.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Monolog č. 17. - Arnoštův 3.

23. prosince 2012 v 0:08 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
To byl tedy měsíc! S Janou jsme se scházeli, většinou u ní, ale předevčírem jsem ji pozval k sobě domů> Viděl jsem na ní, že se jí moc nechtělo, ale nakonec přišla. Dceři jsem nic neřekl, jsem přece samostatný a nemusím se jí zpovídat.

Od určité doby se zdá, že respektuje víc moje soukromí. Řekl jsem jí , že si budu domácnost zamykat a pokud jí neřeknu, třeba o zalití kytek, nemá nikdo do mého bytu chodit. Pokud bych odcházel na delší dobu, řeknu jí to, ale spíš proto, aby kontrolovala topení a starala se o okolí domu. Je zvyklá, že vše dělám já, tak ať si to taky vyzkouší. Kdysi musela zametat jako holka chodník, umývat schody, ale když měla rodinu, ulevoval jsem jí a tak si zvykla.

Také jsme se bavili o tom, že mám přítelkyni a může se stát, že ji vezmu k sobě. Dcera hned vyjela, že přece má byt, co s ním bude? Jana má dva syny, jeden má jen garsonku a druhý je v cizině, ale může se vrátit a kam by šel? ,,No, vidíš, tati, ona má velký byt a její syn garsonku, proč si to s ním nevymění, když je sama?" ,, Poslouchej, ty bys chtěla mít tu svou dcerunku v domě? Víš, jak by si dopadla? Měla bys ji na krku a živila bys je oba. To si piš, že jo. Já už vás nemohu podporovat. Nebudu platit všechno sám. Mám objednané elektikáře, udělají revizi elektrického vedení a do tvého bytu dají na chodbu elektroměr. Na topení dáme měřiče, protože když nejsem často doma a můžu ztlumit topení, nevím, proč bych měl platit všechno."

Dcera se na mne dívala čím dál zděšeněji . ,,Tati, já tě nepoznávám. To tě určitě navedla ta tvá přítelkyně. Tak najednou se ode mne trháš!" ,, Koukej, máš velké děti, jak dlouho jsi vdaná? To se ti zdá krátká doba, co jsem ti zajišťoval bezstarostný život, co se týče bydlení a ještě jste si brali ode mne i jídlo ?! Mlč! Mám pravdu, stal se z tebe sobec a děti to učíš taky. Berou jako samozřejmost, že k dědovi chodí pro všechno, co doma nenajdou."
Málem se rozplakala. ,,Nevěděla jsem, že to tak bereš. Opravdu jsme si zvykli, že jsi tu pro nás. Ale jak to uděláme s
Monikou a jejím přítelem? "

,,No co, vyzkoušejte si to, bydli s mužem v kuchyni a ložnici, jeden pokoj nech Monice s přítelem, druhý bude mít Petřík, ten nejmenší a zkuste to nějaký čas, než se domluvíme s Janou, jak to uděláme. Nakonec Monika také nemusí mít naspěch, je ještě dost mladá , nemusí hned s klukem žít, ne? Je to dnes svět! Práci to pořádnou nemá, bydlet kde nemá, rodičům chce být klidně na krku i s milencem. Viděla to tak trochu u tebe, že jsi jen brala od táty, viď?" Dcera odešla se slzami v očích. Ale co, jednou to muselo ven. Nejsem ještě takový dědek a ona je už hodně dávno dospělá.

Jednu chvíli jsem to málem zase vzdal. Jana se domlouvala se synem, co by říkal na tu výměnu a pronájem garsonky. Mělo by to ještě jeden háček: Kdyby se vrátil mladší syn a chtěl by už zůstat, než by si sehnal bydlení, mohl by bydlet u bráchy? Syn Janě prý řekl, že to nehrozí, ten už se nevrátí.,, Však víš, mami, že má v Anglii dívku a ona se stěhovat sem nechce." Zeptá se kamaráda, advokáta, jak to opatřit, udělat, aby nepřišli o garsonku a zkusí ji té Monice nabídnout. Uvítal jsem to.

Možná bude ráda, že by mohla být s přítelem sama, nikdo by jim do ničeho nemluvil. Pokud by jim matka chtěla pomoci, dá se to udělat jinak. Pozve je občas na oběd, koupí jim něco do domácnosti a podobně. Jen peníze by jim moc dávat neměla, napadlo mne. Řeknu to nejdříve dceři, ať holku zpracuje. Nejlepší by bylo, kdyby jí řekla, že ten její do domu nesmí, ale pokud s ním chce být, musí se odstěhovat. Mám podivný pocit, tolik rázných rozhodnutíí jsem neudělal za celý život, jako teď za poslední měsíc. Jak tohle dopadne?

Nebude to lehké , ale pokud se to všechno zajistí písemně mohlo by to klapnout. Snad se ty dvě Jana a dcera domluví. Dcera není nepořádná, v bytě má celkem uklizeno, takže Jana nad ní ohrnovat nosánek nemusí. Byla prý dříve abnormálně pořádkumilovná, ale trochu ji to přešlo, když ji muž vlastně kvůli tomu opustil, jak se sama přiznala.
Navštívila mne Monika a nejdřív začala na mě ječet, co jsem to mámě nakukal. Ona to měla tak hezky vymyšlené. Mohl jsem mít dole jeden pokoj, jí by ty dva s kuchyní stačily a mohlo to být fajn. Měla by mámu nablízku.

,,Moniko, ty máš na to, abys udržovala celý byt a podílela se na udržování celého domu? Ten dům je ze tří čtvrtin můj a jen jedna čtvrtina je tvé mámy, tak si moc nevyskakuj! Musely byste mne vyplatit s úvazkem na dožití za slušných podmínek. Nebýval bych často doma, práce kolem domu by zůstala na vás, to dá rozum, ne? Je ti to jasné? Prostě si vyber: buď doma u maminky, ale sama, nebo v garsonce s miláčkem. Samostatný život by se ti nelíbil? Já tady budu bydlet s přítelkyní, která si žádný nárok na dům nedělá, pokud by se to nějak změnilo, šla by ona a možná i já do té garsonky a ty bys pak mohla jít do mého bytu. Pokud bys třeba měla děti. Přemýšlej, ale rychle."

Jana byla u mne doma, dcera přišla jako náhodou . Jen se prý na něco zeptat. Slušně Janu pozdravila a sjela ji pohledem od hlavy k patě. Nakonec se na ni usmála a zeptala se, jestli si může s námi později popovídat. Po půlhodině se objevila s táckem buchet a má prý něco důležitého pro nás. Mluvila s Monikou a ta se vyjádřila, že by se to jí a hlavně jejímu příteli docela líbilo, kdyby mohli bydlet sami.,, Nevděčnice jedna. Od mámy utíká.".. brblala si a odešla nahoru. Jana z toho byla docela yjevená, zdálo se jí, že to prošlo nějak lehce. Přiznala se mi, že se jí bude těžko z bytu stěhovat.

,, Jaképak stěhování, vždyť nábytek by mohl všude zůstat. Jak v garsonce, Monika by to jistě uvítala, synovi bys nechala nábytek svůj, aspoň by ti nepřipomínal minulého muže a tady mám všechno pěkné zánovní, předělával jsem to, když žena byla už pár let mrtvá." Uf, to jsem dlouho mluvil. Jana se jen usmívala a dělala si pak ze mne legraci, že jsem se to učil asi nazpaměť, to řešení. Je fakt, že jsem si to tisíckrát v mysli převracel, hledal nejsnadnější způsob, jak všechno vyřešit. Snad to klapne a nebudu sám. Docela uvítám, když nebudu muset pořád za Janou chodit, ale budu ji mít doma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 23. prosince 2012 v 0:47 | Reagovat

To řešení je na "koňskou hlavu".
Paní Janu asi "vdávadlo" neposedlo, aby hned něco řešila. Kromě toho i kdyby, tak asi strpí na čas (zkušebně) maníka u sebe. Omaká si ho a jistě za delší čas se rozhodne. Má před očima přerostlého puberťáka. Pevný vztah nevznikl, ale komplikace, jak s Lenčinou tak s Arnoštovou rodinou jsou na dohled.
Majetek je neřešitelný, leda pozdější předání Arnoštova bytu za nájem, který by byl faktickými splátkami od Moniky.
Těmito penězi by možná "změkčil" Janu, ale to jsou všechno spekulace, na písku. Skutečný vztah, pro něž by se takové přesuny dělaly, zatím není ( a dlouho nebude = tedy dokud se bude zdržovat v blízkosti Lindy). :-D  :-D

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 1:04 | Reagovat

[1]: Jana, žena Karla, který nyní žije s Lindou, už svého bývalého muže nechce. Arnošta ráda má, ale nevěděla o jeho trablech, vyjasnili si to a hlesají řešení.  Ona ho nebude mít u sebe, ale on by ji měl mít v domě. Její byt by měl syn, synovu garsonku by pronajal mMonice. Jana nemá co ztratit. Pokud by se v domě necítila dobře nebo se s Arnoštěm něco stalo, bude mít ve smlouvě  od Moniky pro syna, že se Monika vrátí do domu, Jana půjde do garsonky po synovi a ten si nechá její byt. V garsonce by byla buď sama nebo s Arnoštem. To bych řekla, že je otpimální řešení vztahů. U Karla a Lindy zatím  neřešíme rozchod ani příp. svatbu. Sousedka Julie je postava vedlejší, která jen zpestřila děj... ;-)  :-D  Jo a peníze nejsou všechno, Jana má práci a on zatím také., jen je nesmí už vydávat za někoho jiného...

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 1:05 | Reagovat

hledají řešení... ;-)

4 nar.soc. nar.soc. | 23. prosince 2012 v 12:09 | Reagovat

[2]:

Už jsem se v tom ztratil.
Pro mne platí co řekl už dr.Plzák. Vztahy jednoduché, jako poloutomatická pračka.
3-4 programy a opakovat si stále dokola, vše je v pořádku, musíš šlapat po "řádku".

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 19:07 | Reagovat

[4]: Nebojte se, Ivánku, víc postav už tam nebude. Však jsem to vysvětlila, ne? :-D

6 Zdeňka Zdeňka | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 19:16 | Reagovat

Růženko, moc ti přeji krásně prožité vánoce!!! :-)  :-)  :-)

7 Labanda © Labanda © | Web | 24. prosince 2012 v 17:24 | Reagovat

přímo se mnou ju? ;-) :D

Přeji lásku, štěstí, něhu,
ať se Ti splní každičký sen,
přání posílám na vločce sněhu,
ať krásný je Tvůj Štědrý den.

a malé hlouposti také mají všichni u mě na blogu :)

8 Hanka Hanka | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 18:11 | Reagovat

Ruženko, tvoje články si přečtu později v klidu. Vidím, že se mám na co těšit. :-)
Teď ti přeji krásný Štědrý večer a neméně krásné oba vánoční svátky. :-) Hanka

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 21:57 | Reagovat

[7]: To je prima, když už nemáme nové  ve správě blogu oblíbených blogerů, koukneme se odsud. Zdravím a díky. ;-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 21:59 | Reagovat

[8]: Monology mám přetažené do webu Mám talent a jsou tam všechny za sebou od l-do 17. V sekci povídky pod svým jménem, je jich tam už více, starších. ;-)  :-D

11 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 12:45 | Reagovat

[10]: Děkuji za info. Přečtu si ty monology tam ještě jednou pěkně za sebou. :-)

12 Hanka Hanka | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 21:21 | Reagovat

Ruži, obdivuju tě, že se v tom vyznáš, to je makačka! ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx