.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

My jsme příbuzní?

11. června 2012 v 15:04 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Občas se (lidé divte se) zamyslím nad věcmi, které považujeme za normální. Od nepaměti jsem vysledovala, že jsou nejméně dva způsoby jednání se starými lidmi. Budu to nazývat pravými jmény, přestože se slovo starý, málokomu líbí a je také relativní pohled nejmladších po střední lidí k lidem, jen třeba o pár let starších, než oni sami.



K objasnění problému dám příklad: Do obchodu přijde starý pán (paní), vlasy šedivé, střízlivý slušný oděv, někdy hůlka v ruce. Každá prodavačka, prodavač se ho zeptá: Pane- paní, co si přejete? Nakonec řekne : Nashledanou, přijďte zas. To je tam, kde jsou zvyklí být na zákazníky slušní.

Do nemocnice případně jiného zdravotnického zařízení ten samý člověk přijde. Pokud ho zavolají, tak samozřejmě příjmením a jménem, ale pak už to jde ráz na ráz. Stane-li se pacientem civilu zbaveným, je to děda, bábi - honem, honem. Tak jak je , dědo, bábi? Bylo to tak zavedeno už hodně dávno, snad aby si nemuseli pamatovat, že je to pan, paní ten a ten?

Vím, že je většinou v nemocnicích fofr, ale zase si myslím, že těch pacientů tam tolik není a na zapamatování by možná personálu pomohla ta cedulka nenápadně prohlédnutá na ruce pacienta, případně takové jmenovky na posteli přivázané.
Nemohu tvrdit, že by mi někdo říkal bábi v nemocnici, ale co není, to může být. Jsem babička, ale jen pro naše vnoučata. Jinak buď paní nebo při bližším seznámení lze říkat křestním jménem a vykat (pokud si nejste bližší).

Málokdo z lidí se proti žoviálnímu oslovení - bábi, dědo - ohradí, zvlášť, když je nemocný a je rád, že ho někdo obslouží, léčí. Mohlo by mu to vysloužit titul ,,ten protivný dědek, či bába " za zády a ostatní následné ,,nenápadné sankce", proto se přimlouvám: buďte ke všem starším lidem slušní v tomto směru nejen tam, kde v nich vidíte zákazníky! Jednou zestárnete a nebude se vám líbit , když vám to bude někdo tímto způsobem zrovna v době, kdy jste odkázáni na cizí pomoc, připomínat.

,,No tak, bábi, otočte se, jo ták, dobrý?"
,, Jéje, ty jsi tady, Alenko, Jano, Dano, atpod., ty nejsi ve škole? Přišla ses na mne podívat? Tedy ty jsi vyrostla, dospěla, ani jsem tě nemohla poznat!"
,,Pardon, já nejsem Alena atd., to jste si spletla."
,, No, tak asi jo, když jste mi řekla bábi, myslela jsem, že za mnou přišla vnučka..."

Myslíte, že by tento způsob - tedy pokud by pacient-ka byl(a) schopna komunikovat - pomohl?

Víte, kolik si musí třeba učitel pamatovat jmen, navíc v různých třídách a jde to.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

POZOR na narozeniny, bývají často i dnem úmrtí- viz článek na Novinkách- zajímavé údaje...

Několik příkladů : William Shakespeare zemřel na své narozeniny 23. dubna 1616, herečka Ingrid Bergmanová zemřela taktéž na své narozeniny, v srpnu roku 1982. V průměru lidé starší 60 let měli o 14 procent vyšší úmrtnost na den svých narozenin, než by bylo obyčejnému dni úměrné.

I toto ke stáří patří a nejen k němu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 11. června 2012 v 15:52 | Reagovat

Kdysi jsem chodil dávat krev. Na transfuzce byla u okýnka sestra = ječna jako cirkulárka. Vykřikovala mezi 60 čekajících jen příjmení s dodatkem "do ambulance", k "okýnku" a tak podobně. Zjistil jsem si, jak se jmenuje a u okýnka odpovídal, co chcete "Víchová", jistě Víchová, z čekárny nakonec "už běžím Víchová" ( mohl jsem si to dovolit, chodil jsem darovat "čestně" celkem 26x, až mi tam napíchli krevní žloutenku a poškodili játra ). Přítomní se toho oslovení chytili a nána se nechala pro posměch vystřídat. :-D  :-D

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 16:48 | Reagovat

[1]: Tak to byl dobrý způsob. Slušnost je zadarmo a dveře otevírá- říkávalo se u nás doma. To víte- staří živnostníci,jako byl dědeček, kterým záleželo na zákaznících se chovali většinou k lidem mile už ze zvyku. ;-)

3 Jezurka Jezurka | Web | 11. června 2012 v 17:04 | Reagovat

Krásně jsi to napsala, je to pravda. Mně zatím nikdo taky ještě neřekl babi, ale jak říkáš, ještě se to může stát. A taky jsi tam dala šikovnou reakci. To si budu pamatovat. :-D

4 jezinka jezinka | Web | 11. června 2012 v 17:05 | Reagovat

Máš pravdu- tohle jednání je nepříjemné.A zvláště pro seniory, kteří čekají na vlídné slovo- ne vlezlé. :-)

5 Ivet Ivet | Web | 11. června 2012 v 18:14 | Reagovat

Tak já přidám něco opačného, kdy dělalo dědovi, kterému bylo 45 let moc dobře, když mu vnučka říkala "dědo". ANO, skutečně je to tak, můj táta byl hrdý na to, že byl "děda". Nejen mladá děvčata se za ním otáčela, když chodil s vnučkami na procházky a byl ve věku dnešních začínajících tatínků.-:)
Mně je 51 a "ta bába" mi od lidí nepřekvapí. Spíš se stydím, už jsem měla být bába 10 let, tak jako moje maminka!-:)))

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 11. června 2012 v 18:30 | Reagovat

Taky jsem si toho všimla, ale zatím nerozebírala. Až díky Vašemu článku vím, že by mi to vadilo. Stejně tak jako, když na mateřské dovolené Vám všichni říkají onikáním "aaa, nechtěla by maminka změnit operátora nebo nový parfém"? Je to stejné. Človek ztrácí identitu a mně to vadí. Maminka jsem jen pro své syny.
Dnes jsem si toho článku taky všimla, že lidé umírají na den svých narozenin. Většina mých příbuzných zemřela týden po nebo chvíli před. Něco na tom je. Je to vždy blízko dne narozenin.

7 Týna Týna | Web | 11. června 2012 v 20:19 | Reagovat

Ruži když jsme chodili na praxi, měly jsme výslovně zakázáno používat výrazy babi a dědo a nikdy jsem si to nedovolila ani potom. Jedinkrát u klientky v domácí péči a ta si to výslovně přála, jelikož jí naopak přišlo divné, kdybychom jí pokaždé říkali paní XY
Ale mohli byste se dočkat ještě horších jmen a věřte mi, že to tak chodí...kdo to byl? ále ten žlučník na třináctce...takže možná babi a dědo je v tom případě lepší (ale já s tím nesouhlasím)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 20:24 | Reagovat

[5]:Ivetko, tady nejde o ten název dědo nebo bábi. Všichni jsme rádi, když máme vnoučata, na letech nezáleží, tady jde o zbytečný familiérní tón. Ani na ulici neřekneš sebestarší ženě ,,Babi, pojďteˇ", ale paní pojďte, ne?

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 20:28 | Reagovat

[7]: Loni v nemocnici nám taky neříkali babi, ale paní ... jménem, později paní Růžo, ale to jen známější sestřička a to jsem jí klidně vyzvala, aby mi tak říkala. :-)

10 Zuzina Zuzina | 11. června 2012 v 20:31 | Reagovat

Soudě podle našich zkušeností (myslím tím své a manželovi rodiče) nikde a nikdy jsme se nesetkali s podobným oslovením v nemocnici nebo LDNce. Vždycky pacienty oslovovali pane nebo paní.... a když byl syn na operaci s kolenem, tak mu rehabilitační sestřička při cvičení tykala a prý se pak podívala do karty a přišla se mu omluvit, že si myslela, že je mladší a ať se nezlobí. Ani já nemám žádnou špatnou zkušenost a vždycky jsem se setkala se slušným jednáním. A pracující ve zdravotnictví to vůbec nemají jednoduché a já osobně bych to dělat nemohla.

11 Ivet Ivet | Web | 11. června 2012 v 20:43 | Reagovat

[8]: Máš pravdu Růženko, mě nedávno v tramvaji pustil takový mladiček sednout a přitom říkal svému kamarádovi, který nad ním stál: "Hele já tu bábu pustím sednout"
Sedla jsem si ráda, bolely mě fakt nohy!-:)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 20:59 | Reagovat

[10]: Je docela možné, že se to už teď v nemocnici říkat nemá. Jen jsem byla nedávno svědkem toho, jak starou paní na vozíčku  žena v uniformě zdravotní (možná to byla sanitářka či kdo) popadla a ,,jedém babí" se rozjela. Ta paní byla celá vyplašená, asi se bála, že spadne. Určitě to nebylo ve zlém, jen mi jí bylo trochu líto. To ale nebylo přímo na lůžkovém, byla tam asi na nějakém vyšetření.

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 21:00 | Reagovat

[11]: Tak to byl mládenec, pro kterého by byla  bábou i 30letá...

14 Týna Týna | Web | 11. června 2012 v 21:04 | Reagovat

[13]: jé to mi připomíná (sice se to tématu netýká) že mne pustila v týdnu sednout paní v autobuse...měla jsem totiž Vojtu jen na ruce a nějak mi to vůbec nedošlo, byla bych klidně stála :-D to se mi nestalo skoro dva roky že by mne pustil někdo sednout :-D

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 21:18 | Reagovat

[14]: Tak se s tím smiř, že už to bude častěji. Kolikrát se ohrazuji, ,,já jedu jen kousek", když mě v autobuse nabízí místo, ale nakonec mne ,,koleno" někdy donutí přijmout.Moc neodmítej, oni ti to pak nenabídnou a odnaučí se být ochotní. ;-)

16 Hanka Hanka | Web | 11. června 2012 v 22:29 | Reagovat

Moc pěkný článek, Ruži. :-) Abych pravdu řekla, s tímhle jsem se zatím nesetkala. Od cizích lidí, by mi takové familiérní oslovení asi dost vadilo, ale když mi řekne "babi" moje čtyřletá vnučka, můžu se rozplynout! :-)

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. června 2012 v 22:34 | Reagovat

[16]:Jo, to já taky. Naše vnučky někdy říkaly , babčo, jako od gumítků. Prý tak říkají druhé babičce. Nevadilo mi to, ale pro rozlišení jsem si přála, aby mi říkaly po moravsku babi, bábi. To mi přijde takové něžné, skoro víc než babičko. ;-)

18 Vendy Vendy | Web | 11. června 2012 v 23:04 | Reagovat

[5]: Nojo, ale to mu říkala vnučka, a ne cizí lidi... jestli jsem to dobře pochopila.
A Růži, máš pravdu, tohle zjednodušení by mi taky vadilo. Při čtení tvého článku jsem si vzpomněla na jednu scénku z Vesničky střediskový, kdy místní rodačka dává školení přespolnímu malíři (Svěrák) o tom, jak má oslovovat ženy... :-D

19 Vendy Vendy | Web | 11. června 2012 v 23:08 | Reagovat

[15]: Souhlasím. Nenech se tím zaskočit, i kdyby ses cítila dobře. Jednou se můžeš cítit zle, ale už tě nikdo nepustí.
Já takhle taky jednou hrála, když mě mladý kluk pustil sednout (a připadala jsem si jak debil, protože tak "stará" zas ještě nejsem, jenže jsem možná byla moc bledá nebo co... tak jsem hrála jako že mi je fakt zle a že jsem ráda, že sedím. Neměla bych to říkat, ale je to tak.
Kamarádka zase jednou se nechala převést přes silnici, když nesla koupenou bílou tyč od smetáku. Borec se jí nabídl, že ji převede, z pochopitelných důvodů, kamoška měla ještě sluneční brýle, ono to bylo v létě, a tak mi později říkala - co jsem měla dělat, měla  jsem mu dlouze vysvětlovat, že to není slepecká hůl, ale tyčka od smetáku? On pak třeba příště potká skutečně nevidomého člověka, ale už se na něj vykašle... a tak se nechala převést a ještě poťukávala holí před sebou, aby byla věrohodná.
Myslím, že v tom není výsměch těm ochotným, spíš snaha, aby se z ochotných nestali lhostejní. Jsem ráda, že takoví lidé ještě existují.

20 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 12. června 2012 v 15:36 | Reagovat

Hezky si to napsala Růženko. Zjednodušování oslovení se mi nelíbí,já se s tím ale ještě nikdy nesetkala.
Vendy mě neskutečně pobavila s příhodou kamarádky s bílou holí. :-D

21 nar.soc. nar.soc. | 12. června 2012 v 16:20 | Reagovat

V 50 letech ( 1990 ) jsem byl zvolen do funkce předs. odborové organizace.
Povedlo se mi z ROH vytvořit samostanou a sebevědomou organizaci Dojednat každoročně kolektivní smlouvu a v ní indexaci mzdy ( mzda se automaticky zvyšuje po jednom čtvrtletí o % inflace, kterévydává čes. statistický úřad ). V 58letech jsem dostal "odměnu" na odb. schůzi v podobě dotazu,"jak dlouho tady bude dědek smrdět, už se snad naučil vegetit v penálu".
Sekl jsem s tím a první co se ztratilo byla indexace. Byl jsem na pracovišti nedávno a zbylí zaměstnanci si ztěžovali na stagnaci mzdy už 4 roky.
Pozdní, ale skutečné zadostiučinění, škoda, že tak nepříjemné pro postižené.

22 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. června 2012 v 17:37 | Reagovat

Je to jako s pozdravem. Když někoho potkáváte, pozdravíte, on neodpoví a udělá to zjevně nebo už po druhé, tak pak už ho nezdravíte. To jsem učila kluky, aby zdravili každého z domu, koho ví, že tady bydlí a nakonec mi tehdy řekli, že jim ten pán neodpovídá. Je fakt, když se na ně nedíval, neodpověděl nakonec z toho důvodu, že to normálně neslyšel. Je dobré u starších lidí třeba se pousmát nebo pokývnout hlavou při pozdravu. Když se ,,cedí" přes zuby, těžko to slyší ten druhý. ;-)

23 signoraa signoraa | Web | 13. června 2012 v 11:20 | Reagovat

Ruženko, báječný článek. Před malou chvilkou jsme se bavily s kolegyní, že se vytrácí slušnost mezi lidmi a tvůj článek je toho dokladem. S familiérním oslovením jsem se už setkala, mnoho zdravotního personálu tak se starými lidmi opravdu jedná. Moje maminka v LDN reagovala na sanit'áka, který jí řekl babi a odpověděla - "co chceš vnuku?" "Babi pojedeme na rentgen." Myslím si, že jí to ani moc nevadilo a při každé návštěvě o tom sanit'ákovi vypravovala a skoro by se dalo říct, že ho svým způsobem adoptovala a zařadila mezi své vnuky.
Minulý týden mě pustil mladý muž v tramvaji sednout, jela jsem z odběru krve, byla jsem bílá a bylo mi zle. Tramvaj zabrzdila a já měla co dělat, abych se udržela u tyče a nesekla sebou na zem. Přiznám se, že mě to velice potěšilo. I když mi bude za měsíc 59 let, pouštím (na rozdíl od těch mladých a zjevně unavených) sednout starší, či mámy s dětmi.

24 Pavlína Pavlína | 13. června 2012 v 16:46 | Reagovat

Jsem už sama babka, mezi známými a přáteli se mi stalo jen jednou, že z legrace mi řekli babko, neřešila jsem to a potom jsem už nadále byla jen Pavlína.

Svým rodičům, když už jsem měla své děti, jsem nikdy neřekla dědo a babi, byli to mí rodiče a ne prarodiče. Nikdy bych si tak nedovolila říct vůbec "cizím" starším lidem a totéž jsem učila své děti.

Taťka měl před lety kontrolu u lékaře, místo známého lékaře - vrstevníka však v ordinaci byl nový, mladý klučík a dobrý den dědo a posaďte se dědo...

Táta chvíli koukal, pak se zvedl ze židle a běžel k doktorovi, srdečně ho objal a postiskal mu ruce (měl stisk jako medvěd), doktor vystrašeně koukal, a táta na něj - tož co, prďolo, tys vyrost, co? Tož nedávno jsi ještě tahal kačera a už je z tebe felčar, co?

Doktor se vymanil z objetí a no dovolte, já vás neznám... A než dořekl, tak mu taťka řekl: ne? A proč mi říkáte dědo?

Od té doby byla jejich komunikace na bázi doktor, pacient, slušně a bez problémů.

25 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. června 2012 v 19:45 | Reagovat

Tak to byl parádní způsob. Asi by to každý nedovedl, ale účinné by to bylo.
Dnes jsem byla v nemocnici na nějakém vyšetření a všichni byli milí, taky se jim líbilo, že nekňučím,poslouchám a ochotně dělám co chtějí, ochotně platím poplatek (prý: jste první, kdo nám nenadává). Je to psáno, tak na co nadávat ne? ;-)

26 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. června 2012 v 22:42 | Reagovat

Já nejsem a nebudu bába, protože nemám děti. Ale snad by mě ani nikdo jako bábu neoslovil. Pokud by se to stalo, už vím, jak trefně reagovat. Dobrý nákuk, mám návod jak na nezdvořáka... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx