.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Víla Bubuška a děvčátko Letinka.

27. listopadu 2012 v 0:53 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Děvčátko Letinka dělalo svým rodičům po letech péče hodně radostí. Narodila se totiž dříve než měla, byla moc malinká, prostě Kulíšek. Když poprvé otevřela očička, měli její rodiče pocit, že má v droboučké tvářičce dva balonky. Tak měla ty oči velké. Taky jí dodnes tak velké zůstaly. Stala se z ní moc šikovná holčička. Vytáhla se, byla štíhlounká, vlásky měla dlouhé, spletené do copů. Maminka se někdy durdila, že to mytí, česání dá dost práce, zvlášť, když mají někam spěchat. Letinka se však nedala. ,, Maminko, já potřebuji mít dlouhé vlásky. Když máme vystoupení , musím mít vlásky pevně sčesané a to se s copy dá udělat , ale krátké bych měla střapaté."



Letinka chodila do baletu, navíc pěkně zpívala a ještě lépe hrála na piáno. Vystupovala často nejen s baletem i zpěvem na různých oslavách, hlavně pro děti, ale zúčastnila se také klavírní soutěže. Na té soutěži se jí stala neuvěřitelná příhoda. Letinka nemívala často trému, věděla, že je připravená, ale v ten den hrálo před ní hodně dětí a hrály opravdu hezky. Když už jich přehrálo své skladby 10 a nastoupila další dívka, Letinka cítila, že jí tuhne úsměv i pusa, když si ze zvyku přeříkávala úvodní slova, která měla při nástupu říci: ,,Jmenuji se Leticie a zahraji vám skladbu ..." Tak, pusto, prázdno ... V hlavě slyšela tóny první skladbičky, kterou měla hrát, ale ne a ne si vzpomenout nejen na jméno skladatele, ale na název skladby. Jazyk jí hrůzou ztuhl, prsty se chvěly.

,, Maminečko moje zlatá, andělíčku můj strážníčku, všechny múzy světa, pomozte ! Vždyť já to zkazím. To bude ostuda. A těch hodin, co jsem to cvičila. Mají tady klavír velký, krásný, s mimořádně pěkným zvukem, na tom by se hrálo!" Nohy jí vrostly do země, nemohla udělat krok. Předchozí skladba byla dohrána, nastalo ticho , Leticie stála nedaleko klavíru a úpěnlivě kulila oči na klaviaturu. Vtom ji někdo pohladil po paži, vzal ji za ruku a ona se v tom okamžiku pohnula a lehce kráčejíc, zvolna se přibližovala ke klavíru. Než se stačila podívat , kdo to vedle ní kráčí, seděla na piánové stoličce a pootočila si ji na potřebnou výšku. Pak povstala a jasným hláskem se představila . Zatrnulo jí v tom okamžiku trochu, ale jakoby jí napovídal tichý hlásek, řekla jméno skladatele a skladby, kterou bude hrát. Pak už jen sebejistě, bravurně zahrála , co tak dlouho nacvičovala, bez jediné chybičky. Když skončila, uklonila se a odcházela, poočku se rozhlížela, kdo to byl, co jí tak pomohl.


Skoro se lekla. Nedaleko ní stála holčička, která vypadala úplně jako ona. Jen se jí zdála taková bledší, skoro průsvitná. Ano, ta holčička byla víla Bubuška, která od začátku seděla v koutku místnosti a čekala, jestli některý ze soutěžících nebude potřebovat její pomoc. Sledovala hlavně Leticii, protože o ní věděla z řečí, které zaslechla v porodnici, na oddělení, kde byly malé, dříve narozené děti . Od určité doby, na oddělení kulíšků, jak se takovým dětem říkalo , chodila pomáhat maminkám, když byly unavené. Odtud také věděla o osudu malé Letinky a byla zvědavá, jak si dívenka povede na soutěži, kam její rodiče pozvali i paní doktorku, která ji znala.

Bubuška na sebe vzala podobu Letinky a tak jen ona ji mohla vidět, jenže v rozrušení se v té chvíli ani nepodívala a pak už byla zaujatá hrou . Bubuška poodešla za ni, aby ji náhodou nerozptylovala . Málem by ji Letinka nezahlédla ani potom, ale Bubuška měla dán takový úkol, aby ji ten, komu pomohla, viděl. Usmála se na Letinku a ta se šeptem zeptala: ,,Kdo jsi, já přece nemám stejnou sestřičku jako jsem já? " ,,Jsem Bubuška, víla, která pomáhá těm, kdo to potřebují a zaslouží si to. Měj se dobře a buď pořád tak hodná, Letinko! "

Pomalinku se rozplývala a Letinka už viděla jen malý obláček, který zmizel pootevřeným oknem. Rodičům bylo divné, že se Letinka ani nezajímá, jak se umístila, jen se stále ohlíží někam k oknu. Večer pak Letinka, než usnula, pošeptala mamince, že jí dnes při té soutěži od trémy pomohla víla. ,,Jmenovala se Bubuška a vypadala stejně jako já, opravdu, maminko!" brumlala a maminka se jen usmála, pohladila ji po hlavičce a šla to povyprávět tatínkovi.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Douška: Letinka je opravdu skutečné děvčátko a mohu to doložit fotkou od paní Edith,která ji vyfotila. Té soutěže se také zúčastnila, tak se to mohlo stát, ne?

<
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 27. listopadu 2012 v 8:24 | Reagovat

Krásná pohádka, ta se mi moc líbila! Jenom to jméno je hodně nezvyklé, ale holt každý máme jiný vkus.

2 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 15:28 | Reagovat

To je dobře, že to tak krásně dopadlo. Ještě, že tam Bobuška byla. :-)

3 Helena Helena | Web | 27. listopadu 2012 v 16:58 | Reagovat

Pěkná pohádka pro kulíšky Ruženko. :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 17:08 | Reagovat

[3]: Uvidím, jestli se bude Edith hodit. Je taková spíš pro větší děti, ne? Věnuji ji právě té holčičce, která dokazuje, že  ty děti nejsou o nic pozadu, když mají péčí a lásku rodičů a velké štěstí.

5 Helena Helena | Web | 27. listopadu 2012 v 18:29 | Reagovat

[4]:Ta je pro ni jak ušitá. :-)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 22:18 | Reagovat

Už jsem ji nasdílela na facebook, takže ji tatínek Letinky bude moci pro ni vytisknout. Zítra ji dám na blog kulíšků. Taky jste měla trému při psaní pohádky pro konkrétního kulíška? Já ano.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 22:49 | Reagovat

[6]: Díky, to jste hodná. Přiznám se, že neměla. Letinka je hzřejmě holčička, která zná svoji cenu a  pokud vystupuje před lidmi, může se jít stát, že jí tréma  ,,sváže", pak si třeba může říci mám přece tajnou kamarádku - vílu Bubušku a zvládnu všechno.  Jako děvče jsem hodně vystupovala před lidmi, zpívala, tančila -znám, co umí s lidmi udělat tréma, ač jsem to sama  skoro nezažila. Prostě jsem si ji nepřipustila. Teta mi říkávala, že jsem drzá jako opice. Nelichotivé, že? ;-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 22:51 | Reagovat

zřejmě- připlétají se mi dosti často písmenka a já, zbrklá, to odešlu bez kontroly. [:tired:]

9 Ježurka Ježurka | Web | 28. listopadu 2012 v 13:05 | Reagovat

Ruži, to byla jedna z nejkrásnějších pohádek. Opravdu a to jsem se až na konci dověděla, že byla vlastně psána "na tělo". I já Ti děkuji za tuto pohádku, nejen děti.

10 DRAK DRAK | Web | 28. listopadu 2012 v 19:35 | Reagovat

půvabné!

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 20:39 | Reagovat

Stát se to mohlo určitě. A nejspíš stalo :-).

12 Leticie Krotká Leticie Krotká | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 21:27 | Reagovat

Milá Růžo, ležím ted s táto v posteli a právě táta z ipadu přečetl tvoji pohadku, která se mně moc líbila. Zprávu píše táta, já ještě počitač na psaní nepoužívám, jen na hry, ale doufám a věřím, že Bubuška opravdu existuje, protože bych ji važně někdy potřebovala když si nevím rady. Pohádky psát ještě neumím, ale píšu rýmováné basničky pro rodiče a babičku s dědou, ale ráda kreslím a můžu nakreslit pro vaše pohádky obrázky. Dobrou noc musím už spát, těším jak se ve snu objeví Bubuška :-) Leti :-)  :-)  :-)  :-)

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 22:23 | Reagovat

[12]:Zdravím tě? Letinko i tvé rodiče. Máš velké štěstí na to, jak o tebe pečují, je to poznat vlastně i na tvém chování. Moc se mi líbí, že se snažíš psát básničky. Víš o Bubušce jsem už napsala víc příběhů- pohádek, možná by ti je mohl tatínek případně stáhnout, určitě by se ti některé líbily. Však je najdeš i v té knize Pohádek pro Kulíšky, co jsi dostala. Pokud byste chtěli, tak udělám přehled , ale ony jsou asi všechny na blogu pohádek pro Kulíšky mezi pohádkami o vílách a elfech. V názvu mám Bubušku vždy uvedenou. Také jsem psala ty pohádky o panelákovnících-skřítcích, to je ale spíš takové ekologické, jak říká paní Edith. Držím palce a slibuji, že tě ještě s Bubuškou dám někdy do pohádky dohromady. Bude to mít aspoň větší smysl. Tak dobrou noc a pěkné dny. :-)

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 22:30 | Reagovat

[12]:K tomu kreslení: budu jen ráda, když nakreslíš k některé mé pohádce obrázek. Pokud  mi ho na email pošlete, přidám ho na blog k pohádce a uvedu, kdo ho kreslil. To by bylo moc pěkné, ne?Velikost upravím, s tím si hlavu nemusíte lámat a tatínek to určiotě taky umí. :-)

15 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 21:07 | Reagovat

Ruženko, pohádka je na blogu kulíšků. http://ruzenka.blog.cz/ Jako vždy jsem si dovolila pár úprav. Snad mě nezakousnete. Všechny došlé texty si čtu několikrát nahlas a upravuji je všem co nejvíce, aby pro případnou další knihu už nebylo třeba tolik úprav. Na zapomenutý sněm víl se vrhnu a na tu o Vojtíškovi a Týnce zítra.

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 23:54 | Reagovat

[15]:Nevadí Edith, snad jen chci upozornit dopředu, že  můj styl psaní i u pohádek  je, nepoužívat příliš moc zdrobnělin. Jen tam, kde to umocní popis. Z počátku, když jsem psala o skřítcích panelákovníčcích, jsem byla upozorněna jedním panem učitelem (v komentáři), že jejich  jména moc zdrobňuji a nepůsobí to dobře. Tak jsem to tehdy dokonce poopravovala. Podle mých zkušeností, děti jsou docela rády už v tom holčičím i klučičím věku, když se s nimi mluví spíš jako s dospělými, berete je vážně. Kluci mi říkávali: nejsem přece mimino. Upozorňuji vás raději dopředu, kdyby se vám mé psaní zdálo příliš strohé, jo?  Díky a nemusíte tak spěchat, ono to počká chvíli. :-) ;-)  :-D

17 Hanka Hanka | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 19:13 | Reagovat

Ruži, to bylo moc milé vyprávění. :-) Věřím, že taková víla existuje, jenom má podobu maminky, babičky, zdravotní sestry, nebo prostě nějaké hodné tety. :-)

18 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 20:21 | Reagovat

[16]: Ano, zdrobněliny se u pohádek nedoporučují. Spíše občas opravím slovosled a někdy dám jiné přídavné jméno atd. Všem se nám děje, že se opakujeme. Teprve při hlasitém čtení si textu člověk si všimne, že už podruhé použil krásný nebo opakuje třeba slovo náhle... Dril z kurzu tvůrčího psaní:-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 20:18 | Reagovat

[18]: To je fakt, občas něco člověk přehlédne. Díky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx