Nový domov - 60.

9. dubna 2017 v 22:24 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Těžko říci, jestli vyprávění Jindřišky Pálenské o Daně bylo předmětem k diskuzi, ale při nejmenším ukázalo úskalí, se kterým se musí vyrovnat ženy, které přijdou do domácnosti muže s dětmi již většími. Navíc Dana byla poznamenaná svým krásným vztahem s maminkou. Měla své představy získané i v Charitě, kde jí byly děti, se kterými se bavila v dílně vděčné i jen za to, že se jimi zabývala. Doufala, že jí budou děti Vojty aspoň vděčné, že jim poskytuje služby, které většinou ženy v domácnosti dělají a které dosud musely dělat s tatínkem.


S Petrem potíže nebyly, ale to bylo hodně ovlivněno jeho týdenním pobytem v internátě. Doma nalézal veškeré pohodlí. Jídlo, čisté prádlo. Dana to zařídila tak, že nemusela narychlo prát po jeho příjezdu, ale dostal příslušné osobní prádlo a jen odevzdal špinavé k vyprání.
Vojta si vždy našel čas a snažil se dětem věnovat alespoň o víkendu. Zapojoval do různých akcí i Danu, pokud to nebylo lezení po horách. Časem však měli své plány a tak měli Vojta a Dana čas i pro sebe.

Plánovaný pohovor na téma Alice a kamarádky za účasti otce neměl zrovna pěkné zakončení. Alice se urazila, že jí nejen Dana, ale hlavně i táta upozornili, aby se sama najedla, ale děvčata v žádném případě bohatě nehostila. Minerálku, čaj, ještě tak nějaké keksy nebo tyčinky a dost. Ať jim třeba nakrájí jablíčko, nabídne pomeranč či mandarinku, ale do lednice prostě nesmí! Pokud by něco chtěla oslavit - své narozeniny či svátek a pozvala si je domů, musí se domluvit s Danou a připravit s ní pohoštění předem.
"Nevím tedy, jestli o mě budou holky stát, když jsem tak vámi omezovaná." Ozvala se prý dotčeně Alice.
Vojta už to také nevydržel a vysvětloval jí:
"Pokud ty tvé kamarádky jen lákáš na jídlo a pití, nejsou to kamarádky opravdové, ale normální vypočítavá děvčata. Poznáš aspoň, jak o tebe která z nich stojí."
Alice se sebrala a odešla do pokojíku se slzami v očích. Jen pohazovala hlavou a říkala si, že se ještě uvidí.

Zanedlouho po tomto rozhovoru se Jindra ptala telefonicky Dany, jak to vypadá, jestli se něco zlepšilo.
"Nějakou dobu to šlo, ale když chodila s Alicí už jen jedna kamarádka, naštvala se a já jsem si všimla, že se opět z chladničky ztrácí jogurty, sýry, někdy i plátky šunky. Nic jsem neříkala, dokud se nestala další nepříjemná věc. Přišla jsem domů z nákupu, dávám do chladničky nakoupené potraviny a všimla jsem si, že připravená večeře pro Vojtu i Alici - velká miska gulášeje pryč. Šla jsem do pokoje k Alici, abych se jí zeptala, jestli byl táta doma a jedl a vidím, jak tam sedí s tou kamarádkou, v miskách guláš, rohlíky na ošatce a ládují se.
Nevydržela jsem to a zeptala se, jestli pomyslela na tátu a nechala mu něco na večeři. Kamarádka to zřejmě pochopila a rozpačitě se omlouvala, že jí guláš Alice nabídla, protože oběd ve škole stál za houby a byly hladové. Prohodila jsem jen, že tedy dám otci něco jiného, hlavně když jim chutná a zavřela jsem dveře. Za chvíli ta kamarádka potichu vypadla a Alice donesla misky do kuchyně a dala je do dřezu. Ani se na mne nepodívala a honem je umyla, utřela a schovala. Dělala jsem, že ji nevidím a odešla jsem do pokoje. Od té doby máme tichou domácnost. Tedy s ní, s Vojtou ne. Nic jsem mu neřekla."
Dana si povzdechla:
"Jindřiško, poraďte mi, co mám dělat?"
"Podle mne nic, je to za vámi, nech to vyšumět. Vojtovi nic neříkej a hlavně klidně na Alici mluv, jako by se nic nestalo. Když bude vidět, že jsi nežalovala, třeba jí dojde, co zase provedla. Nakonec miska guláše není tak hrozná. Jde ale o princip. Domluva je potřebná a tobě nejsou šoky zapotřebí. Když není nic horšího. Já mám jiné dilema. Nebudu to po telefonu vyprávět, však se uvidíme, domluvíme se. Měj se fajn a pá." Ukončila hovor Jindra.

Toho dne dopoledne v jídelně zazvonil Jindře telefon a hlas, který se ozval způsobil, že se Jindra skoro roztřásla.
"Mami, jak se ti daří?" ozvala se její dcera Karolína. V tom momentě ze sebe Jindra dostala jen:
"Ty ještě žiješ? Volala jsem ti kolikrát, ale byla tam vždycky jen hlasová schránka a tak jen jeden vzkaz jsem nechala, na který ses neozvala. Pak už jsem to vždy típla."
"Nezlob se, mohu za tebou přijít? Nebudeme se přece scházet někde v restauraci. Chtěla bych si s tebou popovídat."
" Samozřejmě přijď, ale než dojdeš, zavolej, protože já dost chodím ven a za kamarádkami, tak abych byla doma, víš?"
"Ty máš kamarádky? "
"Copak je to tak divné? Proč bych je neměla mít?"
"Nezlob se, já jen, že jsem tě nikdy se žádnou neviděla. Nestála jsi o nikoho, neměla čas." Omlouvala se Karolína.
"Tak, jak vidíš, mám. Přijď tedy co nejdříve, budu doma."
"Mami, mohu v neděli odpoledne? Tak díky. Měj se dobře."

Jindra měla o čem přemýšlet. Co dceru donutilo k ní jít? Nikdy neměla čas, dvě vnoučata za Jindrou nebyla, co je v Domě ani jednou, za celou dobu. Jak je dcera naučila, tak to u nich bylo. Pokud za svou starou matkou nechodila ona, tak co by tam vnoučata dělala? Babička na ně kdysi bývala poměrně přísná a moc se jim nevěnovala. Vždyť dcera za ní nepřišla ani do nemocnice, když byla na operaci žlučníku. Vzpomněla si.
"Vysloužila jsem si to, uvidím, co bude. Určitě něco potřebuje, jinak by asi nepřišla. Musím jít něco nakoupit. Aspoň trvanlivé pečivo, nemám už doma nic." Mudrovala a pomalu šla domů pro tašku a peníze na nákup.
Toto se stalo před hovorem s Danou, ale Jindra pro samé přemýšlení o dceři, nechtěla o tom Daně zatím vyprávět.




Pokračování...












.



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 9. dubna 2017 v 22:50 | Reagovat

Další zápletka na obzoru?.....
jsem zvědavá, co bude dál.... :-)

2 Evina Evina | E-mail | 9. dubna 2017 v 23:20 | Reagovat

Vždy je těžké srovnat vztahy dětí s novým partnerem. Někdy je to jako mezi dvěma mlýnskými kameny :-?
Růženko,přeji Ti dobrou noc :-)

3 Kitty Kitty | Web | 10. dubna 2017 v 8:04 | Reagovat

Stejně ti děkuju za to, že zde zaznívají situace a jejich vhodné řešení. Nekádruješ, rozvažuješ i na základě toho, co jsi v životě vyslechla nebo prožila. Děkuji. Jsem ráda, že jsi moje dávnější potíže zde neřešila, řešily se samy. Případně by se lidi poučili, tak to beru. Někomu stačí napovědět i v této povídce, a pomůže mu to ve vlastním rozhodování. Přeji ti co nejklidnější předsváteční týden a dnešní slunečný a teplý den :-D

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. dubna 2017 v 9:20 | Reagovat

[3]: Díky,Kitty, však ty taky umíš řešit situace. Přeji též jen vše dobré- nejen o svátcích. :-)

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 19:02 | Reagovat

Díky za další zašmodrchanou kapitolku! :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 22:22 | Reagovat

[5]: Tedy , Janinko, tys mne rozesmála.  Zašmodrchaná kapitolka? Hezké ocenění... :-D  :-D

7 Felix Felix | E-mail | Web | 12. dubna 2017 v 20:45 | Reagovat

Brďo, obsáhlý blog to tu máme... :) To já se můžu jít zahrabat... :D

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. dubna 2017 v 21:05 | Reagovat

[7]:To ne, zahrabat ne, tvůj blog je poučný. Ono se toho nahrabe  za skoro 9 let blogování. ;-)  :-D

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. dubna 2017 v 22:50 | Reagovat

Ruženko, občas se vše zamotá, ale řešení se najde - určitě i ve vztahu Dany a Alice. Kdo to zažil, dá mě za pravdu. Určitě je dobře, že za Danou stojí Vojta. :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 0:30 | Reagovat

[9]: Snad ano, život leccos srovná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx