.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Lásce se těžko odolává -11.

3. června 2012 v 17:39 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Veronika si pustila rádio, připravila žehlicí prkno, zapla žehličku. Měla vyprané pleny ještě po Patrikovi, sama nevěděla, proč je stále schovávala. Dají se přece koupit plenkové kalhotky. Je to jednodušší přebalování. Ona si však řekla, že mít připravený štos krásně vyžehlených běloučkých plen přece může mít. Nějaké košilky, bavlněné dupačky. Podívala se do malé postýlky na kolečkách na spící dítě. Občas zavrnělo, tisklo pěstičky, špulilo pusinku. Možná se za chvíli probudí a bude mít hlad.

Její malá dceruška Ivetka! Narodila se skoro o měsíc dříve, měla 2,40 kg, 48 cm. Doktor ale říkal, že je v pořádku a určitě brzy dohoní normální váhu. Byly spolu v porodnici skoro deset dní, až byla jistota přibírání dítěte na váze. Ivetka nebyla uplakané dítě. Pokud byla vzhůru, koukala se okolo sebe, jen tak, očička obracela na všechny strany. Veronika byla při pohledu na ni šťastná a přitom se jí chtělo plakat. Vzpomínala na poslední měsíce před porodem.

Prožila krušné chvíle od poznání a potvrzení těhotenství. Petrovi se vyhýbala, vymlouvala se všelijak, až nakonec mu to řekla. Zarazil se sice, ale pak ji začal přesvědčovat, ať se okamžitě rozvede a jde k němu domů. Vůbec nepochyboval o tom, že je dítě jeho. S manželem přece Veronika nic neměla a pokud snad ano, tak přece dlouhá léta neměli druhé dítě, což, jak je vidět, byla vina manžela. Nepřesvědčovala ho, jen si vzpomněla na nedávný rozhovor s manželem.
Poznal, že se s ní něco děje a přímo se jí zeptal, jestli není nemocná. ,,Nejsem, jen těhotná." ,, Opravdu? Je to možné? Vždyť tak dlouho jsme spolu a po Patrikovi už nic nebylo. Jsi si jistá?" ,,Pokud bych nebyla, neříkala bych to. Doktor to potvrdil. A ještě to, že na případný potrat by bylo pozdě, jestli na to pomýšlíš." Trochu podrážděně vyštěkla.

,,Ale jdi, co tě napadá? Nejsime ještě tak staří na druhé dítě a nebudeme aspoň tak sami, až bude Patrik pryč." ,, Snad nejsi nakonec rád ?" zeptala se udiveně. ,, To víš, že jsem, budeme zase víc rodina. Budu se rád vracet domů, když tu bude malé mrně. Stejně už nemám tak potřebu spát, tak když bude brečet, nevadí to." ,,To je zajímavé, před pár lety jsi o dítěti nechtěl ani slyšet. " Veronika byla v šoku. Tohle nečekala. Myslela, že Zdeněk bude podezřívavý, jestli to dítě je jeho, dá jí to najevo, ale on zareagoval úplně jinak.

Byla připravená při případných námitkách se sbalit a odejít od něho. Bude mít důvod. I kdyby měla zůstat sama, však by dítě nějak vychovala, pokud ani Petr by ji s dítětem nechtěl. Zjistila jednu věc: Na Zdeňkovi jí dosud záleží, je otcem jejího syna, měla ho svým způsobem ráda a odpouštěla mu, když jí ubližoval svými nevěrami . Nakonec neměla některé potvrzené, jinak na něj nemůže naříkat, nic jiného zlého jí nedělal.

Netušila, že Zdeněk si opravdu není jistý tím, jestli to budoucí dítě není Veroničina milence. Byl přesvědčen o její nevěře, jen si myslel, že byla způsobena jeho nevěrami a je to trest za jeho dosavadní chování. Vzpomněl si na všechny potíže okolo děvčat, s kterými si něco začal, přemýšlel o dalších letech jejich života. Má nějaká léta, zvykl si na určité pohodlí domova, bral ohled i na budoucí život syna. Patrik mu dal najevo, co si myslí o jejich společném životě a nevěrách. Byl to bystrý chlapec a sledoval, co se doma děje. Co by si pomyslel o matce, kdyby měl jen podezření, že čeká dítě s jiným. Nejistota ho užírala, ale nedával to před Veronikou najevo. Chtěl věřit, že to dítě je jeho. Jsou manželé, oficiálně otcem stejně bude. Na Veronice mu pořád záleží, je dobrá , starostlivá manželka a dosud hezká žena.

Petr se svěřil matce, že je s ním Veronika těhotná. Dita sice váhala věřit, že to dítě je určitě jeho, ale pak se najednou vžila do role babičky a začala plánovat, jak to zařídí, až se Veronika přistěhuje k nim. Však až bude dítě na světě, ona pozná, jestli je ,,jejich" nebo cizí. Naivní víra, ale ona se v ní utvrzovala. Se svými pochybami se Petrovi nesvěřila. Jak měsíce plynuly, Veronika věděla, že bude mít děvčátko. Ultrazvuk jí to k velké radosti potvrdil. Přála si dceru a Zdeněk projevil také radost. Jen Patrik, když mu jednou večer sdělili s rozpaky tu novinu, řekl: ,, Děcko mi nevadí, stejně doma moc nebudu, ale brášku bych uvítal raději. Holky jsou otravné a bude určitě rozmazlená jako opice." ,,No, jen abys ji nakonec nerozmazloval ty sám." Tím to bylo mezi nimi odbyto. Petrovi o pohlaví dítěte neříkala , tvrdila, že to vědět nechce. Podvědomě cítila, že to mezi nimi není takové, aby za ním byla ochotna jít.

Pro Veroniku nastaly krušné chvíle. Těhotenství sice měla normální, ale okolnosti s nejistotou otcovství ji docela trápily. Podvědomě cítila, že dítě je Zdeňkovo. Vzpomněla si na jejich usmiřovací milování , počítala týdny i dny a vycházelo to. Naopak s Petrem to bylo později a dávno před tím, takže ... Nemluvila o tom, v kolikátém týdnu je, ani s jedním z nich.
Kategoricky nakonec Petrovi řekla, že v této době se k němu stěhovat nebude. Oplakala to předem, ale jeho reakce ji potom hodně překvapila. Neprosil, nepřemlouval ji - rozzlobil se , že k němu nechce jít.

,, Matka se už těšila, že bude mít vnouče, pomohla by ti s ním. Už plánuje úpravy pokojíčku i našeho bydlení, tak proč děláš fóry? " ,, Jsi příliš závislý na matce, ta by nás nenechala na pokoji a já bych u vás byla nešťastná. Jsem zvyklá na samostatnost, nebudu poslouchat tvou matku, když nebudeš doma." ,, A co tvoje láska? Bylo nám spolu vždycky fajn, ne? To jsem dopadl! Moje dítě bude žít s jiným , já utřu hubu. A to jsem si myslel, že jsi ráda s mladším chlapem. Máš teď svoje a můžu jít, že? " Přímo soptil, Veronika na něj jen koukala. Otočila se k odchodu, zadržel ji za paži.,, Nikam nechoď, odpověz mi! No, co mi na to řekneš?"

,, Víš co, to dítě nemusí být tvoje. Byla jsem i s manželem v té době, tak to není jisté. Ty chceš žít v nejistotě? Nemusíš! Na rozdíl od manžela nejsi ani oficiálně otcem dítěte. Při rozvodu by musel manžel dát svolení a ty bys dítě musel adoptovat. Pak ještě by sis musel nechat udělat test otcovství, abys byl jistý, že je dítě tvoje. Co by na to řekla tvoje matka, no? Nech mě raději být, však si najdeš mladší, ne?" Vysypala to všechno ze sebe, vyškubla se z jeho sevření a pospíchala od něj.

,,To bych si dala. Maminčin mazánek a jak najednou zhrubl. Co by to bylo za život. Láska je krásná věc, ale nestačí k životu." Přemýšlela skoro nahlas. S Petrem se pak už neviděla . Vídala sice muže jemu podobného postávat u nemocnice, ale schválně se vždy zdržela, počkala až odešel. Ještě jeden nemilý zážitek jí připravila Petrova matka Dita. Přišla jednou na jejich oddělení, zrovna , když se Veronika chystala k odchodu a začala jí vyčítat, že zneužila jejího syna. Je z toho úplně na dně. Dita si počká až bude dítě na světě, podívá se na něj a bude vědět, jestli je ,,jejich" nebo ne. Pak o něj bude bojovat. ,,Jakpak? Vždyť já jsem vdaná, mám muže, který to dítě chce a bude se o něj starat. Zkoušku otcovství odmítneme, vy nás nemůžete nutit. Jsem ráda, že jste se oba tak projevili zavčas. Buďte tak hodná, vyhýbejte se naší rodině, ano? Máte to marné!"
Veronika měla sice silné řeči, ale byla v ní malá dušička. Co když Dita půjde za Zdeňkem a začne mu vykládat o tom, že dítě určitě není jeho. Jak ten to vezme? Neměla by mu to raději říci? Připravit ho na to? Rozhodla se. Když si to tak zpackala, musí být mezi nimi jasno. ,, Zdeňku, musím ti něco říct! Ten mladík, co jsem s ním jeden čas chodila, když jsme spolu nebyli, si myslí, že to dítě je jeho. Podle mne to je tvoje, však víš, byli jsme tehdy po delší době spolu, usmiřovali se. Jeho matka si umínila, že to dítě by mělo být jejich, prý je o ně šidím. Co na to říkáš?"

,, Vero, ty máš z ní strach, že? Myslíš, že za mnou půjde a bude provokovat, aby se ti pomstila, žes ho nechala." Vzdychla jen. ,,Nech to být, nebudu se s ní bavit, kdyby za mnou přišla. Řeknu jí, že o tom vím a jí do toho nic není." Veronika ho vděčně objala, byla dojatá jeho náhlou velkorysostí. Nevěděla, že se Zdeňovi vlastně ulevilo, když o tom spolu mluvili. Jeho nejistota ustoupila. Po porodu se Veronika podivila, jak může být malá tak podobná Patrikovi, když je to holčička. Úplně stejné miminko to bylo, jen drobnější.

Vzpomínání skončilo, malá se hlásila o papání a nic nesvědčilo o tom, že by byla slaboučká. Hlásek měla obdivuhodně silný. ,, Kdopak to tady křičí? " ozval se Zdeněk ode dveří, honem se vyzul a šel se dívat na Ivetku, jak spokojeně mačká mámu oběma ručičkama a cucá...

konec
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 3. června 2012 v 19:52 | Reagovat

Ta maličká se jmenuje jako já? :-) Jupí.-:)) Připadám si jako v pohádce, když můžu být součástí Růženčiných Večerníčků pro dospělé! :-)

2 helena helena | Web | 3. června 2012 v 19:59 | Reagovat

Ona ta zápletka nebere konce.
Přeji hezký zbytek večera. :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. června 2012 v 20:24 | Reagovat

[2]:Ale to je konec. Zůstala u muže, dostali oba rozum, odolala ona i on, mají dcerušku, Petr si najde jinou, která snese jeho maminku- to nestačí? ;-)  O_O

4 Ivet Ivet | 3. června 2012 v 20:26 | Reagovat

Cože?
Konec??
No ještě že jsem se stačila narodit! :-)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. června 2012 v 20:34 | Reagovat

[4]:Ty jsi číslo! Možná jednou o té malé Ivetce napíši příběh- tedy jestli než dospěje, neumřu :-D  :-D  :-D

6 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 3. června 2012 v 20:39 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že to dobře dopadlo. :-)

7 Lydie Lydie | 3. června 2012 v 20:57 | Reagovat

UF UF - to jsem si oddechla - alespoň tady to dopadlo dobře - v životě bývají někdy horší konce. :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. června 2012 v 22:03 | Reagovat

Otázka, jak se na to kdo dívá. Kdyby měla láska milenecká zvítězit, začala by nový život s Petrem, měli dítě, matka by sice sem tam do nich vrtla, ale s ohledem na to, že Veronika není žabec, tak by ji usměrnila. Zdeněk by si našel nějakou kočku, která by mu ,,osladila" život, držela by ho na špagátu a on by s nostalgií vzpomínal na pohodovou, nenáročnou Veroniku. To by bylo v nynější době přijatelnější, že? ;-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. června 2012 v 22:46 | Reagovat

[1]:A vůbec- Večerníčky pro dospělé, až stvořím horor, budeš se bát. O_O

10 otavinka otavinka | Web | 4. června 2012 v 12:56 | Reagovat

Milá Ruži, pěkně se Ti to povedlo zakončit. To měla Veronika štěstí, že se mohla vrátit k manželovi. Mazánci nejsou dobří pro spokojené manželství. :-)

11 helena helena | Web | 4. června 2012 v 13:54 | Reagovat

Vůbec jsem si nevšimla toho zvonku na konci.Ale včera jsem si hned pomyslela na Ivet,a taky že zareagovala.
Tak se pustili zpátky do společného života,je to krásný konec. :-)

12 Pralinka Pralinka | Web | 4. června 2012 v 16:39 | Reagovat

Pořád super článečky :-) tento článek je moc pěkný :-)  ;-)

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. června 2012 v 17:33 | Reagovat

[12]:To je takové povídání, ty máš zajímavosti nejen o zvířátkách, ale i objektech. Ty kláštery jsou moc zajímavé. :-)

14 Jezurka Jezurka | Web | 5. června 2012 v 14:37 | Reagovat

Krásné povídání a s dobrým koncem! To jsem ráda, až mi jde mráz po zádech po dočtení, i když vím, že je to "jen" jako pohádka, je to o životě a moc hezké! :-)

15 Týna Týna | Web | 6. června 2012 v 10:04 | Reagovat

...a to je konec "pohádky" dobře to dopadlo, miminko je zdravé a jistě z něj vyroste vzorná slečna :-)
moc hezké, jako vždy!

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. června 2012 v 13:56 | Reagovat

[15]:To jsem ráda, že se ti ten konec tak líbil. Mimochodem, ta malá bude mít zítra jmeniny- jako naše Iveta- who7.blog.cz, že? :-)

17 Jarmila Jarmila | Web | 7. června 2012 v 15:57 | Reagovat

Ještě, že to tak dobře dopadlo. Měla jsem strach, že to skončí moc špatně.

18 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 10. června 2012 v 20:10 | Reagovat

Zazvonil zvonec a pohádky je konec :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx