Nový domov - 55.

8. března 2017 v 21:49 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Nastala doba změn. Nejen přesuny, stěhování, ale i vyjednávání, vzájemných poznávání . Po delší době se sešly Jindřiška a Dana a podle toho, jak Dana rozkvetla, poznala Jindra, že se jí daří dobře. Dana byla celá natěšená:
"Paní Jindro, příští týden se budu stěhovat k Vojtovi. Alice mu prý řekla, že by bylo lepší být pohromadě. Takto prý odchází z domu, ji honí, aby všechno sama uklidila, nakoupila a podobně. To není žádný život, ona chce chodit za kamarádkami. Petrovi to bylo celkem jedno, přijede domů z internátu, dá do koše špinavé prádlo, nají se, na chvíli zaleze do pokojíku a pak zmizí ven za kamarády. Jako by si jich neužil dost na intru."


"Poslouchej, Dano, jsi možná zamilovaná, není podezřelé, že tě ty děti chtějí mít doma? Vím, chybí jim máma, ale asi ne moc na povídání, spíš na posluhu, zaopatření, ne?" Napadlo Jindru a samozřejmě pověděla na rovinu.
"I kdyby to byla pravda, chápu je a myslím, že mne neubude, když jim pomohu. Nebudu chodit do Charity, tak budu mít víc času."
"Není to trochu sobecké? Aspoň jeden den si najdi a choď pomáhat do dílničky. Zvykly si tady na tebe a nakonec máš co oplácet, ne?"
"Jste nějaká ohleduplná, nevím, uvidím. Třeba se mi tam brzy nebude líbit. Vojta je ale hodný a nenechá mě všechno dělat samotnou, je zvyklý se starat a ví, že jsem po operaci a ještě všechno dělat nemohu."
"Jen ať ti vše vyjde, užij si rodinného života. A buď na ty děti hodná." Najednou dodala Jindra. Vzpomněla si, jak ona byla na svou dceru přísná, až si ji odcizila. Pohladila Danu dokonce po rameni a rozloučila se.

Když docházela k domu, uviděla Karla s Věrou. Šli těsně vedle sebe, bavili se spolu tak pěkně, že ji hned neviděli.
"Dobré odpoledne, zahradníčci, tak jak to roste. Už něco vylézá ve skleníku? Při té vaší péči určitě. Doufám, že na sklizeň nás pozvete." Hukla na ně Jindra a smála se jim do očí. Všimla si, že od sebe skoro odskočili.
Karel zrudl jako malý kluk, Věrka se ale na Jindru obořila:
"Tak úrody se ti zachtělo, ale okopávat, plít, to ne, že? Houkáš jako sova, člověk z tebe dostane psotník."
"Psotník mívají malé děti, ne? Vy leda tak infarkt." drze odsekla a podržela jim úslužně dveře Jindra.
Prosím, panstvo! Jo, nevíte náhodou, kde courá Lída? Už jsem ji nejméně dva dny neviděla."

"Prosím tě, ta na nás teď nemá čas. Přijela jí dcera z ciziny, Karel jí byl naproti i s Lídou, dovezl je prý do domu Lídina syna. Od té doby jsme ji neviděli. Neboj se, ona se ozve, možná ti poreferuje Eva, ty taky musíš mít o všem přehled, viď?"
Zašpičkovala Věrka a zamířila ke svému bytečku. Karel se jiím oběma hluboce, poněkud ironicky, poklonil a také se šel zkulturnit, jak řekl.
"Po večeři v našem boxu, jo? Najdu Evu, Elu i Pavla, musíme se trochu pobavit na účet Lídy, ne? Co kdo ví, mně se to nějak nelíbí. Jen aby odsud nakonec neutekla k té dceři, když ona bude sama v bytě." Začala předpovídat Jindřiška.
"Nestraš, to by bylo škoda, zvykli jsme si na sebe, ne? " Téměř se zatřepala Věrka.

Jindra nebyla daleko od pravdy. Při rodinné debatě u Radka a později u Hany, kam je zavezl Radek se domlouvali na koupi bytu od Hany a Vítka. Ti byli překvapeni vysokou cenou, jakou jim teta nabídla, když ji do bytu ještě ten den zavezli.
Posloužil jako hotel, protože Lída tam před příjezdem připravila čisté povlečení na polštáře a deky, několik ručníků. Byla překvapena, kolik si toho "Elen" přivezla. Byla také docela draze, ale elegantně oblečena, zavazadla si nechala přivézt.
"Ty sis byla jistá, že si ten byt koupíš a hned se nastěhuješ?" Trochu se divila Lída
"Byla, máti, Hana mi ho ukázala přes internet a vlastně jsme se s ní domluvily na případných úpravách. Trochu to tady přeházím, však uvidíš. Byt je třípokojový, kuchyň s jídelním koutem docela velká. V ložnici tu polstrovanou postel nechám dát do menšího pokoje, kde uděláme takový obýváček pro případnou návštěvu Gity." Podívala se na trochu zaraženou, spíš však unavenou Lídu a chytla ji kolem krku.
"Mami, tys mi tak chyběla. Škoda, že nemáš u sebe internet, tam bychom se mohly vidět, popovídat si. Ale já mám návrh: Co kdybys šla bydlet sem, ke mně do bytu? Do toho, zatím obývacího, pokoje? Je dost velký, má samostatný vchod, nerušila bych tě tam, ale byla bys nablízku."
"To ne, vždyť jsem si sotva zvykla na bydlení a měla bych přijít o všechny známé a kamarádky?" Namítla Lída.
"Víš, můžeš si najít někoho k sobě, nejsi ještě tak stará a pak bych překážela." Dodala.
"Nemám zrovna náladu na nějakého chlapa. Však ti popovídám, jak jsem žila v domě té rodiny, muž skoro pořád pryč, každý můj krok hlídali, já jsem pak naschvál utíkala, dokonce jsem měla přítele. Domákli se toho, nedovedeš si představit ten cirkus, co se mnou tchyně dělala. Slibovala, že to poví mužovi, musí se se mnou rozvést, až se vrátí, ale než se stačil vrátit, odvezla ho záchranka z jedné párty a domů se už vrátil v urně. Proto to dopadlo tak, jak jsem ti naznačila. Jo, také se vrátím ke svému jménu Emilie, jim se nelíbilo a musela jsem si říkat Elen."
Pak znovu na matku zaútočila:
"No, rozmysli si to dobře, mohla bych ti pomoci, až zestárneš a nebudeš tak soběstačná. Stejně vypadáš dobře, je vidět, že ti nic nechybí." Pochválila Lídu dcera.
"Tak dobře jako ty, už nevypadám hodně dávno, ty opice, jedna. Dnes mi chybí hlavně spánek. Měla bych jít domů."
"Mami, místa je tady dost, noční košili ti půjčím svoji, ty nejsi ani tlustší než já, nestojí za to jít domů. Zajdeme tam zítra, jsem zvědavá, jak bydlíš. Pojď se najíst, Jarka nám nabalila sebou večeři, když jsme tam nezůstaly."

Tak se stalo, že večer se sešli v boxu v jídelně Domu všichni přátelé, kromě Lídy.

Pokračování...

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 8. března 2017 v 8:27 | Reagovat

Změna je život. Však Lídu její přátelé pohlídají... :-D

2 Týna Týna | Web | 8. března 2017 v 12:07 | Reagovat

Pěkně prosím kapitolka hezká, taková řízná, spád to mělo jako vždy, ale neměla ta dcera být Emilie? Nebo jsem zase minule někde blbě četla?

3 Evina Evina | E-mail | 8. března 2017 v 12:51 | Reagovat

Tak už jsem se do toho dostala zpět.Pěkně rázné.Děkuji :-)
Přeji hezké MDŽ :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. března 2017 v 13:47 | Reagovat

[2]: Nečetla, zřejmě jsem zapomněla napsat podle poznámky předminule, že se těm v zahraničí nelíbilo jménu Emilie a tak si musela říkat Elen... Už jsem to  dále  osvětlila. Jsi pozorná, to je asi tím, že sama píšeš. Jo, když je něco delšího, poznámky si člověk musí dělat, jinak se v tom ztratí. ;-)  :-D

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. března 2017 v 13:51 | Reagovat

[3]: No u nás bylo takové, makové. Měla jsem ráno 37,2 teplotu a nechtělo se mi vstávat. Ale nakonec jsem se v deset hodin vykopala z postele a "dohnala" vše. Oběd - květákovo-bramborová polévka s mrkvičkou a hráškem, smažené květákové růžičky. Smažím je obalované v těstíčku z bramborové mouky a vajíčka.Pak dám do strouhanky a v hlubším, menším kastrolu vysmažím. Jen jsem je dnes nějak málo  osolila. K tomu byly vařené brambory s cibulkou na másle zpěněnou. Muž si dal k tomu Tatarku.

6 Veki Veki | Web | 8. března 2017 v 14:03 | Reagovat

Mám z toho takový hřejivý pocit. Takové pěkné shledání po letech, i Dana je spokojená. Díky moc.

7 Evina Evina | E-mail | 8. března 2017 v 18:06 | Reagovat

[5]:Taky se nějak motám z nemoci do nemoci.
Dnes jsem zavítala na pravidelnou kontrolu.Nějak si mě vzaly setřičky do parády.Některá vyšetření jsem ani neznala(A to jsem nějaký harcovník :-))
Ale věřím,že jaro přinese i sílu :-)
Pá a dobrou noc,Růži :-)

8 signoraa signoraa | Web | 8. března 2017 v 18:13 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá, jak to dopadne. Lída by asi dceřinu nabídku měla přijmout.

P.S. Ruženko, opatruj se, kurýruj se. :-)

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | 8. března 2017 v 18:30 | Reagovat

Ruženko, opět jsem si pěkně početla. Brzo se uzdrav, mě je dnes první den lépe. ;-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. března 2017 v 19:37 | Reagovat

[8]: Měla? Já nevím, být blízko rodiny je dobré, ale co my víme, jak to bude s Emilií vypadat nadále? A co kdyby se náhodou vrátila i její dcera na delší dobu. Ono vypadá idylicky  žít s maminkou, pokud je už odkázaná na opatrovnictví, tak ano, bez debaty, ale Lída má přítelkyně, pěkné bydlení, dceru dlouho neviděla, nezná její způsob života. Určitě se mají rády, ale mají své zvyky, názory na život. Já osobně bych byla raději pořád tím styčným bodem mezi rodinou i přáteli. Co vy na to, čtenářky, čtenáři- případní... ;-)

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. března 2017 v 20:07 | Reagovat

Dneska je to vyprávění takové rozverné, děkuji za další kapitolku! :-)

12 Hanka Hanka | E-mail | Web | 8. března 2017 v 21:09 | Reagovat

Pokračování je takové optimistické, jsem zvědavá, jak se to vyvine v případě Dany.

Mám dotaz, Ruži, kapitola končí "Prosím tě, ta - a dál už nic.
Možná je to chyba u mě, protože ty vždycky na konci píšeš "Pokračování" a podle komentářů vidím, že vlastně kus kapitoly nevidím! ???

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. března 2017 v 21:52 | Reagovat

[12]: Původně byl článek celý, ale když jsem přidávala anketu, tak se to nějak zvrtlo, zkrátilo. Tak je to již spravené. Neměla jsem tam nejprve perex a pak zase tohle. Díky, že jsi dala vědět. :-)  :-)

14 signoraa signoraa | Web | 8. března 2017 v 21:58 | Reagovat

[10]: Ruženko, je to jen můj názor. Mrzelo mě a vlastně dodnes mrzí, že moje sestra mamince rozmluvila to, aby šla bydlet k nám. Mohla jsem jí dosloužit a ona mohla závěr života prožít obklopena rodinou a určitě důstojněji, než v LDN se třemi dalšími pacientkami na pokoji. Určitě si takový konec nepřála.

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 8. března 2017 v 22:07 | Reagovat

[13]: Díky za doplnění, Ruži, přišla bych o důležitý kus povídky, což by byla velká škoda.

Být na místě Lídy, asi bych k dceři bydlet nešla, přece jenom se ty dvě hodně dlouho neviděly a každá žila v úplně jiném prostředí.
Na druhou stranu si vůbec nedovedu představit, že bych nebydlela s mamkou. :-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. března 2017 v 22:15 | Reagovat

[14]:
Děvčata, to je myšleno vzhledem k Lídě a jejím kamarádkám a kamarádům, kteří jsou zatím soběstační. Samozřejmě řešení na dožití, je lepší v rodině, pokud ten člověk nemá bolesti natolik velké, to stejně skončí v posledních dnech v nemocnici.
[15]:

17 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 8. března 2017 v 22:32 | Reagovat

[5]: Ruženko, brzy se uzdrav, moc Ti to přeji. Vyžeň bacily z domu! :-)

[7]: Evino, i Tobě přeji brzké uzdravení. :-)

Pokud bych byla v situaci Lídy, raději bych zůstala v domově.
My sami bydlíme s mladším synem. Síly ubývají a pak je lepší mít kolem sebe rodinu.

18 Kitty Kitty | Web | 8. března 2017 v 22:46 | Reagovat

[10]: Taky bych zůstala v roli prostřednice, v prostředí, které už znám a mám zde známé a přátele; nejsem materiálně ani citově závislá. U vlastních se někdy stálá přítomnost stává zdrojem nedorozumění nebo neshod, často využívání až vydírání.
Držím palce všem, kdo trpí virózou nebo přímo rýmičkou; postihla i mě :-!

19 Ježurka Ježurka | Web | 9. března 2017 v 15:16 | Reagovat

Tak kdo si počká, ten se dočká, co nám Ruženka nabídne dál. Už se těším. :-)

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. března 2017 v 22:54 | Reagovat

[18]: Vidím třeba podle našeho domu. z 31 bytů obsazených je 14 se samostatně žijícími  lidmi. Rozvedenými, vdovami, vdovci- z toho 4 muži, z nichž jeden opatruje bezmocnou maminku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx