.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Proč byla tak zlá?-1.

10. června 2012 v 20:15 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
V činžovním domě bydleli dlouholetí nájemníci. Znali se mezi sebou, věděli, co mohou čekat od lidí v domě. Málokdy se stávalo, že se nastěhoval někdo nový. Zvykl si tady na poklidný život . V přízemí byly celkem dva byty, jeden větší, druhý malý, jednopokojový. Kromě těch bytů byla v přízemí, hned vedle toho jednopokojového , kočárkárna, rozdělená na dva nestejné díly drátěným plůtkem. Jak šly roky, ten na kočárky stále více zůstával prázdný, druhý sloužil k uložení jízdních kol. Sklepy k bytům nebyly moc velké, takže nakonec do té části na kočárky si lidé uložili žebříky, kárku, pár kbelíků a pometel. Taková to byla spíš úklidová místnost .



V malém bytě bydlel mladý pár, který si plánoval postavit domek ve vesnici u rodičů. Než ho postavil, trvalo to pár let, ale nakonec se se všemi sousedy rozloučil a stěhoval se do svého. Všichni čekali, kdo do domu přijde. Souviselo to trochu s tou kočárkárnou, protože bytový podnik si vymyslel, že by se ten byt dal rozšířit a tím by mohlo být zvýšené i nájemné. To se samozřejmě nájemníkům domu nelíbilo. Zvykli si na možnost zamknout si kola dole. Právě věkové složení, odrostlé děti byly příčinou, že se měl návrh realizovat. Jak všichni rádi uvítali, když se do bytu stěhovala paní neurčitého věku. Byla zřejmě sama, tak předpokládali, že jí bude byt stačit a na jeho rozšíření nebude mít zájem.

Se zvědavostí sledovali, co přivezlo menší nákladní auto. Jednoduchý nábytek, opravdu tak do jednoho pokoje, sloužícího jako obyvák i ložnice. U kuchyně byl jídelní kout, kam se vešel větší stůl , rohová lavice a další dvě židle. Zajímavější byla ta paní.
Vyšší postavy, spíš hubená než štíhlá, vlasy oříškové barvy upravené do kratkého mikáda. V obličeji nebyly vidět vrásky, ale rysy tváře na dálku vypadaly unaveně. Nebyla namalovaná, obočí měla ještě poměrně tmavé, výrazné. Ostrý nos vystupoval z kdysi zřejmě hezké tváře, pravidelných rysů a plnějších rtů. Kolik let ta paní měla, měli se dovědět až mnohem později.

V domě se všichni znali, některé rodiny se i navzájem navštěvovaly, tak lidé očekávali, že se jim nová nájemnice představí. Neudělala to. Jen pootevřela dveře, zajištěné řetízkem, když ji vedlejší soused pan Dvořák přišel přivítat a informovat ji, jak je to se službou na chodbě a sklepích. Také ji upozornil na občasnou povinnost zamést v kočárkárně- skladišti. Překvapila ho její reakce: ,, Já tam nic dávat nebudu, tak se o to starat nemusím. Ve sklípku mám místa dost. Ostatní si snad přečtu na rozpisu služeb, ne? Můžete tam klidně nechat to předešlé jméno, budu vědět, že to patří k tomuto bytu. Děkuju, sbohem!"

Soused zůstal zkoprnělý. ,,Bude to asi pěkná semetrika, jak tak koukám, " sděloval pak ženě. ,, Vyhledávat ji tedy nebudu, pokud nebudu muset." Zastával v domě takovou spojku mezi bytovým úřadem a nájemníky, protože byli s manželkou už v důchodu a skoro pořád doma. Také pošťačka byla zvyklá nechat zásilky se svolením nájemníků u něho, pokud je nenašla doma. Vyhovovalo jim to, protože si nemuseli chodit na poštu , panu Dvořákovi mohli věřit, nikdy nic nenechal doma ležet, hned předával, jakmile zjistil, že jsou adresáti doma.

Po předešlé zkušenosti nebyl této paní ochoten nic předávat, ale nebylo toho nakonec zapotřebí. Téměř nevycházela z bytu, poštu také nedostávala, jak bylo vidět ze zcela prázdné schránky. Teprve na té uviděl jméno nové nájemnice: V. Plachá. Brblal si: ,,Na plachou nevypadá, spíš na nevrlou." Přelepil jméno na listině služeb. Jmenovanou paní na chodbě ani nezahlédl. Když měla mít službu, umyla chodbu zřejmě někdy hodně brzy ráno, aby ji nikdo neviděl , venku nezametala, do sklepa zřejmě také nechodila a možná proto si myslela, že tam zametat nemusí.

,, Nebude to s ní veselé, ale co, nic nám do ní není, hlavně když se tady nic nebude měnit, " mudroval před manželkou. Ta si ale pomyslela, že je to škoda. S mladými manželi si docela rozuměli, zdravili se, mladá paní chodila občas tajně pro radu k paní Dvořákové, když chtěla muži něco dobrého uvařit. Ta jí ochotně poradila, občas i pomohla přímo v kuchyni. Paní Dvořáková do patra nemohla kvůli bolavým nohám moc chodit a tak byla skoro nešťastná, že dostali takovou sousedku. ,,Třeba si ta nová paní zvykne a později bude ráda, když s někým promluví. Je tady nová, lidi nezná, bůhvíco ji sem přivedlo" omlouvala ji pro sebe i muže. ,, Na to moc nevypadá, " pomyslel si, ale nechtěl manželce brát naději.

Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 10. června 2012 v 20:37 | Reagovat

Tak to jsem zvědová, co se vyklube za zápletku. Tipla bych si, že nová paní asi bude hodně nešťastná.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. června 2012 v 20:41 | Reagovat

[1]:Ale ne každý nešťastný člověk je zlý, ne? ;-)

3 Ivet Ivet | Web | 10. června 2012 v 20:49 | Reagovat

Já bych to tipla, že se z nich nakonec stanou ti největší kamarádi!-:)
[2]:Říká se, že kdo je zlý je neštastný, protože je sám ze sebe moc špatný,ví, že je lidem na obtíž, proto je zlý...to se říká, naštěstí to ze svého okolí neznám! :-)

4 ruzena ruzena | E-mail | Web | 10. června 2012 v 21:34 | Reagovat

Ruzenko, zacina to zajimave.Takove sousedky ci sousedi byvaji skoro v kazdem baraku.Taky jsem se konecne podivala na tvuj profil, vidim, ze mame dost spolecnych zajmu a hlavne, ze mas taky rada Betynku (MacDonald)! Ja mam od ni Vejce a ja a trilogii Co zivot dal a vzal..Ctu to prave ted, uz asi po 50tè!Vic toho myslim bohuzel nestihla...

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. června 2012 v 22:22 | Reagovat

Růženky (Ruženky) milé, koukám, že jedna čte moji milovanou Betty a z druhé se začíná klubat autorka zajímavých příběhů ze života. Budu nedočkavě nakukovat... ;-)  :-)

6 Týna Týna | Web | 10. června 2012 v 22:35 | Reagovat

to nám to pěkně začíná ;-) tož uvidíme co dál, ale na kamarády to nevidím do doby, než se nevrlé stane úraz a budou jí ještě sousedi dobří...

7 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 10. června 2012 v 22:53 | Reagovat

A jéje! Růženka nám nachystala večerníček! Děkujeme a moc se těšíme na další díl!

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. června 2012 v 23:46 | Reagovat

No jo, David, srandičky si ze mne dělat. Neměli by zavést novou rubriku Večerníčky pro dospělé? ;-)  O_O

9 helena helena | Web | 11. června 2012 v 15:22 | Reagovat

Tak tady máme nový seriál,už se moc těším.Zdravím Ruženko. :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 15:35 | Reagovat

[9]:Taky zdravím, vždycky chci napsat jen povídku a pak mi to nevyjde a musím pokračovat. :-(  ;-)

11 Jezurka Jezurka | Web | 11. června 2012 v 17:09 | Reagovat

To je dobře, Ruži, že Ti to nevyšlo, také se budu ráda těšit na pokračování. Začalo to jako detektivka, ne Večerníček. :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 21:19 | Reagovat

[11]: Život je všelijaký... ;-)  :-D

13 Lydie Lydie | 11. června 2012 v 22:15 | Reagovat

Krásně se to čte.Tak se zase těším na pokračování... :-)

14 Hanka Hanka | Web | 11. června 2012 v 22:39 | Reagovat

Ruženko, jsem zvědavá, jak se příběh vyvine. Sousedské vztahy jsou ošemetné, bydlím v rodinném domku, do ulice se poměrně nedávno přistěhovala matka s dcerou a dělají všem v okolí doslova peklo! :-?
Těším se na pokračování tvé povídky. :-) Hanka
P.S. Moc děkuji za návštěvy a komentáře na fotoblogu, už jsem si tě taky přidala do oblíbených a nabízím ti ke stažení fotku růže, pokud máš zájem. :-)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 22:52 | Reagovat

[14]: To jsi moc hodná, tvé růžičky jsou takové přirozené, krásně vytvarované- dobrý záběr. Nedám si ji do avataru, tam by nevynikla, ale mezi fotky pod menu, aby bylo vidět, kdo to fotil a víc vynikla.Díky, moc. :-)

16 signoraa signoraa | Web | 13. června 2012 v 11:30 | Reagovat

Ruženko, tak zase další román na pokračování. Jsi vynikající vypravěč. Jenže já se ted' více než tři týdny nedostanu na blog, pozítří odjíždím na jih. Tak pak po návratu - budu si moci přečíst příběh celý. :-)
Jako holka, která vyrostla v činžáku vím své. Jeden člověk dokáže otrávit vzduch a rozdmychat vášně. Vzpomínám na jednu takovou paní. Sousedé pořídili svým dětem pejska a jí to vadilo - v podstatě jí vadilo vše. Pamatuji si, jak stála před domem a řvala na přicházejícího souseda: "To už si příště můžete do baráku přitáhnout krávu." Soused se na ní podíval a tiše pronesl: "Ona už jedna stačí." :-D

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. června 2012 v 21:23 | Reagovat

[16]: Jestli to pochopila, bylo to to nejlepší, co mohl odpovědět. ;-)

18 otavinka otavinka | Web | 17. června 2012 v 16:00 | Reagovat

Milá Ruženko, díky za Tvoje písáníčko na pokračování. Už se mi po něčem čtivém stýskalo. Hezké dny. V baráku máme jak paní Nevrlou, tak paní Plachou. Obě dámy vysoce přes osmdesát, ale hodné. :-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. června 2012 v 16:03 | Reagovat

[18]:To se povedlo, shoda jmen, ale ne povah. :-)

20 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | 21. června 2012 v 16:38 | Reagovat

Fajn zase je na světě nový večerníček. I když dnes odpoledníček :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx