.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Proč byla tak zlá?-3.

24. června 2012 v 21:48 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Stala se dost neobvyklá věc. Díky podivínství paní Plaché, se spolu více seznámily rodiny, které bezprostředně jejím chováním nejvíce trpěly. Nezřídka se stávalo, že některý ze sousedů pohlídal odložené kolo nebo i kočárek, než si ho majitel schoval, aby stále číhající paní nemohla něco poškodit nebo schovat někam, kde to nemohli pak najít. Byla tak rychlá, že ji téměř nebylo možné zahlédnout při činu.



Nakonec se všichni, kdo měli v té společné místnosti schované věci domluvili a vyměnili zámek znovu za bezpečnostní a dbali na to, aby klíč nikdy nenechali zvenčí, když šli dovnitř. Stalo se totiž, že tam jednoho souseda , který si schovával kolo a nechal klíč v zámku, zamkla a klíč schovala. Kdyby zcela náhodou nešla Věra domů s dcerkou a nechtěla schovat kočárek, mohl bouchat ještě dost dlouho. Bylo to dopoledne, kdy většina lidí byla mimo dům, v práci. Kromě paní Plaché , která neměla zájem otevřít. Tvrdila, že nemá klíč už dříve. Prý ho nepotřebuje, nic tam nemá.

Po této události došlo k výměně zámku a udělali to dokonce tak, že klíč měli jen zvenčí a zevnitř jen ,,čudlík", kterým se dalo zevnitř zamknout a odemknout . Navíc klíčem zvenčí se vždy odemklo bez problémů. Tak se stalo, že ten starý klíč milá paní Plachá neměla na nic.

U domu se jednou objevil starší pán, který si prohlížel jména u zvonků. Kroutil hlavou, zřejmě nenašel jméno, které hledal. Čekal dost dlouho, než se objevil jeden z bydlících, odemkl dveře. ,,Pane, hledáte někoho?" ,,Hledám: Hanu Páralovou, má tady bydlet. Na zvoncích ale toto jméno není." ,, Takové jsem tady ani neviděl, zkuste se podívat na dopisní schránky, možná je zvonek na někoho jiného. Na schránkách musí být kvůli poště." Dívali se spolu na schránky. Podivnou náhodou vyšla, jak se občas stávalo, paní Plachá na chodbu, vynášela smetí. Když se vracela od popelnic, vycházel ten pán zrovna ven. Zklamaný, že nenašel, co hledal.

Podíval se na ni, zarazil se a ona chtěla honem kolem něj projít. Sklonila hlavu, dělala, že ho nevidí. ,,Ale, ale, bydlíte tady, pročpak nemáte jméno na zvonku ani na schránce? Snad jste si jméno nezměnila? Už asi jo, když tu není. Jak vidím, utíkáte, schováváte se. Svědomí vás hryže? O tom dost pochybuji." ,,Dejte mi pokoj, nic jsem vám neudělala, nedokážete mi nic." ,, Tak proč jste se najednou, po sebevraždě mé ženy, ztratila z domu? Ze dne na den, abych vás nemohl udat na policii? Oni by už vám to prokázali, co jste provedla." ,, Nic jsem neprovedla, vaše žena byla děvka a nakonec se zbláznila. Za to já nemůžu." ,,Proč jste ji pomlouvala, psala na ni udání, že si vodí chlapy domů, když nejsem doma? Vždyť i syn vám uvěřil a utekl z domu kvůli těm pomluvám! Jste mrcha a to, že si moje žena vzala život vám neodpustím. Byla to slušná žena, kterou jste připravila o pověst, práci, syna. Nikdo jí nevěřil, dokonce i já sám jsem pochyboval, ale nakonec jsem se přesvědčil, že to byly vaše výmysly."

Plachá kolem něj proběhla ke dveřím bytu, než se vzpamatoval, zamkla za sebou dveře. ,,Běžte pryč, nebo zavolám policii. Nic na mne nemáte." ,,Mám několik svědků, ale já si to chci vyřídit s vámi sám. Nedám vám pokoj, budu vaše svědomí. Řeknu všem lidem okolo, co jste naší rodině provedla, budete vyvrhelem, jakého jste udělala z mé ženy."
,,Chachá, nebojím se vás. Nájemníci mi můžou být ukradení. Jaký je svět ke mně, taková jsem k lidem já." Vykřikovala, ale nebylo jí to tak jedno. ,,Copak před tím neuteču? Proto jsem si vzala zpátky jméno za svobodna, abych se spíš ztratila." Vzpomínala na život v domě, odkud tak narychlo utekla.

Nebývala tak zlá, ale po sňatku s milovaným mužem, čekala marně na to, kdy budou mít děti. Po všech možných prohlídkách zjistila, že ona děti mít nemůže a tak se stalo, že po několika letech ji manžel opustil. Čekal s jinou ženou dítě a považoval to za novou šanci mít úplnou rodinu. Nedbal jejího nářku. Slíbila mu dokonce, že mu nebude bránit se s dítětem stýkat, může ho vodit i domů. Sebral se a když jednou nebyla doma, odešel se svými věcmi a nechal jí jen vzkaz, že podal žádost o rozvod. Může si nechat byt a všechno, co z něj chce, on má kam jít. Zlostí ten papír roztrhala. Něco se v ní zlomilo. Chodila pak jako tělo bez duše, záviděla každé rodině, kterou znala a tak nakonec, kromě jiných zlomyslností spolubydlícím , provedla to, co jí vyčítal ten muž před domem.

Hana Plachá přestala ve dne vycházet z domu. Zapomněla dělat sousedům naschvály, její ťukání se neozývalo. Až to bylo Věrce a ostatním nějak divné. Všimli si pána, který občas postával naproti domu a díval se do oken spodního bytu. Tam se nepohnula ani záclona. Jen když odešel, vyběhla Hana z domu a šla si zřejmě něco koupit k jídlu nebo vynesla smetí.
Delší čas však už ji nikdo nezahlédl. Nakonec i ten pán přestal chodit před dům. Zřejmě neměl tolik času nebo ho to omrzelo.

Věrka jednou zaslechla slabé ťukání na trubky od radiátoru. ,,Copak se stalo? To je nějaké divné." Nebyla to reakce na nějaký rachot v domě, tam byl dopolední klid. Přemýšlela, jestli se nemá jít podívat dolů, ale nechtěla dcerku nechat samotnou. Co když je to provokace, aby vyšla z bytu a ta ženská by jí mohla něco vyvést. Určitě je magor. Sousedé, kteří slyšeli, co ten pán vyčítá Plaché, si to nenechali pro sebe. Nebavili se s ní předtím, ale teď, pokud ji náhodou někdo potkal, dělal, že ji nevidí.

Odpoledne se ťukání ozvalo zas. To už byl Věrčin muž doma a rozhodl, že se tam půjde podívat. Zvonil a klepal, ale nic se neozvalo. Volal ji i jménem. Asi se jí něco stalo, nedalo mu to šel se podívat oknem zvenčí, jestli něco neuvidí. V pokoji se nesvítilo, takže nic nezahlédl. Vrátil se domů a čekal, jestli ještě bude slyšet
klepání. Nebylo. Ani další den se nic nezvalo a na zvonění se nikdo neozýval.

Trvalo dost dlouho než přišli na to, podle schránky plné reklam, že ani nevyšla z domu. Nikdo k ní nechodil, jen jednou měsíčně pošťačka s důchodem. Tentokrát jí paní Plachá neotevřela. Ptala se sousedů, jestli neví, kde je. Nikdo ji už dlouho neviděl. Zavolali policii a zámečníka. Paní Plachá ležela zkroucená, oblečená na pohovce v pokoji, na stolku ležel papír, na něm jen slova: Už nemohu... To ťukání zřejmě byla prosba o pomoc. Chtěla možná vysvětlit, proč byla tak zlá ke všem lidem...

Cizí zavinění při pitvě nebylo zjištěno, paní se otrávila prášky na spaní. Odvezli ji , nikdo z domu nepátral, jestli bude mít vůbec pohřeb. Její život předešlý neznali...

KONEC.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 24. června 2012 v 22:31 | Reagovat

Náhodná shoda.

Před 50 lety zde byla také rodina Plachých. On byl elektrikář, měli dvě dcery, dal se na pití a vyčítal ženě, že nemá syna. Přišel z hospody a jako obvykle začal svůj monolog. K jidlu byl špenát, to ho dohřálo, že přitvrdil. Jenže paní Plachá byla žena zkušená i předvídavá, vzala kastrol se špenátem a bác, už ho měl na hlavě. Pěkně mu sedl přes uši a sundat ani za nic. Musil nakonec k doktorovi, jako hastrman a stejně měl ucho natržené. Paní se s rodinou prozřetelně zdekovala k přízni. Přišla zima, nakonec ji přesvědčil k návratu do domácnosti. Po čase v mrazech začal zase pít a vyhrožovat. Oběsím se ti na potvoru! Opilý vzal provaz šel na dvorek a usnul s provazem v ruce = zmrzl a je konec story. :-(

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. června 2012 v 22:34 | Reagovat

[1]:Je tolik lidských osudů a podobných, až se nechce věřit. :-(

3 otavinka otavinka | Web | 25. června 2012 v 10:42 | Reagovat

Milá Ruži, už jsem se nemohla dočkat pokračování. Ale tento konec jsem i předvídala. Myslela jsem si,že ji musel někdo ublížit, což bylo pak důvodem ke zlobě kol kolem.

4 helena helena | Web | 25. června 2012 v 11:47 | Reagovat

Strašné Ruženko.

5 Týna Týna | Web | 25. června 2012 v 12:48 | Reagovat

Tak jsem přečetla se zájmem, ale doufala jsem v napraveného hříšníka ne v takovýto konec, ale život je prostě takový, nemůže vše končit šťastně. Ale mohlo by :-D

6 Lydie Lydie | 25. června 2012 v 13:20 | Reagovat

Život je někdy zvláštní....

7 ruzena ruzena | E-mail | Web | 25. června 2012 v 14:14 | Reagovat

Tesila jsem se na pokracovani! Taky jsem si rikala, ze je to asi nejaka zakyskla, nestastna pani, ktera misto aby zacala  neco delat sama se sebou, snazi se vratit jinym, co prozivala ona sama. Je to smutny, ale dost pravdivy pribeh. Zas neco napis, Ruzenko:-))

8 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 25. června 2012 v 15:26 | Reagovat

Já myslela, že budou ještě nejméně dvě pokračování a paní se napraví. Je to docela smutný příběh.

9 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 25. června 2012 v 15:46 | Reagovat

Pěkná povídka ;-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. června 2012 v 16:47 | Reagovat

Tak to někdy dopadá, když člověk neví kudy kam..

11 Jezurka Jezurka | Web | 25. června 2012 v 18:15 | Reagovat

Ano, musela se cítit velice ublížená, tak byla zlá na celý svět, kde pro ni nikdo nebyl, tak to skončila taky sama. Smutné, ale stát se to může. :-)

12 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 26. června 2012 v 23:01 | Reagovat

Co napíši já? Smutné a moc, stačilo být přitom méně uzavřená. Jít mezi lidi, ztratit pár slov a svět by byl hned jiný. ;-)

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. června 2012 v 23:08 | Reagovat

[12]:Když každý nemá odvahu- nebo spíš je svým založením pesimista.

14 matka matka | 27. června 2012 v 15:18 | Reagovat

Nu, znám podobného člověka, jestli přežije? Nevím, nevím. Ale mám ho přesto velmi ráda, tak doufám, že ano, že se rozpovídá,.....

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. června 2012 v 15:40 | Reagovat

[14]:Také znám jednu paní, které se v baráku u nich každý bojí, ale když jsem k ní přišla tehdy ještě za komisi s gratulací k 80. povídaly jsme si nakonec 2 hodiny a nechtěla mě pustit z domu. Cítila se zřejmě sama a vyslechla jsem ji, nakonec jsem jí dokonce doporučila, aby se s nějakými nešvary v domě nerozčilovala, že lidi nezmění - to když si stěžovala na nepořádky a pod. Mohli by jí to dělat spíš ještě naschvál. Uznala to . Jaká pak byla, to už nevím. ;-)

16 Hanka Hanka | Web | 27. června 2012 v 19:34 | Reagovat

Nešťastní lidé bývají často zlí, taky mám podobnou zkušenost, i když není zdaleka tak drastická. :-? Někdo se přes svoje neštěstí nedokáže přenést a nedokáže se vyrovnat s tím, že ostatní jsou v pohodě. :-? Taky jsem pěkná semetrika, ale tohle je tedy síla, při čtení mě úplně mrazilo, Ruži! ???

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. června 2012 v 19:42 | Reagovat

[16]:Víš, kdybych měla být na lidi zlá, když se mi něco nedobrého děje, považovala bych to za nespravedlivé k ostatním. Jen příklad: Doma dusno, hádka, zlost- jdu do práce: prostě otočím a chci si tu nemilou událost vykompenzovat a k druhým jsem příjemná. Oni za to přece nemohou, taktéž je to nutné dělat v podobném případě vůči dětem, zvířátkům. Jednoduše- nevybíjet si zlost na nevinných. Pak je i to zlé lehčí...

18 Jarmila Jarmila | Web | 28. června 2012 v 12:28 | Reagovat

Hezká a smutná povídka. Paní Plachá to také neměla lehké, ale ubližovat druhým nemusela.

19 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. června 2012 v 22:28 | Reagovat

Dočkala jsem se. Takových lidí je. Ale nemusí tak končit. Stačí koukat kolem sebe a vyjít vstříc. Když jednou dostali ťafku, nebudou ji dostávat znova. A proč kazit život ostatním? Nejsem pro samotaření. To zlé je minulost, máme ještě budoucnost. A tu si můžeme vybudovat sami nebo aspoň upravit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx