.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Monolog č. 1.- ženy Jany(1)

3. října 2012 v 17:06 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Jo, jo, už jsem vzhůru. Proč jen jsem si toho Liszta dávala i na buzení? Pak nevím, jestli to někdo volá nebo už mám vstávat. Co je vlastně za den? To je jedno! Musím honem do práce. To bude zase dotazů, útrpných pohledů, zlomyslných úšklebků.


Honem kafe! Tak to už dnes nestihnu, horké nepiju a nechat ho na stole do odpoledne, mohla bych ho vylít. Prý je studená káva na krásu. Tak leda houby. Možná si ho stihnu udělat v práci. Teď musím zamalovat stopy po téměř probdělé noci. Jak má člověk spát, když se vrátí z posledního rozvodového stání? Prý jsem z toho všeho vyšla dobře.

Karel mi velkoryse nechal byt. Nějak pozapomněl, že jsem ho dostala od rodičů já a spolu jsme ho jen zrenovovali. Ani jsem nevěděla, že si zapisoval, co kdy do něj koupil. Peníze manželů jsou prý společné. Kdo tomu věří, ať se při takovém dělení majetku podívá a poslechne si argumenty toho, kdo chce z manželství ven a nechce zůstat s holou zadnicí, jak mi laskavě sdělil můj , dnes už bývalý manžel. Věnoval prý mi a klukům nejlepší roky svého života.

Kluci jsou už z domu, platit na ně nemusí, tak se konečně osvobodí a začne si užívat. Ještě měl tu drzost mi říct, že se v té mé sterilní domácnosti nedalo dýchat. Mé věčné uklízení, rovnání věcí ho dohánělo k nepříčetnosti. Je to snad něco zlého, když chci mít doma čisto? Je fakt, že dřív tu bylo víc zabydleno. Kluci se postarali o to, že jsem neměla čas na nějaký úklid. Věčně hladoví, špinavé šatstvo po židlích, někdy i po zemi , neměla jsem čas ani chuť to pořád sbírat.

,,Mami, neuklízej nám tu furt! Nám je tu dobře, co potřebujem, uklidíme si sami...", to jsem párkrát slyšela a tak jsem raději vypadla z jejich bince. Kéž by byli doma! Možná by se Karel nenudil po příchodu domů. Já blbec jsem si myslela, že krásnou čistou domácností, se mu zavděčím. Nic jsem po něm zvláštního nechtěla. Nemusel ani pomáhat, snad jen někdy, při velkém úklidu. To většinou obrblal, že není co smýčit, on žádný prach a špínu nikde nevidí. Většinou se sebral a šel ven, prý nadýchat se ,,špinavého vzduchu".

Ani nevím, kdy to začalo. To naše odcizení, nebo jak se tomu říká. Do práce, z práce, po cestě drobnější nákup, příprava večeře, kterou kolikrát jedl studenou, když se vrátil později a nechtělo se mu ji ohřívat . Jednou za týden velký nákup. To se mnou milostivě , s otráveným obličejem, šel nebo mne dokonce zavezl svým milovaným autíčkem. Mimochodem, to zase zůstalo jemu, ačkoliv jsme si ho pořídili společně. On tvrdil, že jeho provoz platil ze zvláštních prémií. Kolik to bylo nikdy doma neprozradil. Byt vlastně nepotřebuje, nastěhuje se k té své nové, do bytu ve vile jejích rodičů. Měl prý štěstí, nemusí se o náš byt handrkovat. Jen si vzal tu větší televizi se satelitem , prý se stejně na to nedívám, jen na tu malou v pokoji, zděděném po synech.

Mám prý ostatní spotřebiče, takové ty drobné, potřebné k vaření, ohřívání. Jen by si ještě přijel pro velkou lednici s mrazničkou. Když budu sama, nebudu ji potřebovat, přiveze mi malou, jen s mrazicí schránkou. Je sice starší, ale funkční a pro jednu osobu stačí. Samozřejmě jsem se pak dozvěděla, že je po rodičích jeho milé. Koupili si sami větší.
Jen jsem špitla, že přece nemusím zůstat sama. ,,Kdopak by tě chtěl? Myslíš, že na tebe někdo čeká? Máš nejlepší léta za sebou a to tvé věčné uklízení by málokoho nadchlo." Tak to byla, Karlíčku, podpásovka. Jsi přece starší o několik roků než já! Jsem hrozně zvědavá, jak dlouho budeš bavit tu mlaďuchu. Obskakovat tě určitě nebude, ale ty ji možná ano!

Nějak mi ta práce dnes nejde. Zdá se, že po mně ostatní nějak divně koukají. Snad jsem něco neřekla nahlas. Nikdo se nic neptá. Jen Vlasta z vedlejší kanceláře mi v kuchyňce řekla:,, Jano, nic si z toho nedělej, nejsi sama, koho muž opustil pro mladší. Ona mu to třeba oplatí. Život ti přece neskončil." Moje pokývnutí považovala za souhlas, ale netušila, jak se stydím, že jsem tedy další z mnoha opuštěných. Pořád mi teď leží v hlavě mužova slova, když mi vyčetl, že jsem o něj přestala projevovat zájem i v posteli. Zajímalo mne prý jen, jestli je uklizené nádobí, všechno oblečení v pořádku na svém místě, čisté podlahy, koberce, prostě celý byt čistý.

Musím koupit chleba a čerstvé kafe. Na noc ho ale pít nebudu. Zase bych nespala. Někde máme ještě víno. Měla bych ten rozvod oslavit? Ten byt je tak prázdný! Nevím, pro koho ho budu teď uklízet. Myslela jsem, že být dobrou hospodyňkou, čistotnou, upravenou je předpoklad, aby mě muž neopustil. Měl se přece dobře! Co mu chybělo? Poslední dobou chodil pořád pryč z domu, já jsem se ho ani neptala, kam jde. Nechala jsem mu volnost. On mi pak řekl, že se o něj vůbec nezajímám. Kdyby odešel pryč na několik dní, ani bych to nezaregistrovala, kvůli svému věčnému uklízení. To mi ale křivdil, toho bych si určitě všimla, už kvůli těm připraveným večeřím.

Ještě jsem nemluvila pořádně se syny. Jen jeden z nich mi řekl:,, Dnes to není nic divného, táta by sice neměl blbnout, ale co chceš, mami, dělat? Na provaze ho domů nepřitáhneš. Na nás on nedá. Jsme už z domu a řekne, že máme svůj život a máme se starat o sebe." Ten druhý se mnou zatím nemluvil. Seběhlo se to tak rychle, telefonem jsem mu nechtěla nic říkat, slíbil, že co nejdřív z té Anglie přijede. Pozdě, táta je pryč z domu. On se s nimi nikdy moc nebavil, měli své zájmy a on taky. Co ho vlastně bavilo? Kam tak pravidelně chodil? Vždyť já to ani nevím! Nějak jsem neměla čas se ho zeptat...

Bože, vždyť on měl vlastně pravdu... co byl se mnou za život? Sterilní domácnost, sterilní žena, pečlivá, přepečlivá, uspěchaná, vlastně asi tím vším - protivná...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 3. října 2012 v 17:26 | Reagovat

No tohle je dost smutná a dost drsná sebekritika, ale bohužel, i takový je někdy život. Jen se o tom třeba mohli pobavit dřív. 8-O

2 Zdeněk Zdeněk | 3. října 2012 v 17:43 | Reagovat

Docela zajímavý příběh,ale bnohužel dnes je taková divná doba,že si lidé sebe pžestanou vážit a někdy to končí i takto.Chlap si říká mladé maso,to je vzpruha,no možná přes peněženku,dokud do ní láduje.Jak přestane být sponzorem,mladé masíčko pžesedlá tam,kde to zase funguje přes penízky a dary a strejda utře nos. :-D  :-D  :-D  :-P  :-P

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 17:48 | Reagovat

[1]:Jsem ráda, že se mne to netýká, ale znám takovou ženu. Jen nebyla tak sebekritická, jen se cítila ublížená. Nepochopila...

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 17:50 | Reagovat

[1]: Nedostatek komunikace mezi partnery bývá většinou příčinou nedorozumnění. Pokud to tedy nejsou hádky, to je jiná záležitost.

5 Ivet Ivet | Web | 3. října 2012 v 18:39 | Reagovat

[1]: Dřív? Když byli mladí a přitahovala je k sobě daleko víc tělesná láska, než to, že bylo ulizeno? Kdy dřív ? ?
Manželství po 20 letech většinou zevšední, partneři se znají tak dokonale, že už se ani tak nepřitahují, jako v mladých letech, děti vyletí z hnízda a pokud se z manželů nestanou kamarádi - většinou si začne manžel dokazovat, že má ještě na mládí. V tom lepší případě, že chce ještě "něco" prožít, protože s tou svou, vlastně nic neprožil!
Manželství, kde by po mnoha letech komunikovali - to je dnes výjimkou, poslouchám to každý den v práci nejen od svých kolegyň, ale i od smutných maminek dětí!

Růženko,
píšeš v své povídce, či spíše se ptáš slovy té čistotné manželky - "co mu chybělo? Měl se přece tak dobře?" Odpověď je přeci velmi snadná!
Protože se měl dobře, nevěděl roupama coby! :-)
Kdo jest rozveden, určitě pochopí o čem píšu. :-D

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 18:47 | Reagovat

[5]:Dřív je zřejmě myšleno v době, kdy kluci byli už větší, nedali tolik starostí. Ti manželé měli mezi sebou komunikovat, to pak ta láska milenecká by možná přešla v něžné kamarádství. Prostě jeden o druhém vědět, co má rád je docela předpoklad souznění. Myslím i v počátcích známosti se člověk  má zajímat, čemu ten druhý dává přednost, co ho baví. I když zájmy se s léty mohou bavit. ;-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 18:47 | Reagovat

pardon měnit!!!!!!!!!!§

[6]:

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 18:49 | Reagovat

[5]:Ještě tolik, lásku je třeba měnit ne jen na pouhé kamarádství, to člověku obvykle nestačí- říkám tomu něžné kamarádství v tom smyslu- kamarád, taky rád. ;-)  :-D

9 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2012 v 20:23 | Reagovat

Jiná story.

Manželé, jeden dospívající syn. Ona onemocněla, tušila komplikace = rakovina dělohy. Muž se jí začal štítit.
Měli pěkný barák ( dvoubytový ), ona lítala okolo, v práci dělala manuálního skladníka = denně tři až čtyři fůry krabic z náklaďáků vyložit a naložit paleťákem. Odkládala nemocniční ošetření. Chlap začal chodit pozdě domů, rodina se rozklížila.
Najednou přišel, že se chce rozvézt = rána jako palicí. Složila se a byla v nemocnici. V práci skončila, po chemoterapii se postavila na nohy, přišel r. 1990, pracoviště zaniklo. Bez řádného příjmu, manžel ji odřízl úplně a tlačil na rozvod. Vyklidil dolní byt a nastěhoval si tam řádnou bubřinu s dvěma malýma dětma. Zakázal ženě průchod halou, můžeš chodit přes garáž a nouzovým vchodem na schody. Bydlela nahoře se synkem ( 15 let ). Zavíral jim vodu, vypínal elektřinu, zavíral oběhovou topnou vodu. Hádky denně několikrát. Bubřina to vydatně popichovala, aby došlo k rozvodu.
Přišla se z nám radit."Líbo, rozveď se co nejdřív, musíš mít klid na uzdravení".
Chce mně vyštvat z baráku a být tam s tou běhnou sám. "To nezměníš, mysli na sebe a když se s tím smíříš, najde se postup jak dál". Pět let rvaček, ostud, nervového vypětí. Chlapec už tam nechtěl být, tak se Líba rozvedla. Nastala druhá etapa, majetkové vypořádání. Byla nezaměstnaná, načerno podělkovala v hospodě a pravidelně byla v nemocnici. Neměla na advokáta. " Toho nepotřebuješ, musíš mít vizi, jak postupovat". Chce mne vyštvat bez vyplacení. "To je nesmysl, podívej půjčím Ti, podej návrh soudu na majetkové vypořádání". pokračování

10 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2012 v 20:41 | Reagovat

[9]:

Podala soudu návrh na majetkové vypořádání. Představa, barák se prodá s vystěhováním po převodu na nového majitele. Ocenění znalcem a rozdělení všeho na polovinu. On to odmítl, napřed si musí najít bydlení a pak se bude hledat řešení. Zase 2 roky. Byla z toho zničená. Přišla se poradit, "chce mě odbýt pár korunama". Máš odhad, máme už tři 2,5, 2,2, 1,9 mil. za barák, soud to stále odročuje. Proč? Já nesouhlasím, aby prodával on, protože mne ošidí.
Zítra mám poslední stání, nemám advokáta a nevím co dál. "Dobře, pojď napíšeme návrh dohody, tu předložíš soudu, aby měl o čem jednat. On to odmítne, to nevadí, soud bude chtít jeho návrh. "Má  advokátku a ta mně převeze", nepřeveze soud dává pozor, aby se straně bez zastoupení neděla škoda. V dohodě byl návrh na prodej za 1,9 mil., který zajistí Líba a po odpočtu provize a nákladů souvisejících s prodejem přes realitku, vyplatí Líba bývalému manželovi polovinu čistého výnosu z prodeje. Doklady předloží na požádání soudu i protistraně. Dohoda byla odmítnuta a soud přiřkl dům býv. manželovi s tím, že vyplatí po právní moci rozsudku do tří dnů 900tis.Kč.
Protistrana argumetovala, že v domě bydlí a Líbu vyplatí, když se vystěhuje po právní moci rozsudku.
Tak přišla o dům, bez zajištění peněz.

11 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 3. října 2012 v 20:57 | Reagovat

Pěkná povídka. Já na úklid moc nejsem, ale taky jsem se rozvedla :-D

12 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2012 v 20:58 | Reagovat

[10]:

Uběhla doba rozsudek byl v právní moci a peníze nikde. "Tys mi tedy poradil", našla jsem si domek, stěhuju se do podnájmu, je to na prodej, ale nemám ani kačku.
"Neboj, teď to otočíme". Má Ludva prachy? Kde ta Bubřina z něho všechno vytahá. "Tak podívej, podáme návrh soudu a současně stížnost na soudkyni, protože Tě zbavila rozsudkem majetku bez zaplacení".Provedeno! Okamžitě nařízeno stání, soudkyně řvala na odpůrce i advokátku, že jsou podvodníci. Okamžitě vydala soudní břemeno na barák, kterým se zajišťuje přednostní pohledávka 900tis, ve prospěch Líby s úrokem 15% ode dne právní moci rozsudku až do konečného vypořádání. Ludva čuměl jako Puk. Advokátka si uvědomila, že její palmáre 40000.- je v luftě a podala žalobu na vymožení. Ludva zůstal sám s barákem a břemenem. Líba si po pravomocném rozsudku opět stěžovala na soudní neschopnost napravit pochybení. Opět stání, zase řev soud ukládá povinnému okamžité uzavření smlouvy s realitní kanceláří na nucený prodej domu do 2 měsíců. Ludva škemral, Libuško, dyť mě okradou. "Tak jsi to chtěl". Nucený prodej za 1.5 mil. Peníze složeny do úschovy soudu,Líbě 900 tis. advokátce 45000.- soudním znalcům celkem 60000.-
provize realitce, soudní poplatky + provize realitce za zprostředkování koupě starého mokrého baráčku pro urychlené vystěhování Ludvy s Bubřinou, kupní cena mokrého domku 450000.-Kč. Víc na Ludvu nezbylo. Líba si koupila najatý domek, opravila i pro syna a přišla mi poděkovat. Jenže nemoc si vybrala daň za stres. Metastázy do mozku a v r. 2007 zemřela v 59 letech.
Synek má po ní slušný domek.

13 Vendy Vendy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 20:58 | Reagovat

To jsou sakra konce. Hrozný! Někdy si říkám, kde se v lidech ta nenávist bere. Vždyť se přece brali z lásky. Jasně, ta časem vyprchá, ale dostat se do opačného extrému? Kde je aspoň slušnost? (řečnická otázka, já vím, že je to naivní).
Většinou za tím stojí ta druhá, která chlapa naočkuje (a ten blbec se nechá naočkovat rád).
Asi neexistuje žádný univerzální patent na manželství a na vztahy. Snad jenom - ve vztahu je to jak s kytkama. Aby nám kvetly, musíme se o ně starat. Aspoň trochu... :-?

14 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2012 v 21:00 | Reagovat

Dodatek.

Líbě 900tis.Kč + úroky do vypořádání = asi 120tis. Takže nakonec získala podíl jako z prodeje za 2,2 mil.

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 21:15 | Reagovat

[14]:Doufám, že jste to aspoň oslavili. Za tu pomoc, protože předpokládám, že jste jí poradil a pomohl nezištně. :-)

16 nar.soc. nar.soc. | 3. října 2012 v 21:33 | Reagovat

[15]:

"Oslavili", jsme to u náUž na tom byla dost špatně. Ještě jí žena upekla hovězí roládu ( prý děcka já bych chtěla něco dobrého, byla "masařka ) já ji přivezl, snědla dvě kolečka, vypila 2 dc vína a omluvila se. "Děcka co beru ty léky, už hovno vydržím". Do 14 dnů zemřela. Syn se po její smrti oženil a jako kdyby zde nikdy nebyla.
Jo  ta podání a stížnosti k soudu jsem ji složil, jen to podepsala a odeslala.
Dokonce to mám ještě v T602 někde v PC.
Byla příkladná členka strany nár. socialistů (ČSNS), tak jsme jí věnovali kytici a synovi nabídli případnou pomoc. :-(  :-(  :-(

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 21:46 | Reagovat

[16]:No vidíte, život jedné ženy a její rodiny a vydá to málem na román.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. října 2012 v 22:21 | Reagovat

Inu, nic příjemného. Taky jsem si zažil vypořádání a i když proběhlo oboustranně velmi vstřícně, samo o sobě to není nic moc. Tož jsem taky rozvedený, i když jsem si nikdy nemyslel, že někdy budu. I když se u nás zas nijak přehnaně neuklízelo.

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. října 2012 v 23:02 | Reagovat

[18]: Všude je to jiné, to jsou střípky, které se skládají k sobě a nakonec je rozchod. Lidé se léty mění a je třeba hrozně moc tolerance opravdu vzájemné, jinak to neklape. Někde tam uvnitř ten cit je, jinak by tolik dvojic spolu nevydrželo, je tam hodně uplatněn zvyk, pohodlí, nechuť ke změně, strach ze zklamání dalšího.. a pak už ani nezbývá nic jiného než vytrvat s tím, koho jsme si zvolili, překousnout to, že jsme si představovali jen radost u toho společného života a nepřipouštěli si, že vyplavou třeba napovrch vlastnosti, které nám nebudou milé. V zamilovanoszi člověk nevidí vady, bez těch není nikdo, ale záleží na jejich druhu, rozsahu, důležitosti pro  život.

20 valin1 valin1 | Web | 4. října 2012 v 6:14 | Reagovat

Já sice nevím na jakém podkladu je napsána tvá  povídka, může být naprosto reálná a nebo i smyšlená, v každém případě tohle se stává v našich životech často. Já bych to trošku zlehčila a napsala bych ko tomu, že já bych chlapa nikdy nerozmazlovala stoprocentním servisem všeho.Jednou jsem slyšela názor odborníka a to prosím fundovaného, že chlap má být psychicky lehce mučen, páč klid mu nesvědčí... :-)  :-)  Moc mě nekamenujte :-)  :-)

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. října 2012 v 9:29 | Reagovat

[20]: Nebudeme, zkušenější to ví. Nuda je zabiják manželství. Pokud si muž vezme mladou ženu, mělo by to být tak, že ona ho od rodiny neodvedla, byl už delší dobu sám, pak to může fungovat. Vše záleží na povaze těch lidí. Taková manželství také znám, spíš je tady ten aspoekt zamilování  a opuštění celkem fungující rodiny, kde chybí jen domluva- komunikace mezi manžely a pak to s oběma zamává, když to není takové, jak si to představovali. ;-)

22 Týna Týna | Web | 4. října 2012 v 19:41 | Reagovat

[2]: buď jsem stará duchem nebo jsem výjimka potvrzující pravidlo :-)vydrželi jsme spolu 3,5 roku prozatím, v pondělí máme prvé výročí svatby, o našem věkovém rozdílu mnozí víte, ale nemyslím, že bych kdy šla přes peněženku, nejdražší dárek jsem dostala ten první rok kdy jsem k narozeninám a dohormady se s tím spláchlo ještě jiné dostala nádherný prstýnek, který si hýčkám a tvrdím že hezčí nikde již nemají :-D

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. října 2012 v 19:49 | Reagovat

[22]: Týnko, tebe bych zařadila mezi ty případy, kdy mladá nejde po majetku, ale pochopení, lásce, citlivém jednání. Tys mu manželství nerozvedla a taky neměl děti a s tebou je má, proto vám to drží a klape. Máš ,,dospělou" povahu. A hlavně, máš ho ráda. :-)

24 Lydie Lydie | 4. října 2012 v 20:32 | Reagovat

[22]:
Tak ať vám to vydrží co nejdéle. :-)  :-)

25 Týna Týna | Web | 5. října 2012 v 17:17 | Reagovat

[23]: ó děkuji :-D jsem prostě ta výjimka :-D

26 Pavlína Pavlína | 5. října 2012 v 21:23 | Reagovat

[20]: Hezké a prověřené životem :-D  :-D  :-D

27 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 8. října 2012 v 18:15 | Reagovat

Povídka mi připadá naprosto reálná a dle mého názoru hlavní hrdinka dopadla docela dobře. Však on ten její manžel dopadne časem mnohem hůř. Až ho nová žena vyhodí, nebude mít kam jít.
Rozvod není žádná sranda pro nihoho a poznamená každého i když si to nechce připustit.

28 Hanka Hanka | E-mail | Web | 14. října 2012 v 21:57 | Reagovat

Tyhle problémy asi vždycky vznikají vinou nedostatečné komunikace nebo jakési hrdosti, těžko říct. V každém případě je to smutný a bohužel i dost častý příběh. :-( Ruži, jsem ráda, že se netýká tebe. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx