.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Tetka Katka - 4.

16. července 2013 v 1:29 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Katce se zdálo, že je čím dál víc v domácnosti zbytečná. Svým způsobem byl ráda, že má klid. Mladí se občas zeptali, jestli něco nepotřebuje pomoci. Petr jí jednou přímo řekl, že nemůžou vědět, co chce, pokud jim to neřekne. Katka jen odfrkla, že už jsou dost staří na to, by věděli, co je třeba .
,,Mamí, ty seš tady paní, nechceme do něčeho zasahovat. Vzpomeň si, jak ses rozčilovala, že Martina přerovnala botník. "

,,No jo, když ona přehodila přihrádku, dala moje doleji a vaše nahoru a pár jich kdesi schovala. "
,,Přece proto, že jsme oba větší a navíc jsi tam měla nacpané i takové, které budeš potřebovat zase až v zimě. Ty co denně nosíš, stejně necháváš za dveřmi bytu na podložce. Nám si řekla, že tolik botů tam stát nemůže, tak jsme své schovali."
,,Nevyčištěné, jo!"
,, Teda , mamí, ty si vymýšlíš! Vždycky podrážku utřeme. Botasky se nepucujou jako lakýrky. A vůbec, prostě přerovnáme případně skříně ve tvé přítomnosti, podle toho, jak to budeš chtít. Je tam stejně tolik zbytečných věcí. Měla bys to vytřídit."
,, Nic nebudu vyhazovat, až tu nebudu, dejte si to kam chcete."

Petr jen zavrtěl hlavou , trochu nuceně se zasmál a zapadl do pokojíka. Martina slyšela jejich rozmluvu, ale neřekla k tomu nic. Jen si pomyslela, že se nedá nic dělat, staří jsou už takoví. Od toho dne se vždycky zeptali, co je třeba ten den a pokud Katka nic nechtěla, zapadli do pokojíka nebo se sebrali a šli ven. Tak se jednou stalo, že po návratu domů se jen v kuchyni najedli a aniž s Katkou mluvili, zalezli. Nevěděli, kde je, neslyšeli ji. Katce bylo ten den nějak špatně.
Vrátila se od lékaře, který jí doporučil vícedenní vyšetření v nemocnici, řekl jí, že jí dá vědět kam a kdy pojede. Měla strach, co jí v nemocnici najdou. Chtěla se s Péťou domluvit, říci mu, co je třeba udělat, až na pár dní odjede.

Poklízela honem, co kde bylo. Přerovnávala prádlo v šuplíkách, vybírala věci, které si sebou musí vzít. ,,Možná mi tam dají košili, ručník, ale stejně si vezmu pro jistotu svoje. Toaletní potřeby, přezůvky, knížku na čtení, mobil, hlavně nějaké peníze " diktovala si pro sebe. Vyrovnala všechno na hromádku na pohovku a šla do skříňě pro větší cestovní tašku. Jak se sehnula, otevřela skříň a vyndala tašku, zatočila se jí hlava a sesula se mezi pohovku a skříň. Ztratila vědomí... Petrovi bylo divné, že je v bytě klid, neslyšeli ani televizi, kterou si Katka pouštěla někdy dost nahlas. Šel se do kuchyně napít a všiml si, že je tam všechno tak, jak to bylo po jejich příchodu domů.
,, Copak mamka nevečeřela? Je vůbec doma? Martí, neslyšela jsi ji, když jsi byla v koupelně?"

,, Já tedy ne a v pokoji je tma, neměl by ses tam podívat?" Nakoukli do pokoje, rožnuli světlo, uviděli na pohovce hromádku oblečení, vedle pohovky ležela na boku Katka. Petr k ní přiskočil , obrátil ji, sáhl na tepnu na krku. ,,Žije, honem, Marti, volej záchranku. Zraněná není, ale zřejmě ztratila vědomí, zkusím jí dát umělé dýchání." Snažil se ji probrat. Začala dýchat, ale měla oči zavřené. Záchranka přijela poměrně brzy. Martina si všimla věcí připravených jako na cestu. ,,Počkejte prosím, jen jí dám sebou pár nutných věcí, vypadá to, jako by se chystala na cestu." V mžiku narovnala toaletní potřeby, přezůvky , košili a ručník do tašky. ,,Nic jiného zatím potřebovat nebude. Když bude třeba dovezeme všechno."
,,Mám jet také? "Ptal se Petr.
,,To je zbytečné, dáme vám vědět, můžete zavolat."

Trvalo dva dny, než se Katka dostala ze slabé mrtvičky, musela však zůstat nějaký čas v nemocnici. Petr s Martinou se střídali , jezdili za ní každý den. Petr na Katku mluvil, vyprávěl jí, co je doma nového, vyptával se schválně, co a jak má dělat s kytičkami doma i venku, aby ji přinutil mluvit. Špatně jí rozuměl, skoro jen šeptala a mluvila trhaně. Bylo vidět, že moc nereaguje na dotazy, snaží se něco říci. V den, kdy za ní přijela Martina, byla Katka neklidná. Rozhazovala rukama, něco povídala, Martina jí moc nerozuměla. Vzala ji za ruku a snažila se ji uklidnit.
,,Klid, nerozčilujte se, řekněte mi pomalu, co chcete. Mám něco donést? Nemáte žízeň?" Katka vrtěla hlavou. Chytla Martinu za ruku a najednou vyhrkla:
,,Svatba, musí... být... svatba. Aby... Petr.. nezůstal sám."
,,Proč, já ho neopustím. Na to přece svatba nemá vliv." Pochopila Martina.

,,Vy se vrátíte domů, doktor říkal, že se z toho dostanete. Chce to jen čas a hlavně klid. Nebojte se, my se o vás postaráme." Slibovala Martina a bylo jí té, náhle tak bezmocné ženy, která jí občas ,,pila krev" svými poznámkami, poučováními líto. Vždyť ona už nikoho nemá kromě Petra a ten je vlastně vyženěný, není její. Napadlo ji, co by se asi stalo, kdyby Katka zemřela. Pokud není nějaká závěť, museli by asi byt opustit. Možná má někde Katka příbuzné, o kterých oni neví. Nebude se Petra ptát, vypadalo by to, že čeká na její smrt. Však Katka se z toho dostane. Možná s ní bude horší pořízení, ale musí to vydržet. Jak ji Katka držela křečovitě za ruku a dívala se na ni tak smutně, uvědomila si Martina, že asi čeká na projev citu. Pohladila ji po ruce a po vlasech a řekla: ,,Bude to dobré, mami! Vraťte se co nejdříve k nám." Katka otočila hlavu na bok, aby Martina neviděla slzy v jejích očích. Ta si jich však všimla a myslela na ně ještě po cestě domů.

Pokračování...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Otavínka Otavínka | E-mail | Web | 16. července 2013 v 6:44 | Reagovat

Dojemné a krásné. A tak zase příště. To vždycky tak člověk rychle přečte. Přeji hezký den! :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. července 2013 v 11:31 | Reagovat

Docela idyla. To tak někdy je, když se něco horšího stane. Pak je hodně věcí jinak a i na ten cit se dostane... :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. července 2013 v 11:39 | Reagovat

[2]:Lidé nemusí pořád jen bojovat, ne? Uvidíme, jak se srovnají. ;-)

4 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 16. července 2013 v 15:02 | Reagovat

A je to tady, já to tušila už minule, nemoc, hlavně aby se ,,mami" uzdravila a ty dvě se spřátelili. Pak bude život krásný

5 Míra Míra | 16. července 2013 v 15:36 | Reagovat

Nebojovat. To platí pro všechny. Tak já si ještě počkám na pokračování. :-)
Jako mužskýmu se mi většinou zdá, že nejde o o boj, ale o dohodu o termínech (terminologii), abychom mluvili všichni o tom samém. Svatá prostoto! Jsem holt jen mužský. :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. července 2013 v 16:05 | Reagovat

[4]:Člověk je poněkud jiný, když je mu ouvej, ale někdy mu  i otrne a pak je po idyle, ne?

[5]: Nebojovat, ale zase se jen tak nedat buzerovat. Odsud-posud. Každý se většinou chová tak, jak mu to druzí dovolí. ;-)

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 16. července 2013 v 16:18 | Reagovat

[6]:Nemusí, někdy právě ta nemoc spojí tchýni a snachu dohromady a mnohá nedorozumění se vysvětlí. Musí tedy obě chtít.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. července 2013 v 16:31 | Reagovat

[7]:Vím, lidé jsou někdy nepoučitelní a sami sobě tím škodí. :-(

9 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 16. července 2013 v 17:52 | Reagovat

[8]: Ano, ale doufám, že ten tvůj příběh dojde k porozumění obouch dam :-)

10 Helena Helena | 16. července 2013 v 18:40 | Reagovat

To je tedy nadělení.Nemoc vše změní. ;-) Ale mladí se ke Katce chovají hezky. :-)

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. července 2013 v 19:39 | Reagovat

[10]: Je to zřejmě jejich postavením vůči ní. Jak by se chovali, kdyby to byla vlastní matka, vdova, určitě trochu jinak. ;-)

12 Intuice Intuice | E-mail | Web | 16. července 2013 v 19:59 | Reagovat

Vypadá to na smíření mezi nimi. :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 17. července 2013 v 20:47 | Reagovat

Růženko, úplně mi to vehnalo slzy do očí! To jsem tedy zvědavá, jak to bude dál ;-)

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. července 2013 v 21:56 | Reagovat

Má tady být 13 komentářů,  ten poslední od Radky, tak nevím...

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. července 2013 v 21:57 | Reagovat

[Smazaný komentář] Najednou je, zajímavé, kdopak si zase s tím hraje? O_O

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. července 2013 v 22:24 | Reagovat

[Smazaný komentář] přece není duplicitní, ale 15. ;-) :-!

17 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 18. července 2013 v 0:15 | Reagovat

A bude dobře, tak jsem si to i myslela. :-)

18 Dájina Dájina | E-mail | Web | 18. července 2013 v 13:17 | Reagovat

TAKOVÝ DOJEMNÝ:/.)

19 Ježurka Ježurka | Web | 18. července 2013 v 17:04 | Reagovat

To byl krásný zvrat, až mám z toho na krajíčku. :-(

20 pizlik1 pizlik1 | Web | 18. července 2013 v 18:32 | Reagovat

Nemoc dokáže i usmířit.

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. července 2013 v 18:41 | Reagovat

[20]:I změnit, ale... ;-)

22 Jarmila* Jarmila* | Web | 19. července 2013 v 15:53 | Reagovat

Jsem napnutá, jak to dopadne. Moc bych si přála, aby dobře. :-)

23 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 19. července 2013 v 19:17 | Reagovat

Zdarec,

[2]: to mi ani nepřipomínej.. jsem rád že jsem úspěšně z jednoho Citu dostal. Fuj, už nikdy víc...

ne ale prostě neměl by to člověk podceňovat či naopak sebe sama přeceňovat. :-)

24 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. července 2013 v 20:17 | Reagovat

[23]: Nikdy neříkej nikdy- znáš, ne? :-)

25 Hanka Hanka | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 22:13 | Reagovat

Mám u tebe delší absenci, Ruži, tak si teď "Katku" přečtu pěkně najednou. Tahle část je dost smutná, ale věřím, že se všechno v dobré obrátí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx