.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vybrala si je sama - 4.

5. března 2013 v 23:59 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Bylo to podivné a pro Věru, Jana i Inku dost náročné. Vzdálená teta Jarka se dověděla od ředitelky Dětského domova, že je Inka v pěstounské péči, ale nechtěla jí říci adresu. Vyptávala se jí, proč nebyla ve styku s rodiči Inky v té době, kdy se stalo to neštěstí. Nevěděla ani o jejich nehodě. Nebyla na pohřbu. Jarka jí vysvětlila, že její muž byl delší dobu v cizině jako montér, ona tam byla nějaký čas s ním a teprve nedávno se vrátili. Měla v plánu navštívit sestřenici, tak se dověděla, co se stalo, až od sousedky. Rodiče otce Jiřinky jejich adresu neměli, znali je jen z doslechu, proto jim ani parte neposlali.



Ředitelka se Jarky vyptávala na jejich rodinu a s obavami zjistila, že také nemají děti. Jediný syn jim zemřel brzy po narození. Měl srdeční vadu, kromě jiného postižení a oni se rozhodli, že další dítě již nechtějí kvůli riziku, že to dopadne stejně. Chtěli později adoptovat nějaké miminko, ale zaměstnání Mirka k tomu zhoršilo podmínky a zatím na to nedošlo. Jarka se zeptala přímo ředitelky: ,, Myslíte, že bychom měli naději Jiřinku získat? Je to příbuzná, byla by nám bližší. Mohli bychom jí poskytnout dobrou péči, máme dost finančních prostředků. Mohla by nakonec s námi jet i do ciziny, naučit se jiný jazyk."

Ředitelka s ní docela souhlasila v tom bodě, že je Inka jejich příbuzná, možná by adopce byla jednodušší a dědeček Inky možná nebyl proti. Trochu jí bylo líto nynějších pěstounů, kteří se o Inku opravdu dobře starali, umožnili jí i návštěvy v Dětském domově kvůli Vlastě, dovolili také Vlastě Inku navštívit. Inka byla sice chytřejší, nadanější než Vlasta, ale byla citlivé děvče a Vlastu si oblíbila. Té prospívalo kamarádství s Inkou, snažila se učit, aby se Ince vyrovnala. Ředitelka Jarce řekla:
,, Paní, věřím vám, že by se Inka u vás neměla špatně, nemohu vám říci adresu té rodiny, ale adresu dědečka a babičky ano a vy se snažte s nimi domluvit. Jen vás prosím, zvažte všechny aspekty jejího života s vámi. Je to děvče velmi citlivé, trvalo dost dlouho, než se sžila s novým prostředím. Má tady kamarádku a u té rodiny žije už přes půl roku."

Jarka si usmyslila, že Inku pro ně získá. Navštívila prarodiče Inky a zjistila, že u nich nepřipadá v úvahu, aby se o Inku někdy v budoucnu postarali. Starý pán tvrdil, že je mu to líto, ale bylo zjevné, že způsob života by už kvůli nikomu měnit nechtěl. Natož se starat o dítě. Nechtěl však dát najevo, že o Inku nestojí, tak se vyjádřil o možnosti adopce nejasně. ,,Možná ano , je to děvče, tak se stejně jednou vdá a naše jméno mít nebude. Jestli bude i ona sama chtít, tak já bych ten souhlas dal. Jste příbuzná její matky, předpokládám, že byste jí neublížila." ,,To víte, že ne. Pokud byste měli zájem, přišli bychom někdy i na návštěvu, aby s vámi neztratila kontakt." ,,To není tak nutné, bude-li chtít, tak ano, ale manželka není zdravá, tak návštěvy kohokoliv omezujeme. Tady je adresa té rodiny. Však ji mají jen v pěstounské péči. Rodina je přednější pro případnou adopci, že?"

Jarka po příchodu domů vyprávěla, jak se dědeček malé Inky podivně choval a domlouvala se s mužem, jak to udělají, aby Inku mohli vzít k sobě. Upnula se k té myšlence a domnívala se, že to bude jednoduché. Mužovi se však její nápad nezdál tak dobrý. Bylo mu děvčete líto, ale věděl, že jeho zaměstnání je příliš nestabilní, musí jezdit po světě a pokud je to jen žena, kdo za ním případně přijede, je to jednodušší. S dítětem by bylo víc starostí. Nechtěl ale Jarce kazit radost, tajně doufal, že si to rozmyslí nebo děvče k ní nebude chtít jít. Jarka na něm poznala, že nadšený příliš není, ale říkala si, že Inka je hodné děvče, nebude dělat potíže a Mirek si zvykne a bude ji mít nakonec rád.

Po Jarčině další návštěvě, kdy jí poreferovala o dohodě s dědečkem Inky si ředitelka Domova zavolala znovu Věru a o výsledku jednání Jarky s prarodiči jí řekla. Nemohla si pomoci, ale Věra a její manžel jí připadali pro výchovu Inky lepší. Možná nejsou tak zámožní , nejsou příbuzní, ale snaží se Ince dát pocit domova, jistoty. Vycítila, že zvláště Věra Inku má opravdu ráda a z Inky se stalo sebevědomé děvčátko, přes zdrženlivější povahu bylo její chování v nové ,,rodině" uvolněné, zřejmě si zvykla. Věra s ředitelkou se dohadovaly, jestli mají Ince říci, co chystá její teta. Věra ji nechtěla rozrušit, ale ředitelka ji přesvědčovala:,, Paní Věro, nebylo by dobré, aby se Inka dověděla o tetě třeba až od ní. Co když ji vyhledá, počká na ni u školy nebo vás přímo navštíví? Jak jí to pak vysvětlíte? Také o nové situaci musíme informovat sociální pracovnici. Pokud si chcete Inku udržet, buďte k ní upřímná, nelžete ji, nezatajujte, co se děje."

Ještě ten večer po předchozí rozmluvě s manželem zašla Věra do pokoje za Inkou a místo krátké obvyklé rozmluvy s ní si k ní sedla na postel a zeptala se jí: ,, Inko, znáš nějakou tetu Jarku a strýce Mirka? Pamatuješ si na ně?" ,, Moc ne, ale doma u nás byli jednou na návštěvě. Proč? Co je s nimi?" ,,Víš, ona tě ta teta hledá, vlastně už ví, kde jsi a chce nás navštívit. Nemluvila jsem s ní sice, ale dověděla jsem se, že by snad měla zájem o to, abys bydlela u nich." Věře se zadrhl hlas, nemohla dál mluvit. Napjatě čekala, co na to Inka řekne. ,, Opravdu? Co tak najednou? Kde byla tak dlouho?" To byla první reakce Inky a Věra se podivila, jak rozumně se vyjadřuje.
Má sotva 8 let a už přemýšlí jako dospělý člověk.,, Kéž by k té tetě pro tohle nechtěla", pomyslela si, ale nahlas to nemohla ze sebe dostat.

Inka ji překvapila dotazem ,, Chtěli byste, aby si mmě teta vzala? " ,,Jak tě to napdlo, Inko? Vždyť my jsme rádi, že tě máme. Pořád doufáme, že u nás budeš moci zůstat na pořád, jako naše dcera, třeba adoptovaná." Věra se neudržela a vzala Inku do náruče. Přitiskly se k sobě, Inka ji dokonce vzala kolem krku a hlavičku schovala na jejím rameně. Věra dojetím nemohla ani mluvit. Pohladila Inku po hlavě, dala jí pusu na čelo, procedila jen ,,Dobrou noc, hezky se vyspi " a honem odešla z pokoje, aby Inka neviděla slzy, které jí stékaly po tváři. Sama nevěděla, jestli to je bolestí nad možnou ztrátou, strachem nebo i trochu radostí, že k ní Inka nachází cestu a má ji možná i ráda. O to ale bude horší, jestli budou muset ustoupit a dát Inku té její tetě.

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 6. března 2013 v 8:23 | Reagovat

Opět jsem to četla "jedním dechem" a čekám......

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. března 2013 v 8:48 | Reagovat

Taky jsem napjatá jako struna a divila jsem se, že už nechodí další pokračování. Začíná se to sukovat, jsem zvědavá... ;-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. března 2013 v 9:06 | Reagovat

Taky jsem zvědavá, jak to dopadne. Byla bych psala dříve, ale Kavárna se musela zahájit, tak jsem  se věnovala jí. :-D

4 Helena Helena | Web | 6. března 2013 v 13:44 | Reagovat

No prosím,jsem zvědavá na další pokračování,začíná se to komplikovat.

5 Ježurka Ježurka | Web | 6. března 2013 v 17:13 | Reagovat

Krásně jsi to napsala, Ruženko! Věřím, že budou spokojeni všichni, ale hlavně Inka! Už se těším na další díl.

6 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 6. března 2013 v 19:29 | Reagovat

Růženko, příště mi dejte vědět, až bude celý seriál hotový! Já přece nemám na stará kolena zapotřebí takové napětí! .-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. března 2013 v 19:35 | Reagovat

[6]: Chudáčku Davide, kdybych to napsala skoro vcelku, nebylo by to právě moc napínavé. Ale není to přece detektivka a aspoň v duchu si můžete představit, jak to může skončit. ;-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. března 2013 v 20:58 | Reagovat

Taky jsem jak jedna struna! Těším se na další! :-)

9 Kerria Kerria | Web | 6. března 2013 v 22:22 | Reagovat

Růženko, je to čím dál zašmodrchanější. Držím Inušce palečky, ať najde tu správnou rodinu. Kdy to bude? :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 6. března 2013 v 23:52 | Reagovat

Růženko, pěkně nás napínáš. Moc se těším na pokračování :-)

11 Jarmila* Jarmila* | Web | 7. března 2013 v 21:40 | Reagovat

Také jsem napjatá a těším se na pokračování. Fandím Ince, aby zůstala u pěstounů, když si už na ně zvykla. :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. března 2013 v 22:18 | Reagovat

Koukám děvčata, že byste to klidně uměly dopsat za mě. Možná každá jiný konec, ale v podstatě pro Inku  co nejlépe. :-)

13 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 9. března 2013 v 17:54 | Reagovat

Tak kdy bude další pokračováníčko? Sem s ním. :-D

14 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 9. března 2013 v 18:46 | Reagovat

Jejda jejda to se to zamotává. Jak to bude dál? :-)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. března 2013 v 20:14 | Reagovat

[13]:Už to bude... ;-)

16 Hanka Hanka | E-mail | Web | 12. března 2013 v 15:55 | Reagovat

Shodou okolností jsem před pár dny dočetla knížku o jedné adopci. Svobodná matka bez prostředků dala dítě k adopci hned po narození, později se provdala za otce dítěte, její situace se zlepšila a tak chtěla dítě, kterému v té době byly asi tři roky, nazpět. V knížce to dopadlo dobře pro dítě i adoptivní rodiče, jsem napnutá, jak to dopadne v tvém příběhu, Ruži. :-) Čte se moc pěkně.

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. března 2013 v 17:38 | Reagovat

[16]:Tak to jsem nečetla, neispiruji se četbou, ale spíš životními příběhy  lidí kolem a jinak domýšlím detaily i situace.
Ono je to zlé i pro tu matku. Když nenašla řešení, aby si mohla dítě nechat, těžko pak je může chtít brát ženě, která ho vypiplala od malička. Trvalo jí to stejně dlouho, ne? 3 roky. Mohla ho svěřit jen do péče a honem se starat. Nevím, já bych své dítě nikdy nedala. Pokud bych mu nemohla zajistit existenci u sebe, počkala bych, prostě dítě neměla, myslím ani styk s mužem, ne potrat.

18 Hanka Hanka | E-mail | Web | 12. března 2013 v 17:55 | Reagovat

[17]: Je mi jasné, že jsou to upravené příběhy ze života, Ruži.
Taky nedovedu pochopit, jak se matka může vzdát vlastního dítěte, ale jsou i mnohem horší případy než adopce. :-(

19 Vendy Vendy | 27. března 2013 v 16:58 | Reagovat

Kruci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx