Nový domov - 57.

19. března 2017 v 23:29 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Uplynula delší doba od změn, které byly v životech lidí z Domu pečovatelské služby. Přátelé Lídy a Evy zůstávali, jen Pavel Přibyl před nedávnem prodělal mrtvici. Přežil, ale měl potíže nejen s ovládáním řeči a sluchem, ale i pohyblivostí rukou, hlavně pravé. Odmítal se zúčastňovat schůzek v boxu, trávil skoro celý den doma, jen někdy ho bylo vidět na malém balkónku, který byl u bytu. Na uších měl sluchátka, která mu pomáhala poslouchat rádio.


Jeho žena Eliška se od něj vzdalovala sice málokdy, ale nakonec docela ráda. Čím dál častěji se připojovala k Věrce a Karlovi, když šli na zahradu Karlova syna. To ale bylo jenom tehdy, když s nimi šla i Jindřiška Pálenská, někdy dokonce i Eva. Nechtěla dělat jen doprovod té dvojici spřátelených lidí - Karlovi a Věře. Lída byla v té době většinou u rodiny, proto s nimi Eva šla také. Někdy byla Lída u syna a jeho dětí, jindy zašla k dceři Emilce.
Lída byla ráda, že se rozhodla zůstat v Domě a nenastěhovala se k dceři. Emilka byla finančně zabezpečená, k vdovskému důchodu, který jí chodil na účet z Dánska si přivydělávala nejen překládáním, ale měla dokonce zájemce na soukromé doučování cizím jazykům. Lída nechtěla překážet nejen při práci, ale všimla si, že Emilka mívá také často návštěvu jednoho muže, zřejmě o něco mladšího než ona.
Byt Emilky svědčil o vkusu majitelky, koupila si dokonce nejen kolo, ale i menší auto. Měla štěstí, že k bytu od Hany a Víta byla i garáž, takže nebyl problém auto zaparkovat. Lída se jí ptala, kam míní jezdit na kole.
"Mami, byla jsem zvyklá chodit cvičit, dokonce jsem běhala dost dlouhou trasu, Musím se pohybovat, ne jen pořád sedět u počítače nebo s žáky. Na kole se projedu a zároveň si udělám i drobné nákupy, nemusím vytahovat auto. Však tobě by neuškodilo, kdybys také jezdila, na klouby je to dobré."
"Dej pokoj, víš, že chodím nejraději pěšky a pokud někam potřebujeme s kamarádkami zajet dál, sveze nás přítel Karel. Klidně mu přispějeme občas na benzin."
"No jo, máš své zvyky. Chtěla bych s tebou zajet k Haně a Vítkovi. Ty jejich děti krásně rostou, potkala jsem ji v obchodě a domlouvaly jsme se na návštěvě. Připomínala mi, abych tě vzala sebou."
"To věřím, vy si budete vykládat a děti pohlídám já. Ale opravdu ráda. Už jsem je delší dobu neviděla."

Emilie se teprve nedávno dověděla rodinné tajemství o Veronice a její pravé matce. Všimla si při jedné návštěvě u Jany a Jiřího, že Veronika je oproti Staníkovi sice živější povahy, ale také paličatější. Dokonce na děvčata, dvojčátka byla docela protivná, brala jim hračky a odhazovala je do krabice. Prý uklízí binec. Když ji Jana napomenula, pohodila hlavou, posadila se do kouta pohovky a mačkala plyšáka, kterého před chvílí sebrala děvčatům.
"Připomíná mi chováním hodně Hanu." Pošeptala Jana Lídě a smutně se pousmála. Později se jí dokonce svěřila, že měla raději Veroniku zavčas dát Haně, ale nevěděla, jak by to zdůvodnila nejen jí, ale hlavně Jiřímu.
Veronika by si možná zvykla na nového tatínka - Vítka a mohli jí říci, že ji teta Jana opatrovala jen proto, že její pravá maminka byla v cizině.
" Jenže v té době jsem ještě neměla svoje dcerky, na Veroniku jsem byla zvyklá, nemohla za to, co se s ní stalo. Teď už bych jí těžko vysvětlovala, proč tedy nešla ke své mamince Haně hned po jejím návratu."
"A stojí o to ještě Hana?" Tázala se Lída.
"To víš, že ano. Pořád našim nadhazuje, že na 4 děti určitě nestačím a ona má jen dvě. Po Veronice se jí stýská."
"Jak tohle vyřešit, aby to nikoho moc nebolelo?" Zamyslela se Lída

"Mám obavy, že se to Veronika jednou doví a pak nám bude vyčítat, že jsme ji nedali k mamince Haně. Připadá mi, že po každé návštěvě u ní je nějaká divná, nezvykle tichá. U Hany se jí viditelně líbí i k jejím dětem se prý chová lépe. Aspoň to říkala máti. Ona s tátou tam s ní občas jezdí, to víš, já se Haně pořád vyhýbám. Vězí mi to v hlavě jako špendlík, co mi provedla. S Jiřím se o tom bavit nemohu, stačí, že jsem nešťastná já. Bábi, doufám, že to nebudeš Haně vyprávět, ona by nejspíš trvala na tom, aby se to nějak ihned vyřešilo."
"Co si o mně myslíš, jsem jako studna, do které hodíš kámen a nikdo ho nevyloví." Usmála se Lída, ale v duchu dodala:
"Kéž bych o všem nemusela přemýšlet. Kdybych neměla Evu, které se mohu občas svěřit, zbláznila bych se asi ze všeho."

Starosti neměla jen Lída, ale i Jindřiška, která si moc zabírala starosti druhých. Ke starosti o Danu a její život v rodině Vojty přibyl ještě soucit s Pavlem a Eliškou. O další události v domě ani neměla čas se starat. Zapomněla se navážet do Karla a Věrky. Udělala výjimku a pozvala Danu k sobě do bytečku, protože jí Dana volala a chtěla se domluvit na schůzce mimo svůj domov. Jindře to bylo divné, ale nakonec rozhodla:
"Danuško, přijď ke mně, neboj se, nikdo si tě ani nevšimne, mají svých starostí dost. I tak se už na události kolem tebe zapomnělo." Jindra byla zvědavá, co se od Dany dozví, přemýšlela, co jí má prozradit o Přibylových, pokud se bude ptát.

Pokračování...


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 20. března 2017 v 7:24 | Reagovat

Po delší době - staré hříchy vyplouvají na povrch. Je ale už snaha i potřeba ledacos řešit. Uvidíme... ;-)

2 Evina Evina | E-mail | 20. března 2017 v 8:49 | Reagovat

To jsou ony"nebezpečné vztahy".Ať udělají cokoliv,bude to špatné pro dítě.Moje kamarádka nemohla mít děti.Adoptovala si holčičku jako miminko.V pubertě se jí mstila za to,že byla odložená.Teď už má sama dítě,tak pochopila hodně věcí
Růženko,přeji pěkný den :-)

3 Hanka Hanka | E-mail | Web | 20. března 2017 v 11:15 | Reagovat

Pokračování je takové posmutnělé, Pavlova mrtvice, problémy s Veronikou, Janino neustálé trápení ... tady je každá rada drahá, Ruži.
Lída má starostí nad hlavu, vztahy v rodině jí dávají zabrat. ???

4 Lydie Lydie | 20. března 2017 v 15:13 | Reagovat

No to jsem moooooooc zvědavá, jak to bude dál. :-)

5 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 20. března 2017 v 17:26 | Reagovat

Ruženko, to nejsou moc dobré novinky, snad se vše urovná. Každopádně by se měli všichni poradit jak dál. Situace v rodině Lídy je nebezpečná, je třeba jednat ať není pozdě. :-(

6 signoraa signoraa | Web | 20. března 2017 v 17:47 | Reagovat

Ruženko, v životě se to občas pěkně semele. Tak já budu opět napjatě čekat na další pokračování. :-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. března 2017 v 22:52 | Reagovat

[6]: Budu se snažit, co nejdříve pokračovat. :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 23. března 2017 v 14:52 | Reagovat

No, že by se to začalo rozmotávat? Uvidíme, už se těším na pokračování.

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 17:12 | Reagovat

To jsou mi propletence, to klubíčko už je tak zašmodrchané, že ani nevím, jestli se někdy rozplete! :-)

Díky za další kapitolku! :-)

10 Siginitou Siginitou | Web | 25. března 2017 v 10:38 | Reagovat

Opět krásně napsaný :)
Jsem zvědavá jak to bude pokračovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx