.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Tetka Katka - 9.

7. srpna 2013 v 23:45 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Malé Petře byly čtyři měsíce a Martina se rozhodla, že se přestěhuje k Petrovi. Přestalo ji bavit, že je pod neustálou kontrolou Katky. Nebylo pomalu dne, aby nejen ve dne, ale i v noci nenakoukla do pokoje při každém zvuku, který se odsud ozval. Malá navíc v noci nijak neplakala, takže byl předpoklad, že by Petra nebudila. Dokud je v koši na kolečkách, dá se tento postavit nejen vedle jejich široké postele, ale i do rohu k oknu, kam původně plánovali postýlku. Martině ji slíbila kamarádka, které syn už postýlce odrostl a prodávat ji nechtěla, jen zapůjčit.


Petr její návrat do ložnice uvítal. Pečlivě celou postel vyluxoval, čistě povlékl, Martina zatím stáhl vedle všechno povlečení z postele a připravila oboje ke praní do pračky. Ten den ochotně půjčili mamce Peťku, byli jisti, že bude vše hotovo, než se za dvě hodiny vrátí. Koš přemístili do pokojíku, Martina dala na postel přehoz a polštáře, vyluxovala ještě a z přihrádky skříně přendala prádélko a plenkové kalhotky. Ve chvilce byla odstěhovaná k Petrovi. Považovali to za normální, je dávno po šestinedělí, malá spí klidně, není důvod k odloučení. Jen takový podvědomý strach z reakce mamky cítili .

Katka po návratu z procházky zamířila do koupelny, zjistila, že je pračka puštěná. Podivila se, co že perou, ale neříkala nic. Martina vzala malou do pokojíku, kde ji na stole přebalila, pak nakojila. Katka se šla převléci k sobě a uviděla ustlanou postel. Nakoukla do skříňky, přihrádka na dětské věci prázdná, jen pár osušek a ručníků tam bylo složených. Tak se snažila, kde se stala chyba? Na co kupovala tu postel? To Martina brzy utekla. Chtěla jí přece jen pomáhat. Uvědomila si, že nemá cenu se dohadovat. Jen jí to bylo líto, měla i trochu zlost. Šla do kuchyně, kde Martina připravovala večeři, zatím co Petr choval malou. Zvedala už hlavičku, rozhlížela se, spokojeně broukala.

,,Marti, proč jsi se odstěhovala? Měla jsi tam víc místa a Petr klid." ,,Mami, jsme přece manželé, chceme být spolu. Nebudu se za Petrem krást tajně, to snad chápete, ne?" Martina zapomněla, že to Katka chápat nemusí. Vdávala se dost pozdě a u staršího muže si moc milování neužila. Nebyla zvyklá, nevadilo jí to. ,,Tak jen proto, že chcete spát spolu? Už jsem myslela, že ti vadím já." ,,To ani ne, jen jste mě občas vyděsila, když jste stála nad košem s malou a já jsem se probudila. Myslela jste to asi dobře, ale není to zrovna ideální pro klidný spánek, víte?" ,,Takže vlastně i kvůli mně..." zakabonila se Katka.

Martin se vložil do jejich rozmluvy: ,, Mami, neber to tak tragicky, ještě si malé užiješ. Jen počkej, až bude capat a ničit ti věci, hned tě ochota přejde. Petra je malinká, chceme si ji užít a na tebe taky dojde, neboj. Dokud je Martina na mateřské, je v pořádku,že s malou chce být. Uvědom si, že jako zdravotní sestra umí s dítětem zacházet. Rozdělte si tu péči a prosím tě, nehádejte se, jo?" ,,Kdo se tady hádá, však jsem vychovávala i tebe." ,,Jenže jsem byl už poněkud větší, nejhorší léta měl za sebou." ,,Že o tom nevím, té tvé puberty jsem si taky trochu užila."

Od té doby byla Katka k Martině trochu odtažitá, ale nevynechala jedinou příležitost, aby mohla na malou mluvit, pohrát si s ní. Martině byla její pomoc vítaná, občas ale chtěla malou i pro sebe. Dokud byla v koši, mohla ji převést i do kuchyně, po půl roce však byl čas vyměnit koš za postýlku. Pak už moc místa v pokoji nebylo a Katka iniciativně pořídila hezkou ohrádku, vypolstrovanou, kterou dávala hlavně do svého pokoje a v ložnici měla připravené chodítko na kolečkách se stolečkem, u kterého mohla malá jíst. Martina ještě pořád kojila, jen začala už přes den přikrmovat, zeleninovou polévkou, mixovaným ovocem.

Polévku malá krásně prskala na všechny strany, Katka se tomu smála. Martina se zlobila: ,,Mami, malá pozná, že se jí smějete a bude to dělat pořád." ,,Tomu nemůže rozumět, že se jí směju. To si vymýšlíš." ,,Tak se podívejte!" Martina vzala citron a kápla šťávu Petrušce na vyplazený jazyk. Ta se zaškaredila a Martina se jí nahlas zasmála. Malá se na ni podívala, znovu vyplázla jazýček a nechala si na něj kápnout. Zamračila se a pak rozesmála. Katka nechtěla věřit, jak je to dítě mazané.

,,Takže, mami, žádné opičky u jídla, to můžete dělat, když si s ní hrajete, jinak se nenají, jo?" ,,Když myslíš, já nevím, jestli se udržím." Bylo ale vidět, že se raději přizpůsobí, aby by ji od malé neodháněli. Martina v tom byla nekompromisní. Petr musel po návratu z práce poslouchat od Katky, co malá dělala, jaké dělá pokroky, že na ni dokonce vyplázla jazýček. Samozřejmě se nepřiznala, že ji to vlastně naučila, když jí dávala přesnídávku a ukazovala jí názorně, jak má otevřít pusinku a vypláznout jazýček, aby jí mohla krmit. Jenže Petra ho pak vyplazovala i když měla pusu plnou a nebo nejedla. Nějak se jí to zalíbilo. Martině se zdálo divné, co všechno už malá umí, ale přestala se divit, když jednou přistihla máti, jak na malou dělá ksichtíky, mrká, tahá se za nos a směje se, když to malá dělá po ní.


,,Tedy mami, to je výchova! Vy jste horší než to malé děcko! Vždyť to bude dělat před lidmi a ti si řeknou, že je nevychovaný fracek." ,,No co, četla jsem, že se dětem má nechat volnost, aby se mohly rozvíjet." ,,Jo, kde jste to četla? Nebudu přece nechávat dítě dělat co chce. Musí se umět chovat. To bychom byli za chvíli její otroci." ,,No,no, ty naděláš. Nakonec, jsi máma, Petr táta, ale já jsem babička a můžu si ji rozmazlovat. To jsem taky četla a slyšela od sousedek, víš?" ,,No to bude paráda, ještě se budeme hádat o výchovu. Kdybychom nebydleli pohromadě, chodila by k vám jen na návštěvu, tak by to šlo. Oddělili bychom to a hotovo. Takhle ji necháte určitě dělat, co jí já nedovolím. Ale běda, to vám povídám! Jestli nám budete nabourávat výchovu dítěte, tak si hledáme jiný byt." ,,To je vydírání!" Prohlásila Katka.

,,Jinak to s vámi nejde, jste jak malá," zasmála se najednou Martina jejímu nešťastnému výrazu. Když to pak v pokojíku vykládala , zasmál se Petr těm příhodám s malou, ale nakonec domlouval Martině, aby mamku nestrašila. ,,To víš, vezme to vážně, klid jí to nepřidá. Víš, že byla nemocná. Však si ji pohlídáme, ne?" ,, Na blbinky nemocná není. To budu mít na hlídání děti hned dvě" zabrblala v polospánku Martina a přitulila se k němu.

Pokračování...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 0:01 | Reagovat

To se dalo čekat, že někdy padne myšlenka na samostatné bydlení! :-)

2 Otavínka Otavínka | Web | 8. srpna 2013 v 5:31 | Reagovat

Milá Ruži,
já jen žasnu, jak ses mohla dívat do našeho života u tchyně. Tak věrně to popisuješ. Raději nevzpomínat, ale už to beru s nadhledem. Soužití s manželovou maminkou mělo za následek onemocnění slinivky. Shodli se doktoři v roce 1980.
Pěkný den!

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 7:54 | Reagovat

Haničko, že Ty jí napovídáš?! :-D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 8:33 | Reagovat

Jasně, vlastní bydlení, dokud je čas :-).

5 Týna Týna | Web | 8. srpna 2013 v 8:46 | Reagovat

Pěkně se to vyvíjí...
Já jsem byla taky za despotu, když jsem zakázala šišlání, vyplazování jazyka a podobné hovadiny...nicméně poslechli mne až na výjimky a vojta se jazyk vyplazovat naštěstí nenaučil )ona byla zima a rozum dospělých zvítězil - měl by lišej)
Jsem taky nekompromisní, protože přemýšlím dopředu. Bohužel v nauce sprostých slov můžu být nekompromisní jak chci, můj táta si pozor na pusu dávat odmítá a Vojta odkouká intuitivně i to, co přejdeme jako normální :-( ale utěšuju se, že za rok ze školky by to stejně přinesl...používá to jen občas a ještě existují horší slova no :-)
Nicméně jestli si neprosadí hranice kam až může katka zajít, zle to dopadne. Zatím to vypadá neškodně, ale být v té situaci já, už by ve mně hlodal červíček.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 9:42 | Reagovat

[2]:Jestli to nebude tím, že jsem nakoukla do života jiných a fragmenty jsou i z vlastních zkušeností, ač ne denodenního bydlení. Přes dobrou vůli je to mnohde podobné. ;-)

7 Helena Helena | 8. srpna 2013 v 12:43 | Reagovat

A už je to tady.Myšlenky na vlastní bydlení. ;-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 8. srpna 2013 v 18:13 | Reagovat

Já myslím, že to s tím vlastním bydlením nebude tak horké. Ale napínáš nás, Ruži, to jo. :-D

9 Radka Radka | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 21:53 | Reagovat

Ale že mají ti mladí svatou trpělivost. No, opravdu není nad samostatné byldení.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 21:57 | Reagovat

[9]: No, trpělivost. Martina byla v dětském domově jako dítě a ty, když mají svoji rodinu, záleží jim na ní. Bývají i citlivější, ač to možná nedávají tak najevo. Podvědomá obrana proti případnému ublížení.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 22:00 | Reagovat

[10]: Jo, to máš pravdu, byla jsem u své dcery stejná.
A navíc zdravotní sestra, ty mají rády ve věcech řád. Aspoň co jsem zažila.

12 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 9. srpna 2013 v 22:13 | Reagovat

Babičky na rozmazlování? U nás spíš děda :-), já mám ráda řád :-D

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 22:47 | Reagovat

[12]:Taky mám ráda řád, ale beru- tedy brala jsem to tak, že jsem je tak ,,zblbla" hraním, ,,pomocí", učením písniček, tanečků a pod., že nebyl čas na zlobení. :-)

14 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 18:42 | Reagovat

Tak se nám to vrbí a myšlenka na samostatné bydlení, hm... co bude dál

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 21:05 | Reagovat

Tahle část mi něco (nebo spíš někoho) silně připomíná, Ruži.
Katka jedná stylem "já vám to blaho vnutím, i kdybyste se na hlavu postavili" a Martina zase některé věci přehání. :-?
Jsem zvědavá, co bude dál. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx