.



Nový domov - 49.

4. února 2017 v 23:57 | Ruža z Moravy |  Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv -
Přítelkyně Lída, Eva, Jindřiška, Ela měly v poslední době co řešit. Jejich debaty občas poslouchal i Karel, někdy se zapojil Pavel, když ho Ela doslova zatáhla do debaty. Uvítaly nově zařízený koutek v jídelně, která byla dost velká a ve dvou protějších rozích u oken, na přání obyvatel domu v nich oddělením patřičným nábytkem, vznikly boxy. Ty boxy byly sestaveny díky jednomu majiteli restaurace, který chtěl zřídit na poschodí své restaurace taneční parket pro pořadané hostiny svatební či jiné a tak se elegantně zbavil přebytečných sedaček a stolů. Věnoval to Domu pečovatelské služby, kde žila v té době jeho teta a jako dar městu si to mohl odepsat ze základu daně z příjmu.



Uprostřed prostoru, těsně u okna, byl podlouhlý stůl, z obou stran třímístné pohovky s vysokými opěradly a pro další osobu bylo možno přidat ještě židli. Někteří obyvatelé těmto boxům říkali Drbárny. Blíže ke dveřím bylo č. 1, ta vzdálenější č. 2. Do dvojky chodili "spiklenci", jak jednou docela nahlas pojmenovala Věra se Zuzanou Lídu a její přátele. Zaslechla to Jindra a neváhala informovat o pojmenování ostatní.
"Holky, je to dobré, aspoň nám dají pokoj. Vzadu nás nemůže nikdo odposlouchávat, u dveří by to bylo jako na nádraží."
"Vždyť soukromější věci si můžeme říci na pokoji, tady je to takové docela útulné, jen si musíme donést něco k pití a zakousnutí." Přidala se Eva.
"Ale jdi, párkrát nemám ani chuť něco zakusovat, spíš někoho." Docela vážně řekla Lída, ale ostatní ta slovní hříčka rozesmála.
"Stejně mi to připomíná kupé vlaku." Mudrovala Ela.
"Docela ano, ale je to aspoň první třída, ne? Pěkně polstrované, dokonce si můžeme opřít hlavu." Nahodila Jindra
"Jo a třeba usnout, když bude debata nudná" zapojil se Pavel, který se už nemohl dočkat, až bude moci zdrhnout a raději si doma v pokoji číst.
"Však pokud tě to nudí, klidně si jdi, máme nějaké novinky, které tě nebudou zajímat. Nejdůležitější ti třeba potom řeknu- zkráceně." Milostivě ho propustila Ela.
"Nevím, ale myslím, že by ho novinky, které vám chci říci o Daně mohly zajímat." Zamyšleně prohodila Jindra.

"Dana se seznámila s jedním vdovcem. To by pro ni bylo dobré, ale ten muž má dvě pubertální děti. Starší chlapec je v učení na automechanika ve vedlejším městě, takže jezdí jednou za týden domů, ale děvče končí základní školu a chce jít studovat. Ty děti byly zvyklé být s otcem, matka jim zemřela před dvěma roky a není jisté, jak by novou macechu přijaly."
"Dnes se lidé nemusí hned brát. Mohli by to zkusit. Seznámit se nejdříve, navštěvovat a pokud by jim to klapalo, teprve pak společně bydlet. Spíš mám obavy, že s Danou to nebude lehké. Je dost paličatá, s lidmi, navíc dětmi není zvyklá jednat, ne?" Pochybovala Ela.
"To by ses divila. Od té doby, kdy dělá jen v úpravně přijatého oblečení , kde dělají i některé ženy z azylového domu, se jim snaží pomáhat . Pohlídá jim děti, prý si s nimi i hraje, povídá jim pohádky, příběhy. Jak byla osamělá, hodně prý četla a to se jí hodí. Kreslí s nimi a kupodivu ji děti berou. Má fantazii. Vymýšlení jí vždycky šlo, pamatujete?"
"To jsou novinky. Ale to se asi týká malých dětí, kdežto puberťáci jí na nějaké báchorky nenaletí."

"Jakpak ten její vdovec vypadá? Když má tak mladé potomky, není náhodou mladší než Dana?" Zajímala se Eva.
"Určitě ne, to jsem si už zjistila, Dana je o rok mladší než ten pán."
Ještě chvíli hovořily o Daně, kombinovaly, prorokovaly a nevšimly si, že Lída nějak ztichla. Před malou chvílí poodešla, protože jí zazvonil mobil a s někým hovořila. Nakonec si její zaraženosti všimla Eva a ptala se, co se stalo.
"Volal mi Vít, potřebuje se mnou mluvit. Hana se nějak dověděla, jak to doopravdy bylo s tím zamýšleným únosem a je tak rozčilená, že se chce odstěhovat z města i za cenu, že by rodiče nebyli po ruce a ona by neviděla tak často Veroniku. To už něco znamená. Vít by sice mohl přejít na jinou pobočku, přítel advokát mu nabídl místo u svého známého, ale znamenalo by to sehnat jiný byt, pak prodat ten zdejší a jemu se změna moc nelíbí." Lamentovala Lída, která si nedovedla představit, že by dvojčata už tak často neviděla.

"Co chceš dělat? Vždyť by to nakonec mohlo být pro obě sestry nejlepší řešení. Jana s Jiřím by se nemuseli bát, že si jejich děti někdo splete s Haninými a v jiném městě nemá Dušan asi tolik známých gaunerů."
"Jindro, ty máš tedy slovník!" Ozvala se najednou Ela.
"No, no, najednou jsi nějaká slušná. Pamatuji si docela dobře, jak jsi pojmenovávala Pavla ještě nedávno. Ty bys je nazvala jinak?" Obrátila se k Lídě:
"Nedělej si starosti s vnučkami ani s pravnoučaty, však oni si všichni už nějak poradí. Můžeš občas zaskočit k dětem, co tady zůstanou, někdy půjdeme Karlovi pomoci do synovy zahrady a vůbec...budeš mít víc času na nás. Já musím zjistit, kde se Dana s tím vdovcem schází, ráda bych ho okoukla, jestli stojí za to."
"Ty jsi nenapravitelná. Nakonec bys nás mohla vzít sebou. Sedly bychom si někde do koutka, aby nás Dana neviděla..."
"Aha, tak ty nejsi, Elo zvědavá, že?" Jindra se ohlédla.

"Jé, my tady mluvíme a ona je už večeře. Jdu se najíst, vy nemáte hlad? Hele, myslím, že tě hledá Pavel, hlad ho zahnal do jídelny a vidím také Karla. Měla bys mu, Lído, povyprávět o plánech Víta a Hany."
"Vždyť ještě není vše rozhodnuté, jen možné řešení problémů." Ukončila hovor Lída a všechny se odebraly ke stolům v jídelně.

Pokračování...


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 5. února 2017 v 0:25 | Reagovat

Přečteno - zase čekám netrpělivě, co bude dál..... :-)

2 Evina Evina | E-mail | 5. února 2017 v 7:50 | Reagovat

Jako Lydie :-)

3 Kitty Kitty | Web | 5. února 2017 v 9:20 | Reagovat

Nastal čas na gáblík a problémy se odsunují do dalšího pokračování. Člověk aspoň stačí strávit zprávy, kterých zde život přináší docela dost :-)

4 signoraa signoraa | Web | 5. února 2017 v 13:58 | Reagovat

To jsem zvědavá, jak se příběh vyvine dál. Už se těším na další pokračování. :-D

5 Ježurka Ježurka | Web | 5. února 2017 v 14:26 | Reagovat

A zase je zaděláno na další problémy. Napínavé stále. :-)

6 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 5. února 2017 v 15:41 | Reagovat

Ruženko, ty nás díl od dílu napínáš jak na skřipci. :-D  ;-) To se nedá dlouho vydržet. :D

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 6. února 2017 v 16:18 | Reagovat

Gauner, to je oblíbené slovo mojí babičky :-D.
Díky ti za další kapitolku! :-)

8 Hanka Hanka | E-mail | Web | 6. února 2017 v 17:58 | Reagovat

Tvoje vyprávění je skvělé, Ruži, příběh už je hodně dlouhý, a ty se v něm pořád dokážeš velice dobře orientovat.
Já bych už dávno pletla páté přes deváté! ???
Moc se těším, co bude dál. :-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. února 2017 v 18:03 | Reagovat

[8]: To bude asi tím, že mi to připadá, jako bych tam žila někde vedle a sledovala cvrkot. Nemysli si, musím si k tomu psát heslovitě poznámky- aspoň ty osoby, jména, pak už to prostě vím, co dělají nebo budou dělat.. ;-)  :-D

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. února 2017 v 18:06 | Reagovat

[7]:Gauner = podlý člověk, lump, dareba/ darebák, syčák, nevychovanec, zloděj, vrah, násilník, palič, kriminálník-podle  lidového významu... -P ;-)

11 Hanka Hanka | E-mail | Web | 6. února 2017 v 18:16 | Reagovat

[9]: To je mi celkem jasné, Ruži, ale i tak!
Obdivuju tě. :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. února 2017 v 21:18 | Reagovat

[11]:Hani, ty mi lichotíš, ale kam se hrabu na ty, co umí krásn+ě fotit, k tomu psát, znají nejen krajiny, ale i rostliny, jsou šikovní na ruční práce, vaření, pečení a pod. Mezi lidmi je hodně ukrytých talentů , ale já mám jen od něčeho trošku a nic pořádně. Jak se říkává- devět řemesel-desátá bída. Jen ty poznatky ze života lidí ve větší míře. ;-)  :-D

13 Hanka Hanka | E-mail | Web | 6. února 2017 v 22:02 | Reagovat

[12]: Víš co, Ruži, buďme rády za to, co známe a umíme.
Možná přijde čas, kdy úplně všechno zapomeneme. ;-)  :-D

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. února 2017 v 22:29 | Reagovat

[13]: Proč myslíš, že jsem na netu? Snažím se na netu dělat co jde, luštím křížovky a  při snídani si s mužem připomínáme některé události. Prostě cvičíme mozek, paměť. Jen mne utešuje, že ti, co jsem v rodině poznala,ať to byla babička, dědeček, teta, její bratr-strýc, do posledního dne rozum neztratili. Na něco by to sice bylo dobré, ale...však víš, byla bych na obtíž... O_O  :-)

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 6. února 2017 v 22:37 | Reagovat

[14]: U nás to bylo a je taky tak, Ruži.
Nikoho nepostihla demence, ale kde je psáno, že bych nemohla být z naší rodiny první?!
Mám takový dojem, že jsem na "dobré" cestě. ;-)
Končím a jdu si číst do postele.
Dobrou noc. :-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. února 2017 v 22:54 | Reagovat

[15]:Nesmíš myslet na nejhorší. ;-)

17 Hanka Hanka | E-mail | Web | 11. února 2017 v 21:30 | Reagovat

[16]: nemyslím, neboj. ;-)  :-D

18 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 15. února 2017 v 18:26 | Reagovat

Tak se nám to tu pěkně rozvíjí Ruženko, jdu na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx