Prosinec 2012

Monolog č. 19- matky Lenky - 3.

31. prosince 2012 v 0:13 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Jsem už z té naší holky nešťastná. Od doby, kdy se vrátila z dovolené je víc u nás, než doma s Karlem. Ptala jsem se jí, proč není s ním doma, ale ona se mě zeptala, jestli nejsem ráda, že je u nás, co má dělat, aby se doma nenudila.
,,Lindo, to nemyslíš vážně? Copak nemáš doma práci? S Karlem se spolu nebavíte?" ,,Víš, on má teď nějaký úkol z práce a sedí pořád u počítače, jen slibuje, že jen co to dodělá, bude se mi věnovat."

Monolog č. 18.- Jany 4.

27. prosince 2012 v 19:07 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Nastěhovala jsem se do domu k Arnoštovi. Co tomu ale předcházelo, nebylo moc příjemné. Rodina jeho dcery rozhodnutí táty přijala rozporuplně. Dcera se sice tvářila zdvořile, ale viděla jsem na ní, že by mi nejraději položila hodně nepříjemných otázek. Neměla jsem sebou moc věcí. Důvod byl jednoduchý. Nábytek zůstal , až na komodu, houpací křeslo - dárek od syna - oblíbenou židli k pracovnímu stolku s počítačem, v bytě. Pokud by se jetě něco našlo, o co by syn nestál, někam se to uloží, v domě je místa dost..

Obyčejný příběh povánoční...

26. prosince 2012 v 16:48 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Malý chlapec dostal pod stromeček autíčko. Nebylo na dálkové ovládání, ale bylo takové kovové, pěkně barevné , bylo na setrvačník. Když jím popojel dozadu a pak ho pustil, jelo samo dopředu. Celý šťastný si ho pouštěl po linoleu v kuchyni a nezajímalo ho ani cukroví, mlsky, které dostal také. Ba ani teplé rukavice a šálu, čepici, kterou mu upletla maminka po večerech, aby mohl jít ven a nebyla mu zima.

Monolog č. 17. - Arnoštův 3.

23. prosince 2012 v 0:08 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
To byl tedy měsíc! S Janou jsme se scházeli, většinou u ní, ale předevčírem jsem ji pozval k sobě domů> Viděl jsem na ní, že se jí moc nechtělo, ale nakonec přišla. Dceři jsem nic neřekl, jsem přece samostatný a nemusím se jí zpovídat.

Monolog č. 16 - sousedky Julie (1.¨)

19. prosince 2012 v 22:29 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Jsem trochu udivená. Potkala jsem sousedku Lenku a ta začala vyzvídat, co je mezi mnou a Lindiným Karlem ,, Proč, co by mělo být?" ,,No, já jsem tě viděla s ním běhat a dokonce se mi zdálo, že zapadl k vám domů. Taky se bavil nějak důvěrně s tvým tátou, že mne ani neviděl , když jsem šla okolo nich domů.",, To snad něco má znamenat? To tedy nevím. Jen jsme se bavili o všem možném. Asi se trochu nudil, ne?""

Monolog č. 15. - dívky Lindy (3.)

14. prosince 2012 v 0:08 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Nevím, jestli jsem měla na tu dovolenou jezdit. Nedovedu si teď představit, jak budu žít ve společné domácnosti s Karlem. Stačilo 14 dní mezi určitými lidmi a mně došlo, že jsem svůj život asi vzala za špatný konec.

Večerní focení po cestě domů.

10. prosince 2012 v 12:43 | Ruža z Moravy |  Zábřeh-Sport i jiné události

Chtěla bych vám ukázat, jak fotí laik jako jsem já, večer po cestě domů. Měla jsem nastavený fotoaparát na focení uvnitř místnosti a nechala jsem to nastaveno stejně i venku.
Takto to dopadlo. Jsou tam některé záběry nafocené dvakrát- bez blesku a s bleskem. Bylo to v naší ulici takže nepopisuji, není to důležité.

Jak víla Bubuška potrápila Kubu a Matěje.

9. prosince 2012 v 22:31 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Víla Bubuška byla zvědavá, jak se budou chovat děti po její návštěvě ve škole, ve třídě přípravky a vybrala si jednoho chlapce a sledovala ho cestou domů. Byl to náhodou Kuba a šel společně s bratrem Matějem a maminkou. Chtěla hlavně vědět, jak se bude chovat doma. Co zjistila? .

Monolog č. 14. - muže Karla ( 4.)

7. prosince 2012 v 0:38 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Tak jsem zase sám doma. Linda odjela a já ani nevím kam. Prý budou cestovat s kamarádkou, tak mi raději vždycky zavolá, kde je. Poslední dobou domů moc nespěchala, prý dělala nějakou práci navíc. Už nevím, co mám doma sám dělat. Naučil jsem se po sobě uklízet, ale ono za chvíli nebude ani co. Celé dny nejsem doma, taky mě to táhne pryč. Zašel jsem párkrát za Lenkou a Martinem, ale nějak jsem nemohl najít téma, které by je zaujalo a naopak oni se většinou bavili o rodinných záležitostech a to zase nezajímalo mě.

Jak víla Bubuška navštívila školu.

5. prosince 2012 v 11:33 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Měla to být návštěva jedné školy. Bubuška si ji nevybrala jen tak náhodně, protože už pár dní sledovala dva kluky - bratry Kubu a Matěje. Byli občas pořádně zlobiví, ale zatím se na ně jen dívala a říkala si: ,,Však na ně také jednou dojde, něco vymyslím, až budou zlobit."

Víla Bubuška pomáhá dělat adventní věnec u Letinky.

2. prosince 2012 v 18:03 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Víla Bubuška seděla na obláčku, koukala se dolů. Moc toho neviděla, všude bylo jaksi šedivo. Dole se však objevila světýlka a ona dostala nápad. Jejda, brzy bude první adventní neděle a lidé připravují ještě narychlo adventní věnečky se 4 svíčkami. Na každou neděli jednu . Copak asi u Letinky doma? Jestlipak něco připravují? Letinka asi spíš ten věnec namaluje, než by ho sama dělala. No co, :,, Letím, letím, doletím...". To bylo nové Bubuščino zaklínadlo, které jí dala Královna víl. Stačilo, pokud chtěla konkrétní osobu, hlavně dítě, aby na něj pomyslela, řekla si to zaklínadlo a byla ihned poblíž místa, kde chtěla být.

Kavárna u Ruži- prosincová

1. prosince 2012 v 0:07 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi


Vítám Vás všechny v prosincové Kavárně. Nebudu hodnotit rok, ani předešlé měsíce dlouze, jen tolik mohu napsat, že mi tady bylo vždycky s vámi dobře. Nakonec i s těmi, kteří nekomentují, nepovídají si, jen čtou. Jako bych je viděla usmívat se někdy, kroutit hlavami nad naším povídáním , třeba i souhlasně pokývnout. Nechcete se také přidat? Snad máte pro nás taky nějaký zážitek, sdělení, radu...





Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx