.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Žně v běhu času

23. července 2013 v 23:32 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Vyprávění pamětníků o žních dříve i později, s malou prověrkou znalosti obilí...
-

Pan Ivan vypráví:

Dobré odpoledne. O tradičních žních lze napsat román, jenže kdo a pro koho. Koho dnes zajímá ta neskutečná dřina, vstávání v obvyklém čase ve 3,30hod. odchod na pole ke kosení pšenice za rosy ( byly to sice dobré mlynářské odrůdy, ale "padala zrna z klasů" už při sklizni). I ta sklizeň se musila z těchto důvodů načasovat, sklízelo se zrno ve "voskové" zralosti. Zrnko se přeštíplo nehtem a mělo konzistenci vosku tj. asi 22 - 25% vlhkosti a "ve slámě" došlo do plné zralosti. Pokosené na hrstích ( odebraných za sekáčem nebo jednoduchým žacím strojem, kde vysychala sláma i se zrním.

V mandelích (na rovinách v teplejších oblastech ) nebo v panácích ( na Vysočině) zrálo a vysychalo zrno. Lidé s obavami pozorovali přírodu, citem předvídali počasí a běda po bouřce. Obracet hrsti nebo rozebírat mandele na uschnutí někdy opětovně. Zralé zrní po navlhnutí začalo "růst" a bylo vystaráno. Už žádné mletí pšenice na mouku jen mizerné krmení a těžké mlácení ( porostlé obilí se drží ve slámě ). Vázání ručně byla také "radost", bodláky = pcháč, zapichoval stovky bodlinek do měkkých rukou. Rukám sedřeným a plným otlaků bodlinky nevadily, ale "povýšený" kladeč povřísel na kladeče hrstí, měl plné ruce bodlinek a plné oči slz. Slitování nikde, jen večer omytí a jehlou vypíchání toho nejhoršího. Pomáhala i vápenná voda na ztvrdnutí dlaní.

Sestavení panáku i mandele mělo svůj grif. U panáku ( u nás jen oves ) se musí sejít dva snopy, s nimi se uhodí na stojato o zem proti sobě a opřou se jako základ. Pak se obestaví dalšími a nakonec se na klásky narazí "čepice" s roztaženého snopu. V panáku je obvykle 12 snopků + jeden na "čepici". Mandel se skládal na ležato křížem na první položený snop se zalomenými krásky od země. Snopy se kladly křížem a tak aby byly klásky výš než sláma. Kladly se obvykle 3 křížky = 12snopů + podložný a zastřešující snop = celkem 14. Jen výjimečně ( ve svazích se přikládaly 2 snopy na vyrovnání a vznikl pravý mandel = 16 snopů. Po sklizení do mandelů si sedlák odplivl, že má alespoň jistotu před kroupami, které dovedou zničit porost. Hned nastala další starost, svážení do stohu, stodoly nebo k mlátičce. Tradiční způsoby jsou ty dva, protože vlastní mlácení cepem se dělo až po ukončení zem. venkovních prací na mlatě pod střechou.

Strojní mlátičky ( existovaly i na ruční pohon dvěma řáckými chlapy) se poháněly napřed zejména žentourem ( dobytčata chodila dokola v zápřeži oje žentouru ), který převodovými soukolími dodával otáčky transmisní řemenici a odtud byla dlouhým řemenem poháněna žentourová mlátička ( dodnes vidět na Sbazaru = zem. technika na prodej jako dekorace). Motorické mlátičky zejména s lokomobilou, byly na velkých hospodářstvích = velkostatcích. U mlátičky asistovala řada lidí zaučených na obsluhu. Prach, osiny, bodlinky, horko, nechápu jak to mohly ženy vydržet ( kde nechtěl dělat chlap, strčili ženskou ).

Výkonnost výmlatu na jednu prac. sílu byla malá i u velkých strojních mlátiček nepřesáhla 1tunu za 12 hod. Pak vážení a tahání pytlů, nakládka a zase transport na sýpku. Také se slamou byla štrapác, vázat do otepí ukládat do stodoly nebo hrsťovat od tlačného lisu na stohu a řádně ukládat. Na stohu kraloval "stohař" určoval pořadí ukládky a směr vázání hrstí, aby se stoh nerozlezl, nezamokl a měl pravidelný tvar. Do toho všeho ještě chlast a kuřáci. Co chvíli někde hořelo, proto se stavěly kádě a vozila do nich voda. Po šichtě se v nich lidi ošplouchli, před zasednutím k jídlu. Jídlo i polévka se hodně solily, aby vyrovnaly úbytek soli pocením. Chlapi splachovali prach "zednickou" 20% vodkou. Problémem byly záchody, jen někde se postavila ke stodole či stohu "kadibudka" jinak si každý radil po svém.



Mohu připsat ledacos dalšího. Třeba o ručním kosení. Dávné žně se dělaly srpem či kosákem. Srp má obloukový tvar a ostří po celém vnitřním obvodu. Kosák je jako malá jednoruční kosička s mírně obloukovitým ostřím a ručičkou. Takto se nekosilo, ale žalo na hrstičky a ty se skládaly na strništi do hrstí. Mohl to dělat jeden a poměrně dobře vybírat obilí a nežnout plevele a pcháče. Takto sklizené obilí rychle prosychalo, mohlo se sklízet i později a pro budoucí výmlat ručně ( cepem s ručním rozprostíráním a obracením na mlatě ) tento způsob pomáhal k čisté práci.¨ Pravé kosení se děje kosou.

Různě dlouhou 50 - 100cm, upevněnou na kosišti a doplněnou hrabicí ( naklínované rožky na kosišti k automatickému přidržení obilí v jednom odseknutém celku ) nebo s hajsákem ( naklínovaným obloukem pošitým plátnem ) což pracovalo obdobně, ale přece jen přesněji. S oběma druhy se musilo umět. Žádný náhlý pohyb kosou, ale poměrně pomalý a silou. Naplněná hrabice nebo hajsák se plynulým pohybem překlopily na strniště ( práce od kosy ) nebo se přistavilo usečené obilí ke stojícímu porostu ( práce ke kose ) a odebírala je pomocnice pomocí srpu na jednotlivé hrsti ( neboli hrsťování).

Odebíračka ( odebírač = já ) si musil nechat odstup asi 3 - 4 hrsti, aby nebyl zasažen kosou. Sekáč to musil mít v ruce a také prokázat výdrž. Obvykle měl další, jednu i dvě naostřené kosy na výměnu když byla kamenitá půda nebo nízké obilí a kosa se tupila o hlínu ). Sekáč měl na opasku krbík, což byla nádobka ( dřevěná, plechová ) kde byl ve vodě uložený karborundový brousek=moderní, za korunu kousek ). I broušení kosy se musí umět. Vždy musí být kosa čistá, kosiště úderem zabodnuto do země, aby byla pevná poloha a teprve po přezkoušení upevnění kosy se brousí brouskem oboustranně od konce je špičce ( kosa seče od poloviny ke kosišti, kdežto od špičky do poloviny jen odděluje pokos od porostu.



Mnoho sekáčů ochotníků se pořezalo o kosu při broušení, když se kosiště na zemi pohne. obvykle to odkašle pravý palec a je dosečeno. Postoj sekáče v práci je pevný s otočkou trupu a dotažením obloukovitého pokosu oběma rukama s odložením usečeného obilí. Při vratném pohybu kosy do nového záběru udělá sekáč malý posun-krůček ku předu. Je to monotonní dřina. Ještě že to bylo venku i když vítr je prevít. Rotační namáhání sekáčova trupu vyhnalo všechny střevní plyny ( a že jich z venkovské stravy málo nebylo ). Odebírač to dostával podle směru větru někdy i dost natvrdo ( o tom se v idylicko-bukolických románech nepíše nic ). :-D




Vypráví pan Jeník:

Já k těm starým žním mohu jen doložit,že to byla fakt strašná dřina - koukal jsem na to jako městský kluk na prázdninách a houby čemu jsem rozuměl.Ale ta dřina mne zarážela - samozřejmě i to ranní vstávání k tomu. Naštěstí po mé osobě jako zcela nepotřebné ve žních nikdo nic nechtěl.Tedy jen jednou abych hlídal hejno hus na poli. To se mi také moc nepovedlo. jednak jsem se toho hejna spíše bál - housera -ale husy se tak strašně nadlábly,že se jim pak k večeru ani nechtělo z pole domů a já najednou nevěděl co mám dělat. Ony ty husy si z mé osoby zcela nic nedělaly.Volata měly plné a táhaly je po zemi a tak si sedly - lehly a skromě potichu štěbetaly.Jen na mne kejhaly,ale nic moc. Jen houser na mne syčel. A já byl nešťastný jak šafářův dvoreček. Ale pak si na mne vzpoměl jeden strýček a přišel pro mne na pole.Tak toho husy poslechly ihned a kolébaly se k domovu.já se styděl a červenal současně.


Pak mne poslali do stodoly,kde se ukládala mlácená sláma fukarem - tam ji nahoře dva porovnávali, aby pěkně vše vlezlo pod střechu. Byla nutná pro celoroční podestýlku. Já měl za úkol sledovat, aby se sláma již porovnaná nějak blbě nevyklopila, když se předělával fukar (špatně nazváno, ale snad mi rozumíte co chci říci). Výsledkem bylo,že jsem tam z té mé dřiny usnul. Probudil jsem se, až bylo vymláceno, lokomobila byla vyhaslá, dobytek poklizen a panovala všeobecná tma.

Jen pod přístřežkem byl výskot, probíhalo tam koupání ženských. Chlapi již byli dávno v místní hospodě zvlažit hrdlo. Ta stála přes cestu, takže byla po ruce. Ženské se koupaly klasicky v dřevěných trokách, kam si nalévaly ohřátou vodu. Umývalo se tehdy jen mýdlem s jelenem. Fajnové mýdlo bylo v použití na svátek.Byla již tma a klid. Všichni si museli odpočinout, protože se ráno zase pokračovalo. Většina obilí byla ještě na poli v mandelích. Zašel jsem do hospody - tedy jako chlap. Tam jsem dostal za mou těžkou celodenní dřinu žlutou limonádu s patentním uzávěrem na gumičku a mohl jsem si přisednout mezi chlapy a poslouchat plán práce na druhý den. Bylo to jasné , plánovalo se další mlácení obilí, ale tentokráte již stavění vymlácené slámy do stohu. Ta se ale musela lisovat do balíku a baliky odvážet na pole. Takže opět zápřah.


Jistě vás napadlo,proč to dělali tak blbě a nemlátili rovnou na poli - jednodušší přeprava materiálu. To nevím, ale asi k tomu byl nějaký důvod. Jen vím, že se spěchalo, protože na tu lokomobilu již čekal další hospodář, tedy další žně.Mlátička byla vlastní, ale šla dále i s tou lokomobilou - jako za půjčení. Tehdy si hospodáři - sedláci pomáhali. V celé vesnici se vše dělalo se zápřahem. Jen jeden strejda již měl traktor, takový červený a měl přední kola menší a u sebe. No skončil v JZD, jako všechno ostatní i s lokomobilou, ale i mlátičkou . To již všichni znáte.
Pokračování vyprávění Jeníka:


Všechny zdejší zde zdravím. Opět je nádherný letní den, ale to je přece normální, vždyť jsou již žně. Sice ne všude,ale pomalu a jistě se po naší vlasti již šíří a jsou v plném proudu. Nedávno - asi před dvěma týdny jsem si všiml na dálnici, jak kolem letěl jeden moderní "kombaj" - řeklo by se sklízecí mlátička. Byl krásně kapotovaný,jel rychlostí kolem sto km za hodinu.Samozřejmě klimatizovaná kabina řidiče k tomu.Maně jsem si vzpoměl na tzv. plechové kavalerie. Jistě by nám to mohl pan nar.soc. podrobně popsat a rozebrat,ale je jiná doba, vývoj techniky šel dál a tak zemědělská technika je také dál. Což jen chválím.

Jen jsem si ještě vzpomněl na žně u prarodičů, kdy ženci kosili kosami klasy a za nimi ženské tyto odebíraly, vázaly je povřísly do snopů,sta následně věly do mandelů a pak se to vše sváželo na mlat koňským nebo kravským zápřahem s žebřiňáky, kde se to obilí mlátilo - nejdříve cepy (to jsem viděl jen ve starých filmech, případně v méně vyvinutých zemích), ale hlavně v stacionárních mlátičkách, které byly poháněné obyčejně lokomobilou (parní pohon), případně později elektropohonem nebo benzinovým pohonem tzv. stabilákem - představa asi tak, jak ve filmu na samotě u lesa, když se řezalo dřevo (pan Svěrák s panem Kemrem).


Lidé se na každý pád nadřeli a to ještě pak pěšky chodili po polích s velikýma hrablema a zbytky klasů ze strniště vyčesávali. Pak ještě na to pole nastoupily děti a sbíraly odpadlé klásky. Nakonec se na to pole ještě vyhnala hejna hus a vyzobávala odpadená zrníčka obilí - čili vše bylo ve smyslu: ani zrno na zmar. Na pole se rozvezl hnůj, vyvezla se kejda a začalo se orat - a byl tu podzim na to tata. Ale byly třeba i dožínky, oslavy dobré úrody, případně jízda králů - jen někde. Pekly se dožínkové koláče a já mám na ně zrovna chuť, ale o těch koláčích si musím tak leda nechat zdát.

Ilustrace z netu a ............ z orby obr. RUC
Lydie se přidala:
Jojo - máte pravdu - tak to u nás také bylo , ale bez té jízdy králů. Nejsem z Moravy, pocházím z Českomoravské vysočiny. Ve stodole jsme měli mlátičku obilí poháněnou elektrickým motorem, také jsme měli řezačku na slámu. Sláma z mlátičky padala do řezačky a nařezaná se hned foukala na půdu. Plevy z mlátičky se foukaly zase do jiného oddílu na půdě. V dětství jsme museli pomáhat na poli podle stáří dítěte. Nejdříve jen pokládat povřísla, později vázat snopy, pak už odebírat obilí za sekáčem...no a stavět stopy do "panáků"..to pomáhali všichni podle svých sil.... Když bylo sklizeno, tak se husy už nemusely hlídat, aby nedělaly škodu, ale chodily si pěkně po strništi...

Doplním obrázky obilí-toho nejběžnějšího, co se u nás odedávna pěstovalo: vyzkoušejte si znalosti a pojmenujte je případně v komentáři.



Povídalo se ještě více. Krásně popsal pan Ivan, jak se kosilo ručně kosou, ale to si můžete přečíst třeba v komentářích Kavárny červencové od č. 717, kde se o žních začalo povídat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. července 2013 v 7:47 | Reagovat

Já si pamatuju žně kombajnové, trávila jsem na chalupě celé dva měsíce prázdnin a poslení tři neděle bývaly ve znamení ní. To jsme si sedly a vršek kopce nad vsí a pozorovali jak mizí jedno ple za druhým. Když bylo slunečno a teplo, začínaly žně už na začátku srpna a my si až do konce prázdnin užívali hraní a bitek na stozích stavěných ještě z kostek. Všimla sis někdy, že krajina s poli na kterých byly ještě neposkládané kostky sena vypadala jak válec na hracím strojku? :-)

2 edithhola edithhola | Web | 24. července 2013 v 9:19 | Reagovat

U nás jezdil kombajn před barákem. Jako malá jsme říkala kombajíček. Já jsem se jen vždy bála, aby v obilí nebyly schovaná zvířátka: králíci, koroptve, naše kočky:-( Žně se srpy musely být obrovská dřina.

3 johanes johanes | E-mail | 24. července 2013 v 9:25 | Reagovat

[1]:...zdravím...ano bylo to po žních typické v krajině (jako hrací válec do orchestrionu).Dnes už o tolik slámy není zájem,je vyšlechtěno obilí z krátkou slámou,která z velké části zůstává na poli,cepákem se rozmlátí a zaorá do země jako hnojivo.Takže na polích už nejčastěji takto uvidíme jen válce sena zabalené do igelitového obalu.Ty leckde bývají takto rozhozené i v zimě.Záleží na hospodáři??... :-)

4 Hanako Hanako | 24. července 2013 v 12:30 | Reagovat

Dědeček měl malé hospodářství, obilí se vozilo k většímu sousedovi, který zapůjčoval mlátičku. Matně si pamatuji tu funící lokomobilu a že jsem hrdě držela provázky na zavazování pytlů. Tatínek byl silák, hlídal u pytl,a nosil je na vůz. Cepem mlátili jen dlouhé žito, sláma se používala na povřísla, kterými se vázaly snopy. U nás se stavěly panáky. Podle počtu mlatců se říkaly různé říkanky, každý udeřil na určenou slabiku, jinak by se potloukli. :-)

5 Jarmila* Jarmila* | Web | 24. července 2013 v 12:53 | Reagovat

Moc krásné vzpomínání. :-)
Já jsem zažila až v dospělosti plechovou kavalerii a to jen jako pozorovatel.

6 Lydie Lydie | 24. července 2013 v 14:22 | Reagovat

[4]:Sláma vymlácená cepem se u nás také cpala do slamníků....spal jste vůbec někdo na skutečném slamníku?

7 Lydie Lydie | 24. července 2013 v 14:27 | Reagovat

[2]:Koroptve jsou vzorné matky - sedí na vejcích a neulítnou...jednou tatínek sekal obilí sekačkou, kterou táhli koně-koroptev neulétla, zranila se.Vejce nám doma vyseděla kvočna.Vylíhlá koroptví kuřátka jsme se snažili krmit, dokonce jsme jim s bratrem chodili do mraveniště na mravenčí larvy.Pak nám jeden nimrod poradil, abychom je vypustili do pole,kde žíjí koroptve, že ony se jich ujmou.

8 Lydie Lydie | 24. července 2013 v 14:27 | Reagovat

Ruži pomoc SPAM :-D  :-D  :-D  :-D vytáhnout prosím :-D  ;-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. července 2013 v 14:28 | Reagovat

[6]: Jo, spala a nebylo to špatné. Měl silný potah a sláma byla srovnaná, zřejmě zánovní. Jo a víš kde? Dokonce při ubytování v soukromé ubytovně v Piranu v Jugoslávii v r. 1969. Skromné, čisté, stačilo nám, stejně jsme byli víc venku než na pokoji. Tam jsme jen přespávali. :-)

10 nar.soc. nar.soc. | 24. července 2013 v 16:11 | Reagovat

[4]:

Sláma na slaměná povřísla byla žitná i pšeničná. Původně mlácená cepem ( jen přes klásky, vytřesená a po vybrání asi 12 stébel se tato zkroutila a vzniklo povříslo. Zkušený udělal prý za den i 5 kop ( 300) povřísel. Později se vyráběla povřísla na strojku klikou. Ve dvou žlábcích se otáčely ocelové háčky, na ně se zavěsila přeložená stébla, v čele strojku jeden točil klikou s převodem a další rovnoměrně přidával stébla do  žlábků. Až byl celý žlábek vyplněn zkoucenými stébly ( tedy i kratšími z pšenice, vkladač vyzvedl oba konce ze žlábku a pevně je držel, druhá síla sesmekla zkroucená stébla ze stáčecích háčků a kontrolovaně je nechala kolem sebe rozvinout a omotat. Tak vzniklo dvoupramenné  stáčené povříslo různé délky, ovšem menší výdrže. Specialisté chodili se strojkem a brali si za 100ks dohodnutý podíl. mzdu. Bylo to rychlé a levné. Podíl prodali potřebným a měli své jisté.
Vázání slaměným povříslem  předchází namočení, aby sláma "obživla" a je to taky kumšt.
Oba konce se uchopí do levé ruky, podstrčí se vazák = roubel= zašpičatěný kolík asi 40 cm dlouhý, dvakrát se sním otočí vpravo a vzniklý úvazek se zajistí podstrčením pod utažené povříslo. Při ručním výmlatu se povřísla rozvazovala, ale při strojním přesekla srpem a vhodila do mlátičky.
Slaměnými povřísly se také vázala vymlácená sláma, ale i došky na doškové střeše. :-D

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. července 2013 v 16:34 | Reagovat

[7]:To je zajímavé. Ptáci- aspoň kurovití jsou tolerantnější k cizím mláďatům. :-)

12 Hanako Hanako | 24. července 2013 v 16:37 | Reagovat

[6]:Spala a dlouho. Když se každý rok na podzim slamník znovu vycpával, tak byl uprostřed vydutý a kouleli jsme se ke straně. Potom se vyležel důlek, a zase jste se kouleli do něj. Čerstvá sláma krásně voněla. Potom jsme měli matrace vycpané mořskou trávou, ale než jsme si zvykli, tak se nám zdály studené. :-)

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. července 2013 v 16:44 | Reagovat

Já pamatuju všechno jako děcko. Dědeček měl mlátičku s motorem na mlatě a já hlídala a odbírala plevy. Na polu jsem taky pokládala obřísla a podle věku "dospěla" k větším funkcím. Sváželo se koňma a občas se vůz zvrhl, to bylo vzrůšo. Maminka musela do družstva a byla první traktoristkou při rozorávání mezí. Pamatuju, ale už jen matně a spíš jako divák. Jako ostatně v mnoha dalších činnostech ze života... ;-)

14 nar.soc. nar.soc. | 24. července 2013 v 16:44 | Reagovat

[6]:

Rok na vojně ( 1960) a dokonce jsme si vojenské slamníky musili docpat z dovezených balíků z JZD. Bylo to 15 ledna a ty balíky byly promrzlé a se sněhem. Vše se dělo na chodbě ubikace. Slámu a plevy jsme měli až v ...... no nic. Než jsme ten svinčík uklidili ( ze slamníků se prášilo, prach nalezl všude i do skříněk ). A ty slamníky studily, brrr.

15 nar.soc. nar.soc. | 24. července 2013 v 16:59 | Reagovat

[7]:

Jo nimrodi. Někteří jsou pěkně blbí.
Sekl jsem kombajnem pšenici, do ní týden před sklizní vypustili bažantí kuřata, asi 20 cm velká. Dostali jsme příkaz každé kuře zachránit, ale také dělat co nejnižší strniště. Kdo něco ví o bažantech uzná, že to bylo nemožné. Kuře běží před kombajnem v řádku pšenice. Směrem po řádcích se sklízí parcela.
V řídkém porostu lze zahlédnout někdy něco. V hustém není vidět nic. Tak to kuře utíká, prodírá se porostem ( je z líhně a nemá silné svalstvo ). Nakonec si sedne a s nataženým krčkem sleduje cvrkot. To je to poslední, co zažije, kosa v liště mu ucvakne hlavu. Bezhlavé tělíčko se zmítá za lištou a kdyby jen jedno? Desítky jsme jich zničili a ten blbý nimrod se psem chodil po strništi, zvedal mrtvolky a hrozil nám flintou, no blbec. Pohádali jsme se řádně. Když se i předseda JZD přidal na jeho stranu ( se nedivím, mne viděl jednou za rok a s uvědomělým volem žil v ulici ) požádal jsem o přeložení jinam a vzal to jiný kombajnér. Následně mi sdělil, že takové blbce, aby pohledal. Sám byl také organizovaný v myslivecké jednotě, ale tak blbě prý vysazovali kuřata jen v té vesnici. Chtěli totiž mít zrnem vykrmené kusy na brzký polní hon. :-D

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. července 2013 v 18:30 | Reagovat

[15]: Takže si je mohli upéci jako holoubata- ťulíci. :-(

17 nar.soc. nar.soc. | 24. července 2013 v 18:43 | Reagovat

Obrázek sedmi kombajnů je z bolševických časů. Tzv. skupinové nasazení, je nebetyčná blbost. Nejdůležitější je sklizňový čas ( teplo, suchý porost ) k tomu zajištěný odvoz zrna. Tento čas je limitní pro využití strojní kapacity. Nejlepší využití strojů je ve dvojici. Zkušená obsluha si prohlédne parcelu, obseče ji nejméně v šíři 20m ( několik pokosů strojem ), pak se pustí do prosekání záhonů a rozdělí se tak, aby každý začínal na druhém konci nebo byli vzdáleni, alespoň 200m. To proto, aby mohli sypat zrní šikovnému řidiči na vůz za jízdy kombajnu ( zvýší se výkon asi o 10 - 15%. Stroje si nepřekáží při technologických zastávkách.
Při "skupinovém" nasazení se práce řídí podle největšího blbce. Kam zamíří tam i ostatní, protože odvozná auta se drží grupy. Jeden má potíž ( poškodí kosu o kámen ), zastaví, rozvažuje co udělat, druhý dojel za něj a čeká, postupně se zastaví všichni, podle toho jak byli rozmístěni. První ( nebo i jiný v provozu ) se rozhodne vycouvat k opravě. Pokud se nerozhlédne, napálí to do druhého. I když to zvládne bez havarie, musí se všechny stroje hadovitě přesunout o jedno pracovní místo a řádky slámy jsou jako když býk močí. Z toho mají radost sklízeče slámy. Když první sype zrní, ostatní za ním čekají a tak to jde pořád. Vysypávání za jízdy není možné, množství strojů to neumožní. To nezmiňuji horší věci.
Přejíždění na nový záhon s možným i smrtelným zraněním záložních obsluh, které se zdržují v blízkosti a spoléhají na svoji viditelnost ( to vše se stalo nejednou). Nakonec ještě spory o dělení výkonu podle sklizené plochy či množství sypaného zrní, kdy nelze odhadnout, zda sypal plný zásobník nebo z chytristiky jen 2/3, ale záznam má za vysypání. No ten bolševický způsob byl volské mrhání čase a stojní kapacitou. :-D

18 nar.soc. nar.soc. | 24. července 2013 v 19:42 | Reagovat

Můj největší pracovní výkon se sovětským obilním kombajnem SK 4, byl 24 ha za 14 hodin práce, při výmlatu pšenice sbírané z řádku ( klasická dvoufázovka ) a vymláceno bylo asi 72 tun na Slovensku.
Podobný výkon jsem dosáhl v samostatné práci při sečení a výmlatu ječmene na brněnsku se strojem E 512 za směnu 12 hod. 20ha a výmlat 88tun.
Když se srovná dnešní strojní výkonnost, je asi dvojnásobná. Dnešní stroje dovedou za hodinu vymlátit 15 tun. To je výkonnost proti  ruční práci asi tisícinásobek. To vše je možné díky naftě a strojům. Až nafta dojde, chcípnem za pár dní ( nikdo už do obchodu nic nedoveze a nic se neurodí). :-D

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. července 2013 v 20:09 | Reagovat

[17]: Vzala jsem to jako ilustraci z internetu ke žním,možná to není ani zdejší způsob, jen propagace, nevím. ;-)

20 nar.soc. nar.soc. | 24. července 2013 v 20:39 | Reagovat

[19]:

Neberte to osobně. Vy nic neorganizujete. Tyto blbosti formovali, "krajští mechanizátoři". Vida, dnes to jde u bez nich a líp. :-D

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. července 2013 v 21:05 | Reagovat

[20]: Neberu to osobně, to je přece logické, že leckde byla propaganda navíc technika jde dopředu, ale základ zůstává. Lidský rozum a schopnost dělat to správně. Pokud ne, tak je to smutné. ;-)  :-D

22 Lydie Lydie | 24. července 2013 v 21:40 | Reagovat

[12]:Jo - to je přesné..... :-)  :-)

23 Janinka Janinka | E-mail | Web | 25. července 2013 v 14:41 | Reagovat

Pamatuji si žně s kombajnem, ale dědeček si vždy nechával kus pole na pokosení kosou. A to byl vážně masakr - snopy, mlácení, ruce bolely. Ale ten pocit, když jsem pak sama mohla vézt náklad na voze a řídit koně, ten byl k nezaplacení :-D.

24 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. července 2013 v 15:40 | Reagovat

[23]:Tak to už je něco, řídit koně. Má hezkou vzpomínku. :-)

25 děda tik tak děda tik tak | Web | 25. července 2013 v 17:02 | Reagovat

Nechápu srovnávání článku s bolševismem. Jde přece o ukázku ruční práce v minulosti, a její námahy s postupnou modernizací.
Svět dělají lidé. Každá společnost, která svěří absolutní moc jen jedné skupině lidí nebo jedinci, může být pak velice zlá, sobecká a zotročující pro ty ostatní. Kapitalismus vypadá proti socialismu nebo komunismu svobodněji, spravedlivěji, ale je stejně tak lidem nebezpečný, nebo ještě nebezpečnější, protože nezotročuje lidi jenom nějakou fyzickou silou, ideologii, zotročuje je penězi a kapitálem. Kdo zotročí člověka víc? Ten kdo mu stanoví pevná pravidla, třeba svazující, ale dá mu pořádně najíst, řádně ho obleče a nenechá ho strádat, nebo ten, kdo mu sice řekne, dělej si co chceš, musíš dodržet jen několik základních pravidel, ale když budeš mít hlad, nebo když ti bude zima tak neotravuj, pomoz si sám. "Morálka národa i charakter lidí se podobají zubům. Čím jsou zkaženější, tím víc bolí, když se jich někdo dotkne" :-(  :-)

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. července 2013 v 19:36 | Reagovat

Vrtá mi hlavou, proč byl mandel právě 16 snopů, když jako číslovka mandel vyjadřoval 15 kusů (do kopy čtyři mandele). Ekonoma - matematika by mohlo napadnout, zda se šestnáctý snop ze žnecího mandele nemusel odevzdat jako desátek (tedy, spíš šestnáctek), takže pak by to bylo akorát :-).

27 nar.soc. nar.soc. | 25. července 2013 v 23:02 | Reagovat

[26]:

Jako mnohá záhada, má i obilní mandel lehké řešení. Pokud bylo dost lidí na vázání snopů, byl před skládáním mandelů na poli řádek svázaných snopů. Volná plocha strniště se širokými hráběmi pohrabala a shrabky se svázaly a použily, jako podložný snop pod skládaný mandel ( byla to ale spíše otep ( protože klásky byly všude).
Měl tedy mandel 15 pravých snopů, ale z principu skládání jich bylo 16. :-D

28 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. července 2013 v 23:24 | Reagovat

[26]: Vyřešeno, ne? ;-)  :-D

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. července 2013 v 23:45 | Reagovat

[27]:[28]:: Skvělé, podrobné vysvětlení mě naprosto uspokojilo :-)

30 nar.soc. nar.soc. | 26. července 2013 v 5:26 | Reagovat

[26]:

Dobrý den.

Vylovil jste slovo desátek.
Moje babička pocházela z obce Přísnotice. Ještě v r. 1890 se tamní farář nechal dovézt bryčkou na pole ( lidé si nedovolili skládat dříve mandele ) a vybral si každý 10 snop. Dělal to takticky. Jsou tam "hladové písky" a dolinky. V dolinkách byly snopy bohatší na zrno a farář si spočítal "nárok" a určil, aby byly naloženy případné mandele z bohatšího porostu. To sedláky žralo, až můj pradědeček ( po 3 pivech a panácích v hospodě ) sebral odvahu a veřejně ( v hospodě ) se nechal slyšet, že to musí skončit. Farář si musí vzít z celé úrody a ne jen z dobrého. Lezdoprdelkové to zatepla  sdělili faráři. Tamní zvyk po nedělním požehnání byl, že si farář stoupl ke kostelním dveřím a dával každému odcházejícímu požehnání a ten políbil faráři ruku. Když došlo na praděda dal mu ( sedlákovi se 4 dětmi ) facku s průpovědí " ty víš za co". Od té doby pradědek do kostela nešel a byl Neznaboh. Farář si už nedovolil u něj vybírat desátek. :-D  :-D

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. července 2013 v 6:47 | Reagovat

Jakmile jde o tzv. nároky bývají lidé velmi vynalézaví. Jak kdysi, tak i teď :-).

32 nar.soc. nar.soc. | 26. července 2013 v 8:44 | Reagovat

[27]:

Ještě k mandelům.
To skládání snopů bylo zřejmě staletími ověřené. Jak jsem už popsal, zásadou bylo klásky prvního snopu pokud možno ohnout u položeného snopu vzhůru a pojistit položením dalšího snopu ( pokud nebyly podloženy svázané shrabky ). Další pokládka křížem 4snopy, využívala nižší vrstvení u klásků o proti slámě, což umožňovalo mírně šikmé uložení ( klásky byly nejvýš ). Navíc po třech vrstvách = 12, se přiložily už jen dva snopy a třetí překryl kláskový sklad šikmo jako jakási stříška. Samozřejmostí bylo přehlídnout druhý den sesednuté uložení a případně větrem shozenou "stříšku" znovu nasadit a upevnit připíchnutím pevnějším  klacíkem. Chtělo to fortel. :-D

33 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 26. července 2013 v 12:11 | Reagovat

Uch, och... Božínku, to musela být fuška, dobrovolně se nazývám gaučovou generací. A tenkrát si lidi sakra vážili práce a neměli čas na hádky a přemýšlení o hloupostech, které vede k hloupostem...

34 Andie Andie | E-mail | Web | 26. července 2013 v 14:09 | Reagovat

Ahoj, dáš prosím hlas pro Andie? Klidně oplatím :)Promiň za reklamu, nenašla jsem rubriku.
http://music-in-my-life.blog.cz/1307/nejlepsi-pisnicka-leta-2013-2-kolo

35 Lydie Lydie | 27. července 2013 v 14:28 | Reagovat

[33]:No -dnes by možná přišla sociálka,že děti pracují na poli atd...
Mám pocit,že to bylo lepší,než sedět u PC a hrát akční hry....nemuselo se chodit do posilovny...a v přírodě se bylo stále....také zvířátek jsme na mazlení měli dost...ovečky,kůzlátka....neměli jsme plyšové hračky...pouze jednoho opelichaného medvídka...ve válce ho pražáci přivezli,když si přijeli pro nějaké potraviny....

36 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. července 2013 v 20:14 | Reagovat

[35]: Navíc máme na co vzpomínat, :-)

37 Miloš Miloš | Web | 27. července 2013 v 22:32 | Reagovat

Z dřívější doby si pamatuji kombajny na silnicích, jezdily na Slovensko a myslím i opačně, protože úroda dozrávala nestejně, myslím, že na Slovensku dříve. Asi to bylo i tím, že kombajny jsou drahé a každé družstvo je nemělo. Dnes je asi hospodařících v zemědělství daleko méně a tyto přesuny techniky už vidět nejsou. Každý asi má svou.

38 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. července 2013 v 22:45 | Reagovat

[37]: Kdo nemá, myslím, že si může objednat, někde ještě strojní stanice jsou, drobnější techniku a traktory mají, pokud mají pole nebo pastviny.

39 nar.soc. nar.soc. | 27. července 2013 v 22:45 | Reagovat

[37]:

Dřívější stroje produkovaly výrobní závody, jako podřadnou produkci. Jednoduše nebyly spolehlivé. Jejich krátkodobé nasazení vše ještě zhoršovalo. Proto se pracovní kapacita zvyšovala přejezdem a absolvovaly se v STS troje žně. Jedny na Žitném ostrově, druhé doma a třetí ve vyšších polohách Vysočiny, Šumavy nebo karlovarska. Přejezdy po ose byly běžné. Pojízdná dílna podmínkou. Denní penzum 250km za 14 hod. s přestávkami. Poměrně levná nafta to umožňovala. :-D  :-D

40 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. července 2013 v 23:37 | Reagovat

[39]:Vzpomínám si v r. 1984 jsem dělávala za n emocného dopraváka v závodě uzávěrku, nafta stála 2,-Kč/lt, benzin normal 2,20 a super 2,40 /lt. :-)

41 DRAK DRAK | Web | 28. července 2013 v 20:08 | Reagovat

pěkné vzpomínání :-)

42 nar.soc. nar.soc. | 28. července 2013 v 23:23 | Reagovat

[38]:

Podniky typu STS zanikly privatizací nejpozději v r. 1993. Byly to původně státní podniky pod min. zemědělství. Plnily úkoly, které zadalo ministerstvo některé byly státem finančně dotované s nepřekročitelnými cenami. Na př. opravy zem. strojů, vybrané strojní práce pro zemědělství = strojní orba, sklizeň obilním kombajnem, sklizeň lnu, chemické postřiky, rozvoz a rozmetání hnoje a pod. S privatizací tyto aktivity zanikly, protože původní jednotkové ceny netvořily zdroj pro nákup, údržbu a provoz potřebných strojů. Finanční analyza předložená bance vylučovala potřebný úvěr. Výnosy privatizace použil stát na vypořádání restitucí ( znárodněné stroje a traktory ) dřívějším zem. podnikatelům pokud se přihlásili k obnoveném podnikání. Nároky restituce přesáhly u některých STS až 8x jejich jmění vyčíslené k r. 1991. :-D  :-D

43 Andie Andie | Web | 29. července 2013 v 15:24 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě poprosit o hlas pro Andie? :) Mile ráda oplatím, pro případný hlas moc děkuju, promiň za reklamu. :)
http://music-in-my-life.blog.cz/1307/nejlepsi-pisnicka-leta-2013-3-kolo#comment108597176

44 hewkii hewkii | Web | 29. července 2013 v 18:45 | Reagovat

Pěkné vyprávění... vážně moc mě to zaujalo. Víc takových článků s pamětníky.

Nedávno jsem si uřízl pěknou ostudu.
Na škole máme jeden předmět - Plodinové produkční systémy... ...probírá se trh s plodinami a rostlinná produkce (od sklizení, zpracování, až po prodej). Celkem těžký předmět - starší kolegové mě varovali, abych jej nepodcenil.
Opravdu jsem se učil a důsledně připravoval. První věc, kterou udělal přednášející na zkoušce byla, že mi podal dvě zkumavky. Uvnitř byly hermeticky uzavřeny dva klasy obilí. "Tak pane kolego, hned na úvod. Povězte mi, co je ječmen a co je žito."
Noo, já, kluk z města, co nepozná vrabce od kosa jen koukal jak puk.
Nejenom, že jsem byl vyhozen ze zkoušky, ale ještě následovala přednáška na téma: "Jakou mají dnešní studenti drzost jít studovat na Zemědělskou univerzitu, když od sebe ani nepoznají obilí."

45 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. července 2013 v 19:04 | Reagovat

[44]:Já bych to poznala, dokonce jsme to brali v přírodopisu na střední škole. Dnes už se to zřejmě nepovažuje za potřebné. ;-)

46 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. července 2013 v 22:20 | Reagovat

Přidala jsem na konec článku obrázky obilí a každý si může ověřit své znalosti. :-)

47 nar.soc. nar.soc. | 30. července 2013 v 6:55 | Reagovat

Rozpoznávat obilninu podle klásku není tak jednoduché, jak by se zdálo.
Jsou kultivary jarní a ozimé ( ječmen, pšenice i žito ) oves klásky nemá, má latu a na ní visí po dvou v krytých pluchách zrnka ( v chudém porostu jen jedno ).
Jarní ječmen je dvouřadý s dlouhými osinami, zimní ječmen je šestiřadý, ovšem na výrobu sladu nevhodný.
Jarní pšenice je zpravidla bezvousá s menším kláskem = jako náhradní při vymrznutí ozimky. Ta je základní obilninou pro zdejší kynuté výrobky. Obsah lepku rozhoduje o tvrdosti a pekárenské hodnotě pšenice. Ozimky mohou být bezvousé i vousaté. Dnes jsou bezvousé a krátkostébelnaté. Veškerou produkci růstu koncentrují v klásku a obilkách ( díky výzkumu, křížení a výběru ). Za sto let se docílil neuvěřitelný pokrok v pěstěných kultivarech.
Žito jarní jsem nikdy neviděl ( snad to byla jen krajová zvláštnost ). Ozimá žita značně vyklidila pěstební plochy pro krátkostébelnaté pšenice. Význam žita, jako pekárenského základu chleba také poklesl. Žitná mouka váže na sebe 2x tolik vody než pšeničná. Samožitné těsto dlouho kyne, je lepivé a strojně špatně zpracovatelné. Proto i samožitný chléb má 50% pšeničné mouky, pro zpracovatelnost na úkor trvanlivosti.
Dnešní žita jsou také krátkostébelnatá a existují i kříženci žito x pšenice = Triticale z bývalé NDR ovšem jen jako krmné. Východní Němci to stvořili na tamní písky, kde žito špatně vyzrávalo a pšenici se nedařilo vůbec.

Ještě o žitě zvlášť.
Význam žita jako stavebního materiálu ( na došky ) zanikl. S tím zanikla i znalost výroby došků. Vyráběly se ze zeleného žita, kdy zrnka jsou v mléčné zralosti. Takto sklizené žito má trvanlivou slámu, která neshnije ani za 10 let. Sklizeň byla v dobách před pěstěním brambor vysoce ceněná. Koncem května se sklízelo "doškové" žito. Opatrně se srpem usekla hrstka dlouhého žita a hned na poli se usekly klásky zvlášť do pytlů nebo těsných vozových koreb. Sláma v malých otýpkách ( došcích ) se dala proschnout do panáků bez poškození mlácením nebo sešlapáním při svážení.
Zelené klásky se pražily v zemních pánvích ( objeveno při vykopávkách ), míchaly se hráběmi. Po upražení se drtily v dřevěných hmoždířích na praženku  a z ní se vařila polévka ( první jídlo z nové úrody ). Z proschlé slámy na došky se po namočení kroutila úvazková povřísla a došky se jimi přivazovaly na hrubé laťování. Kouř z ohniště šel obvykle pod střechu a tím ji udržoval před hmyzem a myšima. :-D

48 pizlik1 pizlik1 | Web | 30. července 2013 v 11:23 | Reagovat

Pamatuji si, že jsme jako děti pozorovali kombajny, když se přemísťovaly na jiná stanoviště. Jelo jich třeba deset za sebou. :-)

49 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. července 2013 v 15:10 | Reagovat

Jsou tam žito, oves, pšenice,ječmen- tak si vyberte podle klasu i zrna...přeházeno,pozor! :-)

50 nar.soc. nar.soc. | 30. července 2013 v 19:48 | Reagovat

[48]:

Přejezd po silnici, byl také pěkný horor. Bylo nařízení, dva stroje těsně za sebou a nechat 50m mezeru. Jenže stroje byly poháněny převodovými řemeny a skoro každý měl jinou konečnou rychlost. Přesně ji určit nebylo čím, jen odhadem. Tak se stávalo, že mezera mezi dvěma se zvětšovala a mezi 2 a třetím zmenšovala. Navíc sedíte asi 2,5m vysoko uprostřed 3m širokého stroje ( E512) řídíte se jen odhadem, vepředu nic nepřečnívá pro orientaci. Dozadu vidíte v zrcadle mizerně a dopředu asi od 6m ( ledaže se postavíte). Předjíždějící osobák nevidíte v zrcadle, ani vedle sebe, až teprve těch 6m vpředu. Jednou mne v koloně předjížděl "nedělní" řidič se starou Octavií a v protisměru se také cosi objevilo. Chlapík strhl volant vpravo a přední kolo kombajnu o průměru 170cm mu na karoserii vykreslilo černé štráfy vzorkem pneumatiky, jako na zebře. Kombajn se jen mírně otřásl a dodnes vidím ty vystrašené oči tří děvčátek za zadním oknem. Chlapík na nic nečekal, předjel ostatní a zmizel.
Věřte nebo ne, nic se mnou do večera nebylo. :-(  :-(

51 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. července 2013 v 23:00 | Reagovat

[50]:To jsem vždycky obdivovala, jak mohou ti řidiči vidět na cestu, když sedí tak vysoko. Ani zrcátka nepomohou. Tomu říkám umění řídit a ne nějaké malé žihadýlko.

52 Lydie Lydie | 31. července 2013 v 13:48 | Reagovat

[44]:No, tak to se ani nedivím, že se pan profesor rozčílil. Správný hospodář poznal zjara už jen podle barvy osení, zda je to žito,či pšenice....Jinak Vám závidím,že můžete svobodně studovat, co chcete....to hodně z nás ty možnosti nemělo....Nevadí - osud nám to zase vynahradil jinak...

53 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 31. července 2013 v 14:21 | Reagovat

Moc hezké povídání. Žně šli tak nějak kolem mě, my neměli hospodářství, kousek zahrady, pár slepic a králíků. Pole ne, ale sousedovic ti měli a mlátily doma ve stodole. Nás děti zvědavě nakukující odháněli. To aby se nic nepřihodilo. Vzpomínám si na hukot a prach.
Můj muž jako dítě chodíval s babičkou sbírat klásk a pak s bratrancem a babi mlátili cepy. Musel prý dodržovat rytmus, je hudebně nadaný a tak mu mlácení zřejmě šlo :-)

54 nar.soc. nar.soc. | 31. července 2013 v 20:15 | Reagovat

[51]:

Na podiv je to jednoduché. Sedíte u dnešních strojů uprostřed, víte že přes kola je šíře 3m. Díváte se na běžnu 6m širokou silnici na myšlenou čáru 1,5 m od krajnice. To lze lehce odhadnout.
Horší to bylo se staršími stroji, kde byla řidičská plošina na levé straně a celková šířka přes žací lištu nejméně 3,5m. Na obyčejné silnici si řidič promítl polovinu 6m silnice probíhající proti němu (od poloviny sedadla k největšímu obrysu bylo ještě 80cm. To stačilo i na odstup od krajnice ( cca 30cm ). Někdy se stalo, že při nepozornosti se škrtlo o novodurový patník či třešeň. :-D

55 Vendy Vendy | Web | 31. července 2013 v 23:48 | Reagovat

Růži, tohle bylo skvělé povídání o starých časech, doplněné vlastní vzpomínkou jednoho z pamětníků. Vidím to jak vymalované - dřina, dřina a dřina.
Ale mám takový dojem, že lidi si byli trochu blíž, ona ta společná práce spojovala.
Nerozumím, co se tady řeší za problémy s kombajny,článek je přece o žních a především o lidské práci, že se tato práce časem zmodernizovala, je také jasné.

Jasné je, že obilí, bylinky i ovoce se dají využít i v tekutém stavu. ;-)  8-)  :-)
Článek je moc pěkný a je to dobře uchovaná vzpomínka. :-)

56 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. července 2013 v 23:57 | Reagovat

[55]: Proto jsem to tak dala, neškodí, když pamětníci sdělí osobní poznatky, každý po svém. :-)

57 nar.soc. nar.soc. | 1. srpna 2013 v 9:22 | Reagovat

[55]:

Už jsem toho sem napsal dost, ale pro pořádek. Vše začalo na červencovém blogu připomínkou dnešních žní. Teprve z toho se odvodila historie přepsaná po výběru paní Ruženou jako zdejší úvodní sdělení. Jakási výzva paní Ruženy, že mám nějaké zkušenosti s kombajnem mne ke konci tohoto blogu připomněla něco sdělit. Tak nějak přes dva blogy se ta věc rozprostřela. Kdo čte pravidelně udělá si přehled, jinak to opravdu působí nepřehledně a možná i rušivě. :-D

58 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 15:47 | Reagovat

[57]:Vůbec se mi nezdá, že by to působilo rušivě. Vždyť samotný název Žně v běhu času dává možnost psát cokoliv, co se týče žní. Jak způsobu, tak techniky a jejím  pokroku. Možná, že někdo očekával víc historie, v komentářích může být cokoliv vzpomínáno a laici přivítají určitě nějaké skutečnosti v mechanizaci žní. Tak to je po celém světě, ne? Problémy s kombajny a jejich použitím tady nemáme, to byla jen poznámka k jejich správnému  způsobu využití, vlastně používání. ;-)

59 nar.soc. nar.soc. | 1. srpna 2013 v 18:17 | Reagovat

Historické žně mají název od srpu = tím se žne. Další název kosení = od kosy. Nikdo další si už nedal jinou práci než použitím slova sečení.
Skutečné sečení nastalo vynálezem žací lišty jistým p. MacCormikem v USA. Vynalezl ocelovou lištu z pevného pásu s pravidelnými otvory v nichž jsou přišroubovány litinové dělící špičaté prsty s mezerou tak, aby v prstech mohla volně klouzat další věc = strojní kosa. Je to ocelová lehká lišta s nanýtovanými trojúhelníkovými noži. Při vratném pohybu nože řežou vše co je mezi prsty. Pohybem do porostu vzniká strojní pokos. Vynález žací lišty asi v r. 1880 umožnil sestrojení potažního žacího stroje. Pár koní táhne stroj s poháněcími koly a převody uvádí do pohybu kosu. Výkon je proti jakkoli výkonnému sekáči nesouměřitelný. Od použití sekaček se odvíjí i vyšší produkce hovězího masa ( dostatek sena ) i vepřového ( dostatek krmného obilí ). Následné zornění úhorů, kde se jen páslo, vedlo ke znásobení výnosu z půdy pomocí malé, ale výkonné mechanizace. V době ručních žní stály koně ve stáji. Stroje znásobily možnosti.
Ručně se prosekl první pokos a dál pracovala potažní sekačka.
Původní sekačka na trávu se upravila. Za lištu se vložila zvedací branka obsluhovaná obsluhou pedálem a hrabicí. Jakmile se nasekla hrst, povolil se pedál a hrabicí se usečené obilí shrnulo dozadu a opět a opět. Odebírači překládali hrsti z pokosu, aby mohla sekačka znovu projet. Později byly obilní sekačky vybaveny transportním segmentovým válem a čtyřmi otáčivými hrabicemi, které hrsťovaly a odkládaly z pokosu. Musilo se zase obsíct, ale dál už pracoval jen kočí s koňmi. Navíc hrsti byly pravidelné podle nastavení. Buď od každé hrabice ( žito ) nebo každé druhé ( pšenice a oves ) nebo každé třetí ( ječmen ) případně i podle zaplevelení a vlhkosti půdy při sklizni. Pan MacCormik se s tímto nespokojil a vynalezl žací vazač. Poměrně složitý stroj táhli na rovině 3 koně nebo rovnou dva páry. Stroj měl pohyblivé plachtové dopravníky, které dopravily posečené obilí ke kasacímu stolu a vázacímu zařízení. Tam byl napnutý od přidržovače motouz, který se kasáním pomalu zespodu ovíjel kolem budoucího snopku. Když množství kasačem stlačeného obilí překonalo tlakem spouštěcí zarážku, zapnula se automaticky otočná spojka vázání, podávací jehla obtočila snopek, přidržovač zachytil motouz, uzlovač plnou otočkou vytvořil dvojitou smyčku a nůž motouz uřízl těsně u přidržovače.
Vyhazovací otočné páky utáhly smyčku a vyhodily snopek na zem. I při koňském kroku to byl jen okamžik a snopek byl na světě. Obsluha jen kontrolovala motouz ( umět jej navléci do stroje ) výšku strniště a předsazení motáku. Také tvar snopku šel seřídit a to vše z jednoho místa ze sedadla. Šikovný kočí dovedl s pětistopým ( 155cm ) vazačem posekat asi 3 ha na rovině za 12 hodin. Potah tří dobrých koní s polední přestávkou byl nejvhodnější. Čtyři koně ve dvojité zápřeži se hůře ovládaly a bez pomocníka to obvykle nešlo.
Pozdější strojní vazače měly 7 stop = 220m, poháněly se hřídelí od traktoru a nikoli už od hnacího kola. Výkon traktorového vazače byl až 1ha za hodinu. Posledním strojem před přímou kombajnovou sklizní byl žací řádkovač, v podstatě podobný  vazači, jen bez vázáno sekl a ukládal obilí na řádek. Tam proschlo a sběracím zařízením kombajnu bylo vpraveno do stroje a vymláceno. Na tyto kombajny se přidávaly nesené lisy a ze slámy vázaly rovnou balíky.
Žací řádkovač posekl podle záběru až 3ha za hodinu. :-D

60 nar.soc. nar.soc. | 1. srpna 2013 v 18:26 | Reagovat

První kombajny vznikly v USA. Nechaly si je postavit železniční společnosti???
Měly totiž právo na 10mílové pásmo půdy souběžně se železnicí a ve vhodných podmínkách prérie pěstovaly pšenici.
První kombajny byly nestvůry s pohonem parním strojem, bočním záběrem od 6 do 10 metrů ( 20 - 30 stop ), jely vlastní silou a pytlovaly zrní. Několik pytlů vždy shodily na strniště a těžkými vozy se šestispřežím byly pytle odváženy.
Mnoho těchto kombajnů shořelo i s lánem pšenice. Teprve spalovací motor umožnil vznik moderního samohybného, čelně kosícího stroje od fmy Masey-Harris.
Evropa byla dlouho nedůvěřivá k těmto technologiím. Je zde jiné počasí. Kontinentální počasí v USA nahrávalo šíření těchto technologií. :-D

61 Vendy Vendy | Web | 1. srpna 2013 v 19:36 | Reagovat

[57]:Něco jsem četla v komentářích, děkuji za osvětlení komentářových reakcí a přeji hezký den. :-)

62 Lydie Lydie | 1. srpna 2013 v 23:00 | Reagovat

[59]:Je dobře,že jste to tak pěkně napsal.
"samovaz" ...to byl tenkrát "super" stroj ...když v JZD sekali samovazem,tak družstvníci chodili stavět"panáky". Bylo to placeno "úkolem"-podle počtu postavených panáků....tak u nás vždycky šly celé rodiny... nás s maminkou chodilo pět nebo šest ...to pak práce šla rychle...

63 nar.soc. nar.soc. | 1. srpna 2013 v 23:10 | Reagovat

[62]:

Při stavění panáků byla secvičenost nutná. Parta čtyř lidí ( dva stavěči ) první dva postavili dva základní snopky a opřeli je dalšími dvěma. Nosily se zásadně dva snopky a skládalo se celkem 12 i s "čepici". Dvojky se neustále střídaly při zakládání a čtyři řádky snopků byly raz dva zpanákovány. Obdobně i při svážení. Najednou se nakládalo ze dvou řádků panáků, valník  s rámem jel mezi nimi. Jeden kladeč na fůře a dva podávali, aby se nemusily snopky na fůře přenášet. Když se to umělo, byl to fofr. :-D

64 Lydie Lydie | 2. srpna 2013 v 18:38 | Reagovat

[63]:naprosto přesné... :-)

65 Hanako Hanako | 2. srpna 2013 v 22:05 | Reagovat

[63]: To jsem si početla a poučila. Jako dítěti mi nebylo jasné, proč se nosí právě dva snopy a další..Děkuji. :-)  :-)

66 Láda Láda | E-mail | Web | 4. srpna 2013 v 14:43 | Reagovat

Přicházím se svou troškou do mlýna, i když je už skoro po žních. Alespoň na Hané. Na Vysočině, odkud pocházím, žně ještě pořádně nezačaly. S tím ale souvisí můj příspěvek. V mládí jsem slyšel od starších toto vyprávění.
O naší pouti odpoledne (pouť byla u nás na sv. Markétu) ženci vychízeli na žně na Moravu. Každý si nesl na remeně kosu. (Předpokládám, že jeli vlakem, pěšky by jim to trvalo nejméně dva dny.) Tam se rozdělili k jednotlivým sedlákům a kosili. K jídlu často měli domácí sýr. Někdy v něm lezli červi. V tom případě se to polilo kořalkou, červi se přestali hýbat a snědlo se to.
Tak se ptám Růženky z Hané, zdali je to pravda nebo takové latina těch někdejších sekáčů.

67 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. srpna 2013 v 17:44 | Reagovat

[66]:Tak to pochybuji, že Hanáci, kteří byli vždy počítáni mezi dobře živené, by jedli červi. Ale u někoho se to stát mohlo, lidé byli dřív zvyklí nic nevyhodit, tak nabídnout jim to některý sedlák mohl. :-D

68 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. srpna 2013 v 17:45 | Reagovat

Mělo být jedli červy, tak to v rychlosti člověk nezaregistruje a hrubka je hned. ;-)

69 Láda Láda | E-mail | 4. srpna 2013 v 18:24 | Reagovat

Za tu hrubku se omlouvám, zjistil jsem ji hned po odeslání, ale to se už nic nedá dělat. Jen mne uklidňuje, že takových hrubek jsem viděl již více.

70 nar.soc. nar.soc. | 4. srpna 2013 v 18:36 | Reagovat

[67]:

Rodiče měli meruňkový sad ( asi 300 stromů ). Měli dohodu s jedním maníkem, který měl autododávku, žebříky, košíky, velký stan, další plachtu na zem, váhu a najaté lidi. Denně sklízel meruňky, zatím co rodiče se starali o žně. Bylo pilno a žena toho chlápka nestihla otevřený obchod. Co k večeři? Zaměstnaným lidem chystala na vařiči jídlo a spali ve stanu. Nechala se dovézt za matkou " Fanynko, sehnala jsem v hospodě jen chleba, ale nemám nic na něj. Nemáte máslo a uzený?" Bohužel uzený už došlo i ze sklenic, ale je tu kameňáč s tvarohovým sýrem.
Sotva vzala matka kameňáč už lamentovala, kdo do toho lezl ( plátno, kterým byl povázaný bylo odchlípnuto ). To otec měl chuť na slané a před třemi dny si vytáhl dvě lžíce slaného tvarohu. Masařka to objevila i v komoře a červíci měli závody po sklovitém povrchu. Tfuj tajbl, matka na to. "Jéje Fanynko, to se seškrábne a bude dobře. Chlapi budou večeřet stejně už potmě a vezmu jim  konev piva".
Druhý den se to potvrdilo "Fanynko, ani nevíte, jak přišel chlapům sýr k chuti, namíchejte další, já to zaplatím". :-D

71 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 11:16 | Reagovat

[69]:Ládo, ta hrubka nebyla u vás, ale u mne!!! Neomlouvejte se. Byli  ti červi, jedli  ty červy - je to jen jiný pád a to se snadno stane.

Četla jsem váš článek u expozitora, zajímavý zážitek na žních... ;-)

72 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 11:19 | Reagovat

[70]: Jo, když se pracuje, je hlad... :-D

73 Boruvkovyles Boruvkovyles | 15. července 2014 v 14:05 | Reagovat

Ječmen, žito, pšenice, oves ? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx