.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Jeden zvláštní sen - 12.

11. května 2013 v 23:48 | Ruža z Moravy |  Moje povídky



,,Dančo, páni, tam jsou mí rodiče. Co je to napadlo, aby sem přijeli. Neříkala jsem jim, že se vrátím zároveň s tebou? Nevypadá to, že by přijeli pro mě. Co to má mamka na sobě? Kalhoty zvoncáky, lesklou halenku , korále na krku jako nějaká holka a taťka taky jen kalhoty a jakousi košili s rozhalenkou u krku. Copak je tady maškarní? Jen škrabošky jim chybí. Jdu za nimi."


,,Neblázni, dělej, že je nevidíš, ať se přihlásí sami, Vero! Vidíš, teď šli stejně tancovat. A jak to roztáčí, to je paráda!" ,,To mi scházelo. Na maturitní večírek garde. Budu všem pro smích."
,, Nebudeš, koukni, támhle jsou i naši a skoro stejně oblečení. Co je to za akci? Snad těch rodičů nebude víc, to by byl gól!" Bylo jich víc, ale přišli jako návštěvníci, prostě jen se podívat, kde ten maturitní večírek je, připomenout si dobu, kdy ještě chodili občas tančit. Nebyli sice všichni stylově oblečení jako rodiče Very, ale rozhodně byli ve společenském oblečení volnějšího rázu. Nepřiznali pak většinou, že nakukovali už na zahájení, ale pak nechtěli rušit a šli se ještě projít po městě.

Večírek maturantů skoro končil. Bylo kolem 20. hodiny večer a pro mnohé studenty si již dříve přijeli rodiče , případně šli na poslední autobus do svého bydliště. Až na výjimky byli jen trochu více veselí. Jednomu mladíkovi museli pomoci spolužáci nejdříve na toaletu a pak ho vyvést ze sálu. Dva se obětovali a šli ho doprovodit domů. Naštěstí byl z města, neměl to daleko domů. Tak to Josef s kamarádem hlídali, ale sem tam to někomu trochu ujelo. Děvčata, která držela dietu kvůli linii a moc nejedla pocítila přípitky citelněji než ti, kdo se s chutí nadlábli. Řízky přes celý talíř, krajíce čerstvého chleba a kyselé okurky a různé zeleninové saláty mizely rychleji, než třeba zmrzlinové poháry.

Muzikanti si občas odpočinuli, když tam Marek nebo Tomáš vybrali hudbu a pustili skladby oblíbené u mladých. Pak to vypadalo na parketě jako na diskotéce. Dokonce i světla Josef ztlumil a svítily jen lampičky na stolcích v boxech a boční světla na stěnách. Hned po večeři vyrovnali studenti společný účet a ostatní si pohlídali obsluhující. Večer pokračoval už jen pro vytrvalce z řad studentů a profesorů. Nebylo skoro možné rozeznat, kdo je kdo. Studenti protočili své vyučující tak, jak to dělali v tanečních na prodloužené nebo na stužkovacím plese školy. Docela nakonec dostal každý student a profesor malou keramickou sovu, tak do dlaně - znak zdejšího gymnázia.

Personál Besedy jen zíral, kolik soviček bylo v připravené krabici. ,,To tak děláte každý rok?" Zeptal se pan Vratislav jednoho ze studentů.
,,To je jen díky naší spolužačce Evě, která má dědečka v keramické výrobně. On tu malou továrnu vlastní a tak nás zasponzoroval, víte? Měl prý velkou radost, že odmaturovala s vyznamenáním. Dobrý, že?"
,, To máte opravdu štěstí a budete mít vzpomínku na dlouhá léta."
,, To jo, jsme domluveni, že se sejdeme za rok, sova bude taková vstupní legitimace a řekneme si, kam se kdo dostal. Pak už jen po 5 letech, to je ale daleko. Jestli to půjde, kavárna bude ještě existovat, tak to uděláme zase u vás, jo?"
,, To je pro nás závazek a čest , musíme tedy vydržet, snad to vyjde." Povzdychl si Vratislav.

Studenti, kteří ještě zůstali, mezi nimi Vera i Danča šli za rodiči a vyzvali je k tanci. Byla to snaha prodloužit si pobyt v Besedě. Rodičům se tam docela zalíbilo a tak si zatančili rádi. Děvčata i kluci chvíli odpočívali, klábosili po skupinkách a sledovali, jak rodiče řádí. Zato personál byl poněkud zmožený. Požadavků sice nebylo moc, ale museli být ve střehu, aby odklidili ze stolků nepotřebné nádobí, sklenice, vyúčtovali v pořádku spotřebu. Odevzdávali ji i s lístky do kasy v provozní místnosti. Tam kralovala Josefova paní a občas se u ní střídala Diana s Petrou.

,,Dio, všimla sis v tom krajním boxu jedné studentky? Ona tam bulí. Možná je to alkoholem, tedy vínem co vypila, ale nějak se mi to nezdá. Neměla bych se jí zeptat, co ji trápí? Nikoho u ní nevidím, nenápadně tam zabrousím, co říkáš?" ,,Jestli chceš, ale nevím , aby tě neodbyla."
,, No co, pošle mě maximálně do háje. To snesu." Petra šla do sálu, vzala sebou na tácku sklenice s minerálkou, obešla stolky , došla k poslednímu boxu, kde si zrovna studentka utírala nos. Oči měla ještě vlhké pláčem.
,,Nechceš minerálku?" zeptala se jí Petra. Tykala dívce, byly věkem blízké a mezi mladými se to tak nebere. Dívka se na ni podívala a natáhla ruku. Napila se: ,,Díky, co jsem dlužna?"
,,To nech, máš to ode mne. Co tě trápí? Nelíbí se ti tady? Někdo ti ublížil?" Zeptala se Petra, které bylo jasné, že z pití to děvče nemá.

,,Je mi smutno, nějak to na mě padlo. Víš, já jsem měla tajnou lásku, on o tom nevěděl, doufala jsem, že mu to třeba dnes řeknu, ať už to dopadne jak chce, ale on pro mne ani jednou nepřišel tančit . Při volence jsem pro něj šla, ale moc se se mnou nebavil, pořád se ohlížel po Jarce, ty nevíš, která to je, ale to je jedno. Nevěděla jsem, že se mu líbí ona. Ještě mi pak neoplatil volenku a šel pro ni, místo pro mě. To je konec, nebudu za blbku, abych se mu vnucovala."

,,Víš, možná je dobře, že se jí věnoval, kdybys mu o své sympatii řekla, nemusel by to vzít dobře, mohl se ti vysmát a to by bylo horší. Tak ti zůstane jen vzpomínka a taková ta představa, jaké to mohlo být, kdyby... Po letech, až se sejdete na srazu, budete dospělejší, ty budeš mít novou lásku, třeba mu to s úsměvem řekneš a on zalituje toho, o co přišel. Vždyť nemusíte studovat oba blízko sebe a stejně byste se nakonec rozešli. Já to mám podobné a už nevím, jestli spolu ještě chodíme nebo ne. " Trpce dodala Petra , pohladila dívku po rameni a omluvila se , že už musí jít obsluhovat. Ke stolku se do boxu mezitím vrátili spolužačky a spolužáci a vypadalo to, že dívka už bude v pořádku.

Kolem půl desáté se rozloučili poslední studenti. Za Vratislavem přišla dívka a chlapec, chtěli mu poděkovat za všechno, co pro ně udělal navíc. Nesli krabici, převázanou velkou mašlí. ,, Moc za vše děkujeme a přinesli jsme vám maličkost. Vybalte si to ale až po našem odchodu, ano? " Zasmáli se a odběhli za ostatními odcházejícími studenty.Pan Vratislav zanesl krabici do přípravny a slíbil zvědavému osazenstvu, že se to rozbalí až to tady skončí. Vše bylo sklizeno, stolky srovnány. Jen větší úklid nechají na ráno, dohodli se.

Sešli se všichni v místnosti u barpultu a zvědavě se dívali, co pan Vratislav vybalí z krabice. ,,Aby to nebyla nějaká volovina, nějaký skákací šašek. Člověk neví, co od těch mladých rozjívenců může čekat." Sýčkoval Josef.
,,Mně se zdáli dnes všichni celkem správní, spíš ke konci takoví posmutnělí. Holky skoro bulily- tedy některé." Bránil Tomáš studenty. Posvátně vybalil pan Vratislav něco zabaleného v hedvábném papíře. Položil opatrně na stůl a po odstranění papíru vykoukla na přítomné krásná aromalampa ve tvaru sovy. Dokonce byl u ní balíček, ve kterém byla sada olejíčků, zápalky a balíček čajových svíček. Pan Vratislav v duchu přemýšlel, kam lampu postaví.

,,Víte co? Pokud tady budou mít zase nějací studenti pomaturitní večírek, postavíme lampu na stolek vedle podia a zapálíme v ní svíčku. Je to symbol a památka na první pomaturitní večírek v naší kavárně, co říkáte?"
,,Paráda," ,, Co říct ?," ,,Šéf má vždycky pravdu!"
,,Tak mládeži rozchod a dobrou noc , máte toho dost. Možná bude nějaká prémie" slíbil šéf dal sovu do krabice a odnášel si ji do bytu.

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. května 2013 v 7:07 | Reagovat

Pokračuj, začíná to být "lidské". Budu čekat na další porci vzdělávání o kavárenství... :-D

2 Otavínka Otavínka | Web | 12. května 2013 v 8:37 | Reagovat

Milá Ruži,
ohromně dojemné, až několik slziček ukáplo. Přeji hezkou neděli a děkuji za milé nedělní ráno. :-)

3 Zdeněk Zdeněk | 12. května 2013 v 9:05 | Reagovat

Pěknš sesumírované,kam ty na ty sny chodíš,to teda koukám. :-D

4 Týna Týna | Web | 12. května 2013 v 10:53 | Reagovat

[2]: aji já jsem zamáčkla v oku slzu :-) moc hezké jako vždy!

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2013 v 11:09 | Reagovat

[1]:

[2]:To ta tajná, neopětovaná láska, ta vždy spíš smutná. Chování studentů je i v těchto dobách takové, záleží na prostředí školy i chování dospělých k nim. Nejsou všichni zkažení, jak někdo tvrdí. O mladých se to říkávalo během století vždycky.

[4]: ;-)  :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2013 v 11:10 | Reagovat

[3]: Zdenku, je to ze života- jak vypadal, vypadá nebo by měl vypadat, víš? :-)

7 Lydie Lydie | 12. května 2013 v 11:50 | Reagovat

Tak netrpělivě čekám,co bude dál.... :-)  :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 12. května 2013 v 17:24 | Reagovat

Jé, to bylo hezké :-)
A vlastně ten večírek dobře dopadl, i když dívka neulovila svého prince. Myslím, že nemá čeho litovat ;-)

9 johanes johanes | E-mail | 12. května 2013 v 18:16 | Reagovat

...Růži už posledně jsem se přiznal,jak mi oživuješ vzpomínky.Nás bylo ve třídě celých 39 kluků.Maturitní ples jsme chtěli míti skutečně reprezentativní.I přesto,že jsme byli chudí študenti (psal se rok 1957) rozlítli jsme se do světa a jako hudbu se snažili pozvat orchestr Karla Vlach,který nás odmítl pro přeplněný repertoár.Rovněž Gustav Brom byl zaměstnán a navíc oba orchestry chtěly zaplatit kolem 40.000.-Kčs,což byla v té době dosti suma.Dixilend Ladislava Bezoušky s námi také nechtěl,tak jsme pak pozvali nějaký orchestr z Brna,byl dobrý a za přijatelných asi 18 tisíc korun.Na vše jsme si šetřili pár let.No a jako poděkování rodičům jsme si je pozvali do sálu na celou noc.Kdo měl jistou známost pozval i svoji milou.Sál na intru byl tehdy nový a měl kapacitu kolem 450 lidí s velkou taneční plochou a jevištěm.Moje žena dodnes na ten ples vzpomíná jako na životní zážitek.Prostě byli jsme frajeři jaksepatří.Ale bylo to hezké podle našich představ...takže se těším na tvé další snění. :-)  :-)

10 Lydie Lydie | 12. května 2013 v 18:50 | Reagovat

[9]:Tak si představuji, jak tam všichni pěkně vytáčíte....

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 12. května 2013 v 19:05 | Reagovat

Ruženko moc pěkné vyprávění. :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2013 v 19:14 | Reagovat

[9]:Jeníku, my jsme měli maturitní večírek v restauraci Růžové údolí v r.1958. Dávali jsme 20 Kčs na večeři, já jsem donesla mísu vanilkových rohlíčků ,,stříkaných" přes mašinku, aby nebyly tak malé. Jen se po nich zaprášilo. Měli tam gramofon a přitom se v sále, který byl docela velký, tančilo. Byly jsme dvě třídy a učitelé všichni . Ani si nevzpomínám, jak kdo šel domů, ale většina jsme šli už v noci pěšky. Je to jen 5 km , bylo hezky a nevadilo nám to. Po cestě jsme blbli, zpívali mezi lesy, až ve městě jsme byli už asi docela unavení, tak jsme se ztišili. Po 5 letech jsme se tam zase sešli, ale další setkání jsme už dělali přímo ve městě.

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2013 v 19:17 | Reagovat

[9]:Tak to docela závidím, ale jako mladí jsme byli spokojeni i s tím, jaké to bylo. Teď už by  asi  nikdo netančil. To je let, co? O_O

14 Ivet Ivet | Web | 12. května 2013 v 19:45 | Reagovat

[13]: Růženko mám v hlavě už dlouhou dobu článek o mém tančení, jen se pořád nemohu dokopat k tomu ho dát do kupy. Tančilo se hezky a prý se tančí i dnes, ale jinak! O_O
Tvůj článek je poutavý, takových slovíček a dějů, kam se to do té hlavy vejde? :-)

15 johanes johanes | E-mail | 12. května 2013 v 20:12 | Reagovat

[13]:Růži je to neuvěřitelné jak roky běží,pomalu ale jistě silným tokem jako řeka Morava nepříč naši krásnou Moravou...co dělat?...nic,než užívat si světa :-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2013 v 20:38 | Reagovat

[15]:Máš pravdu. Někdy mi to nedochází. Říkám si, jsi stará, stará, viděla a zažila jsi toho dost, ale hlava mi to nějak nebere. Jako by člověk pořád na něco čekal. Jen takové drobné události s rodinou, příteli. Hlavní zřejmě je, pořád se na něco připravovat, těšit, najít si nějakou činnost. Nenudit se. To je moje krédo... ;-)

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2013 v 20:41 | Reagovat

[14]: Ivetko, upřímně? Nevím, kde se to ve mně bere. Napadne mne jedna zápletka v ději, který píši a ono se to pak vyvíjí skoro bez mého plánu, prostě to vyplyne. Nikdy jsem nedovedla předem si napsat ,,slohovou práci" na nečisto a pak ji opsat slovo od slova. Vždycky jsem to napsala pak aspoň trochu jinak.

18 S.aba S.aba | 12. května 2013 v 21:59 | Reagovat

:-D škoda že něco takového někdo nenafilmuje :-D

19 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 12. května 2013 v 22:25 | Reagovat

Krásné :-) Vzpomínala jsem i na to naše školní tančení. :-)

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2013 v 22:33 | Reagovat

[18]:Nebylo by to špatné, bez politizování, jen tak ten veselejší ráz života či drobné starosti. Je to už z této doby myšlené, ale spíš sen, jak by to mělo, mohlo vypadat v normálním podniku, ne drahém, nepřepychovém.

21 Ježurka Ježurka | Web | 13. května 2013 v 16:58 | Reagovat

Ruži, opravdu moc krásné. Také mám vždy co dělat, abych přes ty brýle viděla. Úplně jsem se na tom večírku viděla. No, jako babička, samozřejmě. :-D

22 Ivet Ivet | 13. května 2013 v 18:44 | Reagovat

[18]: To je slovo do pranice, né Růženko? ;-)

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. května 2013 v 19:48 | Reagovat

[22]:Ivetko, chybí tam sex a nějaká krev, takže zájem by určitě nebyl... :-D

24 Bev Bev | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 6:40 | Reagovat

To je opravdu krásný maturitní večírek. A ty sovičky to je takový milý detail. Moc pěkně napsané. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx