.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kdo z nich byl víc vinen?

3. října 2013 v 16:41 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Toto je příběh, který jsem dala jako úvod do říjnové Kavárničky v roce 2009, takže před 4 lety, ještě na Novinkách. Narazila jsem na něj, když jsem nedávno vyslechla stesky jedné známé, která celá rozhořčená mi sdělovala, že jí po mnoha letech odešel manžel. Něco o její povaze jsem věděla, takže jsem ji ani nepolitovala a jen jsem řekla: Nevíš, co ho k tomu donutilo, když tvrdíš, že nemá jinou?" A odešla jsem, aniž bych se s ní dál bavila. Koukala za mnou nevěřícně. Takže to bylo asi tak, jako v tehdejším příběhu. Abyste to nemuseli hledat v Kavárničkách, dávám to sem k posouzení:


V tichém šeru kavárničky seděl v boxu, u stolku pro čtyři osoby a ucucával ze sklenky minerálky. Doufal, že kávu či něco jiného si dají až spolu..
Kavárnou se táhla měkká melodie, příjemná pro sluch, uklidnující, nerušící hovory, které jen tak pobublávaly kavárnou. Vzduch byl celkem čistý, zatím nikdo nekouřil . Bylo tam tak 6 - 8 lidí. Neviděl do všech boxů. Hleděl jen směrem ke dveřím a čekal. Bývala dochvilná, ale už neví, zda se v tom směru nezměnila. Od rozvodu s ní ještě o samotě nemluvil, vždy u toho někdo byl . Z rodiny nebo advokát a jejich domluva spočívala buď v zatrpklém mlčení nebo ostrých slovech.
Doufal, že v prostředí kavárničky si nedovolí nikdo z nich zdvihnout hlas, natož křičet. Nehádávali se ani doma, ale bylo slyšet hlavně její hlasitý, dominantní hlas. Styděl se za to, že mu před sousedy nadává, osopuje se, pokud s ní hned v něčem nesouhlasí. Bylo to čím dál horší, synové byli již velcí, odcházeli z domu, kde nebylo zrovna příjemně, raději ke kamarádům nebo se zavřeli k počítači do svého pokoje.
Snášel to celá léta, tu její povahu, kterou zřejmě zdědila po matce. Nechodili spolu dlouho, takže ani nemohl vědět, co se z jejich romantické, vášnivé lásky vyklube. K dovršení všeho mu mladší syn řekl, že je bačkora, nechá si od matky líbit, co by nemusel a nezasloužil si to. On prý by to určitě netrpěl. Rozhodl se najednou, vlastně až po té, kdy se uvolnil u kamaráda v činžáku malý jednopokojový byt a on měl kam odejít. Věděl, že ona by neodešla z bytu a pokud by si jej měli rozdělit, bylo by zbytečné se rozvádět. Jednou, když nebyla doma dva dny, odstěhoval si své věci: knihy, šatstvo, známky, které byly jeho jediným potěšením a na které si tajně šetřil z odměn, které neodevzdal při výplatě. Věděl, že mají našetřeno. Žena sice chtěla mít o všem přehled, ale jeho výplata šla na jeho účet a on přes všechna její rozčilená slova jí nedal podpisové právo. Podle potřeby vybíral a dával domů.

Než se vrátila ze služební cesty, byl pryč. Pak jen dostala předvolání k rozvodu. Synům svůj úmysl rozvést se řekl než odešel z domu. Nebylo jim to jedno, ale uznali, že oni brzy opustí domov a on by musel zůstat v tom pekle. Neuměl si dupnout, mlčel a jen si kolikrát zacpával uši, když ho žena sekýrovala, kvůli neumytému talířku po jeho svačině, vlhkému ručníku nerozloženému k uschnutí a pod. Vyžívala se v tom. U rozvodového soudu na něj začala ječet tak, že soudce ukončil jednání a nakonec je rozvedl. Byt jí zůstal, nábytek, jako kompenzaci si mohl ponechat auto. Úspory byly rozděleny. Určené alimenty pro studující syny byly dost vysoké, ale zavázal se ještě, že případné mimořádné platby uhradí, ale pouze přímo tam, kam půjdou. Znal její povahu a nechtěl mít žádné rozpory.

Měli vyřešit, kde budou synové bydlet. Trvala na tom, že u ní, ona alimenty ve stejné výšce platit nemůže. Byt a náklady na něj má vyšší a do menšího nepůjde. Synům řekla, že budou-li k otci chodit častěji, než je stanoveno, nebude jim zajišťovat praní prádla, ani vaření, budou si to muset dělat sami a hradit z alimentů. Ona je nechá jen zdarma doma bydlet. Proč ji pozval do kavárničky? Chtěl si o tom promluvit, aby netrestala syny za to , že oni dva si nerozumí. Vmetla mu totiž u rozvodu do očí, že není chlap, ale baba, se kterou se nedá jinak jednat než s ním jedná ona. Na odchodu mu jen tak bokem advokát řekl, že on by s takovou semetrikou asi také nevydržel. Měl jí prý občas vynadat, zařvat na ni, případně jí při hysterické scéně dát jednu facku a možná by se vzpamatovala. Věděl, že ona by asi reagovala jinak hruběji , než si advokát představoval.

Přemýšlel, vzpomínal, snažil se vybavit si, kdy se na něj usmála, byla milá. Snad jen v dobách po svatbě a ještě po narození synů to vypadalo u nich docela normálně. Pak se to pomalu, ale jistě začalo podobat domácnosti jejích rodičů, než od matky otec po 30 letech manželství odešel. Jak ho nyní chápal. Nevšiml si ani, že do kavárny vešla jeho bývalá žena. Nevypadala nijak zářivě, přestože byla docela hezká. Chyběl jí ten jiskřivý výraz,který ženu činí přitažlivou. Měla zachmuřený, nespokojený pohled, těkající po okolních stolech. Vstal, aby ji přivítal u stolu. Nabídl jí židli. Překvapivě poslušně usedla, pozdravila a zeptala se, co je příčinou jeho pozvání. Měla v hlase nějakou naději, skoro se pousmála.
Domnívala se možná, že by se chtěl vrátit. Po jeho žádosti, aby nekazila synům zbytek života doma a snažila se jim zpříjemnit domov a nechat jim volnost ve styku s ním, nějak povadla, ale zamyšleně přikývla.

Poslouchali jemnou hudbu, nechali si přinést kávu a malý zákusek a ještě chvíli poseděli. Nemluvili příliš, jen nějaké detaily probrali. Bylo vidět, že žena přemýšlí, možná o tom, jak vlastním chováním vůči muži i synům zkazila život nejen jim, ale hlavně sobě. Kdoví, zda si budou schopni oni dva najít jiné partnery po takové životní zkušenosti.
Doslov: Lze přijít o partnera nejen nevěrou, či alkoholismem, ale i šikanou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Johanes Johanes | E-mail | 3. října 2013 v 17:15 | Reagovat

ano,mněkteré věci jsou dosti těžko řešitelné,pokud si je lidé včas neuvědomí.Tak jak starnem,začínáme býti unavenější,někteří sebevědomější,společensky bezohlednější,či jak jinak tu vlastnost pojmenovat.Pokud zapomínáme,že je také na světě tolerance,pak to může končit i po mnoha létech osobní tragedií...škoda... :-?

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2013 v 17:32 | Reagovat

[1]: Víš, mám na to jednoznačný názor. Myslím na to soužití dvou lidí. Pokud jeden z nich není zvrácený sadista, tak vždy si každý dovolí na druhého, co mu ten druhý dovolí. Chce to hned si vše vyjasnit. Tam byla chyba, že neznal prostředí, ze kterého byla. Určitě by to mohlo varovat. Když ona není vždy možnost poznat, jak to doopravdy v té rodině chodí.

3 Koník Koník | E-mail | Web | 3. října 2013 v 20:39 | Reagovat

Nesuďme nesuďme nesuďme! To je moje velká zásada a poučení. Na psychoterapiích jsem v kruhu ostatních vyslechl desítky pravdivých prapodivných rodinných příběhů. To co vidí lidé z venku, ať už jsou více či méně zasvěceni, může být ještě hodně hodně zkreslené.    Ani synové někdy nevědí úplně všechno.

4 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2013 v 21:24 | Reagovat

Mám dojem, že jsem na podobné téma už někde reagoval. Pokud v sobě lidé nevykřešou novou jiskru, nelze se pohnout k lepším skutečnostem. Tady v místě byl pár, který se po 15 letech rozvedl, po třech letech utvrdili obnovený vztah sňatkem, aby se se za rok rozvedli na trvalo. Ty časové úseky dost zřetelně ukazovaly na neřešitelnost, když skutečná jiskra nepřeskočila. :-D

5 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2013 v 21:24 | Reagovat

Mám dojem, že jsem na podobné téma už někde reagoval. Pokud v sobě lidé nevykřešou novou jiskru, nelze se pohnout k lepším skutečnostem. Tady v místě byl pár, který se po 15 letech rozvedl, po třech letech utvrdili obnovený vztah sňatkem, aby se se za rok rozvedli na trvalo. Ty časové úseky dost zřetelně ukazovaly na neřešitelnost, když skutečná jiskra nepřeskočila. :-D

6 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2013 v 21:24 | Reagovat

Mám dojem, že jsem na podobné téma už někde reagoval. Pokud v sobě lidé nevykřešou novou jiskru, nelze se pohnout k lepším skutečnostem. Tady v místě byl pár, který se po 15 letech rozvedl, po třech letech utvrdili obnovený vztah sňatkem, aby se se za rok rozvedli na trvalo. Ty časové úseky dost zřetelně ukazovaly na neřešitelnost, když skutečná jiskra nepřeskočila. :-D

7 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2013 v 21:24 | Reagovat

Mám dojem, že jsem na podobné téma už někde reagoval. Pokud v sobě lidé nevykřešou novou jiskru, nelze se pohnout k lepším skutečnostem. Tady v místě byl pár, který se po 15 letech rozvedl, po třech letech utvrdili obnovený vztah sňatkem, aby se se za rok rozvedli na trvalo. Ty časové úseky dost zřetelně ukazovaly na neřešitelnost, když skutečná jiskra nepřeskočila. :-D

8 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2013 v 21:24 | Reagovat

Mám dojem, že jsem na podobné téma už někde reagoval. Pokud v sobě lidé nevykřešou novou jiskru, nelze se pohnout k lepším skutečnostem. Tady v místě byl pár, který se po 15 letech rozvedl, po třech letech utvrdili obnovený vztah sňatkem, aby se se za rok rozvedli na trvalo. Ty časové úseky dost zřetelně ukazovaly na neřešitelnost, když skutečná jiskra nepřeskočila. :-D

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2013 v 22:16 | Reagovat

[4]:Reagoval, asi v té kavárně. Vy už jste na můj blog chodil tam. Člověk do vztahu opravdu málokdy vidí.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2013 v 22:22 | Reagovat

[3]: Nesoudím, ani nemohu, jen mám dojem, že nic se nemá přehánět.Ani projevy lásky. Vždyť ten prvotní žár časem vychladne,  neznamená to, že už toho druhého nemá rád, ale prostě si mají život uspořádat tak, aby byl spíš příjemný pro oba, starosti řešili ve prospěch celé rodiny, hlavně děti. Vím, že jsou děti nešťastné, když vidí neshody rodičů, ale je dobré si s nimi o tom promluvit. Každý člověk má jinou povahu. Někdo je klidas, který se nerad hádá, někdo se potřebuje vybouřit. Nem,ělo by to ale překročit určitou mez.  Omezit hádky na minimum, zvláště před dětmi.

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2013 v 22:24 | Reagovat

Nějak jsem si uvědomila, že ani domácí zvířata nemají ráda ostřejší tón mezi lidmi. Buď utíkají nebo jako na př. u nás Mudla chodí od jednoho k druhému a lísá se, jako by nás uklidňovala. Muf se spíš stahuje ,,do bezpečí".

12 Týna Týna | Web | 3. října 2013 v 22:33 | Reagovat

Joo hádky, tak ty náš Vojta nesnáší a hlavně nesnáší jakkoli zvýšení hlasu mezi námi dospělými. Když křikneme na něj, tak se nevyleká, ale jakmile má pocit že je hádka, bojí se. Takže se konečně snad všichni naučíme jednat klidně. U nás doma se s mužem hádáme často kvůli nahromaděnému stresu, po dovolené mám dojem, že jsme odpočatí, milí a harmoničtí (což nebude trvat dlouho a po nějakém čase přijde očišťující výbuch) holt máme doma jednou za čas Itálii :-) jsme zvyklí :-)

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2013 v 22:46 | Reagovat

[12]: Z toho si nic nedělej, my jsme vzpouchliny oba. Jsem dost dlouho klidná, ale když se něco opakuje , tak vzplanu jak vích (jak zpívala Eva Pilarová o sekáčích) akorát ten ,,hřích" pak zrovna nepřichází. Náš hněv nikdy peřina nerovnala. :-D

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2013 v 8:34 | Reagovat

Každý má odpovědnost za to, jak žije. Těžko zvenku soudit, komu co vyhovuje a čím naopak strádá, protože lidské motivy jsou často nevyzpytatelné a hlavně nepřenosné. Ano, rozchod je věc závažná, ale nikoli a priori špatná a je hodně situací, kdy je prostě nejlepším řešením, byť třeba jen pro jednu stranu.

15 Jája Jája | E-mail | Web | 4. října 2013 v 13:24 | Reagovat

Na toto téma raději nebudu reagovat, ještě by ze mě vypadla nějaká blbost. Spíš se pozastavím nad zpracováním té povídky, protože je... úžasná. Píšeš úplně fantasticky. Je první, kterou jsem od tebe četla. Někde jsem zde zahlédla návrh, zda je někdy nechceš vydat. To vůbec není špatný nápad.

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. října 2013 v 14:53 | Reagovat

No vidíš, a odbornice na psaní (viz mamtalent.cz), mi napsaly k jedné povídce, kterou jsem z blogu dala na jejich portál, že píši, jako bych to vyprávěla kamarádce. Chce to větší grády, napětí, více přímé řeči. Nevím ale, pokud něco píši ze života lidí z minula (k té povídce to tehdy myslím napsaly)jak to mám hodně prokládat přímou řečí. No, snad by to šlo, ale pak bych tam nemohla popisovat i dobu, ve které se to dělo. Prostě to -Ich-  by tam nesedělo  podle mého. :-)

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. října 2013 v 14:55 | Reagovat

[15]: Ale pak ti také nabízím, aby sis přečetla některou jinou a posoudila, jestli nezměníš názor. :-D

18 Ježurka Ježurka | Web | 4. října 2013 v 17:30 | Reagovat

Zajímavý příběh a je vidět, že důvody k rozvodu mohou být opravdu rozličné. Ale také je pravda, že do manželství druhých zas tak přesně nevidíme, i když bych tomuto všemu věřila, určitě by se druhá strana vyjádřila trochu jinak. Škoda zkažených životů všech aktérů, to je pravda.

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. října 2013 v 19:31 | Reagovat

[18]:Z jejího pohledu byl možná moc klidný, snažila se ho vyprovokovat, potřebovala se  ,,vybouřit", ale nic se nemá přehánět. Komunikace je nutná. Když si to nevyříkají, co komu vadí, jde vztah do háje.

20 Týna Týna | Web | 5. října 2013 v 9:52 | Reagovat

[13]: ani my se neusmiřujeme :-) holt to buď přejde, či ne :-) ale stejně bez sebe být nemůžeme :-) víš já věřím na horoskopy (ale jen na ty dle přesného data a hodiny narození) a oba jsme Blíženci a to už vypovídá skoro vše :-) to je třaskavé znamení když se potká :-) navíc v každém z nás jsou vlastně dva takže to je mazec :-) a na mne osobně horoskop povahy sedí do puntíku (vypracovával mi ho kamarád, který se tím zabývá, má to jako koníček)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 5. října 2013 v 12:48 | Reagovat

Říká se, že každý si k nám dovolí jen tolik, kolik mu my dovolíme. Ale stejně mám zato, že mnozí si dovolují mnohem více a pak je lepší vyklidit prostor.
A četlo se to jedním dechem :-)

22 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. října 2013 v 13:45 | Reagovat

Tohle je zvláštní čtení, sama nesnáším hádky a křik, zažila jsem si obojího v dětství až až a tak to doma neprovozujeme. O to horší pro mně bylo, když nedávno kolega v práci, strašlivý cholerik, neustále křičel a hrozilo, že snad toho druhého zabije. To se pak vážně špatně pracuje... 8-O

23 Vendy Vendy | Web | 5. října 2013 v 19:51 | Reagovat

[16]: Oni to asi mysleli, jako abys dala povídku s přímou řečí. Ale mně se tvé povídky líbí, jsou opravdu ze života. A pak, píšeš tak, jak ti to sedí, možná, že kdybys zkoušela psát podle jejich rady, nebylo by to ono.
Pořád si myslím, že by se měl do škol zavést povinný předmět etiky, kde by se vyučovalo i partnerské jednání (aspoň nějkaé základy).
Jenže, to by potom rozvodoví právníci měli méně práce... a manželské poradny též.
Oni vlastně v manželských poradnách asi tohle radí, jak spolu žít, jak vycházet. Jenže, kdyby se to naučili už v mladém věku, klidně i dětském nebo pubertálním, nebylo by jim to pak zatěžko.
Nejhorší je, když lidi mají od toho druhého nějaké očekávání, a ono se nesplní. :-?

24 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. října 2013 v 20:31 | Reagovat

[23]: Stejně je zvláštní, že jsou mnohé rodiny spokojené, klidné a děti zřejmě mají svou představu manželství podle toho stanovenou. Pak je to ale jinak a jsou spíš zklamané. Takové případy znám. Rodiče jsou spolu dlouhá léta, ale dva synové rozvedení, totéž u rodičů jedináčka a dcera také rozvedená. Ale tram byly vesměs nevěry partnerů, tak nevím. Asi lidé méně odpouští...

25 Johanz Johanz | E-mail | Web | 8. října 2013 v 22:34 | Reagovat

Díky pěkné něco podobného jsem prožíval poslední tři roky s o 12 let mladší přítelkyni. :-D

http://johanz.blog.cz/rubrika/ona-a-ja

26 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. října 2013 v 23:15 | Reagovat

[25]:K tvým článkům jsem něco připsala, tedy svůj názor na určité věci.

27 Johanz Johanz | E-mail | Web | 8. října 2013 v 23:20 | Reagovat

Žena, která komentář napsala je soudní znalec v oboru psychologie...neni nic tak jednoduché jak se zdá...no a jestli máš problem s anonymitou je lepší se vůbec neprojevovat...

28 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. října 2013 v 23:38 | Reagovat

[27]: Pochybuji o tom, že bych byla anonymní. Příběhy, které píšu jsou o jiných lidech, někdy jsem je psala v první osobě, ale za druhého člověka. :-)Nečetl jsi asi tu poznámku , že člověku znalému lidského chování je třeba se svěřit, nikoliv někomu, kdo jen polituje. Takže ta znalá je oprávněná...

29 Hanka Hanka | E-mail | Web | 10. října 2013 v 21:26 | Reagovat

K tomuhle článku jsem psala komentář už předevčírem, Ruži, jenže v průběhu psaní vypadl internet a komentář nešel odeslat. To mě naštvalo, protože byl dost dlouhý. :-?
Bylo to asi takhle: Na první pohled by se mohlo zdát, že je vinna žena, jenže vím z vlastní zkušenosti, že je vina většinou na obou stranách. Zkoumat rodinu toho druhého, když jsou do sebe oba zamilovaní, je bezpředmětné, protože se člověk dívá na všechno kolem sebe skrz růžové brýle nebo má šupiny na očích. Když pak brýle vymění a šupiny spadnou, může to být pořádný šok! Někdo to zvládne, někdo ne. Záleží na obou partnerech. :-)

30 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. října 2013 v 19:35 | Reagovat

Povaha člověka se někdy projeví až po určitém čase. Možná s jiným mužem by si ta žena nedovolila tak sekýrovat.  Možná právě jeho příliš klidné chování vyprovokovalo agresivitu a další chování už bylo dáno předobrazem v rodině. Kdyby hned ze začátku bylo jasno, co si kdo může dovolit, nevygradovalo by to do takové situace.

31 pizlik1 pizlik1 | Web | 18. října 2013 v 13:23 | Reagovat

Vinni jsou oba dva. On to neměl nechat dojít tak daleko.

32 Johanz Johanz | E-mail | Web | 23. října 2013 v 9:26 | Reagovat

[30]: S tím naprosto souhlasím. Agresivita narůstá a žena provokuje a zkouší co si může dovolit. No a když ji člověk miluje přehledné spoustu chyb, za které by chlapovi minimálně rozbil ciferník. :-D

33 Johanz Johanz | E-mail | Web | 23. října 2013 v 9:29 | Reagovat

[25]:Omlouvám se za zpackaný odkaz rubrika se jemenuje Jája a já
http://johanz.blog.cz/rubrika/jaja-a-ja

34 Ivča Ivča | E-mail | 6. ledna 2014 v 12:38 | Reagovat

[16]:: píšete naprosto úžasně, a že nepíšete "podle nich": každému se líbí něco jiného, komu se líbí "jejich", čte jejich, komu Vaše, chodí na tento blog. Mně se líbí toto, je to lidové a hlavně: ZE ŽIVOTA. Máte obrovský talent a kdybyste  vydala, třeba v elektronické podobně, určitě by zájem byl. Je fakt, že si počteme tady, na blogu, a kdyby někdo měl zájem, ozve se, že by to zpracoval k publikování: pro radost i poučení ostatních. Jste pro mě anděl, máte co předávat a chodím sem moc ráda. Ivča :-P

35 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 14:10 | Reagovat

[34]: Pokud bych tomu mohla věřit, potěšilo by mne to, moc. Nechci se nijak vnucovat a hlavně píši pro radost a abych si ,,vyprázdnila hlavu". :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx