.



Prosinec 2014

Kde jsi, maminko?- 13.

31. prosince 2014 v 1:28 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Maruška - 10.

Konaly se dvě svatby. Zdeňka s Maruškou a otce Jaroslava s Olinou. Moc lidí na nich nebylo. Jen rodina a pár přátel nebližších obou ženichů a nevěst. Maruška tam měla kromě sourozenců jednu spolupracovnici, Vašík si přivedl milou , Jaruška svoji jedinou kamarádku Věrku. Olina byla překvapená, že se objevil syn i dcera, ale bez partnerů. Zúčastnili se obřadu, focení a oběda, dali mámě Olině pár ručníků a utěrek do nové domácnosti a odjeli. Prý z pracovních důvodů. Pozvala na svatbu také tchyni, která byla zvědavá, kam se to Olina vdává.
K tomu Zdeňkova rodina a jeden kamarád, otec Jarek tam měl kamarády dva, ale jeden z nich vozil svatebčany, kam bylo třeba. Neměli to daleko na úřad, tak jen odvezl obě dvojice a dospělé, mládež šla pěšky napřed.

Pusa na dobrou noc- dávná.

26. prosince 2014 v 23:12 | Ruža z Moravy |  téma týdne
Na téma týdne moc často nepíši, ale tento námět vyvolal ve mně vzpomínky na dětství moje a našich synů. K mému rozhodnutí něco napsat přispěla i rodinná návštěva. Dívala jsem se na naše 3 syny, jejich rodiny. Dvě hlavy již šedivé, třetí kaštanová . Jací to byli roztomilí chlapci a co z nich vyrostlo za rozšafné chlapy. Srovnávala jsem jejich dětství s tím mým:

Kde jsi, maminko? -12.

20. prosince 2014 v 22:57 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Maruška - 9.

Události různé pozměnily život rodiny Mikešových. Marušce se vrátil z vojny Zdeněk, Vašík dokončil učební obor, Jaruška základní školu. Olina byla u nich skoro zabydlená. Nastala otázka, co dál - hlavně s Jarkou. Učila se dobře, mohla by jít na střední školu. Už se málem rozhodla, že půjde také na zdravotní školu jako Maruška, ale věrná kamarádka Věrka ji lákala do učení na kadeřnici. Jarce by se to dávno líbilo, ale Maruška ji varovala:
,,Jarko, budeš celý den na nohou, ani si nesedneš a těch pachů z barev a trvalé, co tam bude."
,,Maruš, copak ty to tak nemáš? Kdypak ty si sedneš? A ta desinfekce, různé pachy od pacientů, to si nevybereš. Venca taky v práci nesedí. Sedět v kanceláři taky není moc zábavné , trpí záda a taky oči. Však všude se najde chvilka na odpočinek."

Domácí přítel trochu jinak.

17. prosince 2014 v 0:01 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
Konečně jsem se odhodlala upéci oblíbený ovocný chlebíček. Zvaný také Domácí přítel. On se dělá trochu skromněji , co se týče ovoce, ořechů, pospojovaných piškotovým těstem. Já ho dělávám trochu jako takovou domácí müsli tyčinku, jen trochu větší. Co jsem do něj letos dala? Ořechy jsem neměla, tak jsme koupili 20 dkg mandlí, které jsem spařila, oloupala a nasekala minirobotkem na kousky. Ostatní ingredience jsem omyté nakrájela na malé kousky. To, co uvidíte již zamíchané v míse je toto:

Máte rádi pusinky?

15. prosince 2014 v 20:04 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
Samozřejmě nemyslím ty mezi lidmi, které také nejsou k zahození, ale ty, které se dělají z bílků. Při pečení mnohdy zůstanou bílky.
Co napsala ve svém sešitku 100 vánočních receptů z domova i ciziny Ilona Hermanová už v r. 1995 a zaujalo mne, platí stále.

Bezé (baiser) znamená ve francouzštině polibek. U nás se vžil název pusinka. Spotřebujeme na ně bílky, které zůstaly po pečení vánočního pečiva nebo které jsme si již dříve zmrazili. Příprava bezé není snadná, skoro každý při jeho výrobě zažil neúspěch a proto také pusinky raději někdy kupuje hotové.

Jestlipak se svět mění?

15. prosince 2014 v 0:11 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás

Jak je možné, že po staletích
lidé k rozumu nepřišli?
Věci se k lepšímu nezměnily.
Když tolikrát do ulic vyšli
z důvodů ovšem různých :
Někdy jen tak si zakřičet
podráždit mocné či smát se jim.
Mnohdy pěsti zatínali, plakali,
bohužel nakonec - vůbec nic
vzdorem svým nezískali.

Vzpomínky návštěvníka na daleké výpravy.

13. prosince 2014 v 12:52 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Bude to vyprávění českého geologa , který v komentářích v Kavárně pod nickem Jeník popisuje různé zážitky v cizích zemích, kam v minulých dobách jezdil jako člen našich geologických výprav. Jeho vyprávění se mi zdála tak zajímavá, že jsem se rozhodla dát je do samostatného článku. Občas to tak dělám, že se svolením autora vyprávění zkopíruji a udělám z něj samostatný článek, aby jej mohli číst i ti, kteří do Kavárny nechodí a aby nezanikl mezi mnoha komentáři.
Následující vyprávění se bude týkat cest po bývalém SSSR a je v něm také srovnání s nynějším životem na tomto území.

Nic není samo o sobě ani dobré ani špatné.Záleží na tom co si o tom myslíme. (William Shakespeare)

Pro ilustraci sem dám pár údajů z Wikipedie:Státní útvary a území bývalého SSSR (viz mapa) a nynějšího rozdělení:

Kde jsi , maminko? -11.

13. prosince 2014 v 0:10 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Maruška - 8.


Pro rodinu Mikešových nastalo období neustálých polemik. Marušce se Zdeněk ozval po delší době. Omlouval se, že byl na výjezdu . Telefon v domácnosti sice kvůli Maruščině zaměstnání Mikešovi měli, ale Zdeněk se nedostal k telefonu. Mobily tehdy ještě nebyly, jen vysílačky s určitým rozsahem.

Rybník Oborník a cesta ke skále.

8. prosince 2014 v 1:42 | Ruža z Moravy |  Zábřeh-Sport i jiné události

Rybník Oborník,
Zakladatelem rybníku Oborník byl Jiří Tunkl. Na svém zábřežském panství jich postupně založil celou řadu. Vznikl zde velký a malý rybník Závořický, Městský, Zámecký neboli Oborníkový rybník (dnes zvaný Oborník) a Příčínek. O něco později založil Tunkl tři rybníky v okolí Dubicka (Vitošovský, Dubický a Hrabovský) a dva v okolí Třemešku (Zámecký a Frankštácký). Z těchto rybníků se však dodnes zachoval pouze rybník Zámecký čili Oborník.(zdroj net: ART)





Lidově zvaný Brasák podle továrníka Brasse, který měl ,,vedle" továrnu na zpracování bavlny. Později zvaná Perla, nyní rozfrckaných několik objektů prodaných do soukromých rukou. Některých chátrajících. O tom ale tento článek není.
Při procházce s manželem a vnučkou v kočárku jsem vyfotila neuměle rybník a některé objekty po cestě.
Býv. Perla - jedna část - z cesty kolem rybníka:

Kde jsi , maminko? -10.

4. prosince 2014 v 0:13 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Maruška - 7.

Jak čas plynul, nastaly v rodině Mikešových docela zásadní změny. Před Maruškou vyvstala potřeba řešit rodinnou situaci. Nepřekvapilo ji to, byla už zvyklá, že různé záležitosti vyřizovala. Zvlášť po smrti maminky se musela postarat o fungování domácnosti. Vašek si docela liboval v učení. Měli tam v učilišti různé akce i po vyučování a dílnách a on rád té možnosti chodit zdarma na filmová představení v aule promítaná, využil. Různá zábavná odpoledne, vystoupení známých i méně známých zpěváků , domů se chodil prakticky jen vyspat. Měl zaplaceny i večeře, které závodní i školní jídelna vařila pro učně, studenty a zaměstnance internátu. Kdyby nebylo Marušky a Jarky, které měl moc rád, ač jim to nedával příliš najevo, klidně by chtěl bydlet na internátě. Jenže byl místní a musela by být vážná příčina, aby ho ubytovali.

Kavárna U Ruži - prosinec 2014.

1. prosince 2014 v 0:01 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi



Vítám všechny v poslední Kavárně tohoto roku. Nevěděla jsem co dát na zahájení, tak dále použiji obsah humorného emailu od Hanako. Možná je mnohým znám, určitě obíhá už déle, ale zdá se mi docela vtipný, ač poněkud chmurněji. Je určen důchodcům, ale něco z toho by si mohly vybrat i mladší ročníky. Je fakt, že kdo spí, chleba nejí. To je stará ,,pravda". To krásné cukroví nahoře je od další Hany - určitě znáte sceneryphoto.blog.cz a další její výborné recepty můžete najít na http://www.sladkosti.net/index.php/cukrovi1/vanocni-pecene

Pokud byste to tam už nenašli, stačí ťuknout na Domovskou stránku .Pranostiky si můžete přečíst ke konci.


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx