.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Lásce se těžko odolává.3.

13. dubna 2012 v 1:14 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Veronika nastoupila na rehabilitační oddělení nemocnice, kde dělal Zdeněk. Nakonec se smířila i s tím, že se přestěhuje za ním. Doufala, že se zklidní, když bude ona nablízku a budou mít doma Patrika. Vypadalo to opravdu tak, že si Zdeněk dá pokoj. Veronice se v nemocnici líbilo. Konečně dostala ještě s jednou kolegyní samostatnou místnost, kam mohla vodit složitější případy. Dosud chodila na pokoje pacientů po úrazech a rozcvičovala je.

Její kolegyně byla skoro o generaci starší, zkušená pracovnice, která dokonce dělala jednu dobu ve fakultní nemocnici vrchní sestru. Pak tam prý však přišla příbuzná primáře, pro kterou on chtěl dobré místo a bez jakékoliv záminky přeřadil Alenu, jak se ta sestra jmenovala, na místo zástupkyně. Odůvodnil to tím, že ta mladší má před sebou lepší perspektivu, umí cizí jazyky, což je s ohledem na přibývající cizince lepší. Alena nějakou dobu vydržela, ale když ji začala následnice záměrně kritizovat, nevydržela to a z fakultní nemocnice odešla. Z počátku se Veronice zdála zamlklá, ale nakonec se při jedné příležitosti začaly více bavit a poznala, že s ní bude spolupráce pro ni příjemná a užitečná. Sblížily se časem natolik, že si začaly i tykat, bez ohledu na rozdíl let.

Do rehabilitační místnosti dostaly několik nových přístrojů, se kterými se musely obě seznámit. Byly sice zvyklé obsluhovat občas některé drobnější přenosné v pokojích a Alena i ty složitější, větší, ale novější typy to vyžadovaly. Přišel mechanik, který je s obsluhou seznamoval. Jednou se stalo, že Alena musela odejít dříve, což kvitovala jen poznámkou, aby se Veronika dobře dívala, případně si dělala poznámky, což je lepší, než pak pracně studovat návod, aby pak mohla školení udělat jí. ,,Jsi zrádce, co já tady s ním budu dělat sama? Je to takový pohledný, mladý chlap, neměla bych se bát?" ,,Ty zrovna, zkušená, vdaná ženská!" zasmála se Alena, přehodila si bundu přes ramena a prchla...

Petr byl opravdu pěkný mužský. Takový ten vypracovaný, bezprostřední, zřejmě se životem spokojený chlapík, který na co sáhl, to uměl. Moc toho ze začátku nenamluvil, spíš jen stručně popisoval, co vše se na přístrojích dělá, co kde zapnout, jak ten který instrument ppoužívat. Názorně to někdy Veronice předváděl. Uměla s určitými přístroji zacházet, ale bylo docela příjemné poslouchat jeho melodický hlas, cítit chvílemi jeho ruce na ramenou, či zádech. Cítila, jak se chvílemi skoro zachvěla a měla obavy, aby si toho nevšiml. Co by si pomyslel? Ženská středních let a ona je v rozpacích jako studentka. Petr si samozřejmě všiml jejích rozpaků , ale dělal takticky, že je nevidí.

Když skončil výklad, sbalil si tašku, oblékl se a rozloučil se s Veronikou. Slíbil, že se ještě co nejdříve zastaví, kdyby náhodou něčemu ta druhá paní nerozuměla, nebo kdyby některý přístroj nefungoval jak má. Ujistila ho, že bude vítaný. Jen se pousmál a odešel. Veronika si musela sednout. Co to s ní ten chlap udělal? Nepamatovala si, že by podobné pocity měla dříve se Zdeňkem. Měla ho ráda, aspoň z počátku a pak proto, že byl otec Patrika a nechtěla by synovi trhat domov. Svými avantýrami ji odrazoval. V určitém čase měla dokonce strach se s ním pomilovat, to když se dověděla o Dáše, která neměla pověst zrovna zdrženlivé dívky.

Doma se tvářila stejně jako předtím. Byla už zvyklá přetvařovat se , schovávat své pocity před mužem i synem. Neměla vlastně ani kamarádku poblíž, se kterou by si promluvila, rodičům se nesvěřovala od té doby, kdy jí neschválili unáhlený sňatek. Trochu je sice odzbrojilo to, že má doktora, ale pořád je mrzelo, že nedostudovala a obětovala svoji kariéru mužovi. Měli rádi Patrika a naléhali na Veroniku, aby tedy měla ještě jedno dítě, jedináček že je pro strach. Veronika jim nechtěla říct, že Zdeněk o další dítě nestojí. Když se to nestalo hned po Patrikovi, později už měl jiné zájmy a další dítě by je svazovalo. Omlouval to tím, že potřebují, aby Veronika také byla zaměstnaná, jinak by neměli takovou možnost dát Patrikovi vše, co je třeba.

Alena brzy poznala, že se s Verčou něco děje. Nevyzvídala však a trpělivě čekala, jestli se jí Verča svěří. Střídaly se ve službě, jen asi dvě hodiny byly společné a to většinou měly rozdělené na nemocniční pokoje a rehabilitační místnost.
Petr je přišel navštívit po týdnu, zrovna v tu hodinu kolem poledne, kdy měly obě službu. Veronika začala být nesvá, držela se v pozadí a jen sledovala, co Petr vysvětluje Aleně. Ta si toho okamžitě všimla a schválně dávala Petrovi různé otázky, aby ho tam zdržela. Veronika se nabídla, že udělá kávu. Alena si mezitím Petra vyzpovídala. Překvapilo ji, že je sice vyučený elektrikář, ale udělal si nakonec maturitu a dokonce nádstavbu na rehabilitaci, se zaměřením na obsluhu přístrojů.

Nebyl dosud ženatý. ,,Měl jsem známost od mládí, ale ona měla nehodu v autě svých rodičů a zůstala na vozíčku. Proto jsem se zaměřil na rehabilitaci, abych jí mohl případně pomoci. Chtěl jsem s ní chodit dál, ale ona se najednou bránila. Aby toho však nebylo dost, po několika letech do ní najel s vozíkem další postižený a ona spadla tak nešťastně, že narazila hlavou na chodník a zůstala na zemi. Byla dost dlouho v komatu a nebylo jí pomoci. Když nakonec zemřela, nemohl jsem se z toho vzpamatovat. Od té doby žiju u rodičů, mám v jejich domě svůj byt. Mám hodně práce a na nějakou známost nemám ani zatím pomyšlení." Domluvil.

Veronika poslouchala ve dveřích, když jim nesla kávu, Petr ji neviděl, byl otočený zády. Měla slzy v očích. Co ten člověk dělal pro svoji lásku! Srovnávala ho se Zdeňkem a cítila, že ho musí ještě vidět. Setkat se s ním. Poprvé zalitovala, že není mladší, svobodná nebo aspoň rozvedená. Měla to dávno udělat. Nebýt Patrika, už dávno by s mužem nebyla. No co, on si z toho také nic nedělá, že je ženatý. Ohlíží se po jiných. Nebude jí moci nic vyčítat, když se bude s někým bavit.

V dalších dnech, dělala jako ve snách. Petr však také nemohl zapomenout na její rozpačitý výraz, když se s ním loučila, podával jim oběma ruku a sliboval, že se u nich někdy staví, když bude nablízku. Je mu s nimi oběma moc příjemně. Díval se při tom Veronice do očí a ona nevěděla, jak se má tvářit. Zrudla jako školačka, z čehož měla Alena potají škodolibou radost. Dobře věděla o pověsti Veroničina muže a říkala si, že asi moc lásky doma Verča nemá. Viditelně se zamilovala a vypadá to, že ne zcela marně. Byl tu věkový rozdíl. Veronika měla skoro 37 a Petr podle všeho teprve 32 let. No co, když může skoro 40letý mužský chodit s dvacítkami, proč by zachovalá žena nemohla mít mladšího? Uvidí, jak se to vyvine.

,,Páni, vždyť já přemýšlím, jako nějaká kuplířka. Místo abych bránila vdané ženě být nevěrná, málem bych jí to doporučovala. Nebudu se do toho plést. Nic nevidím, nic nevím a hotovo. Jsou dospělí." Brumlala si pro sebe po cestě domů. Veronika měla hlavu v oblacích. Cítila se jako mladá holka, která potkala svého vyvoleného. Co má dělat? Tak rychle se zamilovat přece nemůže. Má rodinu, syna v pubertě- no už ji má skoro za sebou, muž zrovna teď dělá dobrotu a snaží se být i někdy milý, ale ... Musí se vzpamatovat. Vždyť ten chlap je mladší, určitě. Měl by z ní jen legraci. Co by si o ní pomyslel? Netušila, že Petr už o ní ví skoro všechno. Hlavně o jejím záletném manželovi a je mu jí trochu líto.
Taková pěkná žena, na svá léta ani nevypadá. Uvidí, co se dá dělat, moc se mu líbí, ale nechtěl by jí dělat těžkosti. Čas ukáže. Možná na ni zapomene. V duchu si však už plánoval, že si někdy počká, až jí skončí služba a třeba se najde čas.

Pokračování příště.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natty Natty | Web | 13. dubna 2012 v 6:56 | Reagovat

Růženko, jak jinak to může pokračovat ? Jako většinou v životě, když není jeden z páru spokojený. Prostě se vrhne do náruče jiného a bude si myslet, že on je ten jediný a neopakovatelný. Po čase zjistí, že to je vždy stejné, jen záleží na kvalitě člověka ... Pěkný den ;-)

2 Lydie Lydie | 13. dubna 2012 v 10:35 | Reagovat

Tak jsem četla zase "jedním" dechem a čekám,co bude dál.....

3 otavinka otavinka | Web | 13. dubna 2012 v 16:20 | Reagovat

Ruženko díky za porcičku počteníčka a zase budeme napnuté, jaké bude pokračování. Pěkný víkend. :-)

4 Jezurka Jezurka | Web | 13. dubna 2012 v 17:13 | Reagovat

Určitě by si Veronika zasloužila lásku pravou, ne falešnou. A že je o pár let starší? V těchto letech se to už tak nebere a ani to není nijak na závadu. Já bych jim fandila. ;-)

5 Ivet Ivet | Web | 13. dubna 2012 v 17:31 | Reagovat

Růženko nejdřív musím pochválit tvůj nový blogový kabátek, čičinky nahoře se nějak rozmnožily a ty modré malby coby pozadí jsou na oči fajn!-:)
No a budu rebel a přidám se k Natty - komentář č. 1! -:))

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 20:02 | Reagovat

Ivet, jen jsem tak ,,malovala" a pak to hodila sem. Ty kočičky jsou už focené dříve, spíš jsem je sem dala proto, že budou v tomto měsíci mít ,,narozeniny"- Mudla 4 roky 25.dubna, Muf je zřejmě také dubnový, 3 letý,  ale přesný den nevím, je  zachráněný nalezenec. ;-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 20:04 | Reagovat

Co k tomu vztahu počínajícímu říci? Nevím, každý člověk je jiný a každý skoro vždy něco tají- uvidíme. ;-)

8 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 14. dubna 2012 v 0:15 | Reagovat

Jejda Růženko večerníček a k tomu v novém kabátku. Moc hezké vyprávění. :-)

9 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 20:12 | Reagovat

Já už asi vím, jak to dopadne:) :-)  :-)  :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 20:41 | Reagovat

[9]:To je legrace, já zatím nevím... ;-)

11 iva221 iva221 | Web | 15. dubna 2012 v 14:12 | Reagovat

Našla jsem první díl a přečetla všechna pokračování až sem. To jsem zvědavá, jak to vymyslíš dál. ;-)

12 Vendy Vendy | Web | 15. dubna 2012 v 16:35 | Reagovat

Taky jsem zvědava, jestli dostane ještě kousek štěstí a zrůžoví si život... 8-)

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 17:18 | Reagovat

[12]:Záleží na tom, co znamená pro člověka štěstí. Jedno se může zlepšit, druhé naopak.

14 matka matka | 16. dubna 2012 v 21:58 | Reagovat

Tož su zvědavá, jak to dopadne.
Pokud bude Veronika s Petrem, měli by oba počítat s tím, že každý z nich si s sebou do vztahu přinese i svou minulost. A není snadné ji vzájemně  přijmout.

15 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 6:15 | Reagovat

Myslím, že bys jim měla dát šanci, už jenom proto, že se lásce skutečně těžko odolává. :-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 20:07 | Reagovat

[15]:Šanci má určitě každý, jen podmínky různé...

17 Vendy Vendy | Web | 19. dubna 2012 v 14:06 | Reagovat

[13]:To je pravda!
Možná jsem měla spíš říct, jestli bude spokojená, se svým životem i sama se sebou. To je taky docela těžké, zdá se... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx