.

Chtěla bych podpořit akci, kterou na svém blogu "rozjela" Kitty a to na téma článků různých blogerek a blogerů Věřte-nevěřte. Víte-li o nějakém zajímavém článku, který by se do této kategorie hodil ozvěte se na http://diviznacka.blog.cz/ nebo na její email, případně zprávu autorovi, které jsou u ní k dispozici. Tam se dovíte bližší. Je to možnost upozornit na zajímavé články blogu- klidně i svoje.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový domov - 58.

26. března 2017 v 0:14 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Setkání Jindřišky s Danou bylo pro Jindru poněkud smutné a pro Danu poměrně trapné. Ještě nedávno tak bezmezně zamilovaná, těšící se na nový život v rodině Vojty, seděla u Jindry v pokoji. Chvíli ji Jindra nechala a připravila mezitím čaj a pár zákusků, které k té příležitosti koupila. Je pravda, že Dana nepřišla také s prázdnou, ale byla to tentokrát kytička v květináči, což Jindra uvítala s radostí.


"Máš štěstí, že jsi donesla kytičku. Kdybys donesla něco k jídlu nebo pití, urazila bych se. Víš, že tě ráda pohostím." Jako obvykle zostra začala Jindra, ale Dana věděla, že to nemyslí zle, už se docela natolik sblížily, že snesla i rýpavé poznámky od Jindry. Vlastně jediná z domu pokračovala ve schůzkách s Danou. Lída, Eva jí pomohly dostat se z nemilé situace, ale nejvíce se jí věnovala Jindra. Dana v ní viděla náhradu za svoji maminku, se kterou si rozuměla, dokud žila.

"Jindřiško, tentokrát se vám to nebude líbit. Nevím, co mám dělat. S Vojtou se máme pořád rádi, já mu dělám, co mu na očích vidím, jsem ráda, že ho mám, ale nevím si rady s jeho dcerou Alicí. Začala jsem se o ni dobře starat. Chystala jí jídlo podle toho, co má ráda, svačiny do školy i na odpoledne. Peru její prádlo, které hází jen tak do koše na prádlo. Spravené a vyžehlené jí je dávám poskládané na hromádku do pokojíka, prostě starám se- jako normální matka."
"To je snad dobře, ne? Však je ještě skoro dítě." poznamenala Jindra.

"Jak se to vezme. Pro tatínka a moji péči je dítě, ale jinak je to svéhlavá slečna, která si dělá co chce. Jen pokud je táta doma, je naoko hodná, poslušná. "Tatínku tam, tatínku sem, měla bych zaplatit nějaké pomůcky, kdy dostanu kapesné? To víš, od Dany nemohu nic chtít, není naše maminka." Dana napodobovala řeč Alice.
"Copak ti tak zlého dělá? Tak už se vymáčkni. Cítím v tom něco víc." Popoháněla ji Jindra.
" Víte, nedávno měl mít narozeniny Alicin bratr Petr. Není přes týden doma, tak se snažím připravit mu nejen jídlo doma, ale i sebou. Oslavu narozenin jsme s Vojtou naplánovali na sobotu, druhý den, kdy se má vrátit z internátu. Měla jsem upečený menší dort, protože Petřík dorty moc nemusí. Má raději koláčky. Pekla jsem je celý den. Několik plechů, střední velikosti, aby v nich náplň vynikla. Od doby, kdy jsem je pekla s maminkou, jsem je pekla poprvé. Povedly se. Dala jsem je na 2 podnosy, překryla ubrouskem a jeden dala nahoru na lednici. Koupila jsem půl kila šunky, té nejlepší, sýr, prostě vše potřebné na chlebíčky. Ani jsem to nevzala z peněz, které mi na stravu dává Vojta. Měl to být takový můj osobní dárek nevlastnímu synovi. Co myslíte, že se stalo?" Dana se napila čaje, který poněkud vystydl.

"Šla jsem odpoledne ještě pro pár nápojů nealko a když jsem se vrátila domů, slyšela jsem náramný řehot z pokojíku Alice. Vypadalo to, že tam není sama. Hlučná hudba byla samozřejmě jako jindy, ale nyní se tam ozývaly hlasy. Zaklepala jsem a když se nikdo neozýval- zřejmě mne neslyšely, otevřela jsem dveře a nakoukla. V pokoji se rozvalovaly- doslova - tři dívky kromě Alice a z podnosu pojídaly koláče . Kdyby jen to, ale na talíři vedle byla rozdrbaná šunka, sýr, okurky, krajíčky veky a pytlíky s brambůrkami a křupkami. Vše, co bylo připraveno na oslavu Petrových narozenin." Dana při vzpomínce na tu situaci jen lapala po dechu.

" Byla jsem v šoku a zeptala jsem se Alice, co tady dělají ty dívky. Prý přišly na návštěvu a ona je samozřejmě pohostila tím, co bylo v ledničce. A na ní.
"Děje se něco?" Drze se mne zeptala. Zavolala jsem si ji do kuchyně:
"Jen to, že jste právě snědly věci připravené na oslavu bráškových narozenin. To ti nevadí? Jak mu to vysvětlíš?"
"Co já, mám přece právo se najíst, když mám hlad, ne?" "To ano, ne tady hostit kamarádky, když jsi to nepřipravila. Máš se snad domluvit na tom, co lze vzít ze společných zásob rodiny, ne? Není to poprvé. Nedávno zmizely všechny jogurty nakoupené na snídaně a svačiny. Veškerý sýr, docela drahý, pečivo. Proč máme živit tvé kamarádky? To se sem chodí jen najíst? Jinak by nepřišly?"
Nevydržela jsem to a přikázala jí, aby okamžitě vše z pokoje posbírala a donesla do kuchyně. Jinak ty její kamarádky pošlu bez milosti domů a navíc tátovi řeknu o jejím chování v poslední době." Dana nešťastně pokývala hlavou a odmlčela se.
"No, a jak to dopadlo?" Nedočkavě se ptala Jindra.
" Alice řekla děvčatům, že musí končit, protože přijede domů bráška. Ty opice pobraly ještě co se jim do hrstí vešlo a odešly s tím, že je to blbé. Ona pak sebrala zbytky a zanesla je do kuchyně. Ani se nenamáhala vše porovnat co zbylo. Byla jsem ráda, že druhý podnos s koláči jsem měla pro nedostatek místa na ledničce v pokoji na komodě, kde ho Alice neviděla. Šunky a sýra moc nezbylo a já jsem musela ještě do vedlejší večerky honem jít dokoupit, co bylo třeba. Alice trucovala v pokojíku a když jsem se jí zeptala, jestli má dárek pro Petra, jen něco zamumlala, jako, že je oslava až zítra, ne? Bylo zbytečné se s ní bavit. Večer ani nevylezla a když se Vojta ptal, kde je, dělala, že si zdřímla a neslyší, když nakoukl do pokojíku."
"Tak vidíte, co mne tam trápí. Nechci o Vojtu přijít, mám ho moc ráda, je to hodný člověk, ale mám pocit, že si ještě užiju s tou jeho dcerou."
Jindra se zamyslela:
"Víš, nechci ti moc radit. Sama jsem udělala dost chyb, když jsem byla příliš razantní, přísná na svou dceru, ale určité mantinely bys jí měla nastavit. Sednout si s tátou i dcerou a promluvit jí do duše, jak se říká. Není dobré, když si kamarádky kupuje pohoštěním. To není jeden den, ale jak jsi se zmínila už minule, tak třikrát do týdne. Navíc doplňuješ zásoby pak ze svého. Stačí, že na celou rodinu děláš. Domácí práce je také důležitá pro chod rodiny, ne? Prostě stanovit pravidla. Pokud přivede kamarádky, tak jim musí sama uvařit čaj, dát maximálně sušenky, co jí připravíš nebo spolu předem upečete. Ono ji to rozdávání pak přejde a pozná, zda jsou to opravdové kamarádky."

"Hlavně netaj své starosti před Vojtou, mohla by ses dočkat nemilého chování od jeho dcery. Namluvila by mu, že jsi na ni zlá a on by neznal vše, co dělala tobě. To není dobré. Nežalovat, ale jen tak nenápadně sdělit při hovoru, co se dnes dělo, co dělala dcera, její kamarádky. Nechat ho jednou bez večeře, když Alice sní s kamarádkami něco, co bylo připraveno pro něho." Jindra byla ve svém živlu. Najednou by dovedla řešit různé situace.
"Pozdě, pomyslela si, to vše jsem měla vědět, když jsem řešila své trable s dcerou. Taky nebyla svatá, ale já jsem to řešila ostřeji."
Ještě chvíli si povídaly, Jindřiška pak Danu doprovodila kus cesty. Nepotkaly nnikoho. V oknech obyvatel se svítilo, někde naplno, jinde probleskovalo namodralé světlo televize. Jindřiška si vzpomněla na Lídu, měla prý nějaké novinky z rodiny. Však se zítra uvidí.

Pokračování...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 26. března 2017 v 8:16 | Reagovat

Naše Šahrazád zase ukončila napínavé psaní. Jsem celá žhavá přečíst si, co bude nového v "domově". Děkuji za rady s rozvelou Alicí a věřím, že se Dana podle rad zařídí. A pak zase dál - co život přinese...

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. března 2017 v 8:29 | Reagovat

Už v Popelce paní hospodyně říkala, že nevlastní je halt nevlastní. A je jedno, jestli je to matka nebo dcera...

3 Ježurka Ježurka | Web | 26. března 2017 v 15:08 | Reagovat

No, to by se mi taky nelíbilo, snad to obě zvládnou. Držím palečky.

4 Lydie Lydie | 26. března 2017 v 15:32 | Reagovat

Přečteno.......už zase čekám, co bude dál....

5 Hanka Hanka | E-mail | Web | 26. března 2017 v 18:16 | Reagovat

Málokteré odrostlejší dítě dokáže přijmout nevlastní matku nebo otce bez rebelie.
Doufejme, že to Dana zvládne, tohle tedy nikomu nezávidím! ???

6 signoraa signoraa | Web | 26. března 2017 v 18:47 | Reagovat

Tak tohle je hodně těžká situace, protože tatínkové většinou nedají na své dcery dopustit.
Každopádně se těším na další pokračování. :-)

7 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 27. března 2017 v 18:18 | Reagovat

Ošemetná a nezáviděníhodná situace Dany. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx