaví a neustále sleduje svého muže Pavla. Na něm bylo vidět, že ho povídání ani vzájemné žertíky přátel moc nezajímají. Díval se upřeně do prostoru jídelny , nepromluvil ani slovo. Najednou zbledl a sesul se v židli na stranu.


"Pavle, je ti zle? Co se děje, kde tě bolí?" starostlivě se ptala Ela. Vzala jej za ruku a zkoumala tep na zápěstí.
"Jindřiško, prosím tě, volej záchranku . Máš u sebe mobil, viď? Vím, že jej nosíš všude sebou. Já ho mám doma. Když jsme odcházeli, zůstal ležet na stolku v předsíni." Ela stále držela manžela za ruku, uklidňovala jej, aby se nehýbal a jen seděl. Netrvalo dlouho a záchranka přijela . Lékařka okamžitě vyšetřila Pavla a zařídila odvoz do nemocnice.
Ela chtěla jet s ním, ale lékařka ji ujistila, že by stejně nemohla nic dělat. Manželovi má připravit toaletní potřeby, vše potřebné do tašky, bude stačit, když ráno zavolá, domluví se na případné návštěvě nebo jen předání osobních věcí.

Nálada u stolu poklesla. Ještě chvíli debatovali, co se mohlo Pavlovi stát, ale s Elou už nebyla řeč a tak se Jindřiška nabídla, že půjde s ní domů, pomůže jí sbalit věci pro Pavla do tašky. Nechtěla ji nechat samotnou.
Ostatní se také rozloučili a posmutněle šli do svých bytečků. V té chvíli nikdo z nich netušil, že Pavla už neuvidí.
Snad jen Ela něco tušila. Svěřila se Jindřišce, že Pavlova slabost není jen tak a při poslední návštěvě u doktora ji on upozornil, že neví dne ani hodiny, kdy manžel nadobro zkolabuje. Nejhorší bylo, že na Pavlovi bylo vidět nechuť se léčit, nechtěl znát diagnozu, tvrdil, že on ví, co mu je. Jeho otec a před ním i dědeček skončili podobně. Jestli to byla srdeční vada nebo snad něco jiného prý neví.

Trvalo několik dní, než Ele oznámili z nemocnice, že manžel poslední záchvat nepřežil. Rozloučení bylo tiché a objevila se na něm i Dana, které dala vědět Jindřiška, kdy bude. Dana ale stála zcela vzadu, pořád cítila vinu za své chování vůči zemřelému a jeho paní šla raději z očí. Událost zcela zatlačila do pozadí veškeré dění v rodinách přátel.
Po pohřbu Ela odjela na nějaký čas k příbuzným, se kterými se kvůli Pavlovi dlouhá léta nestýkala. Jen si s nimi tajně psala. Pavel ji zcela oddělil od rodiny a ona se také v době, kdy spolu nebyli zadobře, bála trvat na setkávání.
Přemýšlela o tom, že se z Domu možná odstěhuje, ale nakonec po návratu od příbuzných sdělila přítelkyním, že už by si nikde jinde nezvykla a žít se musí. Však ony jsou také samy a nic jim nechybí.
"Jo, nechybí, člověk si sice zvykne samostatně se rozhodovat kdy a kam půjde, ale v bytě je kolikrát smutno." Posteskla si Jindřiška.
"Ty ale nemáš čas smutnit, pořád někde lítáš, staráš se o druhé." Oponovala jí Ela.
"Nic ti nebrání lítat se mnou, budeš to potřebovat. Už jsi sbalila Pavlovo šatstvo? Můžeš je dát do Charity, ty lepší kousky, ostatní do kontejneru na textil. Pomohu ti to odnést." Nabízela se Jindra.
"Nedělá tam náhodou Dana? Nerada bych se s ní setkala."
"Už ne, jen někdy ještě chodí do dílny za dětmi a postiženými a vyrábí tam s nimi drobnosti. Ona se opravdu změnila, stará se o děti jednoho vdovce. Nemá to lehké, dovedeš si jistě představit, co takoví puberťáci dovedou."
" Ani jsem netušila, že ti tak přirostla k srdci, byla jsi na ni nabroušená, pamatuješ?" Připomínala Ela.
" Víš, připomíná mi dceru, ke které jsem si moc nenašla cestu, když byla mladá. To až čas člověka poučí a lidé z okolí. Však víš. Nebýt Lídy a Evy, byla bych možná dodnes semetrika."
"No, no, nějak si zmoudřela." Usmála se Ela.

"Vždyť já vím, že jste mi tak ze začátku říkali, hluchá nejsem. Eli, bude to dobré. Vzpomínej na ty hezké chvilky s Pavlem, na křivdy zapomeň, byla by z tebe mrzutá bába. Nejsi tady sama, musíš mezi nás víc chodit, teď budeš mít času dost. Uvidíš, co se všechno děje. V poslední době jsi se nezapojovala, o ledaco jsi přišla. Ani s námi na zahrádku jsi nešla. Vím, musela jsi být s Pavlem, když byl nemocný."
"Ty mi nedáš pokoj, ale díky za to. Uvidím, jak to zvládnu. Bude mi možná to napětí s Pavlem chybět. Tak ahoj, dobrou noc." Rozloučila se Ela a zašla do nyní tak prázdného bytu.

Pokračování...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 12. května 2017 v 0:45 | Reagovat

To je tedy zvrat! Nyní jsem napnutá ještě víc. :-)

2 Evina Evina | E-mail | 12. května 2017 v 7:25 | Reagovat

Smutné čtení,ale i smrt patří k životu.

3 Hanka Hanka | E-mail | Web | 12. května 2017 v 10:51 | Reagovat

No dneska je povídání smutné, Ruži, jenže takový už je život.
Je dobře, že se Ela rozhodla zůstat v domově, s kamarádkami se nebude cítit tak opuštěná. :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2017 v 11:50 | Reagovat

[3]: Myslím, že v takovém domě je základem možnost s někým pobýt a přitom mít samostatný byt. Osobně bych to brala, kdyby se něco přihodilo a muž možná také. V bytě sice je to skoro stejné se sousedy, jsou však nutné dobré vztahy-to myslím ale všude.

5 Ježurka Ježurka | Web | 12. května 2017 v 13:40 | Reagovat

Je to smutné, ale je pravda, že je to také život. Snad bude brzy líp.

6 Kitty Kitty | Web | 12. května 2017 v 16:26 | Reagovat

I u nás se stal infarkt a po pár dnech už přišel telegram. Patří to k životu. Lidi by ale neměli zanedbávat obtíže a řešit je. Tím, že se bojí nebo jsou nedbalí, ohrožují svoji rodinu a najednou je zle bez varování...

7 Hanka Hanka | E-mail | Web | 12. května 2017 v 17:35 | Reagovat

[4]: Přesně tak, Ruži, člověk má svoje soukromí a možnost volby, zda se stýkat se sousedy nebo ne.
Se špatnými sousedy je kříž, o tom bych mohla napsat román. :-?

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 12. května 2017 v 21:31 | Reagovat

Uff, to je ale smutné pokračování, snad ta další budou veselejší :-).

9 dinosaurss dinosaurss | Web | 13. května 2017 v 20:30 | Reagovat

Pokračování mě opět nadchlo, i když se jedná o čtení posmutné, tak je to zkrátka čtení svým způsobem naprosto úžasné.. Ruži - klobouk dolů! ❤️🙂

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. května 2017 v 21:39 | Reagovat

[9]: Čtení o pravěkých tvorech má také úspěch, je zajímavé a zajímá dost lidí. :-)

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | 24. května 2017 v 21:52 | Reagovat

Růženko, moc smutné čtení, ale takový je život. moc hezky napsáno. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx