.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Monolog č. 12. - přítele Arnošta (1.).

19. listopadu 2012 v 17:50 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Mám silný pocit, že jsem něco zvoral. Jana se tváří, jako bych byl vetřelec, který se jí cpe do bytu. Pravda, ono to tak vypadalo. Zatím svůj byt mám a dost velký, ale jak to bude za čas, nedovedu si moc představit. Nakonec o nic nešlo, ale já jsem jí to řekl asi špatně, když jsem jí navrhl, že bych s ní chtěl bydlet..



Neměl jsem lhát hned od začátku . Popsal jsem svůj život s dcerou v domě jako idylku. Mladí na tom nejsou nejlépe, chtěl bych jim pomoci, ale nevím, jak to zvládnout. V práci to vypadá, že se bude propouštět, jestli to padne na mě, jsem v háji. Do důchodu mám ještě dost daleko, nové místo hledat není jednoduché. Podle dnešních měřítek jsem už starý, neperspektivní. Jen tak na nějaký záskok, či brigádu. Technik, snad zručný i manuálně ve všem možném, ale kdopak dnes vezme muže po padesátce na lépe placené místo? Začínat znovu, kde? . Přitom jsem postavil skoro sám dům. No, až na nějaké odborné práce a pomoc kamarádů - na oplátku. A tedˇto mám. Mohl bych být dokonce bezdomovec.

Doma jsme se o situaci v mém zaměstnání bavili a dcera přišla s návrhem, abych přepsal dům na ni a nechal si jen ,,bydlení na dožití." Souhlasil jsem. Zůstane to v rodině. Má dceru a syna, má to kdo dědit i opatrovat. Dokud budu moci, pomůžu i s opravami. Tedˇvidím, že jsem asi neudělal dobře. Ona měla strach, že bych mohl třeba dům prodat kvůli penězům a odstěhovat se do nějakého bytu a ona by se musela postarat o bydlení pro svou rodinu.

Několik let jsem byl sám, žena zemřela a dcera už byla dost velká na to, abychom to zvládli sami. Stejně se se žádnou nesnesla, když jsem ji přivedl domů. Dcera se mě vždycky docela nápadně, tak, aby to ta moje přítelkyně zaslechla, zeptala: ,, Tati, ta paní tady bude s námi bydlet? Nebo si přišla pronajmout ten byt, kde zatím nikdo nebydlí, ale mám tam svůj pokoj? Nestačila by jí jen ta kuchyně a jeden malý pokoj? Z toho velkého bychom měli udělat návštěvní pokoj pro ty tvé známé, co k nám často jezdí, ne?" Vysvětlujte pak ženě, že k nám nikdo nejezdí, dcera si to vymyslela.

Netrvalo dlouho a přítelkyně k nám přestala chodit, vlastně už po tomto nepřišla vůbec. Jedna mi dokonce řekla, že s mou dcerou by se sotva snesla. Po dalším podobném pokusu, kdy zase prohodila něco o zlatokopkách, jsem neměl odvahu nikoho přivést. Málem jsem té své holce tehdy dal pár facek. Bylo mi jí líto, že už nemá mámu a je příliš citlivá. Teď vidím, že jsem ji zřejmě pěkně rozmazlil. Sama se nakonec dala dohromady ještě za studií s jedním mužským, který zrovna neoplýval ochotou něco doma pomoci a když ho nakonec vyhodila, protože si našla ,,lepšího" a vdala se, měl jsem pocit, že čeká, že je budu živit oba. Naštěstí práci měli oba, narodili se jim dvě děti a tak mi po návratu z práce nebylo aspoň smutno. Hlídával jsem vnoučata, sem tam něco opravil na domě, čas utekl.

Když jsem poznal Janu, byl jsem šťastný. Schválně jsem ji domů nepřivedl a ona nenaléhala. Možná jí to tak vyhovovalo, když jsme se jen tak scházeli, později u ní, kde jsme měli určitě více soukromí, než by bylo možné u nás. Rád bych ji zahrnul dárky, snažil jsem se aspoň nakoupit nějaké potraviny, když jsem k ní šel. Vím, co domácnost potřebuje, ale v poslední době se mi jaksi nedostává peněz. Od chvíle, kdy jsem nejistý svou prací, jsem si začal honem ukládat větší částky- na horší časy- než dříve. Najednou jsem si všiml, že lednici ve svém bytě mívám jaksi prázdnou, dokonce mizí i zamražené porce jídla, které si vždycky při vaření schovávám na další dny. Co jsem nakonec zjistil?

V sobotu, když jsem jako vždycky odešel z domu za Janou, jsem se asi za hodinu vrátil s menším nákupem a chtěl ho uložit do ledničky. Z bytu vycházela vnučka a nesla kus mraženého masa a pod ním hrnek se zbytkem polévky. Na ruce jí visel pytlík, kde bylo máslo, tavený sýr, dvě rajčata a dvě papriky. Moje zásoby na rychlou večeři nebo svačinu.
,,Moničko, co to děláš? Kdo ti dovolil brát mi z ledničky moje zásoby?" ,,Dědo, máma mě poslala, že zapomněla nakoupit, ať něco od tebe donesu. Nemáš ještě náhodou někde rohlíky? Však to tak děláme, když odejdeš z domu, na co bys tady měl jídlo, když stejně nejsi dva dny doma?"


,,A to je podle tebe správné, brát si bez ptaní? Tak to bylo naposledy, rozumíš? S mámou si to ještě vyřídím. Když s něčím počítám, mám to mít doma." Byl jsem tak rozčilený, že jsem si musel sednout. Monika zatím odešla a já jsem si uvědomil, že klidně i s tím ukradeným jídlem. Tak ona se ani nestydí, sebrat mi to před nosem.

Odešel jsem pak za Janou a úplně jsem zapomněl něco nakoupit. Byl jsem asi divný, ale Janě jsem se styděl něco říct. Jak bych měl situaci vyřešit? Vždyť já těm mladým přispívám jak mohu, moc mi peněz nezůstává. Platím elektřinu za celý barák, veškeré poplatky i za popelnice, roční daň. Možná by bylo nejlepší se opravdu toho domu úplně zbavit, nechat si pro jistotu jen ten byt a hlavně oddělit elektroměry a nechat je konečně platit svoje. Možná, by to stálo za ty náklady.

Ani nevím, co jsem všechno Janě navykládal, když jsem jí navrhl, že bych se k ní přestěhoval, abych mohl být s ní. Měl jsem chvílemi pocit, že na mne divně kouká. Její výmluvy mi připomněly, že bych asi taky nebyl vítán. Měl bych jí asi říci, jak to se mnou a dcerou doopravdy je. Vždyť nemám ani jistotu, že si její děti nebo i ona neberou i něco jiného než jen potraviny. Měl bych si všechno zapsat, co kde mám a častěji to kontrolovat. Vzít jim klíč od bytu? To je skoro jedno, dávno už mají pod záminkou kontroly mého bytu, kdyby se mi jako něco stalo, náhradní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 18:20 | Reagovat

Někdy by bylo fajn, kdyby si člověk někde mohl přečíst jak to s tím jeho partnerem/kou je....protože spousta lidí se stydí jim říct co doopravdy cítí a jak jim na nich záleží a tak raději neřeknou nic. Což vlastně může mít a v důsledku i má za výsledek že se skoro většinou rozejdou a pak toho celý život litují.

2 Vendy Vendy | Web | 19. listopadu 2012 v 18:33 | Reagovat

Překvapivý jiný pohled. Z minulého článku jsem soudila poměrně příkře, dnes je to jiné. Jak vidno, nic není takové, jak se zdá. Jen podle vnější zkušenosti a toho, co vidíme, přisuzujeme lidem horší vlastnosti a úmysly, než mají...

3 Helena Helena | Web | 19. listopadu 2012 v 19:12 | Reagovat

No prosím.Nikdy nevíme,co kdo zažívá.
Arnošt má skutečné starosti a šetří.Na druhou stranu mu vlastní rodina vynáší.
Jo,jo jsem zvědavá na další pokračování. :-)

4 Hanka Hanka | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 21:28 | Reagovat

Pořádné nedorozumění, nejlepší je říct všechno na rovinu, ale někdy to opravdu nejde. :-?
Ruži, jsem děsně napnutá! :-)

5 nar.soc. nar.soc. | 19. listopadu 2012 v 21:31 | Reagovat

Pchá a je to tady.
Celou dobu tažnej vůl a najednou kope???  Nikdo nebude pátrat po začátcích, ani po důvodech, jen následky, je nutno řešit.
Stydět se za špatně vychovanou dceru? Je na nic. Musí se vytýčit hranice, čím dřív tím líp!
MAMA(TATA) Hotel, je výsledek rodičovské blbosti s následným omezením svobody těch věkově "moudřejších".
Děti mají cítit oporu, ale i respekt. Rodič ( každý i zvlášť ) má napomáhat dětem ke správnému rozpoznávání.
Pojem "můj dům, můj hrad", platí i ve vztahu k dětem. Děti mají být tak vychovány, že je ani nenapadne omezovat rodiče ve vlastní prospěch.
Nikdy není pozdě na změnu, ale čím později se začne, tím větší úsilí a menší výsledky se dosáhnou. :-D  :-D

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 21:49 | Reagovat

[5]: Ono se to lehce říká, ale pokud to dítě není zrovna gambler, ožrala nebo něco podobného, ale je slušné na venek, málokdo věří, že je vychovaný sice v dobré víře, ale jako sobec, který bere samozřejmě, ale nedává zpět skoro nic- snad jen takový zájem...proč asi? ;-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 21:50 | Reagovat

[5]: Ještě, když jsou dva jde to lépe, jeden z nich má určitě větší ,,rozum", ale samota z člověka dělá vlastně záv islého na ,,citech".

8 Míra Míra | 20. listopadu 2012 v 0:13 | Reagovat

Je určitá hranice, byť flexibilní, mezi tím, kdy je člověk ještě "hodnej" a kdy už je úplně blbej. Kdo ji překročí, škodí nejen sobě, ale i těm "mazlíčkům".

Jinak viz [5]:. Naprosto souhlasím.

9 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 20. listopadu 2012 v 6:48 | Reagovat

Jojo, mluvit spolu, mluvit spolu...

10 Týna Týna | Web | 20. listopadu 2012 v 8:21 | Reagovat

zajímavé až je mi ho líto
my si od počátku říkáme pravdu a funguje to, než jsme spolu s mužem začali navážno chodit řekla jsem mu o sobě z minulosti všechno, aby ho v budoucnu nemohlo nic překvapit...na jedinou věc jsem zapoměla a málem mě to stálo svatbu, naštěstí ale jsme to ustáli a od té doby je klid, máme mezi sebou čistý stůl

11 matka matka | 20. listopadu 2012 v 9:08 | Reagovat

Mluvit, vyříkat si, netajit,.....
Krásná teorie. A ještě krásnější, když to v praxi funguje. Pro někoho je to jen a jen sen.

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 11:35 | Reagovat

[11]:Jsou určité věci kolikrát nezávažného charakteru a při sdělení se to časem  projeví jako často otravující hloupá výčitka nebo jen připomenutí.  Měli by mezi sebou mít ,,čistý stůl"- co se týká zdraví, majetku, závazků, politických názorů, ale jsou určité spíš intimní věci, které je lépe neříkat, zvlášť pokud jsou již dávnou minulostí, která současný život neovlivňuje., Co víte, co se při nějaké události pak připomene, vyčte a nedělá to mezi partnery dobrotu.

13 Ivet Ivet | 20. listopadu 2012 v 17:08 | Reagovat

[10]: Obdivuhodné manželství, předpokládám, že trvající teprve pár let.
Říká se, že každý má svou 13. komnatu, kterou by si měl nechat jen pro sebe, neměl by jí znát ani manžel, stává se v dosti vztazích, že minulost (která se nedá už vrátit a opravit) ty dva proti sobě docela popudí. -:(
Musím soulasit s komentářem [12]:, to je také můj názor! :-)

14 Ivet Ivet | Web | 20. listopadu 2012 v 17:10 | Reagovat

[11]: Souhlas - řekla bych, že pro většinu mladších, ale možná i starších manželů to snem zůstane napořád! ;-)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 20:52 | Reagovat

Je tam totiž právě to rozdílné myšlení mužů a žen. Na jednu věc se dívají z různých hledisek. Ve stáří se pak spíš vzpomene na to, že jí on vlastně nikdy neřekl, že ji miluje, nebo jen opravdu rád a přijde to člověku líto, že se nic nedá vůastně vrátit. Je lepší na dávnou minulost moc nevzpomínat. Co mohlo být jinak nebo nemuselo být vůbec. Prostě žít dneškem a případně přemýšlet, co uvařit zítra k obědu. ;-)  :-D

16 babča babča | Web | 21. listopadu 2012 v 8:46 | Reagovat

každopádně zajímavá sonda do Arnoštovy duše nemá to chudák lehké ja bych Růženko tvoje supr monology postavila na vyšší level a to že by si čtenáři odhlasovali arnošt nešťastný či arnošt lakomec,ale kecám už by to nebylo ono toto je opravdu ze života podobného arnošta máme ve svém okolí někdy jsou jeho mladí fakt na facku

17 Týna Týna | Web | 21. listopadu 2012 v 9:35 | Reagovat

[13]: ano jsme spolu pár let, ale já myslím, že jsem udělala dobře, protože právě mě cosi z minulosti dohnalo a to, že o tom muž věděl způsobilo, že stál při mě (chodily mu chvilku anonymy o mně) ale nebyly pravdivé a muž to věděl a dotyčnému se potom vysmál

18 Ježurka Ježurka | Web | 21. listopadu 2012 v 15:06 | Reagovat

Zajímavě pokračuje tento příběh, také jsem to tak neviděla po tom posledním monologu, ale pravda je, že upřímnost nade vše. Tedy v lásce určitě. :-?

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 16:09 | Reagovat

[18]: Nakonec, kdyby jí byl řekl, jaké má potíže, mohla mu pomoci v řešení situace a nebyl by v tom tak sám, že? ;-)

20 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 12:46 | Reagovat

Pěkný úvodní obrázek nahoře na blogu! Kočičky mám ráda! Lampičku mám u PC stejnou, akorát je celá v bílém! :-)

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 12:57 | Reagovat

[20]:Dostala jsem ji od švagrové, sama se mne ptala jakou barvu chci a já s ohledem na barvy v pokoji, vybrala  jsem bleděmodrou. Je to zvláštní, když se člověk na určitou věc podívá, vybaví si od koho ji má. To je fajn, ne? ;-)

22 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 13:01 | Reagovat

[21]: Je to príma. To si člověk pamatuje i po letech. Já se přiznám, já tyto lampičky mám celkem čtyři - dvě jsou u počítačů a dvě jsou na nočních stolkách. Svítí hodně, jsou jednoduché, cena byla taky příjemná. Jsem ráda, když takovou vidím i jinde. :-)

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 13:26 | Reagovat

AQ mám v ní ještě k tomu úspornou žárovečku, heč... :-D  :-D

24 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 16:29 | Reagovat

Nejdříve mi Arnošt připadal jako pěkný vyčůránek, teď už mi tak nepřipadá. Nemění to ovšem nic na mém názoru, aby si ho tam Jana náhodou  nenastěhovala. :-)

25 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 20:29 | Reagovat

[23]: Všimla jsem si, ještě než jsi to napsala. :-) Já mám obyčejnou, máme doma ještě nějaké, tak až dojdou, dojde i na úsporné! :-)

26 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 30. listopadu 2012 v 23:49 | Reagovat

Není dobré až tak dětem dávat ... :-(

27 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 16:42 | Reagovat

[26]:Jo, to se řekne, pokud potřebují jen občas nebo je to jako vhodný dárek, který trochu pomůže, člověk rád dá. Je ale pravda, že se nic nemá přehánět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx