.



Listopad 2012

Jak Bubuška pomáhala Vojtíškovi a Týnce péci.

29. listopadu 2012 v 18:06 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Blížily se Vánoce a tak se maminka Týnka rozhodla, že napeče něco málo cukroví. Malý synáček Vojtíšek je totiž takový všudybýlek a ona může některé věci dělat, jen když pěkně spinká, nebo je tatínek doma a zabaví ho.. Řekla si, že zadělá těsto na perníčky, aby po upečení hezky změkly. Měla recept na takové moc dobré, slaďounké a to zahrálo velkou roli v dalším dění.

Víla Bubuška a děvčátko Letinka.

27. listopadu 2012 v 0:53 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Děvčátko Letinka dělalo svým rodičům po letech péče hodně radostí. Narodila se totiž dříve než měla, byla moc malinká, prostě Kulíšek. Když poprvé otevřela očička, měli její rodiče pocit, že má v droboučké tvářičce dva balonky. Tak měla ty oči velké. Taky jí dodnes tak velké zůstaly. Stala se z ní moc šikovná holčička. Vytáhla se, byla štíhlounká, vlásky měla dlouhé, spletené do copů. Maminka se někdy durdila, že to mytí, česání dá dost práce, zvlášť, když mají někam spěchat. Letinka se však nedala. ,, Maminko, já potřebuji mít dlouhé vlásky. Když máme vystoupení , musím mít vlásky pevně sčesané a to se s copy dá udělat , ale krátké bych měla střapaté."

Monolog č. 13. - Arnoštův 2.)

25. listopadu 2012 v 20:34 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Tak jsem málem dopadl jako hubkař. Jana se se mnou odmítala sejít a tak mi nezbylo nic jiného, než si na ni počkat.
Byl jsem neodbytný, vím, ale pokud bych jí nevysvětlil svoji situaci, myslela by si podle mého předchozího chování, že jsem nějaký zlatokop nebo podvodník, který se chce přiživit.

Jen tak pro radost ...

22. listopadu 2012 v 23:19 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás

Čekáte-li nějaký obrázek, ano, bude jich o pár víc. Poslala mi paní Hana, jedna z věrných čtenářek, obrázky půlroční Stelly, miláčka rodiny. Chtěla jsem je upravit a doplnit do Kavárny , ale nedalo mi to a sestavila jsem takový miniseriálek.
Stella na procházce s ..kým, není vidět.

Monolog č. 12. - přítele Arnošta (1.).

19. listopadu 2012 v 17:50 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Mám silný pocit, že jsem něco zvoral. Jana se tváří, jako bych byl vetřelec, který se jí cpe do bytu. Pravda, ono to tak vypadalo. Zatím svůj byt mám a dost velký, ale jak to bude za čas, nedovedu si moc představit. Nakonec o nic nešlo, ale já jsem jí to řekl asi špatně, když jsem jí navrhl, že bych s ní chtěl bydlet..

Monolog č. 11.- ženy Jany. (3.)

17. listopadu 2012 v 23:36 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Tak se mi ten poklidný život docela zalíbil. Jenže se mi zdá, že nějak často poslední dobou potkávám bývalého muže Karla. Všimla jsem si, že náhle vyjde zpoza rohu, když zahýbám z práce na cestu domů. Někdy přejde na druhý chodník, jako by mne neviděl, ale občas pokývne hlavou, pozdraví, dokonce se usměje. Je to ale podrazák. Není na tom sice nic divného , když oba děláme ve stejném městě a docela blízko sebe, ale dříve jsem ho nepotkávala, když jsem musela létat po nákupech.

Monolog č. 10. - otce Martina (2.)

14. listopadu 2012 v 0:32 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
S těmi ženskými je kříž. Lenka kolem mne chodí, jako by mi chtěla něco říct, Linda s Karlem jsou sotva vidět. Dřív se tady aspoň zastavili. Někdy Linda, hlavně, když cítili nějakou dobrotu, když se vrátila z práce, totéž vlastně Karel. Lenka neumí jaksi vařit jen pro dva. Když i vaří jako na dva dny, obyčejně to dopadne tak, že je i něco navíc pro mladé. To už je u nás skoro normální A ještě mi tvrdí, že je to rentabilní. Možná, kdyby to na ten druhý den opravdu zůstalo. Ale to mi už dávno na srdci neleží.

Bubuška a Kulíšek Martínek.

11. listopadu 2012 v 20:17 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti

Bylo pozdní odpoledne, když víla Bubuška usedla na lavičku u velké budovy. Právě nenápadně pomohla v podobě mladé dívky jedné starší paní najít obchod s brýlemi, tak si chtěla posedět. Odpočívala a přitom naslouchala, jestli se někde neozývá volání o pomoc. To, které zaslechla vždy jen ona. Lidé v jejím okolí ho nikdy neslyšeli. Však ani vílu Bubušku, která byla utkaná z paprsků měsíce a šatičky měla z obláčků, nikdo z nich neviděl.
 

Četli jste to taky?

10. listopadu 2012 v 14:02 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
Kup si maso u ceskeho reznika. Stoji za precteni.
Dávám to sem jen proto, že v jednom z komentářů se ptali, z čeho je dělaná šunka od kosti.

Jeden řemeslník byl na práci u velkofirmy - své poznatky napsal:
Tak mi to nedá a musí to ze mě ven. Není to tak dlouho, co
jsem dělal vjezdovou bránu pro jednoho majitele velkofirmy
na výrobu uzenin (nebudu jmenovat).

Monolog č. 9.-- matky Lenky (2.)

7. listopadu 2012 v 0:16 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Měla bych se jít podívat na Lindu, ale nevím, jestli není doma Karel. Před ním s ní mluvit nechci. Zdá se, že to mezi nimi nějak přestalo klapat. Viděla jsem je, jak se vítali, když Linda přijela. Dovezlo ji nějaké auto, než jsem se stačila podívat, jestli je to nějaký známý, tak odjelo.

Monolog č. 8.. - dívky Lindy (2.).

3. listopadu 2012 v 21:06 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Mám hlavu jako ve svěráku, nejen hlavu. Takový divný pocit kolem žaludku. Jak se to mohlo stát? Vždyť jsem tady teprve týden a nechce se mi domů, vůbec se mi nestýská. Měla bych zavolat Karlovi, slíbila jsem mu, že budu volat každý den. Zatím jsem to celkem dodržovala.

Kavárna U Ruži - listopadová

1. listopadu 2012 v 0:01 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi

Listopad- listí už moc na stromech není, jen některé se drží. Jako naproti bříza, která hraje barvami od bílé, přes zelenou do žluté i pomalu hnědnoucí. Počasí na opravdu jen krátké vycházky, spíš na posezení u čaje nebo kávy. Vím, že mnohé ženy budou pomalu přemýšlet, co zajistí na svátky. Myslím spíš úklid a podobné radosti.




Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx