Kavárna u Ruži - leden 2015

1. ledna 2015 v 0:01 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi

Nový rok jsme přivítali, každý možná jinak, tak vás všechny vítám v novoroční Kavárně a doufám, že i nadále bude tento druh článku blogu zajímavým místem setkávání čtenářů i blogerů. Nehleďte na čas ani hodinu, prostě odpovídáme na to, co nás zaujme. Pro začátek připomenu pranostiky na tento měsíc, které jsem objevila na netu, jen je trochu upravím, aby se jedna věc neopakovala víckrát a bylo místo na další zajímavosti..


Pranostiky pro měsíc leden

V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda.
Leden jasný, roček krásný.
V lednu málo vody - mnoho vína, mnoho vody - málo vína
Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání.
Jestliže země v lednu měsíci otevřena jest a obzvláště,
když polední větrové přitom bouří, tehdy panují rozličné nemoce.
Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu.
Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu.
Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší.
Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu.
Leden studený, duben zelený.
Když není konec ledna studený, únor to dvakrát nahradí.
Lednový déšť z pecnu odkrajuje.
Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká.
Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují.
Jak vysoko v lednu leží sníh, tak vysoko tráva poroste.
Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodněší.
Holomrazy - úrody vrazi.
Ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu.
Než v lednu sedláka, to radši vlka na poli viděti
Suchý leden, mokrý červen.
V lednu moc sněhu, v červnu moc sena.



Bloger Tlusťjoch vás zve nejen k sobě na blog, ale i sem do Kavárny . Zaslal mi ze svého archivu jako už
tradičně pohlednici

Tančit tady určitě nebudeme, ale posedět, povykládat si u sklenky vína, džusu, kávy můžeme virtuálně.

Pokud někdo pošle zajímavý obrázek, vyprávění, vtip, přidám je ke článku, takže občas sledujte
případné doplňky, ano?
Hurá do dalšího roku - již sedmého - trvání Kavárny. První byla otevřena v prosinci roku 2008,
ještě na blogu novinek.
Někdo jste to už měli, ale poslal mi pan Ivan jeden dobrý odkaz, tak ho sem dávám: i s textem, který k němu dal
Konečně jsem se dnes dostal na prohlídku zaslaného emailu.
V obsahu "židlochovicko-knížecí les II" je také kopec, který mám za domem s rozhlednou Akátová věž. Při pohledu z věže jsou vidět zemní terasy, které jsem, jako poslední práce s buldozerem tvořil v r. 1991. Z Akátové věže je zajímavý rozhled do všech stran.


Něco pro dobrou náladu




Johanes nám poslal doklad o tom, že 3 králové u nich byli už dnes 3.1....šikovní, že?


Máte rádi psy?. Když se vydaří i panička.... nádherná podívaná...


Ještě dodatek od Johanese: S manželkou hlavně v zimě krmí obecní kočiky. Kdo ví, co to stojí, určitě uzná, že by mohli dostat od obce nějakou ,,dotaci". To je spíš takový humor. Ani se nedivím, že se k nim ochotně dostavují každý den. Bývá jich vždycky deset, ale dvě z nich se při focení zřejmě styděly a schovaly se.



Je to Velké Holašicko, neplést se známými Holašovicemi. Nezaznělo to zde po prvé, že? Vysvětlení názvu je ve zvláštním článku , psaném Johanesem.

A něco pro milovníky pokojových rostlin:(z emailu)


Mám pocit, že by se toto odpočívadlo líbilo i našemu Mufovi a Mudle.

Znáte novou rozhlednu na Radhošti?


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (1208)
Zobrazit starší komentáře

1101 Lydie - Lydie - | 29. ledna 2015 v 10:39 | Reagovat

[1100]:
pokr.
Byly to vejce,mléko,maso,obilí atd.Pokud to nesplnil, tak byly různé postihy a často i vězení.
Blízko nás žila vdova se čtyřmi dětmi - ta sotva svým hospodářstvím uživila děti a na dodávky už neměla.

1102 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 10:42 | Reagovat

[1101]:Tak pamatuji,že tatínek s dalšímm větším hospodářem ty dodávky,co ona nesplnila, dávali místo ní,aby ji nezavřeli.

1103 nar.soc. nar.soc. | 29. ledna 2015 v 11:41 | Reagovat

[1100]:

Dobré dopoledne.

Existoval rozpis "povinných dodávek státu". Byl pozván zemědělec na MNV zejména když měl "zemědělský závod" ( nejméně 1,5ha) a při návštěvě úřadu vyslechl "knížecí" rady o úspěších sovětského zemědělství a jiné povznášející kydy a výtky. Až byl budˇ zdeptán ( sráči ) nebo dožrán ( odpírači) byl mu předložen rozpis k "dobrovolnému" podpisu s dodatkem "stát se stará o odbyt vašich výrobků ( bez dodatku, za zlodějské ceny ).
V době potravinových lístků byly "vlastníci zemědělských závodů i s rodinami" vyňati z lístkového systému jako "samozásobitelé". Co jim po dodávce skutečně zbylo, nikoho nezajímalo.
Domácí zabijačka prasete byla až za komunistů vázána na splnění dodávek.
To nám jednou kuna zakousla 5 mladých slepic ( všechny matka ráno objevila a lamentem upravila na pozdější konzumaci).
Snůška v listopadu klesá a zakousnuté slepice to nevylepšily. Zkrátka nebylo kde vzít a 12 vajíček z rozpisu na rok ( 1500ks) v dodávce chybělo. Otec si šel pro povolení zabijačky. Nový státní plnomocník "výkupu = zlodějny" se rozhovořil.
Plnomocník: nesplnil jste dodávku vajec, žádné výmluvy mne nezajímají. Dělnická třída trvá na splnění dodávky. Otec: zeptejte se dělnické třídy, jest-li by nevzala za vajíčka mrkev, té mám nadbytek.
Plnomocník: dokud nedodáte vejce, nevydám povolení.
Co teď. Zašel za známým do obchodu a hned: půjč mi 15 vajec, vrátím je do týdne. Dnes potřebuji papír na zabijačku. Prý Karle, dáš mi polívku a ovar ze zabijačky a hotovo.
Přinesl 15 vyjíček, šmirgl papírem obrousil prodejní razítka. Tři vejce matka rozklepla do těsta a byla to dost stará vejce ( měla scvrklou blanku vyschnutím ). Otec zavezl vejce do výkupny, dostal papír, šel k plnomocníkovi, dostal povolení a pošklebný dotaz no vida a jde to. Po pravdě řekl otec, za nacistů nikdo takto nevydíral a to jsem neměl 5 děcek. :-D

1104 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 12:09 | Reagovat

[1102]:Tak nějak mi přijde,že t lidi nějak drželi víc při sobě.Ta vdova k nám i k těm dalším,za ty dodávky, chodila pomáhat na pole -při sběru brambor,trhání lnu...

1105 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 12:11 | Reagovat

[1103]:Ty zabíjačky by byla zase další kapitola.....Tam jeden hospodář na jednu povolenku zabil dvě prasata.

1106 Lydie pokr. Lydie pokr. | 29. ledna 2015 v 12:14 | Reagovat

[1105]:
pokr.
Maso a vnitřnosti musel prohlédnout veterinář, pak se mohlo konzumovat.Tam u těch lidí na talířku k ohledání byly připraveny i tři ledviny..... :-)  :-)  :-)

1107 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 12:17 | Reagovat

[1098]:To byly normální br.knedlíky- to se u nás také dělalo a dělá-jsou prostě sypané mákem a cukrem -polité máslem.Ten nytyk byl jen z vař.brambor a trošku mouky - už se to dál nevařilo.

1108 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 12:18 | Reagovat

zase spam - jdu raději něco dělat :-!  :-!  :-!  :-!

1109 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 12:58 | Reagovat

[1096]: Jak jsem psala - mám i myšku s ocáskem, teda k NB. Zato zima je zde fest, prsty až modrý, třepou se mi. Venku zase šajní slunko a taje. Co hospodář ráno odmetl, je už odtátý. Staří praktici vědí, že ráno odmetou a přes den to pak zmizí
Jo, nejlepší asi bude se seznámit s dotykovým ovládáním na NB. Nebudou nervy s další elektronikou. Už mám i návod, jak na to. Budu zkoušet a myšky budou v úkrytu, kdyby se něco s dotykáčem na NB pokazilo ;-)

1110 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 14:31 | Reagovat

[1109]:Vy zase doma netopíte? To nechápu...
Když se zatápí až večer,tak spousta energie přijde "v niveč",než se ohřeje voda a vůbec celý systém...když se topí stále a udržuje se nějaká stálá teplota,tak to je lepší....

1111 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 14:37 | Reagovat

[1110]: Řekněte to majiteli domu. Zatopí navečer a jinak zde oba zmrzáme. Mohla bych topit místo něho, ale zase "navečer". Nakukuju a jak se naštvu, budu topit i přes den. Už aby trochu zamrzlo. Dřeva všude nad hlavu a... :-?

1112 Jeník Jeník | 29. ledna 2015 v 17:03 | Reagovat

Máte pravdu , babička (stařenka , oma) mi opravdu strašně podstrojovala. Ale bylo to i z jiného důvodu. Já jako chlapec jsem byl nesmírně  neduživý a hlavně pořád v jednom kuse nemocný. Vypadal jsem prý jako smrt. Ležel jsem i v nemocnici na dětském oddělení. Primář mamince rovnou řekl , že asi umřu. To byla radost. Pak přeci jen poradil , aby zkusila u mne  nějakou změnu. Se mnou , v mé životosprávě , nebo raději , aby jestli má možnost mne poslala  někam na venkov. Ale jakou změnu chcete na Žižkově v těch dobách udělat. Kromě ležení v posteli vlastně nic. Tak se nakonec u nás objevila babička. Koukla na mne a rozhodla - že jedu k ni na "prázdniny". Zavezl mne tam táta , tak tak jsem chodil ,  víc podrobně si to již nepamatuji. A tam začalo babiččino léčení. I když měla od maminky podrobně napsáno co nemůžu - což bylo vlastně všechno , že prý jinak hned zvracím , tak první co babička udělala , že zahodila ten lístek s radama od maminky a začala to řešit po svém.

Takže to byla jeden den koprovka , pak atd. ... prostě jedna zakázaná dobrota za druhou. A světe div se. Asi dva týdny po neduživém a pořád nemocném klukovi nebylo vidu ani slechu. Navíc se ještě k tomu léčení přidala také prevence ve formě rehabilitačního cvičení - což bylo celodenní lumpačení s dětmi z vesnice. Nejdříve malí příbuzní (bratranci a sestřenice)  , ale rychle vlastně všechny děti z dosahu - vlastně z celé vesnice. A najednou i já uměl skákat ve stohu (tajně ,aby to dospělí nevěděli),chodit bosky , pronásledovat vesnické psy (nebo často i naopak - vždy to dopadlo dobře) , chodit na místní "pastvisko " za účelem pasení krav domácích - mimo združstevněných(tehdy to teprve začínalo , ale nic moc ,ještě všichni byli soukromníci dále - jen strejda byl zavřený ,prý bude zavřený do té doby než vezmě ve vesnici družstvo jako jeho předseda - vydržel vzdorovat do žní - pak to prý vzal). On totiž bez něj by to místní  družstvo nevydrželo ani do zimy. Ale to jsem já neřešil , mne zajímaly různé skopičiny a hry venku - na návsi ,za návsí , na pastvisku , v lese , v sadu atd. Jen občas jsem musel s ostatními sehnat hejno hus domů ( ostatní domácí drobotinu také - kachny , krávy , kozy atd. - slepice , kočky a psi jsme domů nemuseli honit také , ti šli sami , jako vždycky za krmením a podobně)) - to byla většinově brnkačka , protože domů šly sami , také dovést domů do chlívka kozy - mléko pro prasata , občas jsem i toto mléko pil , ale vůbec mi nechutnalo , občas donést otépky do kuchyně pro topení , aby se pomohlo babičce , občas koukat jak se vše krmí a jak se o všechna domácí zvířata je nutno každý den postarat. Kráva jsem nevodil , to dělal starší bratranec , toho poslouchaly na slovo. Také jsem chodil okukovat dědečka do včelína - byl včelař a měl mne rád - protože jsem byl naprosto z celé rodiny jediný , který se zajímal o to  co on  vlastně doma dělá (byl již starý a nemocný , asi i v důchodu , ale pracovně se nezastavil od rána do večera - nikdy). Vždy to byla nějaká práce pro hospodářství , pro rodinu , pro potřebu atd. Dokonce jsem se i sám  přihlásil , že mu jako pomůžu řezat dřevo na kozlíku - řezalo se ručně . To jsem zde již jednou popisoval. Následně jsem byl z této práce zcela vyloučen pro neschopnost - vést pilu v taktu. Koukat kam slepice zanášejí ,koukat jak se ošetřuje mléko po nadojení a na výrobu - doma másla - které šlo také na dodávku atd. Také sledovat housta , káčata , koťata , králíky a na jinou domácí zvířecí drobotinu.

Na nemoci jsem nějak neměl čas a byl jsem nemile překvapen , když se vynořil táta s tím , že jedu zase domů. To bylo velmi bolestné loučení - s babičkou , dědečkem , tetami i strýci , ale hlavně s dětmi. Táta byl vybaven různými vesnickými pamlsky (jelita , jitrnice , , maso uzené , maso normální , konvička medu - prý speciálně pro mne jako medecínu - a něco na zub na cestu - obyčejně tlustý krajíc vysoko namazaný sádlem se škvarkama - a lahev od sodovky , kde byl ještě patentní uzávěr s gumičkou , s čajem).

Doma máma byla šťastná , když mne uviděla. Odjížděl jsem jako tam jako lidská  troska a za měsíc jsem se vrátil jako zdravý pacholík. Takže tím pádem bylo rozhodnuto , že konkrétně já budu jezdit na venkov častěji. A tak se stalo , že jsem nakonec v dospělosti vypadal jako valibuk a lamželezo a o nějakém umírajícím chudákovi jsem si nechal jen tak pro radost občas vyprávět. No spíše ne než jo.

[1095]:

1113 Jeník Jeník | 29. ledna 2015 v 17:25 | Reagovat

pro nar.soc. - sice jsem to zde již jednou i psal , ale ještě to jednou zopakuji. Jak to bylo s daněma a dodávkama , tak to jsem opravdu nevěděl. Jen vím , že se opravdu vše dodávalo , nebo odevzdávalo. Jedna teta vedla místní konzum a tam se některé komodity dodávaly také a hned se zapisovalo , co kdo z vesnice dodal na dodávku atd. I v tom konzumu jsem občas jakoby pomáhal tetě , ale spíše jsem tam zavazel. Tak jsem občas za "pomoc" v krámě dostal  kousek cukrkandlu , nebo pendrek , nebo šumák - kterým jsem si následně zcela rozdrásal jazyk a podobně.

Tam jsem koukal jak se odebírala na dodávku vajíčka - tam měla teta takové prosvětlovadlo , na to dávala ta odebraná vajíčka , pak je teprve značila a  dodávala do oběhu , nebo do klece , kterou pak odvezlo auto někam pryč - asi do města - prý obyčejně do Brna. Ptal jsem se tety proč ta vajíčka pořád prosvětluje. Ona se na mne mile usmála , měla  mne ráda jako vlastního až do smrti ,že se to musí , kdy by náhodou mezi těma vajíčkama byl třeba  "záprdek" (pro neznalé zkažené vajíčko) , tak se to prý pozná. A já pak bedlivě koukal na to  kdy  konečně uvidím jak vypadá záprdek , ale nikdy jsem jej neuviděl. Tehdy ta vajíčka byla všeobecně nějak dobrá a zdravá. O tom , že měla opravdu žluté žloutky , zde ani nepřipomínám. Jen by mne zajímalo , jestli dnešní děti vědí co to je záprdek. Tedy zde si myslím , podle vlastní dcery , že to neví. Rád jsem také koukal jak se pracuje ve chlévě a v maštali. Myšleno kydání hnoje , hřebelcování velkých zvířat - krav a koní atd. , krmení , napájení.  Dokonce jsem i párkrát vlezl psovi do boudy a tam nakonec i  s ním usnul.

když se zabíjelo ,tak mi strejda co zabíjel (veterinář a manžel té obchodnice z konzumu) vyprávěl,že se kůže také odevzdává , ale jak a komu to jsem nevěděl. Jen jsem viděl jezdit každé ráno mlíkaře , ten odebíral vždycky mléko na dodávku a někdy podle udělání i máslo a tvaroh. Občas jezdil zase kožkař , ale ten bral jenom kožky z králíků a koz.

Podrobně jsem ale život na vesnici vlastně ani neznal. Jen jsem se párkrát zúčastnil žní - rodiče pomáhali prarodičům - a já také. Hlavně jízdou na žebřiňáku a podobně.

Vždyť ono je to již vlastně půl století pryč. Jen si ještě vzpomínám na dvoře mlátičku , lokomobilu co ji řemenovým převodem poháněla atd.

1114 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 17:34 | Reagovat

[1106]: Zdravím, omlouvám se, ale doteď nám nešel internet. Dopoledne nesvítila  asi 3 hodiny elektřina v celém domě, pak najednou nešel internet a až po intervenci k provozovateli se to začalo ,,hledat". Snad zase nevypadne. Jdu kouknou, kde je co spadeného.

1115 Johanes Johanes | E-mail | 29. ledna 2015 v 17:42 | Reagovat

...to stahování prasečí kůže ze hřbetu prasete při domácích zabijačkách bylo v poválečné době na základě nějakého nařízení,aby bylo z čeho vyrábět zřejmě kožené výrobky.U nás si kůži odebíral sám řezník (měl to za povinnost) a odevzdával ji na jatkách,kde byla zpracována na další dodávky.Vejce se bez předpisu volně,na základě domluvy odnášely k výkupu do místního obchodu.pokud jde o žluté žloutky,jak uvádíte je to zřejmě zapříčiněno hlavně tím,že na venkově mely slepice volný pohyb a mohlo si nasbírat i dostatek trávy na zahradě.V zimě,když trávy ubylo,byly žloutky také světlejší.Dnes jsou slepice ve velkochovech krmeny jiným krmením,které proti přírodnímu nedokáže žloutky zabarvit.Dneska se mnohde slepice už chovají v uzavřeném výběhu,ale hospodyně kromě písku či popele na hrabání jim také dodává sekenou trávu,kterou slepice zkrmují.

1116 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 17:47 | Reagovat

[1115]:MMáš pravdu - té kůži se říkalo "krupon" - musel být "odborně" odříznutý - prostě to musel dělat řezník,který měl na to "papír".Krupon se muusel odevzdat opravdu na výrobu kůže.

1117 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 17:49 | Reagovat

[1115]:A slepicím se dávají mimo jiné i skořápky z vajec,aby měly zase vápník "na výrobu" dalších vajec. :-)

1118 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 17:53 | Reagovat

[1112]:Tak ty jsi na tu práci na poli i ve chlévě jen přihlížel - my museli pěkně "makat". Byli jsme zvyklí, ale někdy mě to štvalo - ostatní se šli někde koupat ap. a my museli na pole....

1119 Johanes Johanes | E-mail | 29. ledna 2015 v 18:32 | Reagovat

...jo žebřiňák...tož na ten mám životní vzpomínky.
Měli jsme doma malé zemědělství,protože staříček byl zedník,který měl práci od jara do podzimu a přes zimu se pak žilo z onoho malého zemědělství.Měli jsme dvě krávy,dojné i potahové.Na pole na Polskou jsme jeli tehdy ve žnivách žebřiňákem,které táhly naše dvě krávy.Když jsme přejeli na polskou stranu přes řeku Opavu po dřevěném mostě,hned na mostem bylo strážní stanoviště polských vojáků,kteří kontrolovali propustky na jejich území.Mi bylo tehdy nějakých 8 let, stál jsem v předu v žebřiňáku a řídil kravičky při tahu vozu.Po kontrole vojáky jsem se s žebřiňákem rozjel s takového krátkého,ale poměrně prudšího kopečku směrem k našim polím.Tomu místu se říkalo záhumenek.V cestě byl dosti velký klizlinec (křemen),který půlkou koukal ven a o ten se zastavil povoz.Já jak jsem nebyl připraven,ničeho se nedržel,Tak jsem přepadl na váhy mezi vůz a krávy a svezl se dolů až na zem.Moje máma šla u hlavy krav(u pysku,jak se říkalo) a vedla je,abych to vše zvládl.Na mé straně seděla moje stařenka,borak isto měla 135 kg a když jsem spadl pod vůz,který mě stačil předním kolem ještě přejet přes pánev,stařenka úlekem vykřikla,máma se otočila a spěchala ke mně,aby mě z pod vozu vytáhla.Jenže mlsné krávy viděly před sebou na louce kopku čerstvého sena,neodolaly a samy se daly s vozem do pohybu,takže i zadní kolo žebřiňáku mě přejelo a opět přes pánev.Teprve pak mě máma vytáhla se země,vzala do náruče a transportovala do sousední vesnice k lékaři na prohlídku (dneska by vytočila na mobilu  155).Naštěstí vše dopadlo dobře,pánev to vydržela,nepraskla.A já pak rostl až jsem vyrostl na celých 180 cm.Takže tolik o žebřiňáku,který přejel dědu Johanese... [:tired:]

1120 Johanes Johanes | E-mail | 29. ledna 2015 v 18:44 | Reagovat

...ono s tím zemědělským dobytkem bylo celkem dosti zábavy.
Staříček také na zimu musel zajistit krmivo pro obě kravičky.Tehdy se do blízkého (8 km) Palhance jezdilo před zimou pro "presky",jak se tomu u nás říkalo.To jsou řepné řízky,jako odpad po zpracování řepy.Na předzahrádce staříček vykopal v hlíně asi 1 m hlubokou jámu o ploše tak 180x200 cm.Do této jámy se pak vrstvily ony presky,prokládané plevama a hlubkama( to je zase odkraté listí z kravské neboli červené řepy).Všechno pak moje máma se stařenkou šlapaly.Tak se na zimu dělalo krmivo (dneska je už jen siláž,trošku jiným způsobem připravována).No a já jako nezbedný 8mi letý kluk jsem pobíhal kolem.Na cestě u předzahrádky stál vůz se zapřahnutýma kravama,ze kterého stařiček vidlema házel presky do díry.Nevím co mně napadlo,ale dostal jsem najednou chuť na kravské mléko.Přistoupil jsem vedle Bonka(to je jméno krávy,ne souseda)chytil ho za střih a potáhl,aby mi mlého střiklo do pusy.Bonkovi se to věru nelíbilo,kopl zadní nohou a jak mně jebnul,tak jsem přeletěl přes celou 6ti metrovou cestu a dopadl na kousek travnaté krajnice pod domem souseda stryka Josefa Šopíka.Po tom šťastném letu mi aj kravské mlého přestalo chutnat.Kdo nevíte,kráva kope dopředu,proto jsem měl letecký den... [:tired:]

1121 Johanes Johanes | E-mail | 29. ledna 2015 v 18:45 | Reagovat

...Ruži máš práci...spam.

1122 Jeník Jeník | 29. ledna 2015 v 18:59 | Reagovat

[1118]: Já se snažil také pomáhat , ale raději mne dospělí  vždycky nějak odclonili , protože mne nikdo nechtěl hlídat , abych se  nezabil , nebo něco podobného. Já byl od přírody do všeho hr. Tedy i do práce. Ale co chcete dát na vesnici neduživému  klukovi z města dělat. Navíc nemocnému  k tomu. Tak alespoň hlídat hejno hus na poli při vypásání zrní a klásků atd. S dětmi jsme se  také šli koupat do místního koupaliště. Ono to byla vlastně požární nádrž , ale obecní úřad to vedl jako koupaliště a měl tam zaměstnaného i plavčíka. Ten byl zajímavý tím , že nám (dětem) prodával kačení mýdlo a sodovku s uzávěrem na gumičku , případně zapůjčoval - za úplatu - duše - kola od traktoru. Měl tři , takže na mne se nikdy nevyšlo a musel jsem si dělat "oko" u starších a větších kluků , aby mne nechali chviličku na té duši povozit také. Občas mi to dovolili , tedy ve chvíli , kdy je koupání již přestalo bavit a šli hrát na deku zamrzlíka , nebo vole lehni. Já to neuměl hrát a tak jsem byl určen na hlídání těch duší ve vodě - aby se někdo nepatřičný nepovozil.

Babička ještě měla takovou zvláštní zahrádku - mimo klasickou zahrádku - kde pěstovala všechny možné a nemožné léčivé bylinky. Buď se používaly hned , nebo se pak sušily a používaly se pak celoročně na drobná domácí léčení. K doktorovi tehdy lidé moc nechodili , snad jen s úrazy , nebo něčím horším , co domácí léčení neřešilo. Nikoho si však z rodiny nemocného z té doby nepamatuji - kromě sebe. Všichni byli nějak odolnější a zdravější. Nebo se o tom přede mnou nemluvilo , což je asi pravděpodobnější.

O žních jsem ještě  chodil na pole na klásky s ostatními dětmi a při mlácení jsem byl určený jako požární hlídka u lokomobily , aby nevznikl z nenadání oheň. Koukal jsem jak to všechno klape a funguje. Všichni z rodiny byli u toho nějak zapojení. Také jsem sledoval jak fukar honí vymlácenou slámu do stodoly , případně za stodolu do stohu. U všeho ale stáli lidé a vidlema té slámě nějak pomáhali. Také bylo nesmírně důležité provádět k mlatu svoz obilí z pole - z mandelů. Pak se ty snopy podávaly na mlátičku a do mlátičky je již  dával ten můj oblíbený strejda veterinář , který prý to nejlépe uměl , aby se mlátička nezahlcovala , nebo aby nemlátila na prázdno. Všude bylo plno prachu a hlavně taková žňová opojná vůně. Večer mne babička strčila rovnou do necek a vydrhla a pak nahnala do postele - prý abych ji hlídal než přijde dědeček , že mám dědečka hlídat , aby se nebál. Jak šel dědeček spát jsem zastihl málokdy , většinou skoro nikdy , protože jsem hned usnul a spal jako když mne do vody hodí a spal jsem až do rána , když již venku svítilo slunce.

Babičku jsem ale nikdy za celý život neviděl spát. Podezříval jsem ji , že spát neumí. Uměla , ale chodila spát poslední a vstávala první , což jsem nikdy nepsostřehl , až mi to na můj dotaz sama řekla. Asi ze mne měli radost , když jsem jim neustále kladl takové hloupé otázky. Babička se ale vždy na mne mile usmála. Nikdy v životě jsem ji neviděl se mračit , ale ani jsem ji nikdy neviděl bez šátku na hlavě. Tehdy každá vdaná žena musela mít na hlavě šátek , což dneska ani nikdo již neví - a to jsme nebyli mohamedáni. Jako dárek jsme ji  vždycky každý rok přivezli nějaký hedvábný šátek na hlavu. Ten si pak vzala jakoby na svátek. Pak byl klasický na nošení třeba po vesnici , do obchodu , nebo když potřebovala zajít za sousedkou. Ale doma měla šátek tzv. obyčejný pracovní. Pak ještě měla šátek - prý do pole. Také se nosily všelijaké sukně a zástěry  - pracovní , ozdobné , na venek , do chléva atd. No já chodil v trenýrkách jako ostatní kluci , případně ještě tak leda tričko. Jinak nic. Myšleno na té vesnici v té době.

Jsou to jen vzpomínky malého chlapce. Později jak jsem byl již větší , tak ty vzpomínky nabraly jiné barvy a momenty.

Ale to je již na jiné psaní.

1123 Hanako Hanako | 29. ledna 2015 v 19:36 | Reagovat

[1122]:Připomnělo mi to moje dětství na vesnici. Děděček měl malé hospodářství, pomáhalo celé příbuzenstvo. Měla jsem kamarádku z hospodářství, tak ty práce trochu znám, na vesnici chodili vypomáhat i moji rodiče. Vzpomínám, jak jsme chodily pást sousedovic Stračenu, byla to velká dobračka, uvily jsme jí na každý roh a na krk věnec, klidně a hrdě je donesla domů, všichni se smáli a kravku obdivovali. :-)

1124 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 19:54 | Reagovat

Teda chlapi, teď jsem si početla. Znám to, znám. V Lysicích, kde jsem vyrůstala, jsem se přitáčela k málo zkroceným koním a s jejich paní kočí jsem taky s nima jezdila. Tajně, přes les, s druhým fasuňkem. Koně byli váleční, kočároví, čili nezvyklí na vůz a kočí. Jak se to dozvěděla maminka, byla mela a kočírování byl konec. Mně se nikdy nic nestalo, měla jsem pevnou ručku už v těch 7 nebo osmi letech, ale taky na hlazení a to kobylky potřebovaly.
Byla jsem spíš jako děcko "fest", takže jsem na koních nejezdila. Jen na Fuksovi, ten mě unesl a kráčel pomalu. Byl pivovarskej a já těžká, slušelo nám to. I život na vesnici jsem jako nejstarší znala a měla ráda. No tehdy jsem někdy tajně nadávala, nechtělo se mi, ale teď aspoň vím, o čem vedete řeč. Je mi to milý - díky za vzpomínání :-)

1125 Týna Týna | Web | 29. ledna 2015 v 20:01 | Reagovat

Krásný večer kavárenským!
Tak bohužel k rozjetému tématu nemám co říct, nezažila jsem to. Jsem typicky městské dítě, z koňů mám respekt, živou krávu jsem blíž než na sto metrů nikdy neviděla a prasat se bojím :-) telátko bych ale vidět i pohladit chtěla a ovečky mi nevadí, jo bojím se kozlů.

Jen jsem chtěla napsat Ružence k tomu vaření, že my jsme měli zapečené těstoviny se slaninou, nivou, vajíčkem a šlehačkou a fazolovou polévku. Tu vojta baštil až se mu boule za ušima dělaly. Jo a ještě buchýtku k tomu, i tu kupodivu snědl k mé veliké radosti (doma pečený odmítá jindy)

1126 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 21:16 | Reagovat

Vyřizuji vzkaz od naší kavárnice Ruži. Psala mi přes Skypa, že jim pořád spojení na server padá, tak abych ji omluvila. Pro dnes asi už šéfovat kavárně nebude, nedivím se jí. Přeju jí i nám všem, aby zítra bylo všechno zase v pořádku
Stejně vidím, že je zde moc pěkné téma a jedete hezky svižně i bez její podpory. Tímto ji zdravím a věřím, že zítra bude líp. Hezkou dobrou noc všem návštěvníkům dnes přeji za naši Ružu ;-)

1127 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 21:33 | Reagovat

[1125]:To jsi přišla o hodně. všechna mláďata jsou moc krásná a milá - takové malá jehňátka,telátka,kůzlátka....to je radost. :-)

1128 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 21:37 | Reagovat

[1127]:pokr
Když bylo brzy na jaře ještě chladno a už byla na světě kuřátka,housáta ap.,tak jsme je měli v kuchyni pod kachlovými kamny.Kůzlátka a jehňátka ve velkém koši u kamen....tak jsme si s nima hráli...plyšáky jsme tenkrát neměli /pouze jednoho vypelichaného medvěda,kterého přivezli známí z Prahy,když ve válce jezdili pro potraviny na vesnici.

1129 Johanes Johanes | E-mail | 29. ledna 2015 v 21:38 | Reagovat

...Kitty připomněla koníky,tak přidám milou  vzpomínku na ta moudra zvířata.
Po válce bývaly časy,o kterých se dnes ani nezdá.Bydleli jsme na vesnici u jednoho sedláka.já jako 10 letý kluk pošilhával s respektem po jeho páru koní,když jezdíval na pole s nimi pracovat.Pak mě párkrát vzal sebou na takovéto bránování nebo smýkání.Jednou jsem byl i na orbě,ale to pro mne byla těžká práce s tříradličákem na úvratech.Až jednoho dne odpoledne mi hospodář(tak jsme mu říkali) nabídl,jestli nechci jet na polskou bránovat s koňmi,že včera nestačil práci dodělat.Vysvětlil mi,kde, na které pole a já v domnění,že pojede se mnou,jsem souhlasil.Jaké bylo moje překvapení,když mi říkal,že pojedu sám,že umím s koňmi jezdit.Tož jsem jel.Po příjezdu na pole jsem si sestavil brány,které jsem si vezl m¨na voze,zapřáhl pár koní za ně a začal bránovat.Po skončení jsem přepřahl koně do vozu,brány opět naložil na vůz a jel s povozem domů.Po příjezdu hospodář jen znalecky pokynul hlavou,že jsme všichni tři svorně přijeli domů.
Stačilo,aby se koně splašili a mohlo býti zle,nebo při přepřahu,kdyby mě některý kopl a mohl býti ještě hůře.Koně jsou spolehliví,ale jako každé zvíře mají své mouchy.Stačí,aby se lekl a začne dovádět nebo vycítí,že ho neovládá jeho pán.Pak jsem toho roku si ale počínal znalecky a naštěstí se nic nepřihodilo.
Dnes,když na to vzpomínám oceňuji důvěru a odvahu hospodáře,že 10 letému klukovi svěřil pár koní s potahem.Dnes si nedovedu něco podobného představit.Možná i poldové  byli na větvi a kdoví co by na to řekla současná sociálka,jestli náhodou jsem nebyl hospodářem týrán.
Po válce se po skončení žní v každém okresním městě konaly dožínky(dožínková slavnost).Na takovou slavnost se sjížděly alegorické i jiné vozy do dožínkového průvodu.Jezdilo se i se samovazy,převracaky,kosami taženými koňmi,semotamo se objevil i kravský povoz.My jsme měli partu kluků,pod patronaci místního pacholka co jezdil s koňským povozem.My jezdili do okr.města (13 km tam,13 zpět.)rajtačkou na koních.Každý si musel svého koně vyprosit u sedláka.Taky jej nachystat,osedlat a naglobinovat kopyta.Aby to vypadalo.Mi koníka zapůjčil hospodář.Byl to černý vraník,lehký,kočárový,který,když střihl ušima a svýma černýma očima na mně pohleděl,tak jsem stál v pozoru a málem salutoval.Bylo mi ouzko,když jsem jej sedlal.Nasedl do sedola za pomoci hospodaře a pak se mi stáhla...(no víte co) strachem,jestli to zvládnu.Ten pocit,když se svámi kůň rozkluše a cítí jak není ovládám je hrozný.Když jsem mu přitahl úzdu,začal se bránit pohazováním hlavy a já jenom čekal,kdy poletím ze sedla na zem.Jmenoval se GIGANT.Byl ale rozumný,ve skupině jsme zdárně dorazili do města,zdárně zdolali průvod i buben kapely.Po průvodě jsme měli sraz na kraji města za Jaktařem.To bylo takové eldorádo.Zde nám nejstarší jezec Mirek navrhl,že si uděláme závod až na Jarkovickou cestu,po poli po strniští.Pochopitelně všichni souhlasili,byl start za použití kopání do slabim přinutili koně do cvalu a ten trysk celé 3 km byl hrozný.Ale jako kluci z dědiny jsme vše zvládli.Doma pak odstrojení,vyhřebelcování a vytření slámou,aby se koníček cítil spokojeně.Od té doby byl Gigant můj kamarád.Krásné vzpomínky,dnes pro různé zákazy,nařízení a nesmyslné zákony by asi něco podobného nebylo možné.My jsme si to užívali... :-)

1130 Johanes Johanes | E-mail | 29. ledna 2015 v 21:39 | Reagovat

...Ruženko druhý spam...díky,až ti to bude šlapat.

1131 Týna Týna | Web | 29. ledna 2015 v 21:42 | Reagovat

[1127]: já myslím že je vždycky čas to napravit, chystám se někdy najít nějakou farmu kam mohou děti s rodiči a mají přístupná právě taková zvířátka i na pohlazení

1132 Týna Týna | Web | 29. ledna 2015 v 21:58 | Reagovat

jo a jehňátka jsme vlastně viděli, i malé kůzle, když jsme bydleli na vsi, ale krávy tam neměli, ani kuřátka a drobotinu

1133 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 21:59 | Reagovat

Tomu my jsme říkaly bramborové šišky s mákem nebo taky šulánky. Existuje to dodnes.

1134 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 22:02 | Reagovat

[1120]:
Podařilo se to hezké vyprávěn vytáhnout.
[1129]: :-)

1135 Týna Týna | Web | 29. ledna 2015 v 22:14 | Reagovat

[1129]: koně jako zvířátka se mi moc líbí, moc ráda bych se svezla, ale obávám se, že by to bylo trápení hlavně pro toho koně, nedejbože kdyby mne shodil, je po mně...vůbec netuším jak se toto krásné ušlechtilé stvoření řídí :-) víc mi sedí volant a čtyři pneu :-D a hlavně naposledy jsem někde popisovala jak jsem na koně sedala ze židle a vystupovala stejně :-D takže kůň je zvíře krásné, nicméně nikoli pro mne, mám z nich přirozený respekt

1136 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 22:24 | Reagovat

[1134]:  k těm komentářům -Víte tyto vzpomínky by stály za to napsat pro generace příští. Ono na tom něco bude, když začíná ten trend - babičko vyprávěj, dědečku vyprávěj. Jako děti jsme brali vše jaksi samozřejmě pomoc rodičům i prarodičům. I když byla taková drobnější, ale já teprve nyní oceňuji, zapojení do domácích prací,  při chovu slepic, husí, králíků, kozy, prasátka. Naši kluci zase poznali zvířata u babičky, dokonce i ovečky . Viděli i krávu, která zrovna porodila telátko- to ale bohužel bylo mrtvé. Živé ale viděli také.  Je dobré, když děti mají možnost ta zvířata vidět. Nedaleko od Šumperka v Rapotíně byla taková malá domácí zoo, možná tam ještě je.

1137 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 22:31 | Reagovat

[1135]:Říká se, že žokej má být spíš malý, ale já bych asi na koně nevylezla a navíc nohy štíhlé nemám, takže bych seděla roznožce.Se zvířaty je to většinou jako s lidmi- vycítí, kdo je má rád, bojí se jich nebo k nim má odpor. Podle toho se chovají.

1138 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 22:40 | Reagovat

[1113]: Jeníku, s vajíčky jsem přišla do styku v drůběžárně- doma u babičky samozřejmě také. Co to je záprtek moc dobře vím. Našla jsem jednou nad šupní v uskladněném seně hnízdo, kam jedna slepice chodila zanášet- chystala se vysedět kuřátka asi, ale některé kousky už byly černé i bez světla- tedy zabarvené do šeda skořápky a když mi jedno, jak jsem je v zástěře nesla vypadlo a rozbilo se- tedy to byl puch. Říká se a je to pravda, že nejvíc smrdí  stará bílkovina. My jsme to zkoušely tak, že nad stolní lampičku ve tvaru kornoutku jsme daly vajíčko, prosvítily a hned bylo vidět, které se prosvětlí a které je černé. V Drůběžárně na to byla linka, kudy vajíčka projížděla, pod nimi bylo světlo. Z každé strany  seděla jedna žena, která to hlídala a nakřáplá vajíčka dávala na proložku, černá do kýblu. Měla co dělat. Bývaly tam nejzkušenější ženy.

1139 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 23:47 | Reagovat

Tak pro dnešek dobrou noc. Uvidím, jestlizítra net půjde normálně. Ale stejně musím po obědě k lékařce, tak nevím, kdy se vrátím. Zajímavé je, že se mi tím vynecháním netu rozhasil skype a nejde pořádně otevřít. Ona se dá nechat zpráva člověku, i když nejste napojeni, objeví se, když ten člověk net otevře a zapne skype u něho. Takže pro dnešek dobrou noc ještě jednou. :-)

1140 Lydie Lydie | 29. ledna 2015 v 23:54 | Reagovat

[1136]:Jako děti jsme doma hlídaly krávu,která se měla telit - byly jsme poučeny co a jak nastane,abychom včas doběhly pro rodiče na pole. :-)

1141 Lydie Lydie | 30. ledna 2015 v 0:12 | Reagovat

[1140]:Přeji dobrou noc. [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

1142 Jeník Jeník | 30. ledna 2015 v 6:11 | Reagovat

Dobré dopoledne přeji zde všem.

pro paní Týnu - kozla se bát nemusíte. On jej vlastně nikdo nikde nechová , protože strašlivě smrdí. Obyčejně se držel v nějakém hospodářství , které bývalo na samotě , nebo na konci vesnice , nebo ještě lépe , tak obyčejně v peripetii - jeden kozel na pět vesnic. To hospodářství pak strašlivě smrdělo již z dálky a každý kdo mohl se mu vyhýbal. Ale bylo nutné to vydržet , protože se tam chodilo s kozama na připouštění - všichni ze všech chalup a stavení. Jinak kozla uvidíte dnes tak leda v nějaké zologické zahradě a to ještě tak kozla kamerunského , nebo jiné cizokrajné rasy. Smrdí také , ale ne tak strašlivě jako ten náš kozel - cap - domácí.

Připouštění se provádělo vždy za nějaký peníz. Já pamatuji , že to stálo pět korun , ale mohlo to být i  jinak a hlavně v každém kraji a v každé době  různé. Ani si nedovedu představit jak je to dnes i když vím,že se zase začaly u nás objevovat velkochovy pro chov koz. Je to z důvodu , že se zjistilo , že kozí mléko je vlastně lék proti rakovině. To samé kozí sýr - proto je také tak strašlivě drahý a vlastně je málokdy k dostání.

Zajímavé , že u ovcí to bylo jiné , tam míval každý ve svém chovu  svého berana. Myšleno u velkochovu - ne tam kde měli doma dvě ovce. Také jsem jen tak bokem a hlavně náhodou zaslechl , že se ovce a krávy nesmějí chovat a hlavně pást dohromady. Podrobně to nevím , ale je to zapříčiněno různými parazity , které se navzájem u těchto zvířat vyskytují a navzájem si škodí.

Krávy se také připouštěly k býkům - ale to byla práce pro zkušené chovatele a veterináře. Později se to již nedělalo , ale využívala se služba inseminační stanice , která to měla v každém okrese na starosti.

U koní se inseminace neprovádí , tedy alespoň o tom nevím. Kobylka musela vždy k hřebci. Opět práce pro zkušeného chovatele a odborníka.

1143 nar.soc. nar.soc. | 30. ledna 2015 v 8:41 | Reagovat

[1142]:

Dobrý den.

Včera se usalašil u PC vnuk, tak mne zdejší vesnické vzpomínání aktuálně minulo. Když jsem bral rozum v 10 letech, už zde probíhala socializace zemědělců. Náš katastr je malý a kopcovitý, tehdy zde vznikl okres a místní uvědomělí ( odjakživa se poflakující krejčí, ševci, a netáhla obecně ) s KSČ knížkou v kapse zaujali nově zřízená "uřední" místa. Lempli z cihelny se zašili do okresní poradny marx-leninismu. Podle toho to vypadalo. terorizovali místní drobné držitele půdy o těch větších se "zemědělským závodem" ani nemluvě. Můj děda měl asi 8ha ( dnes mám většinu já ) a otec si pronajal "německé konfiskáty" v sousedství dědových parcel asi 7ha. Tím se stal vesnickým boháčem a kulakem v jedné osobě. Netáhla založila JZD a větší parcely, které otec scelil se staly modelem pro JZD a také k odebrání ( arondaci půdy pro JZD ). Místo obdělaných polí dostal za odebrané mikroparcely ( asi 4 násobek počtu ) neobdělané od války s plným rozpisem dodávek. Zápolil s tím ( z pitomé zabejčilosti ) jak se dalo a my děcka jsem dostaly také svůj chomout (já 10let, sestra 7, další sestra 6, bratr 5.
Každý dostal pevný denní úkol a tak jsme zemědělskou práci nenáviděli od mala. Otec spoléhal na změnu režimu a "potom se ukáže". Táhl tu obtížnou životní káru do Silvestra 1957. Na celek se mi špatně vzpomíná a utěšuje mne, že okres zanikl, blbci s ním a už pokapali ve srabu ( ožralové a lempli).
No sakra to jsem zajel do slepé uličky.

Něco o kozlovi a množení velkých zvířat.
Páchne, protože si močí na břicho do dlouhé srsti. Moč má v sobě feromon a to vše se na teplém břiše rozkládá. V chovu, kde se kozel myje denně žádný zápach není. Koza podléhá pravidelně říji podle ročních dob. Intenzivněji na podzim kdy se připouští a po cca 4,5 měsíci rodí 1 - 4 kůzlata. Byla pověra, že smradlavý kozel "dělá" více kůzlat. Je to ale jinak. Dobře živený kozlík dobře vyroste, musí se kontrolovat i vývoj šourku, zda včas sestoupila varlata, zda má kozlík dobře vyvinuté zadní nohy. Pářicí akt je totiž závislý na pohotové výkonnosti plemenného kozla. Jako u jiných rohatých zvířat jde o větší skok, řádné proniknutí penisu do pochvy až do pootevřeného děložního hrdla a je po všem. Žádné frikční pohyby nebo dokonce strnutí "jako u kance" se nekoná.
U ovcí je říje samiček skrytá a rozpozná to jen beran. Proto je jako ochránce stáda a krycí plemeník skoro vždy přítomen. Oplodňovací výkonnost kozlů a beranů je udivující, počítá se 1 samec na spolehlivé oplodnění 300 - 500 samiček. U oveček jde o stádní princip, kdy je oplodněno během 14 dnů
celé stádo tj. až 40 denně.
Naproti tomu přirozená plemenitba kancem je max. 1 samička denně ( proto dnes pouze inseminací rozdávkováním semene na 10x tolik. Totéž u býků.
Koně přes dlouhou domestikaci se stále množí převážně přirozeným připouštěním. Klisna v říji má postupný náběh k připuštění. Musí být v konečné fázi hřebcem  iniciována. Obvykle u očichávací stěny = pevná dřevěná, asi 130cm vysoká stěna obsypána na zemi pískem. Tam se klisna přivede a za stěnu je přiveden hřebec. Seznamují se očicháváním, hřebec ji mírně kouše ( oštipuje ) a podle chování klisny se odhaduje postup říje. Mladá nezkušená klisnička je vyděšená, záleží na vodiči, aby ji uklidňoval a všichni projevili trpělivost. Zkušená ( už dříve rodící ) klisna většinou klidně čeká, nechá se oštipovat, natáčí se k hřebci zádí, zvedá ocas, začíná "ucvrkávat", hřebec chtivě očichává moč a "frémuje", uhrnutým horním pyskem analyzuje množství samičího feromonu a hormonu. Obvykle se používá hřebec zkušební ( starší kliďas po předchozím skoku ). Jakmile chovatel hřebce odhadl, že říje vrcholí je přiveden vybraný plemeník, ten se nijak nezdržuje, čichne a hned je na zadních. Pár frikčních pohybů, chvilkové strnutí a je obvykle na hříbátko zaděláno. :-D

1144 Johanes Johanes | E-mail | 30. ledna 2015 v 10:46 | Reagovat

[1135]:...Týnko ahoj...
kůň se řídí otěžemi,ale hlavně nohama - kolenama,přitlačením na jednu nebo druhou stranu a on pochopí.Jezdecký kůń je k tomu vychován.Tažný zas není tak pohyblivý,je klidnější... :-)

1145 Johanes Johanes | E-mail | 30. ledna 2015 v 10:55 | Reagovat

...dobrý den do kavárny...
včera se s netem asi skutečně něco dělo.Měl jsem z počátku dlouho potíže s navázáním spojení po zapnutí.Nb nebyl schopen vyhledat IT adresu.Ale pak se rozeběhl a zase začalo blbnout spamování.

1146 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 11:20 | Reagovat

[1139]: Tvoje nouzová zpráva pro mě zafungovala. Mohla jsem dát zprávu do Kavárny. Je to taky cesta, jak dát vědět, co se děje.
Nedávno když mi krachl telefon jsem tuto možnost taky použila. Přeju ti (a všem), aby nám všechno fungovalo jak má ;-)

1147 Lydie Lydie | 30. ledna 2015 v 11:23 | Reagovat

Přeji krásný den. :-)

[1142]: Už zase "fungují" většino ti živí býci - ne ti "na motorce". Tady kousek od nás jsou dva chovatelé - chodíme se tam s vnoučaty dívat na telátka,prasátka atd.Ten býk je opravdu velký - má výběh sám pro sebe - ke kravám ho pustí, jen když je potřeba....

1148 Lydie Lydie | 30. ledna 2015 v 11:29 | Reagovat

[1143]:To s tím JZD ap. bylo všude stejné - kdo mizerně hospodařil - šel do družstva celkem v klidu.Kdo měl hospodářství v pořádku,tak nechtěl jít - jako můj otec -tak mu vzali dobrá pole na rovině u statku,dali neobdělaná v kopcích...a dodávky zůstaly velké....tím už každého donutili ke vstupu./otec vstoupil do JZD v r.1961/

1149 Lydie Lydie | 30. ledna 2015 v 13:32 | Reagovat

Po obědě tu nbikdo není-tak já jdu žehlit prádlo. :-)  :-)  :-) Nemůžu jen "čučet" na PC... :-)

1150 nar.soc. nar.soc. | 30. ledna 2015 v 14:13 | Reagovat

[1147]:

Chovat plemenného býka v ohradě je "o hubu". Jde o teritoriální zvíře a pokud není láskyplně odchováno zkušeným chovatelem stává se v jeho nepřítomnosti nepředvídatelným. Přiblížení člověka bere býk jako výzvu k obraně svého teritoria i jako silovou výzvu, kdo koho přemůže. Na tomto chování jsou založeny býčí zápasy. U zvířete jde o chování pudové, zvládnutelné jen dominantní výchovou od telátka. Osobně bych ani v takovém postavení zvířeti nevěřil. Testosteron působí pronikavě a ve vlnách, kdy potlačí všechny zvyky i výcvik a zvíře může člověka zabít. Plemeníkům se vkládají do nozder nerez vodicí kruhy a zvláštní vodicí tyčí ( má na konci samosvorné kleštiny k zaklesnutí kruhu) je i jedním vodičem každé zvíře zvládnutelné. :-D

1151 Lydie Lydie | 30. ledna 2015 v 15:53 | Reagovat

[1150]:Tento chovatel je velmi zkušený.Od malička tím žije...rodiče měli statek-pak museli do družstva.On vystudoval vys.zemědělskou školu, celý život pracoval ve st.statku a nyní v důchodu má nějaká pole a dobytek - spíš jako koníčka - než pro zisk./ono to asi moc nevynáší/ :-)

1152 Lydie Lydie | 30. ledna 2015 v 15:54 | Reagovat

POMOC SPAM :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

1153 Lydie Lydie | 30. ledna 2015 v 16:03 | Reagovat

[1150]:Nemám o to obavy-je to zkušený chovatel.

1154 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 17:41 | Reagovat

[1151]:Zdravím, vytáhla  jsem komentář.
Dostala jsem se k netu teprve později. Jak je nějaká pochůzka, uteče den rychleji. Projdu emaily, jen tak letmo, a frčím na blog. Pročtu vše nové. Jenže, teď mám najít mužíčkovi včerejší pořad, který nestihl odkoukat v televizi a nenatočil si ho. To je samý tenis, lyžování, atletika a pak to dohání tady a já musím čekat, až se uráčí... pak si ještě vzpomene, že chce na skype povykládat s bráškou na Slovensku a bude pozdní večer. Pask se diví, že tady trčím do půlnoci. :-(

1155 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 17:43 | Reagovat

Tak jdu na to a zatím se bavte. Je zajímavé číst zkušenosti z chování domácích zvířat. :-)

1156 bábina bábina | 30. ledna 2015 v 18:16 | Reagovat

[1150]: Znám případ, kdy plemenný býk zabil ošetřovatele...

1157 bábina bábina | 30. ledna 2015 v 18:16 | Reagovat

Pěkné povídání a pěkné vzpomínaní...

1158 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 19:50 | Reagovat

[1157]:Probouzí to vzpomínky a také srovnání, jak lidé dříve přistupovali k věcem, týkajícím se rozmnožování zvířat- o lidech ani nemluvím. Pokrytectví, to je slovo, které mne napadá, když si vzpomenu na své dětství u příbuzných. Sami nebyli žádná neviňátka, téměř všichni mužové měli za svobodna případně i za ženata nějakého ,,levobočka" na kterého platili, ale přede mnou jak bábi, tak teta schovávaly knihu Domácí lékař, kde bylo vyobrazeno lidské tělo a různé vědomosti. Když jsem se přiblížila ke králíkárně, kde byl zrovna samec u samice, hnala mne babička, že se na takové věci nemám koukat. O věcech kolem dospívání jsem se dověděla od starší  kamarádky a později bráchy, který byl o rok a půl  starší a zřejmě poučenější. Byla jsem tehdy takové tele a pak rychle dospěla a hledala různé zdroje poučení v  knihách. Potají prostudovávala tu ,,schovanou v nočním stolku u tety" knihu. ;-)

1159 nar.soc. nar.soc. | 30. ledna 2015 v 22:19 | Reagovat

[1156]:

Na plemenářských stanicích bylo zakázáno, při odběru býčího semene, vodit ke skoku býka na jedné vodicí tyči. Vodili dva maníci, zleva i zprava, secvičení a znalí jednotlivých zvířat. Mělo to svá úskalí. Býci se z obvodu stěhovali jinam po 2,5 letech. Byla to nutnost k zabránění páření s dcerami. Časově to bylo - březost 9 měs, odchov jalovičky 1 rok, prohlídka a zařazení do chovu = další rok a připuštění, novým býkem v obvodu. To stěhování bývalo dost nebezpečné. Dnes se to řeší evidencí v PC a semeno se jednoduše doveze hluboce zmražené od nepříbuzného býka. V laboratoři se rozmrazí, znovu odborně prohlédne a v pokojové teplotě se rozředí vaječnými bílky na 20 - 30 násobek odběru. Technik veze semeno v termosce a dávkuje na jednotlivá připouštění pipetou do inseminační dávkovačky.
Tak to bylo před 45 lety provozováno. Opisuji to co jsem se musil naučit
( naštěstí jsem jezdil s jedním technikem z inseminační stanice, který mi pomohl ze srabu ). Abych na dálkovém studiu prospěl (kašlal jsem na to původně), ale profesor mi dal řádně zabrat, než napsal posléze za 3 ). :-D

1160 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 22:34 | Reagovat

U nás byla inseminační stanice patřící Státnímu statku na zámečku Skalička. Podnes jsou za ním stáje, kde chovají býky. Už ale jen menší množství, takže nevím, jak to provádí. Zřejmě tak jak píšete.

[1159]:

1161 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 23:44 | Reagovat

[1150]: I mladí býčci na výkrm jsou hroziví. Jednou jsem je chtěla vidět v bejčárně. Vedl nás tam ošetřovatel, kterýho znali. Ale když jsme ho předešli a došli k nejstarším, obcházel mě mráz. Ozývalo se hluboký mručení, šel z nich strach. Teda dorostlýho býčka bych nekradla ani náhodou a nikomu to neradím. Šla z nich hrůza a to byli na řetězech :-(

1162 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 0:22 | Reagovat

[1161]: Také jsme se dívali jen zdálky, byli takoví černí, velcí, v ohradě u budovy- stáje. :-)

1163 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 0:28 | Reagovat

Dobrou noc a pěkný víkend, ať již je jakékoliv počasí, mějte se dobře. :-)

1164 nar.soc. nar.soc. | 31. ledna 2015 v 9:23 | Reagovat

[1161]:

Dobrý den.

Málokdo ví, že masný hovězí kus přibírá ( při dobrém krmení ) asi 0,8 - 1,1kg denně v závislosti na růstu. Býček roste rychleji asi o 40%. Dvouletý má z běžného krmení 500 - 600kg živé váhy, převážně svaloviny. Pokud je ve vazném stání vyvíjí se svalovina, jako hmota bez dostatečného procvičení. Naopak ve volném ustájení nebo pastvě se vyvíjí svaly a zvíře se s rostoucí hladinou testosteronu stává nebezpečné. Cvičně vyhledává protivníka, honí se a trkají. Ošetřovatel obvykle zná sklony jednotlivých zvířat. Ve velkochovech to ale neplatí. Obranou člověka je obezřetnost ( vždy mít zvířata před sebou a pohledem pod kontrolou. Samozřejmostí je elektrický odhaněč a ošetřovatelova svižnost. Odhaněč udílí el. výboje asi 20 - 40000V a stačí jednou zvíře "odehnat", aby se obávalo přístroje ( "el. pendrek" ). Jinak je vždy lepší pracovat s býky ve dvou ( zvíře nedovede sledovat dva lidi ani v blízkosti, ani vzdálenější. Pokud útočí vždy jen na vybraný cil. Je potřebí zkušenost. Můj spolužák ( chlap 190cm a 125 kg ) pracoval kdysi u nákupu a svodu zvířat. Brigádničil při vážení býků na přírůstky. Podceňoval nebezpečí nebyl pojištěný, trkl ho býk rohem do břicha. Vyvinula se mu postupně rakovina, zhubl jako koncentráčník a ve 40 letech to zapíchl. :-(

1165 nar.soc. nar.soc. | 31. ledna 2015 v 9:27 | Reagovat

[1164]: pokračování

Chovní býci zdejšího červenostrakatého plemene dosahují chovné váhy 10q, ale i víc. V pěti letech jsou nejvýkonnější, váha je zklidní, ale jen zdánlivě. Na nezvyklý podnět dovedou nepředvídatelně reagovat. :-D

1166 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 10:22 | Reagovat

Přeji krásnou sootu. :-)  :-)

1167 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 13:00 | Reagovat

[1164]:
To jsou zajímavé věci, kdo to nezná, možná se i diví, jaká věda je chov zvířat.
[1165]:

1168 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 13:01 | Reagovat

[1166]: Zdravím vespolek. Dnes je poslední den lednové kavárny. Jsem zvědavá, jestli sem někdo ještě nakoukne nebo si nechá návštěvu až na novou -únorovou.

1169 nar.soc. nar.soc. | 31. ledna 2015 v 13:08 | Reagovat

Je podivné počasí.
Ráno tlak vzduchu na anemometru 735mm ( to jsem za 40let funkce přístroje ještě neviděl), teplota -3C, bezvětří, polojasno se slunečním prosvitem, bez sněhu.
V poledne světle zataženo, bezvětří, +2C, tlak maličko stoupl ( 737). Toto hromniční počasí nevěstí nic dobrého. ;-)

1170 nar.soc. nar.soc. | 31. ledna 2015 v 13:25 | Reagovat

[1167]:

Jak jsem už dříve zmínil, zemědělská (polní i živočišná práce ) mi byla od mládí sice určena, ale vždy protivná, protože předčasně vnucena. Když nebylo vyhnutí, učil jsem se teorii alespoň kvůli známkám. Měl jsem vždy jedno z nejlepších vysvědčení ve třídě ( i když mnohdy s 2 z chování = opravoval jsem učitele z vyčteného z odborných knih školní knihovny). Půl roku jsem dělal jako technik ve vinohradnictví a vinařství na st. statku ( původní profesi ). Rok jsem dělal polního technika v jednom JZD a když mne násilně převedli, dělal jsem do skončení 2měsíce stájového zootechnika.
Práci se špatně placenými lidmi, jsem považoval za nejhorší a raději přešel na manuální profesi obsluhy kolového i pásového traktoru, obilního kombajnu, buldozeru nebo speciálního náklaďáku, později i řidiče osobního auta, pověřeného vymahače faktur a uvolněného odborového funkcionáře u STS Brno ( 33 let zaměstnání). Vždy jsem se snažil opatřit si penzum znalostí a nebýt pro posměch komukoli. Tolik historie.

Dnes jsou jiné nároky na profese. Dnešní chovatel zvířat musí zvládnout ekologii, základ veterinární péče, průzkum trhu ( co trh z živočišné výroby žádá a platí ), samozřejmostí jsou ekonomické rozvahy, včetně péče o pracovní sílu. Dnes i maturanti z oboru začínají na manuální profesi a někdy u ní i zůstanou ( když nestráví nároky, podmiňující osobnostní růst ). Zkrátka dnešní zemědělství je dost náročný obor, který už nezvládne na vysoké úrovni ani inženýr. :-D

1171 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 13:35 | Reagovat

Dobrý den přeji :-D

1172 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 13:49 | Reagovat

Celý týden se zeťáčkem lítáme a sháníme zvonečky. Až jsem si postěžovala sousedovi, usmál se, odběhl do garáže a donesl mi dva nerez a že si to můžu nechat. Tož brdečko a ostatní věci mám, i kalafunu a střeva, kdyby něco, obvykle nám stačily střeva ze zabíjeného prasátka.

Už se to blíží, na 14. se sjede stará garda - tj. my a druzí bábi a děda k mladým a našeho milovaného 160-ti kilového Pepu řádně opečujeme.

1173 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 13:50 | Reagovat

Už se těším na jitrničky :-D Ty budu dělat já. A tlačenky.

1174 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 13:56 | Reagovat

[1173]: Tak atˇse všechno podaří. :-)  :-)

1175 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 13:59 | Reagovat

Když k nám můj budoucí muž přijel poprvé na "zabíjačku" - tak dostal za úkol mícat krev /rukama/ - všichni koukali,zda to s ním nesekne - vydržel.... :-)  :-)

1176 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 13:59 | Reagovat

[1175]:opr. míchat krev...

1177 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 14:55 | Reagovat

[1176]:Když naši zabíjeli poslední prase, co jsme měli, tak jsem musela míchat krev, ale v kastrolu vařečkou. Nevěděla jsem sice proč a nevzpomenu si, jak mi to vysvětlili, proč musím vytrvale míchat, ale pamatuji si to. Byl tam taky známý našich -řezník a základ udělal. Naši to ale ovládali dost.

1178 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 16:29 | Reagovat

Také se musíte proklikávat k poslednímu komentáři? Zase to celé odpoledne zlobí. Na skype se nemohu dostat, kdosi tam pořád nabízí komunitu ICQ a pod. a nejde mi se spojit s našimi. Ani s Kitty mi to nešlo a chvíli tam byla. :-(

1179 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 16:32 | Reagovat

[1172]:Tak to bude dobrého masíčka, že? Bdeš mít co dělat, ale taková práce je radost, ne? ;-)

1180 Kitty Kitty | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 16:49 | Reagovat

[1178]: No jestli jsi zvonila, měli jsme zde návštěvu a byli jsme v obýváku a pak venku. Venku mrzne, ale je tam líp jak v tom obýváku. Však rychle odjeli, ještě by se nachladili...
Jdu kouknout na Skypa, co se to děje... ;-)

1181 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 16:54 | Reagovat

[1178]:Tady je to dnes bez problémů....

[1180]: To "netopení" prostě nechápu....
/peníze si do hrobu nevezmete - tak nevím,proč tak šetřit. :-D

1182 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 18:30 | Reagovat

[1181]: A to mají dřeva plný dvorek, psala Kitty. Kdybych byla na jejím místě, prosadila bych si topení podle toho, jak je zima. V noci se může přikrýt, ale sedět zababušená není příjemné. ;-)

1183 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 18:33 | Reagovat

Dostala jsem email:  Valašský plot - proti Muslimům

My sa tu Muslimů nebójíme, nový starosta Čunek už dělá plot kolem Vsetína.
        Na každéj příjezdové cestě a na nádraží bude stáť hlídka, každému naleje štamprlu slibovice a zakrójí kůsek špeku.        Kdo si nevezme, je jasný a fofrem ho pošlů zpátky.

1184 Týna Týna | Web | 31. ledna 2015 v 19:57 | Reagovat

[1142]: Zdravím Vás, pane Jeníku,

když jsme bydleli na vsi tak tam vážně kozla měli, dokonce dva, protože další se jim narodil (teda samozřejmě koze že...) ale ten jejich smrděl málo, nevím zda byl něčím mixlý :-)

1185 Týna Týna | Web | 31. ledna 2015 v 20:07 | Reagovat

Zdravím celou kavárnu!
Včera jsem šla brzo spát, už jsem měla nějak dost ponocování, tak jsem to zapíchla v půl deváté, však jsem ráno vstávala přes pátou do práce.
Teď tu sedím, konečně po čtrnácti dnech slibů došlo na koňáček a půjdu do vany a chvilku asi plést. Chybí mi to a svrbí mne ruce :-)

1186 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 31. ledna 2015 v 20:20 | Reagovat

[1168]:Zdravím do Kavárny, vidíš Ruženko nakoukla jsem, pročetla a jdu do hajan ať ten moribundus brzo z těla vyženu. :-)

1187 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 21:15 | Reagovat

Nevíte někdo,zda Babi Manasová nezrušila blog?

1188 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 21:25 | Reagovat

Omlouvám se, chtěla jsem pokecat, ale přijela neohlášená návštěva, budou tu i spát.

1189 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 21:25 | Reagovat

[1175]: Já poprvé míchala krev z donucení. Bylo mi 5 let. Máti dostala žlučníkový záchvat a sanita ji odvezla do nemocnice, ségra, jak viděla krev, tak s sebou sekla, chlapi měli dost jiné práce. Smrdělo to, ale vydržela jsem.

Když jsem nastoupila na Priessnitz do kuchyně, tak se dělala též zabíjačka a já, jako nováček jsem to dostala úkolem od šéfa. Míchat krev a dělat jelita a krvavou tlačenku. Vše bylo v pohodě a po zabíjačce mi šéf řekl, že tam mají paní, co to dělá a že si mě chtěl jenom vyzkoušet, že si myslel, že od toho uteču jako všecky ostatní v kuchyni. Uspěla jsem a od té doby jsem měla u něj očko :-D

1190 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 21:27 | Reagovat

[1179]: Už se těším :-D

1191 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 21:28 | Reagovat

[1183]: To je hezké, asi taky pojedeme do Vsetína :-D

1192 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 21:29 | Reagovat

[1177]: Aby se nezdrcla.

1193 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 21:30 | Reagovat

[1192]: Byla by hořká a nešla by rozmělnit v rukách, musela by se zbytečně mlít na malinké šajbě.

1194 Pavlína Pavlína | 31. ledna 2015 v 21:32 | Reagovat

No nic, musím se jít věnovat návštěvě, jezdí tak 1-2x za rok.

Tak přeji pěkné povídání a hezkou dobrou noc :-D

1195 JM JM | 31. ledna 2015 v 21:42 | Reagovat

Holky, byly jste u Týny?
Zajímal by mne váš názor na tyhle švindlvědy.

1196 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 21:55 | Reagovat

[1195]: Tak jsem konečně tady. Muž mluvil s bráškou a pak si chtěl poslechnout nějaké pořady co přosvihl, tak jsem mu to pustila a šla do kuchyně  spravovat halenu. Samozřejmě ji zkracuji.
Kouknu na to a pak poreferuji

[1195]:

[1187]:

1197 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 22:05 | Reagovat

[1187]: Tak se mi objevilo při tuknutí na  oblíbené- bábi Maňasová- že blog nebyl ještě aktivován. Tak nevím. Já jsem teď zaběhla na Babču - co mám nahoře v odkazech a početla jsem si tam o šlapkách. Sice byly trochu jiné, ale když ona tak humorně píše.

1198 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 22:15 | Reagovat

[1197]:To se už tak objevuje několik dní.Já tam chodím číst  poslední příspěvek měla o vánocích.

1199 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 22:17 | Reagovat

[1195]: Nenazývala bych to švindlvědou. Ne všechno. Jsem sice hodně racionální člověk, ale myslím, že jsou jedinci velice citliví, kteří takové ,,ponoření" do mysli potřebují k pocitu jistoty. Měla jsem už ve škole ráda psychologii a  v tomto smyslu beru všechny ty senzibily, léčitele a proroky. Především mají velmi dobré znalosti psychiky člověka, cit pro pocity druhých lidí. Poznají na každém, jestli je něco trápí. Nakonec psychoterapeuti tohoto také využívají. Vydolují z člověka ty nejnitěrnější myšlenky. Osobně s některými zážitky ze života bych se nesvěřila nikomu, prostě jsem je vytěsnila a dolovat je nemíním.

1200 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 22:19 | Reagovat

[1195]:Ono se to nedá nazvat pouze a jednoduše švindl vědy....ono jsou v tom  různé energie ap. ...už jsem viděla několik pořadů v Tv - došlo k tomu, že se z toho slabší jedinec klidně "scvokne".

1201 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 22:20 | Reagovat

[1198]:To vím, prošla jsem blogy v té době skoro všechny, co mám v oblíbených. Samozřejmě nejvíc chodím tam, kdo se objeví u mě na blogu. Připomene se tak lépe. Mám v emailech i nové články blogerů, kde jsem si to nastavila a reakce na komentáře u nich.

1202 Lydie pokr Lydie pokr | 31. ledna 2015 v 22:23 | Reagovat

[1200]:pokr.
Konkrétně tam byl jeden pořad o "reiki" -mluvil mladý muž,kterého kdosi "Zaškolil" do tohoto umění - on to nějaký čas provozoval, pak začal mít různé problémy atd. - no prostě já bych do toho nešla.

1203 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 22:25 | Reagovat

[1200]: Lydie- tak jsi zakončila poslední stovku v lednové Kavárně- gratuluji.
Já jsem zase nevěřila nikdy na hypnosu, ale myslím, že vyzkoušet bych to nechtěla. Dá se jí prý zneužít k informacím důvěrným. :-)

1204 Lydie - Lydie - | 31. ledna 2015 v 22:27 | Reagovat

Také bych si asi nenechala vykládat o minulých životech.....jé,co když jsem byla třeba otrokyně nebo královna v Egyptě - a teď někde ležím jako mumie - nebo mě upálili jako čarodějku - brrr - děkuji nechci.

1205 Lydie Lydie | 31. ledna 2015 v 22:27 | Reagovat

[1203]:všechno se dá zneužít... :-D

1206 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 22:46 | Reagovat

[1204]: Měla jsem kdysi knížku, podle data narození se dalo najít, co jsem dělala v minulém životě. Tak já v 3-4 století jsem byla vědma v Indii, manžel byl v 19. století architekt. Je fakt, že je nyní technik-elektro, ale já - účetní a nakonec obchodnice- to moc neštymuje. ;-)  :-D jen tak z legrace jsem to brala. :-D

1207 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. února 2015 v 0:03 | Reagovat

Tak už jen pár minut a jsme v únoru. Loučím se s lednovou Kavárnou. Pokud mohu říci, ta diskuze byla poučná i zábavná a je s podivem, že máme stále o čem psát.  Doufám, že těch témat bude stále dost, ale ne moc smutných, přestože i ta jsou náplní života.  Jse, skoro každý den překvapená, kolik starých článků je navštěvovaných. Hlavně jsou to ty, které obsahují recepty, pak taková ta týkající se povahy a vzhledu člověka. Třeba posledně o očích a jaká je povaha člověka. Nejčtenější bych řekla je Znáte oukrop? Ono se říká, jídlo  udržuje člověka na živu. U7važovala jsem, že bych dala námět : vařím pro dva, ale dopadlo by to tak, že by to bylo pro 4 a ve výsledku na dva dny, případně druhou porci schovat na horší časy.Když mi něco chutná, klidně to jím i dva dny a manžel také- takový guláš, příp. dušené hovězí, drůbeží s nádivkou. ;-)

1208 иван Фенз иван Фенз | 20. února 2015 v 8:04 | Reagovat

иван Фенз

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama







Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx