.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Jeden zvláštní sen - 8.

27. dubna 2013 v 0:31 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Personál Besedy jen zíral. Do kavárny začali chodit nejen poměrně staří , zřejmě pamětníci, kteří si chtěli připomenout mladá léta a zážitky, střední generace, ale také mládež. Nejprve to vypadalo na studenty- maturanty Gymnázia a průmyslovky, ale pak bylo zjevné, že jsou někteří i mladší. Zanedlouho na to přišli, proč tomu tak je.


Při stanovování cen k údivu Josefa, rozhodl Vratislav, že u nich bude více druhů levnějších nealkoholických nápojů. Nejen lahvové vody, ale i ředěné džusy, limonády dělané ze sirupů a sifonu nebo vody. Také trval na dodržování zásady, dávat sklenku vody ke každé kávě, kromě laté, mražené a podobným, spíš kávovým pohárům. Striktně dodržovali předpis nenalévat alkoholické nápoje mladším 18 let . Navíc podnapilým, kteří začali být agresivní nebo svou vlezlou pozorností obtěžovali ostatní hosty, odmítli nalít alkohol.

Diana i Petra při obsluze zjišťovaly nenápadně důvod návštěv mladších lidí v odpoledních hodinách v Besedě.

,,Dá se tu pokecat, máte dobrý výběr pití a hlavně přijatelné ceny. Člověk si tady připadá jako dospělák i bez frťanů nebo vína. Co by pil nealko jinde, dražší nebo stejně drahé jako alkohol, když tady je to skoro jako z obchodu? Taky je tu hezké zařízení. Boxy, kulaté stolečky pro dva nebo pro čtyři. Prostě dobrý!" Vysvětlil Dianě jeden z vytáhlých mladíků, podle jejího odhadu tak 16letý.

Jednou odpoledne vpluly do sálku tři dámy. ,,Pamětnice - určitě dávno důchodkyně" odhadla Petra a šla je přivítat. Rozhlížely se a nakonec zamířily do boxu v koutě kavárny . Byl z něj docela pěkný rozhled jak do sálu ke stolkům, naproti do místnosti u baru, reprodukovaná hudba, které to odpoledne hrála, nebyla moc slyšet a nerušila jejich hovor, vzpomínání na léta, kdy do kavárny Beseda chodívaly. Za nějakou chvíli přišly postupně čtyři ženy, určitě mladší než předchozí. Nakonec si sedly ke stolku, sousedícímu s jejich boxem. Pozdravily se s paními, prohodily pár slov.

U kulatého stolku pak začalo dohadování, jak se dámy jmenují. Poznaly v nich jednu známou z bývalé Cestovní kanceláře, další tchyni jednoho již zemřelého spolužáka a paní kdysi zaměstnanou v jedné prodejně. Překvapil je jejich zachovalý zjev, šik oblečení a zjevný humor, když se spolu bavily.

,,Holky, ty musí být o hodně starší než my. Aspoň o patnáct let, pokud je znám. Kde budeme kulhat v jejich letech my, pokud budeme živy." Jedna ze starších dam vstala a odcházela na toaletu do zadní místnosti. Když se vracela, klapajíc jehlovými podpatky, zastavila se u další dámy, která seděla sama u stolku ve vedlejší místnosti s barem a pomalu popíjela červené víno. Chvíli spolu mluvily, smály se.

Když docházela ke stolu mladších žen, pozdravila se s nimi a začaly se dohadovat, jestli ji poznaly.

,,Samozřejmě , kdo by vás nepoznal? Stále elegantní, hodně jste zhubla. Jak můžete chodit v takových kramflekách? Nebolí vás nohy?" ,, Děvčata, ani ne, jsem jako Matka královna. Budu tu do sta let. Mám ještě dvanáct let k dispozici, víte? Takže si musím držet kondičku." Ženám poklesla brada. Tak ta paní má 88 let, ty její kamarádky taky, však říkaly, že už zůstaly ze třídy jen 3, chodily spolu do hospodářské dvouleté školy. Tehdy to po válce bylo možné.

,, Vy jste mluvila s paní, která prodávala v Galanterii, že? Kolikpak je jí let? Hodně se změnila, ale vypadá čilá." ,,Jo, té je devadesát. A ještě jí to docela pálí. Tak se pěkně bavte, my za chvíli musíme končit, jdu na autobus. Jezdím sem k dceři, víte?" A odklapala na svých podpatcích, v kostýmku a apartním baretu na kaštanových vlasech, ke svým bělovlasým přítelkyním.

Sotva dámy odešly, přihrnuly se dvě dvojice mladých lidí a posadily se zrovna do boxu v rohu. Sotva dostali sklenice s pitím, ani se nijak zvlášť vzájemně nebavily, ale každá z dvojic se začala mazlit, objímat a líbat. Jedna z děvčat se k chlapci vinula ,,jako břečťan", doslova se na něj lepila. On ji hladil, ale občas se rozhlédl, jestli je někdo nepozoruje. Sedící okolo dělali nevidoucí, nezúčastněné. Jedna ze čtyř žen u stolku začala vzpomínat:

,,Chodívali jsme sem s mužem za svobodna i po svatbě občas v sobotu posedět , no, spíš si zatančit a bývalo tu hodně lidí. Jednou odpoledne přišla skupina mladých chlapců, na košilích a bundách měli na levé straně kytičku. Rekruti. Loučili se se svobodou, měli druhý den odjet na vojnu. Jezdilo se tehdy buď v září nebo pak v zimě. Toto byl zářijový turnus. Muž se dva roky předtím vrátil z vojny, tak si jich všiml a zavzpomínal, jak pili před odjezdem rovnou z flašek vína po cestě do vedlejší vesnice, kde byl ubytován. Snažil se uchovat střízlivý, aby přijel včas na druhý den k vlaku. Dívali jsme se na chlapce a jejich dívky. Jednu z nich jsme znali, s tím chlapcem několikrát byla viděna na zábavách i ve městě. Velká láska. Plakala mu na rameni, vinula se k němu. Stále se líbali. Byl to absolvent zdejší průmyslovky, zřejmě z jiného města, protože nám nebyl moc znám. Ona štíhlá, drobná blondýnka, on jen o něco vyšší také světlovlasý, hezký chlapec. Říkali jsme jim Romeo a Julie. My jsme se nikdy tak na veřejnosti k sobě neměli. Styděli jsme se."

,,Co se s nimi stalo, proč to vyprávíš?"

,, Ten příběh měl pokračování. Ještě ten rok na Silvestra už byla dívka viděna na zábavě, opět v Besedě. Tančila s vysokým, kudrnatým blonďákem, ale ten její to nebyl. Tohoto jsme znali a ona se na něj nahoru dívala jako na obrázek. On jen občas ležérně na ni pohlédl a milostivě se usmál. Za čas jsme ji opět viděli, vinula se k němu stejně jako k předešlému. Julie měla druhého Romea. Přitáhla pozornost svým chováním, proto jsme si toho všimli a nejen my. Za nějaký čas se spolu vzali. Vydrželi spolu dlouhá léta, adoptovali si děvče. Svoje dítě neměli, paní nemohla mít, po předešlém potratu - snad ještě s tím studentem. Ale to nemohu potvrdit, jen o tom někdo ve fabrice mluvil, nepídili jsme se ."

Kavárna se pomalu zaplňovala večerními hosty a ženy se začaly loučit. ,,Tak zase se ozveme, jo? Je tady fajn. Jen ta Matka královna mně přivodila mindrák. V jejích letech tady už nebudu." Prohodila jedna z nich. Zasmály se a dotyčná dáma měla na stará kolena novou přezdívku. Kdysi se jí říkalo Dáma z Cestovky.

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Otavínka Otavínka | Web | 27. dubna 2013 v 6:56 | Reagovat

Milá Ruženko,
díky za pokračování zvané víkendové. Moc hezké.Přeji hezký víkend! :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 20:19 | Reagovat

Stihla jsem pokračování už dnes navečer. Dobrý, ze života... ;-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 0:18 | Reagovat

Rád čtu o věcech, které jsou tek, jak mají být :-)

4 johanes johanes | E-mail | 28. dubna 2013 v 13:17 | Reagovat

Růži správně popsaný nehynoucí duch kaváren...to kouzlo,které v nás zůstalo jako vzpomínka na mládí...díky :-)

5 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 13:25 | Reagovat

Tam bych si šla sednout,má v sobě kouzlo,takové to prastaré tajemství kaváren a do toho Matka královna...těším se na pokračování.Krásnou neděli. :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 15:17 | Reagovat

[5]: No, ono to mělo být karálovna matka, tak to říkala, já jsem to otočila. Ale ta paní existuje a je přesně taková. Jen to bylo nedávno jinde. :-D

7 Margarita Margarita | Web | 28. dubna 2013 v 17:31 | Reagovat

Milá Růženko, dnes jsem se tak trochu, začetla a nemyslím, že by tvé povídky nebyly vhodné pro Doma.cz, naopak. Tohle neumí každý! Dokonce jsem došla i k článku, co bude až tu nebudem a věř mi, že smazání takového blogu jako máš ty by byla opravdu škoda. Tvůj blog je opravdu zajímavý a originální. :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 18:00 | Reagovat

[7]:Oj,oj, takových tady je a dovedou o sobě a svých příhodách psát. Je tam jen takový haklík, že je to o takovém obyčejném, denním životě a to možná málokoho zaujme. Není tam dost sexu,  hrůzy. Ono se zapomíná, že ne každý ty vychvalované praktiky a rady preferuje, případně takové rady potřebuje. :-D  ;-)

9 Margarita Margarita | Web | 28. dubna 2013 v 18:55 | Reagovat

Naprosto souhlasím, není stále třeba psát o sexu a hrůzách od toho máme TV NOVA :-D

10 Berry Berry | Web | 28. dubna 2013 v 19:14 | Reagovat

Tak, dočetla jsem všechny kousky, co mi unikly :-)Moc se mi to líbí, je to přirozené, s nápadem, vtipem, moc se mi to líbí :-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 21:38 | Reagovat

Tak jsem se zase na chvíli přenesla do příjemné kavárničky, zasnila se a díky tomu se mi bude lépe spát :-)

12 Ježurka Ježurka | Web | 29. dubna 2013 v 17:12 | Reagovat

Opět jsem se cítila, jako bych v té kavárně seděla též. A ty lidské příběhy v tom zakomponované, to je výborný nápad. :-?

13 Helena Helena | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 17:50 | Reagovat

I taková kavárnička vzbudí vzpomínky na všemožné. :-)Já mám takovou legrační vzpomínku na kavárnu,které se říkalo vagón. :-) Byly tam dlouhé stoly a hosté se museli sesednout tak,že u jednoho stolu,když bylo obsazen sedělo snad 14 lidí.Bylo to ve Františkových lázních.
My jsme přišly s mou spolubydlící a seděly jsme hned na kraji.Tehdy jsem pila ještě kávu s cukrem,který byl v malých sáčcích.Mým zvykem bylo střepat cukr na jednu stranu a pak sáček otevřít.
Jak jsem se dala do střepování,sáček byl na druhém konci děravý a já pocukrovala celý stůl. :D

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 18:10 | Reagovat

[13]:Pěkná vzpomínka. Teď je cukr v takovém tunýlku, spíš tyčce duté. :-D

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 23:16 | Reagovat

Já snad začnu chodit do nějaké kavárny, Ruži, jenže teď už mi to nebude nic platné, protože jsem zamlada do žádné nechodila, takže nemám ani žádné vzpomínky. :-(

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 23:44 | Reagovat

[15]: Zase jsi chodila jinam, takže vzpomínky určitě nějaké pěkné máš. Asi víc do přírody, že? Ale to já taky víc ven, do kavárny jsme zapadli, jen když jsme chtěli něco oslavit a zároveň si zatančit. :-)

17 Hanka Hanka | E-mail | Web | 1. května 2013 v 9:53 | Reagovat

[16]: Je to přesně tak, Ruži, vždycky jsou nějaké vzpomínky.

18 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 12. května 2013 v 19:32 | Reagovat

Mám ráda posezení v kavárně a v té tvé Ruženko se určitě příjemně posedí. :-)

19 Bev Bev | Web | 18. října 2013 v 13:38 | Reagovat

To jsou opravdu krásné příběhy. Humorné i smutné i k zamyšlení. Co všechno asi zdi Besedy, původní i nové vyslechly a viděly. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx