.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Lásce se těžko odolává - 10.

30. května 2012 v 0:11 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Petr volal Veronice skoro každou hodinu, ale ona měla buď vypnutý mobil nebo ho zamáčkla. Pokud si myslel, že je v práci, chápal to, nechtěla být při práci rušena. Obvykle mu však pak zavolala, hned jak mohla. Bylo mu to divné a rozhodl se, že si na ni počká. Po pár dnech se mu to podařilo a Veronika před ním nemohla utéci ani se schovat. Chytil ji za ruku:

,,Veru, co se děje? Vrátil jsem se ze služební cesty, volal ti, ale ty nic. Stalo se něco?" ,, Nechci ti dělat potíže, když o mne nestojíš." ,, Cože, kdo ti to namluvil? Vždyť já naopak chci, abys se mnou byla napořád!" ,,Víš co? Nebudeme to rozebírat tady na ulici, pojď někam bokem." Nechtěla , aby je někdo slyšel, pokud by výměna názorů byla poněkud hlasitější.
Sedli si do cukrárny ke stolečku a při šálku čaje a kousku závinu, mu Veronika povyprávěla, co jí říkala jeho matka.
Petr byl šokovaný. ,, To není možné, se mnou o tobě nemluvila ve zlém a já jsem jí nedal ani slůvkem najevo, že bych se s tebou chtěl rozejít. To si nenechám líbit. Nebude mi už zasahovat do života. Najdu si byt, odstěhuju se a na tebe budu čekat, jestli se s mužem rozejdeš a přijdeš za mnou, ano?"

Neodpověděla mu hned. Vzpomněla si na poslední chvilky s mužem, cítila se jako dvojnásobná nevěrnice. ,, Víš co? Sejdeme se v pátek večer, nějak si to zařídím ( muž má noční službu, doplnila si v duchu) a vyřešíme to." Neustále si pak říkala, že ten hovor s jeho matkou nebyl dobrý. Má mnohem více výčitek svědomí vůči rodině a přitom musí stále myslet na Petra, na jeho projevy lásky, vášnivé milování. Poslední dny se sice s manželem několikrát milovali, jako by si chtěli vynahradit dny, či spíše týdny, kdy se odcizili a vyhýbali se tomu. Spíš Veronika, protože Zdeněk si moc výčitky nedělal, když párkrát prožil krásné chvilky se sestrou Dášou při společné noční, když byl na pokojích klid. Veronika však měla pocit, že už to není takové jako když se smiřovali.

Mezitím Petr nekompromisně řekl matce, že už si nepřeje, aby se starala o jeho známost. ,,Najdu si byt, abys mi neurčovala, co mám dělat. To raději oželím tvoji péči, stejně jsem víc pryč než doma. " Matka zůstala klidná. ,,Nevím, co ti ta paní napovídala, ale já jsem s ní o tobě moc nemluvila. Spíš jsem jí naznačila, že bych byla ráda, kdyby sis našel rozumnou ženu a měl rodinu. Ona není tak stará, že by ji nemohla mít, ne? Dnes už to není vzácnost. A máš aspoň jistotu, když dítě má, že je děti schopná mít. Chtělo by to vyřešit její situaci, ty jsi volný, ale ona zatím ne. Žije vůbec s mužem, když chodí s tebou?" Rýpla si. ,, Víš, kdybys tady měl ženu, do bytu bych ti nechodila, jen kdybyste mě pozvali, potřebovali, teď ti tam stejně spíš uklízím a to by odpadlo. Počkej, jak se to s ní vyřeší, přemýšlej o všem, nespěchej se stěhováním , měl bys zbytečné výdaje."

Petr si řekl, že matka má vlastně pravdu. On musí počkat, jak se Veronika rozhodne. Ale štvalo ho to. Proč je takový trouba a zamiluje se do vdané ženy. Má smůlu. S výběrem žen mu to nevychází. Usmyslel si, že musí Veroniku k sobě připoutat. Věřil, že se svým mužem už nic blízkého nemá, proto se s ní bude co nejvíce vídat, dávat jí svou lásku najevo.
Párkrát se mu podařilo se v bytě kamaráda s Veronikou sejít, udělali si krásný večer, ale brzy ráno mu vždycky utekla domů. Vymlouvala se jednou na službu v nemocnici, podruhé na syna. Zatím to bylo ve dnech, kdy se muž vracel z noční služby a ona chtěla být doma dříve než on. Bylo to pro ni v poslední době náročnější než dříve. Muž si jí víc všímal, chtěl s ní být.

Poněkud jinak to bylo se sestrou Dášou, které se zdálo, že její snaha získat Zdeňka pro sebe je zbytečná. Začal se jí od určité doby vyhýbat. Rozhodla se, že nasadí těžký kalibr. Starou metodu s těhotenstvím. Menstruace se jí sice opozdila, ale nakonec z toho nic nebylo. Test těhotenství nepotvrdil. Nebyla tak naivní, aby si myslela, že jí uvěří bez potvrzení doktora, ale za pokus to stálo. Při jedné společné službě mu naznačila, že s ním potřebuje mluvit. Vymlouval se sice, ale nakonec se s ní sešel ve služebním pokoji. ,,Co mám dělat?" vybafla na něj Dáša. ,, Jsem v jiném stavu." ,, Jsi si jistá? A to myslíš, že se mnou?" Zareagoval Zdeněk. Urazila se. ,, Já jsem jiného neměla. Byla jsem jen s tebou. Co budeš dělat? Naši mě zabijí nebo aspoň vyhodí z domu. Kam půjdu a co až se to narodí?" Uronila slzičku. Bylo to však spíš kvůli jeho reakci.

,,Tak poslouchej mě , holčičko, já děti mít nemohu. Vím to, jsem doktor, ne?" ,,Ale přece syna máš, on není tvůj?" ,,To je, ale sama víš, že mu je už dost let a další nemáme. Ženina vina to nebyla, já jsem se nechal vyšetřit a bylo mi řečeno, že už děti mít nebudu. Po nějaké infekci prodělané." Tvrdil jí Zdeněk.,, Tak se rozhodni, co uděláš, protože moje to zaručeně není. Bůhví, jestli jsi nebyla přítulná i k jiným lékařům." Dáša se rozbrečela a utekla z pokoje. ,,To je konec. Nenaletěl. Co když se bude ptát později? Kozel je to. Vždyť on je vůči ní starý, najde si mladšího. Řekne, že to byl planý poplach nebo to potratila a hotovo. Už je to stejně jedno, poznala, co je za charakter. Užít si a nic." Tyto myšlenky ji provázely pár dní. Pak si řekla, že by mu mohla aspoň trochu zatopit doma. Věděla, kde jeho žena dělá a s kým.

Zašla jednou na rehabilitační oddělení, když sloužila Alena a poprosila ji, jestli by jí neudělala masáž ramen a krku. Měla chvilku volnou, tak si při tom povídaly. Tamtamy v nemocnici pracovaly jako jinde, tak Alena věděla o koho jde. Nic však neříkala. Zato Dáša si postěžovala, jak jsou někteří lékaři neomalení. ,,Myslí si, že sestry jsou jen pro jejich potěšení a když by měly být následky, vycouvají. Však ten doktor , muž vaší kolegyně není lepší. Zahýbá jí, kde může. Mohla bych vyprávět, ale nechám si to raději pro sebe. Doufám, že i vy nic nenaznačíte kolegyni, mohlo by to vést k rozbití rodiny a to bych byla nerada." Alena přikývla. Dáša spokojeně odešla s díky, jak jí masáž pomohla. Alena byla přesvědčená, že přišla schválně, ale zařekla se v duchu, že to Veronice opravdu neřekne. Tu radost, zřejmě Zdeňkem odmítnuté slečně, neudělá.

Veronice bylo poslední dobou ráno špatně. Nikdy se nestarala o termíny, kdy měla mít ,,své dny", tak ji celkem překvapilo, že se zpozdily o víc než 14 dní. Snad není těhotná. Antikoncepci brala jen pár let po porodu syna, pak přestala v touze mít ještě jedno dítě, přestože jí to lékaři moc nedoporučovali a dítě stejně nepřicházelo. Přičítala to Zdeňkovi, který nestál o další starosti, pak zase byla docela ráda, kvůli jeho nevěrám, že nejsou víc svázáni než tím odrůstajícím dítětem. ,,Proboha, snad to není Petrovo dítě?" Počítala dny, kdy s ním byla, srovnávala to se dny, kdy byla s manželem. Docela se vyplašila. Co bude dělat? Když to řekne manželovi, přizná se k nevěře, bude rozvod a možná Petr dítě přijme za své, ale co ona? Bude mít jistotu? Kdyby se pak náhodou dítěti něco stalo a přišlo by se na to, že není otcem Petr, ztratí i ho a zůstane s dítětem sama. Zdeněk už ji určitě také nebude chtít.

Alena na Veronice brzy poznala, že se s ní něco děje. Nedalo jí to a jednou se jí na to zeptala. ,,Tobě je zle, vid? Nejsi v jiném stavu? Už sis dělala test? Měla bys jít k doktorovi." Veronika se rozplakala. ,,Jsem, test jsem si dělala, ale nemám odvahu jít k doktorovi tady v nemocnici. Hned by to Zdeňkovi řekl a já nevím, jak by to on vzal." ,,Je to jeho? Nebo snad Petrovo? Já nevím, jak s nimi na tom jsi." ,,Nejhorší je, že jsem se Zdeňkem zase nedávno začala spávat a s Petrem párkrát také byla." ,,Aleno, co mám dělat? Jak to řešit? Rovnou říkám, že to dítě pryč nedám a pokud ho donosím, zůstanu třeba sama, jestli to tak dopadne." ,,Musíš vědět, s kým bys chtěla být. Máš manžela. I když se s ním rozvedeš, oficiálně bude dítě jeho, protože to chvíli potrvá. Petrovi lehce namluvíš, že je dítě jeho, ale pak budeš riskovat, že může vyjít najevo během let, kdyby to tak nebylo. " Veronika se rozhodla, že to rozřeší, až bude pozdě na případný potrat, kdyby ji snad manžel chtěl k němu nutit nebo Petr trval na tom, že dítě jeho nemůže být. Ani si nevzpomněla, jestli při milování měl pokaždé ochranu nebo ne. Co když to udělal schválně? Další problém...

Dokončení příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helena helena | Web | 30. května 2012 v 9:57 | Reagovat

No,a je to tady:vpravo nebo vlevo?
Nechtěla bych být v její kůži. :-(

2 Týna Týna | Web | 30. května 2012 v 10:21 | Reagovat

já to říkala že bude miminko :-) hlavně ať je zdravé, protože na ničem jiném nezáleží ať je to okolní těžké jak chce!!

3 signoraa signoraa | Web | 30. května 2012 v 10:35 | Reagovat

Ruženko, ty nás napínáš, čím dál, tím více. Už se moč těším na další díl tohoto příběhu. :-)

4 Lydie Lydie | 30. května 2012 v 10:54 | Reagovat

Napínavé - jako vždy - ach jo - doufám,že nás nenecháš dlouho čekat.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. května 2012 v 11:14 | Reagovat

Také doufám ;-)

6 Jezurka Jezurka | Web | 30. května 2012 v 13:20 | Reagovat

To se nám to krásně zamotalo. Jsem zvědavá, jak to dopadne! Ty nás Růženko napínáš! :-D

7 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 30. května 2012 v 17:46 | Reagovat

Veroniky je mi líto. Její situace je víc než zapeklitá a rozhodnutí nebude vůbec snadné. Jsem opravdu zvědavá, jak to dopadne. :-)

8 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 30. května 2012 v 17:58 | Reagovat

Všimla jsem si správně nového kabátku? :-)
Pěkný ;-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. května 2012 v 18:03 | Reagovat

Máš pravdu, ofotila jsem závěs na okně a mám to tu jako doma :-D  :-D

10 Knedla Knedla | Web | 30. května 2012 v 18:46 | Reagovat

Já bych utíkala domů k mamince :-D
Zázračná modrá barva, pohled na ni prý pomáhá léčit hlasivky a nosohltan, zajdu se častěji podívat na tak pěknou grafiku :-)

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. května 2012 v 18:47 | Reagovat

[10]: Děkuji, trochu mi trvalo, než jsem ten odstín ,,kápla". Mám tu barvu moc ráda. ;-)

12 Ivet Ivet | Web | 30. května 2012 v 19:30 | Reagovat

Nový kabátek a nové pokračování pohádky, tedy to není pohádka nebo je? Ten první odstavec mi tak přišel i ten o té vstřícné mamince, ale ti doktoři a sestry - nu příležitost dělá zloděje, nejen ve vztazích na pracovišti! :-)  :-D

13 Knedla Knedla | 30. května 2012 v 19:31 | Reagovat

Já mám jen zastaralou.. jak se to.. jo "bitovou mapu" z open office impresu, to jsou taková pozadí na dokumenty, já z toho vytvořila obrázek, nic moc, chtělo by to obnovit, ale necítím se zrovna hrr do grafiky, spíš hrr do postele, a to ještě jenom pro tu jednu věc- spánek. Úděl pracujících lidí s příliš malými uječenými sourozenci přes chodbu. Ta když se otočí a zakňučí ze spaní.. je to vážně pitomý reflex, ale okamžitě se probudím :-D, nejsměštější je, že ono se to zase budí, když chrápe otec, .. tak proč mě nutí všichni, abych si pořídila to samý po vlastním :-D

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. května 2012 v 19:57 | Reagovat

Tak to tě lituji. Spánek je důležitý. Právě jsem ti schválila to pozadí a i ten obrázek je moc zajímavý. Chápu to, že každý tomu nevěnuje tolik času - při pokus omyl konání, jen si tak hraji a mám hroznou radost, když na něco nového přijdu a tak otravuji lidi změnami. Jen na okraj zažili jsme také dvě generace v rodině, ale ten poslední synáček byl v tomto bezvadný- vlastně i ti předešlí . ;-)

15 Otavínka Otavínka | Web | 2. června 2012 v 6:28 | Reagovat

Tentokrát jsem si osladila víkend a je to věru opět velký napnelismus, jak říkal Werich. Pěkný víkend a hezký červnový dessing. :-)

16 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 10. června 2012 v 20:04 | Reagovat

Páni a co nyní, to jsem zvědavá. :-)

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. června 2012 v 20:45 | Reagovat

[16]:Nová povídka, ze života- tak trochu ( ne mého). ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx