Nový domov - 61.

13. dubna 2017 v 23:49 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Do neděle, kdy čekala dceru byla Jindra celá nesvá. Měla obavy, že se něco přihodilo buď dceři Karolíně nebo vnoučatům. Měla je na fotografii, kde byli ještě dost malí a bohužel ani nevěděla, kde jsou a co dělají v současné době.
Pro samé starosti s cizími lidmi se nesnažila s rodinou dcery spojit. Myslela si prostě, že o ni nestojí a hrdá povaha jí nedovolila se vnucovat.

Jindra s politováním musela kvůli návštěvě dcery odříci výjimečné pozvání od Karla na posezení pod pergolou na zahrádce jeho syna. Pozval nejen Věrku, která věděla, že na zahradě se našlo místo na zastřešený prostor a právě díky Karlovi, který synovi pomáhal jak mohl byl prostor dost velký, aby si mohl na zahájení Karel pozvat i přátele z Domu.


Výjimečně tam s nimi jel i Pavel, který jinak odmítal společnost, Ela, Lída, Eva. Pavla přemluvil Karel, chtěl ho vytáhnout mezi lidi a tak mu tvrdil, že se mezi ženami sám bojí. Pavel mu to samozřejmě nevěřil, ale zvítězila spíš zvědavost a věděl, že Ela tam chce jít a on by byl jinak celé odpoledne doma sám.

"Moc mě to mrzí, že s vámi nemohu jít, ale dcera by možná odklad návštěvy nechtěla. Dlouho jsem ji neviděla. Však ještě bude někdy možnost zajít se na ten zázrak , co jste stvořili , podívat."
Omlouvala se jim při obědě, kdy zůstali všichni v jídelně, nenosili si jídlo do bytu. Karel pak naložil Pavla s Elou a Věrou, Lída a Eva trvaly na tom, že půjdou pěšky. Není to tak daleko a Věrka bude mít čas vše pěkně připravit.
"Neboj se, popovídáme si pak a ty nám prozradíš, co dcera chtěla , ano?" Utěšovala Jindřišku Lída.

Jindra vyhlížela ze dveří , kdy se objeví dcera. Konečně. Byla překvapená, jak je dcera elegantně oblečená. Prostě, ale pěkně. Poněkud rozpačitě se objaly. Jindra natáhla paže, stále dceru držela a prohlížela si ji.
"Karolíno, ty už máš taky nějakou tu vrásku, ale docela ti to dnes sluší."
"Mami, to jen ty jsi pořád stejná, hlavně pořád trochu rýpavá, že?" Usmála se Karolína.
"Pojď se posadit a povídej. Copak se stalo, že sis vzpomněla na svou starou matku? Co potřebuješ?" Neodpustila si Jindra otázku. Přitom přistrčila před dceru talíř se zákusky sladkými i slanými, konvici čaje měla připravenou a navíc se jí hned zeptala, jestli chce kávu a jakou.
"Mami, nic od tebe nepotřebuji, pokud tedy myslíš peníze nebo něco podobného. Víš, děti se už z domu odstěhovaly, Pepa se dal do spolku s rybáři, já na takovou zábavu moc nejsem a tak jsem zůstala doma většinou sama. Z práce domů, něco nakoupit, poklidit, uvařit večeři, která občas stydne v troubě. Je to prostě najednou hrozně smutné."
"A tak sis vzpomněla, že máš někde zastrčenou matku..."
"Která o mne nikdy moc nestála, neměla prostě čas, viď? Došlo mi to sice trochu pozdě, ale chtěla bych se s tebou vidět častěji. Moc se ti omlouvám za to, že jsem tě nenavštívila v nemocnici, měla jsem nějaké trable v práci, do toho děti, jejich studia, prostě mi to nevyšlo."
"Kdybych byla umřela, snad bys měla čas jít aspoň na pohřeb, ne?" Ještě si rýpla matka, ale ve skutečnosti byla ráda, že si dcera aspoň na její tehdejší operaci vzpomněla.
Povídaly si hodně dlouho, měly co dohánět. Jindřiška se zajímala o všechno, co se v rodině dělo a děje. Vyprovodila pak dceru ještě kousek cesty na autobus, kterým dcera odjela domů. Slíbily si, že zavolají, kdy se opět sejdou. Dcera zvala maminku i k nim.
"Víš, dnes měl Pepa auto, ale příště si pro tebe přijedeme a musíš k nám přijet třeba i na déle."
"Zase to tak nepřeháněj, brzo bych tě omrzela. Bude stačit občas, jo? Mám tady docela dost činnosti, však jsem ti to naznačila, ale podrobnosti vyprávět nebudu. Máme každý své starosti a radosti, které druhého moc nezajímají."
"Mami, ty jsi na stáří zmoudřela" smála se Karolína.
"A ty jsi pořád drzá jako opice." Na oko se durdila, ale pomyslela si, že je nakonec po ní a ona sama neměla daleko pro ostřejší slovo. Jindra byla spokojená a vzpomněla si na "spiklence", jak se asi bavili oni.

V bytě ji čekala SMS od Dany. Prosila ji, jestli by nemohla k ní někdy - brzo - přijít. Odpověděla jí, že snad se hned zítra chvilka najde, ať ještě zavolá.
"Copak se asi stalo? Děti zlobí nebo se snad pohádala s Vojtou? To jsou pořád starosti." mumlala si a zároveň si vzpomněla, co vyprávěla Lída o setkání Veroniky s Hanou.

Byla totiž u toho, když Jana přivedla Veroniku k Haně a domlouvaly se, zatím bez tatínků, že by mohla Veronika nějaký čas přes týden u Hany bydlet, aby mohla později chodit do posledního ročníku školky, která je blízko bytu Hany, vyučuje se tam skoro jako v první třídě školy, jen pomaleji, aby si děti zvykly. Taková přípravka, kde byla i hudební výchova, navíc hodiny tělocviku, angličtiny prostě všestranější než školka, kam dosud Veronika chodila. Byly však překvapeny její reakcí.

"Mami, to tě nebudu celý týden vidět? A tatínka, Stáňu, všechny doma?"
" Verunko, Hana je mi přece hodně podobná, budeš jako u mě a Vítek je také hodný. Mají chlapečka a holčičku, takže bez dětí také nebudeš, můžeš jim občas pomoci je hlídat."
Veronika však sklopila hlavu a něco brblala. Pokukovala po Janě i Haně, koukla i na Lídu, která tam seděla, tvářila se rozpačitě, nevěděla co má na to říci, jestli se vůbec zapojit do hovoru.
"Ale dnes ještě pojedu domu, jo? Musím Stáňovi vysvětlit, že budu pryč. Ale proč tady se mnou nebude i on? Taky chodí do školky, ne?" Napadlo ji a ženy najednou nevěděly, co na to říci.
Lída si přitáhla malou k sobě a honem jí vysvětlovala:

"Víš, to by vás tady bylo zase moc, Hana má dvě děti, tak ty pro ni budeš jako třetí dítě. Mamince zůstanou dvojčátka a Staník jí bude pomáhat jako ty pak Haně. To by jim bylo moc smutno, kdybyste odešli oba, víš?"
Když odcházely všechny tři, Veronika se držela pevně za ruku Jany a Lída po cestě zaslechla, jak jí polohlasitě říká:
"Jste si s tetou Hanou podobné, ale ty jsi hezčí, maminko!" Janě hrkly do očí slzy, jak ji to dojalo a Lídu napadlo, že pobyt Veroniky v rodině Hany nebude tak jednoduchý.


Pokračování...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 14. dubna 2017 v 8:01 | Reagovat

Vždy netrpělivě čekám na pokračování.Ale na druhou stranu, já bych u toho seděla-ani nevařila :-D
Růženko,přeji krásný den :-)

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 8:15 | Reagovat

Děkuji za pokračování, Růženko, těším se na další! :-)

3 Kitty Kitty | Web | 14. dubna 2017 v 8:46 | Reagovat

Dočkala jsem se dalších příhod a můžeš už myslet na svátkování. Pěkný Velký pátek všem v rodinách i v Kavárně :-D

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 21:14 | Reagovat

[3]: No možná ještě něco stvořím dříve než po svátcích, leží mi to jaksi v hlavě. ;-)

5 Maryša Maryša | E-mail | 15. dubna 2017 v 0:23 | Reagovat

Díky za další pokračování :-)

6 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 12:18 | Reagovat

Jo konečně, už jsem se na to těšila.
Děkuji :)
Těším se na pokračování.

7 tetkapernikarka tetkapernikarka | Web | 15. dubna 2017 v 23:21 | Reagovat

Růži,přeji krásné Velikonoce :-)

8 Andrea Andrea | Web | 16. dubna 2017 v 13:22 | Reagovat

Taky ti přeji hezké velikonoce :)

[7]:

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 14:13 | Reagovat

Velikonoce budou pomalu za námi, počasí u nás je prostě aprílové. Chvíli svítí, chvíli fouká a prší, na větší procházky to není. U nás bude rodinná návštěva až zítra a na to každý rok čekám. Tak se všichni mějte fajn i mimo svátky. :-)

10 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 16. dubna 2017 v 16:53 | Reagovat

Brrr, Ruženko, to mě nedělej - mrází mě z toho čtení po celém těle. :-(Jak toto dopadne ;-)

11 Maryša Maryša | E-mail | 17. dubna 2017 v 0:35 | Reagovat

Růženko, krásné pokračování, co nás nutí čekat dál, ale moc se mě to líbí :-), krásné velikonoce a hodně dalších příběhů pro nás :-) Maryša :-)

12 Ji Hei - Fotografie přírody Ji Hei - Fotografie přírody | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 20:49 | Reagovat

Ruží, píšeš opravdu poutavě. Já sice nečtu každý díl, ale i tak se mi tvoje povídky dobře čtou :). Měj se moc pěkně! :)

13 dinosaurss dinosaurss | Web | 18. dubna 2017 v 21:09 | Reagovat

No páni! Tak to se čte naprosto suprově! :D

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 21:25 | Reagovat

[13]: Vaše pojednání o vlkodavech- tasmánském čertovi je také velmi zajímavé a ze skutečnosti. :-)

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 21:29 | Reagovat

Přečetla jsem si oba poslední díly najednou, Ruži.
Pěkně nás napínáš, vytváříš stále nové situace, na jejichž vyřešení jsem náramně zvědavá. ;-)
Měj se krásně a nezmrzni!!! ???  :-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 21:41 | Reagovat

[15]: Nezmrznu, nám topí a pokud jdu ven tak se oblékám důkladně.Nerada bych  nastydla.
Já se u tebe kochám obrázky jak jen se něco nového objeví a kolikrát se dívám ještě zpětně. :-)

17 Hanka Hanka | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 21:47 | Reagovat

[16]: Počasí nás trochu zaskočilo, koncem března byly teploty téměř letní, a teď tohle! O_O  :-D
Jsem ráda, že se ti moje fotky líbí, děkuji, Ruži. :-)

18 dinosaurss dinosaurss | Web | 18. dubna 2017 v 22:48 | Reagovat

[14]: Děkuji moc za milou návštěvu, moc si toho cením. :-) .. Jinak je určitě záhadou, kterou snad vědci v budoucnosti rozlousknou a konečně nám dají odpověď - zda se někde tento živočich skrývá či nikoliv. :-)
..Přeji hezký zbytek večera. :-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 23:46 | Reagovat

[18]:Díky, zrovna jsem dopsala další kapitolku... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx