.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vybrala si je sama - 7.

19. března 2013 v 23:28 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
V rodině Věry a Jana Bláhových se Inka cítila poslední dobou dobře. Kamarádka Vlasta za ní párkrát byla a moc se jí malinký pokojík u Inky líbil. Inka dostala nedávno k narozeninám houpací křeslo a tak ve chvíli, kdy nemusela psát u stolku, sedávala v křesle a četla si. Při návštěvě Vlasty však musela sedět buď na židli nebo na kraji postele, protože Vlasta ji uprosila, aby ji nechala se pohupovat.


"To v Domově nemáme, tak mi to dopřej, jo?" Inka se smála a podávala Vlastě bavlnku a háček, aby tedy aspoň něco dělala, když se chce houpat jako ta pohádková babička v křesle. " Co to děláš, vždyť si vypíchnu oko, to nejde se houpat a háčkovat" vymlouvala se Vlasta. "Přiznej se, že neumíš háčkovat a ne, že to nejde. Já to tak dělám, klidně a ještě jsem se nepíchla." Ozvalo se zaklepání. To Věra nesla děvčatům koláčky a vybídla Inku, aby si ještě šla do kuchyně pro čaj. Vlasta nadšeně vyskočila a nabídla se, že to donese. Děvčatům bylo spolu dobře a Vlasta se nerada loučila, když musela jít zpátky do Domova. "Víš, já ti závidím, ale přeju ti to. Škoda, že nemůžeme být pořád spolu, ale moji rodiče svolení k pěstounské péči ani k adopci nedají. Jsou rozvedení a mě čeká odchod k některému z nich. Než se dohodnou, kam půjdu. Oni jsou rozvedeni, víš?"

Ince bylo Vlasty líto. Má oba rodiče, ale rodinu vlastně nemá . Pak jí ale došlo, že u ní to také není jisté, kde skončí. Jarka pozvala Inku a samozřejmě Věru a Jana k ní na návštěvu. Měla záměr. Ukáže Ince, jak by mohla žít. Co všechno by měla k dispozici a možná přesvědčí Věru a Jana, aby dopřáli Ince lepší život u ní. Bylo by nejlepší, kdyby od adopce ustoupili. Jarka si totiž nebyla jistá, jak to dopadne. Důvodem byl manžel Mirek. Při poslední návštěvě doma ji přesvědčoval, aby odjela s ním, dokonce ji vybídl, ať zkusí sehnat třeba nájemníky do vily, že by mohla být s ním poměrně dlouho v cizině. On nebude moci jezdit tak často domů, sotva jednou za měsíc, možná ani to ne. Vyjádřil se také v tom smyslu, aby si rozmyslela tu adopci.

"Co si myslíš? To máme být do konce života sami? Komu dáš ten dům a všechno v něm? Já cítím jako povinnost se postarat o příbuznou. Je to pěkné zdravé děvče, navíc chytré, neměly by být s ní problémy. I kdybych s tebou chtěla jet, musím počkat na rozhodnutí soudu. Máš už vyřízenou plnou moc? Ten soudce je paličatý a nevěří mi asi, že souhlasíš s adopcí." "Jak chceš, já jsem tě upozornil, ale nebuď si tak jistá, že by s tebou chtěla holka jet případně i pryč." " Na to už bych se jí nemusela ptát. Kdyby byla naše, přizpůsobila by se. Kolik dětí bylo v cizině s rodiči a neškodilo jim, když se naučily cizí jazyk a podívaly se do světa." Uzavřela debatu Jarka.

Po odjezdu Mirka uklízela už tak čisťounký byt, připravila pohoštění a celá nervozní očekávala, jak se budou všichni tři tvářit. Věra a Jan na sobě nedali znát, jak je skoro polekalo tak přepychové prostředí, Inka se dívala okouzleně, zvlášť na zahradu, kde byl bazén se shrnovací střechou, vedle altánek se stolem a křesílky a dvojitá houpačka pod stříškou. Všude kolem zeleň, upravený trávník. Také záhony pečlivě obdělávané. Jarka je zavedla i do pokojíka, který připravila pro Inku. Opakovala jim to, co už dvěma kontrolujícím před nimi. Bude záležet na Ince, co bude chtít změnit, doplnit. Věra se jen smutně dívala na zařízení, připravené hračky, vybavení. V duchu přemílala důvody, které by Inku donutily zůstat u nich v tom malém pokojíku. Jan ji sledoval a vzal ji za loket, když vycházeli z pokoje. " Netrap se, to přece není všechno, mít vybavení jako princezna. Já Ince věřím, že si vybere podle citu a ne z vypočítavosti."

Nastala doba, kdy všichni čekali, jak to dopadne u soudu. Jarka dokonce docílila toho, že na stání přijel i její muž Miroslav. V předběžném sezení si promluvil pan soudce i s Inkou. Přímo se jí zeptal, jak se cítí u pěstounů, jestli si dovede představit, že by u nich byla pořád. Také vyjevil tu možnost, že by měla jít k tetě a strýčkovi. Inka si vzpomněla na krásné prostředí u tety a maličko zaváhala. Pak ale panu soudci řekla, že by se jí líbilo, kdyby mohla zůstat u Věry a Jana a k tetě třeba chodit na návštěvu, jako k příbuzné. Soudce se skoro zasmál, jak to ta malá žába vymyslela. Bylo mu jasné, že v případě, že by byla u tety adoptovaná, s pěstouny by se už neviděla. Navíc by musela přetrhat všechna spojení s kamarádkami, chodit do jiné školy.

Jarka byla velmi překvapená, když se dověděla, že soud rozhodl Jiřinu Borovcovou ponechat v prostředí, na které si již zvykla a se svolením prarodičů děvčete ji předat do adopce Věře a Janovi Bláhovým. Příjmení děvčete bude Bláhová. Doporučil, aby se nadále stýkala s tetou a strýcem, kteří by tím byli děvčeti nablízku a tak trochu dohlíželi na jeho další život. Samozřejmě vše po dohodě s novými rodiči Inky.
Jarka se chtěla odvolat, ale manžel jí to rozmluvil . Přiznal se jí, že má jinou ženu a chce se dát rozvést. Je toho vinna ona, Jarka, protože ho nechává samotného a nechce za ním jet. Jarka mu řekla, že rozvod nechce, odpustí mu nevěru a pojede s ním, kam bude chtít i za cenu toho, že by na čas neviděla Inku. Musí přerušit veškeré styky s tou milenkou.
Domluvila se se šťastnými Bláhovými, že Ince dovolí ji navštěvovat, dokonce, bude-li Inka o to stát, může i na prázdniny s příbuznými někam jet.

Trvalo ještě nějaký čas, než Inka začala říkat Věře maminko a Janovi tatínku, ale občas taky zlobila, trucovala. Prostě jako jiné děti v rodinách. Stalo se, co se někdy stává: Věře bylo nějak často špatně a při prohlídce u doktora se dověděla, že je těhotná. Rozplakala se štěstím i strachem. Vždyť jí bude 40 a měla by mít první dítě? Lékař jí vysvětlil to, co se stává. Nejen hormonální změny, zřejmě po užívání v předešlých letech, ale hlavně klid a skutečnost, že se upnuli na adoptovanou dceru a zapomněli na touhu po vlastním dítěti. Věra měla starost, o kterou se podělila s mužem:

"Jendo, co na to řekne Inka? Nebude se bát, že bude na druhé koleji?" " Musíme se jí na to zeptat a ujistit ji, že bude dál naše a bude mít bratříčka nebo sestřičku. Také se nesmíme v chování k ní změnit. Ani ji rozmazlovat, ustupovat jí, ale všímat si jí jako dosud. Ať je s tebou i tím malým dítětem. Co to vlastně bude? Kluk nebo holka?" Věra se zasmála:
" Ty bys toho chtěl vědět. Víš co, i když mi to řeknou, tobě ani Ince to neřeknu, buďte trochu napnutí." " To nemyslíš vážně, tak mne trápit?" Inka si po návratu ze školy všimla, že jsou rodiče nějak rozoačití. Jan pořád mrkal na Věru, ta vrtěla hlavou. "No tak, co se děje? Tváříte se nějak divně." Konečně se Věra odhodlala a Ince řekla, že bude mít sestřičku nebo bratříčka. Inka byla najednou zaražená, ztichla a chtěla odejít do pokojíka, aniž by snědla připravenou svačinu.

"Inko, neodcházej. Vyjasníme si hned, co si asi myslíš. Netrap se ničím, budeš pořád naše, jen budeme mít místo jednoho dvě děti. "Tak vy mě nedáte zpátky? Nebudu muset jít třeba k tetě, když budete mít vlastní dítě?"
"Co tě to napadlo? Za žádnou cenu tě nikomu nedáme. Navíc přece bude dobře, když nám pomůžeš s miminkem, jsi už rozumná holka, ne?" " Tak jo, ale rozmazlovat mimino nebudu. A co to bude, kluk nebo holka? Holka by byla lepší nebo raději kluk, co já vím?" Mudrovala a ukusujíc chleba, který jí mamka dala do ruky, odcházela do svého kutloušku, jak říkala svému pokojíku.

Dokončení příště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. března 2013 v 6:44 | Reagovat

Dočetla jsem tuto kapitolu a jsem napjatá dál! :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. března 2013 v 8:13 | Reagovat

Konec? No vlastně jasně, konec už napíše sám život. Když už to začne špatně, mělo by se udělat všechno, aby už dál se to lepšilo, jak to jde. Tento příběh se mi líbil. Už teda nemám čekat na další díl, že ne? Tak jo, hezky se to četlo... :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. března 2013 v 9:03 | Reagovat

[2]:Bude ještě doslov, protože po pár letech se něco změnilo a to dost razantně.

4 Týna Týna | 20. března 2013 v 9:53 | Reagovat

Jůů tak jsem od včera zhltla tři díly najednou :) moc mi n\ notebooku nejde psát, o kavárnu se ani nepokouším, snad příští týden bude doma vše jak má a ozvu se pořádně. Všechny zdravím do kvárny a prosím o vyřízení! :)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. března 2013 v 10:42 | Reagovat

[4]: Ahoj, pozdrav do kvárny vyřídím, to je parádní slovíčko-zkratka. Těšíme se na tebe, že už se ti podaří všechno dodělat. No, bude to chvíli trvat, než se zabydlíte. Hlavně mi pak na email napiš adresu nebo pošli SMS, jo? :-)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. března 2013 v 10:56 | Reagovat

[3]: 8-O  :-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. března 2013 v 10:57 | Reagovat

[4]: Zdravím Týnku stavitelku. Je dobře, že už jsi našla místečko na čtení... :-P  :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 20. března 2013 v 17:55 | Reagovat

Tak jsem měla radost, jak to všechno krásně dopadlo a ejhle! Bude prý razantní změna! Tak počkám. ;-)

9 Helena Helena | Web | 20. března 2013 v 18:44 | Reagovat

Těším se na další Ruženko.Je to zvláštní,autor píše dlouhý článek a komentující to shrne do jediné věty. 8-)

10 Kerria Kerria | Web | 20. března 2013 v 20:02 | Reagovat

Už jsem se radovala, že to tak dobře dopadlo a ono se bude ještě něco dít...
No nic, tak si ještě přečtu další díl  :-D

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. března 2013 v 20:06 | Reagovat

[8]: Život není přímočarý. :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 21. března 2013 v 0:40 | Reagovat

Už jenom jeden díl? To je škoda :-(

13 Týna Týna | 21. března 2013 v 8:39 | Reagovat

[5]:Ahoj no koukám ten překlep se fakt vydařil :) to říkám že na noťasu neumím psát :) snad už se brzy ukážu normálně, ale teď sestavujeme vše tak jak má být, protože v bytě spí jen muž, my s Vojtou jsme u našich, nesmí přijít do rozestavěného, protože  by měl šok, chceme to mít komplet do pátku či soboty, ale je to zápřah od rána do večera

[7]: joo píšu v komoře :D máme tu totiž zrovna vyvedený kabel (teda on vede celým bytem, ale to jsme ještě nepropojovali) a hlavně je tu zásuvka, pak hodím nějaké fotky možná :)

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. března 2013 v 10:10 | Reagovat

[13]:Ahoj, Týnko, Kavárna už má víc zkratek. kvárna od tebe, kavča od Kitty. To je fsjn, je vidět, že zdomácněla.
Tak se těším, až to budete mít celé hotové. Neboj se, ono to bude. Však Vojtíška připravuješ na to, že půjdete do nového, hezčího bytu, ne? Děcko si zvykne. :-)

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 21. března 2013 v 15:53 | Reagovat

Inka vyřešila problém s adopcí skvěle, doufám, že už se nevyskytnou žádné vážnější problémy, Ruži. :-? To je aspoň počteníčko! :-)

16 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 21. března 2013 v 17:32 | Reagovat

Počteníčko a pravdivé, já také otěhotněla až po adopci syna. Jó klídek a hlavně tchynino věčné rýpání, kdy budu těhotná. Měla totiž pocit, že ji lžu, když jsem tvrdila, že se vdávat nemusím. Pak zase pro změnu "Jsi jalová kráva", to když jsem nemohla otěhotnět. Za to naše maminka od mého nynějšího muže byla doslova a do písmene zlatá, bohužel "byla". Jinak moc hezké poivídání Ruženko. :-)

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. března 2013 v 18:41 | Reagovat

[16]: Znala jsem ženu, která po adopci děvčete otěhotněla, ale po pár letech a předtím jezdila po lázních. Teprve ve 42 rodila syna.

18 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 21. března 2013 v 23:17 | Reagovat

Jupí,to je krása.Jsem to zase sčítla a už se zas nemohu dočkat pokračování. :-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. března 2013 v 23:57 | Reagovat

[18]:Tvůj beránek a zajíček ze sádry je  docela  dobrý nápad, jen se nedá jíst. Zase ti ale vydrží, pěkná dekorace do okna i na stůl. :-)

20 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. března 2013 v 1:08 | Reagovat

Díky za návštěvu a písmenka,za receptík budu ráda.Já chci vyzdobit okna a proto se pokouším o ty sádrové :-) tatka mi řekl,že vetešnice jsem,co prý mám blbinek všude nastrkaných a vždycky něco hledám a tak to musím přerovnávat a v které krabičce to je ?

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2013 v 16:05 | Reagovat

[20]: Recept  na tvarohovou bábovku, příp. zajíčka, beránka, jsem ti napsala do komentáře na tvém blogu. Myslím, že ho hodím i do Kavárny do článku, kdyby ho někdo uplatnil teď na svátky. Držří totiž pěkně tvar.

22 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 22. března 2013 v 21:56 | Reagovat

Díky moc,už ji mám uloženou a zkusím v neděli ke kávičce,díky moc. :-)

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2013 v 23:35 | Reagovat

[22]:Není zač. Když jde o papu... :-D

24 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 24. března 2013 v 9:00 | Reagovat

Hlavně ať to dopadne dobře, nemám ráda příběhy se špatným koncem. :-)

25 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 24. března 2013 v 15:42 | Reagovat

Bábovka se povedla,stihla jsem i nafotit:-))ale jen co jsem odběhla uložit foťák,hned nějaký myšák:-))Díky a hezký zbytek neděle.

26 Vendy Vendy | Web | 27. března 2013 v 18:03 | Reagovat

Hmmm.... tohle zní moc krásně, já jen doufám,že Inka neskončí jako chůva malého a posluhovačka po domácnosti. Ono to tak občas bývá, i když i v normálních rodinách dřív starší děcka musely pomáhat s mladšími a vlastně zčásti zastávaly činnost rodičů, protože nebyl prostě čas, a hodila se každá ruka, takže přebalovaly, chovaly, kolíbaly, hlídaly a taky třeba vařily oběd nebo pomáhali venku... :-?

27 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. března 2013 v 19:40 | Reagovat

[26]: Pomáhat s malým dítětem neuškodí. Samozřejmě nic se nemá přehánět. V tomto případě si aspoň uvědomuje svoji důležitost, když je užitečná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx