.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Monolog č. 13. - Arnoštův 2.)

25. listopadu 2012 v 20:34 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Tak jsem málem dopadl jako hubkař. Jana se se mnou odmítala sejít a tak mi nezbylo nic jiného, než si na ni počkat.
Byl jsem neodbytný, vím, ale pokud bych jí nevysvětlil svoji situaci, myslela by si podle mého předchozího chování, že jsem nějaký zlatokop nebo podvodník, který se chce přiživit.

Vypadalo to, že mne ani nechce pustit do bytu, ale vysvětlil jsem jí krátce, že jí potřebuji říci věci, které by se asi nehodily povídat někde v kavárně . Seděli jsme v pokoji, Jana mi nabídla čaj a sušenky, ani jsem o to nestál. Požádal jsem jen o sklenici vody. Měl jsem v krku sucho a navíc jsem se styděl za to, co jí budu muset říci. Nikdo rád nevypráví o potížích ve vlastní rodině. Jana si sedla naproti mě, jindy sedávala vedle mne, ale asi mi chtěla vidět víc do tváře a poznat, jestli si nevymýšlím.
,,Jani, měl bych ti něco vysvětlit. Přemýšlel jsem doma o tom, co jsem ti navrhoval v posledních dnech, kdy jsme spolu byli a došel jsem k názoru, že mé návrhy byly podivné. Jako bych se chtěl vnutit k tobě do bytu a žít na tvůj účet. Jsem zatím zaměstnaný, ale v naší firmě hrozí propouštění. Jsem starší než ty, jak sama víš a můžeš si tedy představit jakou bych asi měl šanci získat nové odpovídající zaměstnání. Před časem jsem si začal šetřit na dobu, kdy by se to mohlo stát a v poslední době jsem úložky zvýšil na maximum, co mohu dát. Nastal však problém.

Jak víš, mám rodinný dům, spíš vilku a moje jediná dcera bydlí nahoře. Má tři pokoje, kuchyň a samostatnou koupelnu a WC, jinak ve sklepě je docela velká komora, garáž a dva sklípky. Topení je zajišťováno kotlem plynovým, ale do rezervy i na pevné topivo, kdyby plyn nějak vypadl. Zatím spotřeba jak plynu i elektřiny pro celý dům byla jednotná a já jsem ji samozřejmě platil. Nebudu přece od dcery vybírat nějaký nájem. Chtěl jsem tím její rodině pomoci. Došlo to však tak daleko, že ona i její dcera a syn považují všechno , co je v domě, za společné a v poslední době si dovolili brát i v mém bytě vše, co se jim hodilo. Vnučka se chce dát dohromady se svým chlapcem, tedy chce s ním bydlet u mne v domě a tvrdě na mne útočí, abych jim uvolnil svůj byt, když chodím s ,,nějakou paní s bytem". Nezlob se, tak se vyjádřila .

Než jsem si to stačil rozmyslet, přišla za mnou dcera a navrhla mi, abych dům přepsal na ni a vymínil si bydlení na dožití nebo dle mojí vůle. Začal jsem o tom uvažovat a jen tak zkusmo ti navrhl to společné bydlení a ostatní, však víš. Myslel jsem, že by to bylo do doby, než se vše srovná a já budu platit vše jen u tebe a ne ještě doma. Pochopila jsi to asi tak, že se chci k tobě nastěhovat a platit jen nejnutnější. Vlastně jsem to tak řekl. Přiznávám.
Víš, ale stalo se něco, co mne přesvědčilo o tom, že musím být vůči těm svým potomkům tvrdý, jinak se ze mne stane nakonec bezdomovec. Nemohu po tobě chtít, aby ses na mne vázala, jsi ještě mladá, já mám sice do důchodu daleko, pracovat chci, ale potřeboval bych mít jistotu, že budu mít kde bydlet. Nevíš, jak to mám dát do pořádku?

Jani, já bych o tebe nechtěl přijít, mám tě moc rád. Od doby, kdy jsem zůstal sám, jsem ještě o žádnou tak nestál, jako o tebe. Nejraději bych tě nastěhoval k sobě do bytu a dceři řekl, aby si vnučka sehnala něco sama. Ať se stará třeba ten její kluk. Jen bychom museli překonat její námitky, že dům je rodiny. Také musím nejdříve vyřídit oddělení spotřeby elektřiny, což bude něco stát, topení bych rozpočítal podle plochy a případně dal měřiče na topná tělesa.

Víš napadla mne taková hříšná myšlenka: co kdyby tvůj syn přenechal v nájmu svou garsonku mé vnučce, nastěhoval se k tobě do bytu a ty ke mně do domu? Vnučka by mohla ukázat, jak je samostatná, nakonec dceři by taky neujídala a ta by konečně měla poznat, že v životě se musí platit i za jiné věci než za jídlo , šatstvo a zábavu. Dům jí v žádném případě nepřepíši, necítím se ještě tak starý. Tak co na to říkáš, Jani?"

Jana se na mne mlčky dívala, spíš ohromeně, že jsem tak neobvykle dlouho mluvil. Pak mi řekla: ,, Proč jsi mi neřekl hned , že máš takové starosti? Vím, že to dnes padesátníci nemají v životě lehké. Víš, to tvoje řešení by možná nebylo tak špatné s těmi přesuny, ale pokud by všichni souhlasili, o tom ale dost pochybuji. Syn by uvítal větší byt, ale ta tvá dcera moc radosti mít nebude. Muselo by se to všechno smluvně zařídit, aby neměla strach, že bych chtěla po tobě případně dědit a následně mí synové. Existují předmanželské smlouvy, ale když bychom se nebrali, musela bych si zajistit nějaké bydlení. Nikdy nevíš , co se může stát."

,,Na to jsem už taky myslel, Jani, kdyby se se mnou něco stalo musela by ti vnučka předat zpět tu garsonku a jít do domu. To by bylo jediné řešení, na které by možná přistoupila. Nebo bych tam šel případně i já s tebou, kdyby se to nedalo vydržet v domě. Co ty na to říkáš?" Jana jen řekla, že o tom všem bude přemýšlet, promluví se synem o tom, jen jako o možnosti řešení, ale především musím všechno připravit tak, aby se to rozhodovalo až po všech těch úpravách a rozdělení plateb. Budu muset na dceru nějak vyzrát. Přiznám jí, že nemám na to, abych platil všechno sám, uvidím, co na to řekne. O stěhování zatím ani slovo.

Strávili jsme s Janou docela hezké chvilky, ale pořád jsme probírali co a jak udělat, abychom mohli být častěji spolu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 22:22 | Reagovat

Omlouvám se za to, že jsem smazala předešlý článek i komentáře, napsala jsem raději Monolog a to druhé jsem vyřídila u Ježurky. Snad se zlobit nebude. :-)

2 nar.soc. nar.soc. | 25. listopadu 2012 v 22:50 | Reagovat

O šmajrá panno.
Jak se to jeví, láska škobrtá za majetkem, bydlením vnučky a pod.
1. Každý má přímou odpovědnost za své děti do jejich zletilosti.
2. pak nastupuje nouzová situace, vzájemná vyživovací povinnost mezi rodiči a potomky podle možností, případně přisouzená.
3. Mít vilku jako rodinné hnízdo, kde se mladí zadarmo roztahují je varovné pro každého, kdo s Arnoštem sdílí i jen stůl a židli.

Proč ten trouba, neodstoupí barák dceři a vnučce za odstupní cenu? Ať se starají? Buď budou splácet měsíčně jemu bezúročně nebo to splatí hypotékou a on si peníze uloží na nějaký výnos. Dceru vychoval a šmytec. Vnučku ať si dopiple máma. Kdo chce šukat, musí se starat napřed kde a na čem a za to se vždy platilo a platit bude. :-D  :-D  :-D

3 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 25. listopadu 2012 v 22:59 | Reagovat

Vývoj se mi zdá dobrý :-)

4 Lydie Lydie | 25. listopadu 2012 v 23:11 | Reagovat

[2]:
Tak by to mělo být....
Ale ty stálé ohledy, že jsou mladí a někdy až "opičí" láska...
Také bydlíme s mladými-máme každý svůj byt i měřič elektřiny, topení a ostatní náklady platíme napolovic...

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 23:16 | Reagovat

[2]: Tedy Ivane, vy jste to rozštípl. Myslíte, že dcera, která je případně jedinou dědičkou si bude brát hypotéku na dům, který stejně jednou zdědí? To snad raději bude platit náklady na udržoívání domu. Jen nevím, jestli by tam snesla Janu.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 23:24 | Reagovat

[4]: No vidíš, a on to tak z počátku nezavedl a teď má starosti. Ono na dobré se  zvyká, že? ;-)

7 Labanda © Labanda © | Web | 26. listopadu 2012 v 7:24 | Reagovat

promin ani mi nedošlo, že jsem je četla, mě totiž zmátl ten tvůj dotaz na medaily, tak neváhej a vem si jí jsi jedna z těch pro které je vyrobena ;-) myslím, že jsi jedna z těch hlavních ;-) :-)

8 Labanda © Labanda © | Web | 26. listopadu 2012 v 7:25 | Reagovat

zlatíčko, já myslila tvou ikonku, né tu mou a hned 2 tos nemusela zlatí ;-) :-)

9 Labanda © Labanda © | Web | 26. listopadu 2012 v 7:26 | Reagovat

ale kuji moc :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 10:22 | Reagovat

[8]: Tož, když to jde, tak proč to neudělat. Pořád se ráda učím a zkouším. Všechno člověk nemůže hned postihnout a ty jsi moc šikovná na ty ikonky. Tu medaili mi poslala i paní Edith emailem, už ji tam mám a na kulíšky tu ikonku, odkud se na pohádky dá taky dostat. Aby měli lidé možnost i jiáné číst, než jen moje tady na blogu. ;-)

11 nar.soc. nar.soc. | 26. listopadu 2012 v 11:45 | Reagovat

[5]:

Proč by neměla dcera otci za dům zaplatit? Mohou se dohodnout na ceně a mít každý to, co nutně potřebuje ( dcera bydlení a otec peníze do nového vztahu ).
To řešení, že si přistěhuje Janu a zavede placení na půl ( k tomu zatím ani nedošel ) nutně vyvolá nenávist  dcery( sotva ta ženská přišla už nás stříhá = monolog dcery ).
V jisté nedávné době, jsem se chtěl také dát dohromady s dcerou ( které jsem nechal v bezplatném užívání zděděný dům ). Moje žena to naprosto odmítla ( i když jisté výhody = ve městě, na rovině ) tam byly. Ovšem adaptační náklady na oddělený byt by spadly na mne. Mám svůj domek, sice nic moc, ale je to "můj dům, můj hrad".
Když jsem viděl dceřino hospodaření v bezplatném nájmu ( dovolená do Tunisu a buhví kam ) a rýny prorezly, střecha púrotekla, byl jsem hned hotov. Mám platit splátky dědicům, dům se dvorem a dalšími stavbami je v odhadu za 2,5mil., sežeň si hypotéku, zaplať mi alespoň 1 mil. ať mám na dědice nebo se pakuj a prodám to v dražbě nejvyšší nabídce. Co měla dělat? Víc jak 1 mil. jí stejně nedali, dnes je to její, skuhrá, že cpe peníze do staré boudy ( jen stavební místo má cenu 1,5mil.), ale je ve svém a za své. Dal jsem jí dost, pro mne z dědického podílu na domě nezbyla ani koruna. Co po mně zbyde, bude dědit už jen druhá dcera a syn. S dětmi cítím a pomáhám, když je třeba. Jinak platí, pevná oprať lepší než sebelepší přesvědčování. :-D  :-D

12 Ježurka Ježurka | Web | 26. listopadu 2012 v 12:33 | Reagovat

Růženko, to víš, že se nezlobím, ráda jsem si zase přečetla Tvůj zašmodrchaný příběh a jsem také zvědavá, jaké bude mít pokračování. :-D

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 13:35 | Reagovat

[12]: Tak jsem se opravdu zasmála: tak já píšu zašmodrchané příběhy- teď nevím, jestli je to ocenění nebo  znevážení mé tvorby. :-D  :-D  :-D

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 13:38 | Reagovat

[11]:No jo, ale jestliže  žena zemřela když už měli dům postavený, dcera je jedináček, ale poloviční majitelka domu, to si možná ani neuvědomili, ale je to zákonité. Takže by vůlastně musela vyplatit tátu z domu, aha? ;-)

15 matka matka | 26. listopadu 2012 v 14:33 | Reagovat

[14]:Poloviční majitelkou domu by dcera byla pouze v případě, že by zemřelá manželka darovala svou půlku za svého života dceři a manželovi nic. Jestli je to dle zákona, tak jí náleží pouze 1/4 domu a 3/4 domu otci. Neboť ze zákona se dědí polovina matky napůl pokud se dědicové nedomluví jinak.

16 Lydie Lydie | 26. listopadu 2012 v 14:37 | Reagovat

[14]:
Pozor Ruži - předpokládám,že dům před smrtí maželky měli každý polovinu. Dědictvím by dcera nabyla polovinu dílu matky/tedy čtvrtinu domku-otec druhou  /  otec nyní vlastní 3/4 domu dcera 1/4 ;-)

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 17:07 | Reagovat

[15]:
Jo, došlo mi to. Byli spolumajitelé, takže z manželčiny půlky se dělili, fakt. Stejně by mu asi ty 3/4 nezaplatila  a navíc, měla se tedy podílet tou čtvrtinou na nákladech, kromě spotřeby elektřiny atd., co odebrala.Když ono to je v rodině kolikrát obtížné, vím to podle kamarádky, jak dopadla se starším  domem, který koupili s manželem, ale dal jí na něj její otec, což se nebralo v úvahu, protože to neměla písemně. Táta jí to dal jako věno z ruky do ruky.   Kdysi  stál 30 tis., po smrti manžela odhad 400 tia.
[16]:

18 Ivet Ivet | Web | 26. listopadu 2012 v 17:14 | Reagovat

K této diskusi se moc nepřipojím, tyhle spory dětí a rodičů o baráky neznám a ani je v rodině nikdy nepoznáme. Jen nevím, jestli to je štěstí, anebo smůla? ;-)

19 nar.soc. nar.soc. | 26. listopadu 2012 v 17:59 | Reagovat

Jen lidé dovedou myslet na budoucnost. Ovšem musí se to učit od mala. Vzájemná vyživovací povinnost ( nebo-li přispění dětí svým rodičům v naléhavé potřebě )se těžko zhmotní v situaci, kde jsou dcera s vnučkou v podstatě příživnice. Místo ohledu na osamělého otce ( který se ovšem chová jako Mikuláš ) ho tlačí do kouta.
Podle mne je vyplacení otce dohodou jediné řešení (ty uživatelky půjde těžko převychovávat ). Odpoutat se od dětí ( kde se stejně ničeho nedočká), je jediná racionální věc, vhodná do nového vztahu. Stal by se "vzácným a váženým" u všech zmíněných žen ( a to každý chlap nutně potřebuje, aby nebyl onuce ). :-D  :-D

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 18:26 | Reagovat

[18]:Buď ráda, majetek lidi rozděluje i spojuje, jak kdy. Jen to dělení nebbývá vždy ideální. Když neodjde k úplnému rozhádání rodiny, zanechá to v někom trpký pocit a musí být člověk silné vůle a tak trochu flegmatik v určitých věcech, aby vše fungovslo aspoň obstojně. Mám na to nádherný slogan: Nic si člověk nevezme do hrobu, tak co? ;-)

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 18:27 | Reagovat

O, těch překlepů.. O_O

22 SANDOKAN SANDOKAN | 26. listopadu 2012 v 18:38 | Reagovat

Paní Ruženko,minipovídka je moc pěkná,připomíná mi to něco podobného v mém životě.Láskou jsem přetékal k ženě,která to neměla také lehké z prvním manželem,měla s ním ale tři děti a to ji odrazovalo někam jít a hledat něco,kde by bylo i kus lásky,kterou už doma nepociťovala a tak se poznala kdysi v roce 1978 semnou,já s ní dělal kurz na vedoucí v pohostinství,ona byla servárka a já číšník,čili jezdili jsme spolu do Šilheřovic u Opavy do školy,kde byli žáci jako v učilišti na profese kuchař,číšník,nebo jen jeden obor s těchto jmenovaných.Po nějaké době,co jsme tam spolu jezdili jako do večerní školy na zvýšení si vzdělání,tak jsme se zblížili a  tehdy mne napadlo,když si ji vezmu k sobě do nájemného bytu,tak bych jí možná vytrhl trn s paty,jelikož oni s manželem museli jít od sebe,ona se vrátila k dceři do bytu,který dceři koupila za komunistů za 55.OOO Kč aby měla kde žít.Takže onu paní jsem si nastěhoval po dlouhém zvažování a po jejím rozvodu s manželem k sobě do bytu a již jsme spolu asi 16 let,jenže láska zevšedněla,došli jsme k názoru,že si už nerozumíme a že bude lepší se rozejít i když už jsem s ní toliko let a dokonce jsme se vzali,jenže ouha-ona si rozumí pouze ze svými dětmi,vnučkami a moji rodinu nebere v potaz,zvykla si tu řešit vše sama a posvém,vypadá to,jako bych já byl u ní a né ona u mne,takže to asi brzo zabalím,mám v úmyslu se od ní odstěhovat i když byt je po mém otci,který zemřel již před 16-ti lety,tudíž jsem tu v nájmu já.Žena tehdy dovezla pouze obývák,který asi po dvou letech dala dceři,takže tu nemá vlastně nic,chová se nemile,budeme se brzi rozcházet,já jí přenechám můj nájemný byt a půjdu do malého bytečku 1+kk a tím to končí veškerá láska,takže na závěr-odcházím z vlastního nájmu,kde jsem vlastně žil v mládí z rodiči,kdy byt byl městský,nyní už je v soukromých rukou a stojí nájem 5 tisíc+ inkaso,celkem 9.OOO Kč,jen já si tu už nepřipadám jako člověk,který kdysi pomohl,vlastně tu bydlím od r.1961-tehdy s otcem a macechou,nyní již od Sametové revoluce sám a nyní bych měl odejít,protože jsem tu znevážen,nemocen,invalidní a na závěr nechtěný.Tak mi poraďte někdo,jestli je to možné jen celý život ustupovat a nemít vlastně na stáří se o koho opřít a nemít ani kde hlavu složit.Myslím,že tohle je také velmi smutná událost,no a jak vidíte,nikoho to netlačí,nikomu to nevadí,že takhle už dál nemohu a chci to uzavřít útěkem do samoty a jsem natom,jako před mnoha lety znovu na nule a už to nejde změnit.A není to moc tak zase dávno,kdy jsem ji ještě moc miloval a myslel i naiva,že budu žít a někoho mít.Bohužel to nevychází a já od ledna končím,jen musím vše prořešit v poklidu a neukvapovat se. :-)  ;-)

23 nar.soc. nar.soc. | 26. listopadu 2012 v 19:11 | Reagovat

[22]:

Tady je dobrá rada sice potřebná, ale jde i bez ní. Pomocnou ruku má každý na konci ramene. Stačí spočítat svoje možnosti. Stávající byt nevyhovuje s "bytnou" a nájemným. Zařízení je Vaše ( pozor při rozvodu, vše u soudu zaprotokolovat a žádat odstupné za ponechané zařízení). Vhodné a cenné kousky si odstěhovat do 1+kk, kde by mělo být nájemné přiměřené kapse a začít se starat jen o sebe.
Svým dětem to dát na vědomí s žádostí o pomoc při stěhování a případné přípravě bytu. Měly by být rády, že si věřite a nepožadujete víc.
Pokud děti nemáte, informujte se na obci, čím by Vám mohli být prospěšní. Nikdo nemusí být sám, pokud se tak nerozhodne. :-D  :-D

24 Lydie Lydie | 26. listopadu 2012 v 19:17 | Reagovat

[22]:
Je to fakt blbý, po tolika letech takto dopadnout....

25 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 19:38 | Reagovat

[22]:  Možná se na mne někdo bude zlobit nebo se i divit, ale podle mne   jsou mnohá dlouholetá manželství, kde to zjevně  drží jen  výsledkem strachu zůstat sám. Člověk si neuvědomuje, že si tím ničí nenápadně zdraví. Stress i nepřiznaný, podvědomý strach, co se zase vyloupne v dalším dni,   ho užírá zevnitř, způsobuje zhoršení některých nemocí, které by možná ani nepropukly, kdyby se změnily životní podmínky. Mít kam jít, nebát se začít znovu, třeba i sám, pokud někoho blízkého ,,někde" má člověk- myslím děti, příbuzné, se kterými se aspoň někdy může sejít nebo mít komunikaci jakoukoliv- tady je technika k nezaplacení- to považuji v jistém smyslu za záchranu . Z depresí a bwzvýchodných situací jsou pak sebevražedné úmysly. Dokud je kde bydlet, z čeho žít, nedá se nic dělat, láska se nedá vynutit a kde nebyla dost silná, na stáří je to už jen zvyk- a ten zmiňovabý strach ze změny.

26 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 19:40 | Reagovat

bezvýhodných- zmiňovaný

[25]:

27 nar.soc. nar.soc. | 26. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

[25]:

Dobré partnerství i láska nejsou trvalky. Naopak, jsou to křehké rostlinky, kterým nepřízeň neprospívá. Proto musí každý v rozhodné době osvědčit svůj přínos a vyžadovat jej i od protistrany. Uhýbání, omlouvání ba dokonce obětování se, nebývá ani správně, ani vstřícně hodnoceno. Je to submisivní postoj a ztráta postavení.
Vždy se vyplácí neotálet a hned řešit. Čas mezi lidmi nezprostředkuje, špatně využitý čas spíše ničí.
Proto lidé předvídají, pamatují na zadní kolečka, protože nikdo pro jiného nemůže udělat víc, než on sám. :-D

28 SANDOKAN SANDOKAN | 26. listopadu 2012 v 20:50 | Reagovat

Něco pravdy na to je,ci píšete,je to ale mnohem složitější a i mnohem více stresující,akorát na sklony k sebevraždě nepomýšlím,nejsem zoufalec,ani slaboch.A zvykat si v pozdním věku,to už asi nejde,život i hezké okamžiky jsou tatam,takže jen čekat ,jak to dopadne,či se dá odejít od někud,kde byl člověk zvyklý žít pomalu půl století a najednou má kvůli sobci a bezohledu protějška odejít,nebo ji násilím vykopat z bytu.To už bude hlodat mozkem a ten snad brzy něco schválí a vykoná,či vymyslí.Každopádně díky za všechny názory,co tu byly... :-)

29 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 21:07 | Reagovat

[28]: Ještě to nemusí být tak zlé, možná ten nezájem je také jen přesdtíraný, prostě je jí v této době bližší rodina -dcery, vnoučata. Ženy jsou podivná stvoření. Kdyby šlo do tuhého, dojde jí, že to myslíte vážně  a  třeba obrátí. Lidé si málokdy říkají, co doopravdy cití. Také v tom může býr ta známá ponorková nemoc. Ani ona by jistě nebyla nakonec ráda sama. Vnoučata odrostpu nebudou už babičku potřebovat a najednou nebude tolik zvaná a bude ráda, že může být doma.

30 SANDOKAN SANDOKAN | 26. listopadu 2012 v 21:57 | Reagovat

[29]: Právě že opak je pravdou,chodí k nim a oni sem,hlavně když něco potřebují,třeba si tu odloží i uřivo z učňovky,nebo to sem dojdou odložit psa,který je jim na cestých nepohodlný,hlavně že ho za drahéprachy koupili,aby byli IN,prostě v kurzu,tady to potom kňučí,čkrábe to na vchodové dveře do bytu a dva dny to truchlí a čumí to do blba,nebo když jíme,tak do huby.Granule jí-je to fenka- nelezou,je zvyklá na lepší,vnuci dokáží celé prázdniny od skorého rána do večera do 22.OO hodin okupovat a rasovat PChrama a brutalitama,potom se to chodí opravovat,minulý měsíc se platilo 7OO Kčř za opravu a už to nejede zase.A je to nepoučitelné a čím dál více tupé,až natvrdlé.Tak mi povězte,jak má mít člověk jiné myšlení,když to hodnotím,jako odstavné skladiště na vnuky a vnučky,potom se to láduje od babiřky mlsýnkami,oběd fuj,večeře fuj a to je v jednom kuse,jen běda k tomu mít připomínku,to jsem sadista a nepřející tvor.No nic,já jen,abyste byli ntak trochu v obraze,jaké bezpráví se tu zařalo praktikovat,už mi nto mozek pomalu a jistě nebere.A už mi to ani vy tu neokecávejte,nevíte vůbec,jaké to může být,jen mne utěšujete,jenže jde do tuhého,brzy bude konec trápení,zřejmě to vzdám a zmizím do daleka. :-)

31 SANDOKAN SANDOKAN | 26. listopadu 2012 v 22:05 | Reagovat

Už tady končím,loučím se,nechtěl jsem být vlezlý,jen jsem potřeboval trochu upustit páru,tak se omlouvám a doufám,že mi to nebudete mít zazlé,když zmlknu a už tu více nepřijdu,je to stejně k ničemu...je jen namě se s tím vypořádat a nefňukat tu a ani nikde jinde,ale jednat.Tak končím a zdravám. :-(

32 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 22:25 | Reagovat

[31]:Vaše vůle, těžko radit, je všude něco.

33 nar.soc. nar.soc. | 26. listopadu 2012 v 22:40 | Reagovat

[30]:

Jen noticku.
Chodí mi k PC vnuk na víkendy. Také zde vysedává a poskakuje na sedátku. Leží na něm originál perský kobereček. Natrhl ho a měl utrum. Má zde pokladničku, kam mu házím mince. Hned jsem to řešil, kobereček za 500,-, roztržená osnova, hodinu sešívání a zarovnání vazby á 100.-Kč. Odsypat v mincích a šmytec ( později to zase přihodím ) Výchovný moment to mělo, už sedí způsobně. :-D  :-D

34 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 17:23 | Reagovat

[33]: Tak to je dobrý způsob, máte dobré nápady, jen na ně hned pokaždé přijít, že? ;-)

35 signoraa signoraa | Web | 28. listopadu 2012 v 11:07 | Reagovat

Příběh Monology se nám krásně zamotává a přiznám se, že už se těším na další pokračování.

A k tomu majetku?
Vždy se bude někdo cítit ošizen, okraden.
V únoru 1987 zemřela manželova maminka a při vypořádání majetku (dům, auto, zařízení) dostal muž i jeho bratr každý 1/4 nemovistosti, kterou postavil tchán se svou ženou (náležela jim ze zákona 1/6), ale tchán nechtěl dělit věci movité a nové auto. V září si namluvil paní, odstěhoval se k ní a v prosinci se oženil. Dozvěděla jsem se to náhodou při nákupu u nás v obchodě, kdy mě paní vedoucí vzala stranou a sdělila mi, že se tchán oženil. Dívala jsem se na ní nechápavě a ona mi řekla, že přijeli pekaři z vedlejšího obchodu (kde ta paní pracovala) s tím, že od rána slaví, každého hostí a vykřikuje, že má dědka a bude mít barák v Praze. Tehdy jsem zapoměla, pro co jsem do obchodu šla a jako v mátohách jsem se vrátila domů a tam manželovi řekla, že se otec oženil. Ani můj muž této informaci nevěřil. Ale pravda to byla.
Ona dáma chodila sem do domu a vše, co se jí líbilo, odnášela. Mnohdy odnesla i naše či švagrovy věci.
Po pár letech, kdy se tchánovi otevřely oči, převedl svou polovinu nemovitosti na své syny a té dámě zůstal už jen ten dědek. Skončily návštěvy. Asi se s tchánem špatně neměla, rok co rok jezdili do zahraničí, zařídil pro ní obchod, jejím vnukům koupil za maturitu auta.
Tchán později onemocněl a ona začala pít první ligu. Když byly nějaké problémy, volala jeho synům, aby to vyřešili. Takže můj muž a jeho bratr nakupovali, vozili dědu po doktorech. Později, když tchán zemřel, nechala ho jeho žena s prominutím odvézt jako odpadky a o nic se už nestarala. Pohřbem, na který byla přivezena totálně ožralá, pro nás skončilo příbuzenství s onou dámou. Nikoliv však pro ní, občas nám opilá zavolá a pak vyčítá, proč jsme jí neřekli, že děda zemřel.

36 nar.soc. nar.soc. | 28. listopadu 2012 v 15:54 | Reagovat

[35]:

Příbuzenství není otroctví.
Dokud člověk žije( není zbaven svéprávnosti ) múže nakládat se svým majetkem podle libosti. Je hloupost nebo i vypočítavost příbuzných, že jdou za tuto hranici.  Milí synové, když tu spoušť viděli, měli žádat peněžní vyplacení a oddělit se od situace a především si odstěhovat vše, na čem jim záleželo. Měli povinnosti jen k otci!!!
Asertivní, ale pevný postoj se vždy nakonec vyplatí. S ožralou bábou by neměli nic společného. Přece si ji nebrali do péče!!! To bylo rozhodnutí zemřelého!!! :-D  :-D

37 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 22:15 | Reagovat

[35]: Když byl tatínek tak při penězích, že mohl jezdit po dovolených, tak se měli nechat vyplatit z baráku a pak- děj se vůle páně, měl si dělat co chtěl. To má pan Ivan pravdu. ;-)

38 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 30. listopadu 2012 v 23:45 | Reagovat

Tak to je sešup jen co je pravda. ;-)

39 Ivča Ivča | E-mail | 2. prosince 2012 v 15:38 | Reagovat

Zapojuji se "se svou troškou do mlýna":
Jak je zmíněno v komentářích, jde o SKUTEČNOU lásku, ne o tu "opičí", ta je na úkor nás samotných. A vlastně škodí: vychovává závislé osoby, kdy neumí být soběstační. Mě to naučila až rakovina dělohy, postižený syn a manžel po 12 psychózách, který teď začal po 3 letech další chemoterapie, před 3 lety jich měl 18. Koho by případně zajímaly důvody a hlavně: co s tím, pište případně na můj mail. Pokud to půjde, léčitel by naprosto zdarma pomohl. VŠE MÁ HLUBOKÉ SOUVISLOSTI.

40 Hanka Hanka | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 19:06 | Reagovat

K monologu se rozvinula moc zajímavá debata, přečetla jsem si komentáře a jak vidím, každý z nás má v manželství i s příbuznými spoustu zážitků a zkušeností a nebývají vždycky pěkné. :-? Sama jsem si taky užila svoje jak v manželství, tak s rozvodem a po rozvodu, i příbuzenské vztahy u nás byly hodně složité. Chválabohu, můj syn má svůj vlastní byt a je naprosto soběstačný. :-)
Ruži, pěkně jsem si početla a jsem napnutá, co bude dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx