.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Lásce se těžko odolává- 1.

22. března 2012 v 18:56 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Dana slyšela až do koupelny hrát melodii mobilu, který nechala ležet na konferenčním stolku. Po chvíli bylo opět ticho.
Utírala si obličej, dívala se do zrcadla na rozmazané oční linky, slepené řasy. ,,To má být ta nesmazatelná řasenka za hříšné peníze? Je to šmejd, když nevydrží pár slz a trochu vody při oplachování obličeje. Nakonec je to jedno, jak zrovna teď vypadám."

Šourala se do pokoje a koukla se na stolek. Mobil začal znovu vyhrávat a ona viděla, že to je Zdenkovo číslo.,, Ať si trhne nohou," pomyslela si, ,,stejně se bude jen vymlouvat". Ukončila ten neuskutečněný hovor, aby viděl, že s ním nechce mluvit. Byla naštvaná, ale spíš na sebe. Sedla si do oblíbeného křesílka, pohupovala se a vzpomínala, jak to všechno začalo.

Zdeněk přišel do nemocnice, kde Dana dělala na očním oddělení a stal se pravou rukou primáře. Měl praxi v okresní nemocnici, kde byl uznávaný, zkušený praktik. Dojížděl občas do krajské nemocnice, hlavně pro zkušenosti a nové metody léčení, účastnil se operací. Vypadalo to, že se zalíbil primáři, kterému odešel jeden starší lékař a tak ho Zdeněk nahradil. Dana byla dobrá lékařka, přesvědčila o tom i primáře, ale byla mladá žena a tak, když se rozhodovalo o zástupci primáře, nepřipadala v úvahu. Kdyby se vdala, měla rodinu, tak by zase byl problém. Zástupcem primáře se stal Zdeněk. Viděl, že Dana se na něj dívá dost nevlídně, určitě se cítila odstrčená. Pozval ji na posezení do blízké Kavárny a rovnou jí řekl, že by si s ní chtěl promluvit o něčem důležitém. Dělal v jejich nemocnici teprve krátkou dobu, Dana o něm nevěděla skoro nic. Ze zvědavosti tedy šla.

Sotva dosedli, začal jí Zdeněk překotně vyprávět, jak je nešťastný, že to tak dopadlo, ale on sem moc nechtěl, přemluvil ho primář a když se mu rozpadlo manželství, byl rád, že se mohl z domu ztratit. Navíc mu byl přidělen malý dvoupokojový byt po lékaři, který odešel. Nikoho mimo nemocnici tady nezná, cítí se sám. Nikam se mu ale nechce chodit, protože je zklamaný. Manželka si našla milence a ještě měla tu drzost mu tvrdit, že to zavinil on sám. Věčně pryč, služby, semináře, o syna se prý moc nestaral. Teď je nešťastný, bojí se, že syna ztratí.


Dana si ho potají prohlížela. Byl fešák, štíhlý, skoro hubený, což bylo bez pláště výraznější. Také si všimla, že si ji prohlíží od hlavy k patě.V civilu vypadali oba jaksi jinak. Zdeňkovi se Dana líbila , začal se zajímat o její soukromý život, jestli s někým chodí. Po několika skleničkách si potykali, věděl jeden o druhém o něco víc. Zdeněk se pro dnešek trochu stáhl, ale slíbili si, že si spolu občas někam vyjdou. Dana se těšila. Při svém povolání neměla moc chuti ještě večer někam chodit. Sotva nedávno dodělala atestaci a v jejích letech na diskotéky chodit nechtěla. Na koncertech a v divadle moc mladíků nepotkávala a tak po dvou studentských láskách, které vyšuměly s odchodem ze školy, ani nezačala s nikým chodit. Netrvalo dlouho a do Zdeňka se zamilovala. On jí to tvrdil dříve.

Zanedlouho ji navštívil v jednopokojovém bytečku, od té doby stále častěji. Několikrát se s ním Dana chtěla sejít u něho, byla zvědavá, jak bydlí. Vždyť má dvoupokojový byt, tak proč nechce, aby tam za ním šla? Na její dotaz jen řekl, že protější sousedka je hrozně zvědavá baba, zná se s kdekým a on nechce v době, kdy se se ženou bude rozvádět, aby se ona mohla vymlouvat na jeho nevěru. ,,Buď trpělivá, víš, že tě miluju a jen co budu rozvedený, budeme spolu. Nechci to komplikovat, syn by pak se mnou nechtěl být, je v těch telecích letech a hájí mámu, přestože má milence ona."

Uvěřila mu. Jejich láska- mysleli si, že tajná, trvala už víc než půl roku a Dana byla čím dál netrpělivější. Zdeněk měl najednou víc práce, starostí. Bral si častěji služby s výmluvou, že potřebuje víc peněz pro syna, který půjde na průmyslovku do krajského města. Nakonec se Daně přiznal, že syn bude u něho bydlet, budou mít každý jeden pokoj a tím je vyloučeno, aby ho ona případně navštívila. Doufám, že chápeš! Rozvod ještě není u konce, stání je zase odročeno, ale neboj se, budu trvat na svém, nenechám se přemluvit." Jeho návštěvy však byly čím dál řidší. Jednou v neděli se Dana šla projít do města a něco jí říkalo, že by mohla zajít k domu, kde Zdeněk bydlel, jak věděla .

Když zahýbala kolem rohu domu, zdálo se jí, že slyšela Zdeňkův hlas. Zastavila se a poslouchala. Byl to on. Moc nerozuměla, jeho hlas zněl naléhavě, prosebně, ale najednou mu odpovídal docela hlasitý hlas ženský:,, Jen nic neslibuj a do toho malého bytu se já stěhovat natrvalo nebudu. Jestli si ten byt nevyměníš za větší, neuvidíš mě tady. Kluka ti sem nastěhuju, jezdit bude pro změnu ke mně. Jestli chceš, abych ti ty tvoje avantýry odpustila, tak se snaž. Dana vykoukla za rohem a viděla ve vchodu mizet ženu, kterou Zdeněk držel za loket. Podíval se jejím směrem, Dana viděla zděšení v jeho očích, které se měnilo ve zlostný pohled. Zavrtěl hlavou a naznačoval, ať jde Dana pryč.

,,Tak je to tedy. Ne žena, ale on měl milenku a proto musel z domu. Hodilo se mu, že se zná s primářem a odstěhoval se s výmluvou na nevěru ženy.,, Já, blbec, vyvařovala jsem mu skoro každou druhou neděli, na jiného se ani nepodívala, zatímco on se vymlouval u své ženy na služby. Věřila jsem mu. Jak teď budu vedle něj dělat? Má mě za důvěřivou nánu. " Zlostí, lítostí, zklamáním jí vyhrkly slzy. ,, Takže to je konec , budeme kolegové... nic víc."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 22. března 2012 v 19:34 | Reagovat

jupíí večerníček :-) bude pokračování???

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2012 v 19:39 | Reagovat

[1]: Musí to mít pokračování?

3 Ivet Ivet | Web | 22. března 2012 v 20:41 | Reagovat

[2]: Nemusí - záleží na fantazii, zkušenostech s muži, každé z nás...-:)
Tohle je příběh ženatého muže, lékaře, ti většinou nebývali o svých nočních službách věrní, však o tom byl i krásný seriál v televizi, pamatuješ Růženko? :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2012 v 21:15 | Reagovat

[3]:Tady se nejedná o něj, ale o tu dívku. Jak jednou začne se ženatými, těžko pak hledá svobodného. ;-)

5 Týna Týna | 23. března 2012 v 8:50 | Reagovat

[2]: no nemusí, ale má to hodně volný konec, navíc dlouho nic na pokračování nebylo, tak jsem myslela... :-)

[4]: to je pravda, ale výjimky existují nebo ne? :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. března 2012 v 23:30 | Reagovat

[5]: Určitě, nic není dáno, to jen život si s lidmi zahrává.
A že nebylo? Vždyť teprve nedávno skončila ta povídka na pokračování... ;-)

7 Zdeněk Zdeněk | 24. března 2012 v 11:25 | Reagovat

Zdravím Ruženku a všechny vespolek !Tak jsem si tupočetl hezký příběh,který je dnes běžně praktikován.Chlapijsou mazaní,jakmile má chlap slibnou kariéru,tak těžko vydržíjako puťka sedět doma s milující ženou,většinou si najdou povyražení a jsou nespokojení.Jo tady to bylo zajíémavé,něco podobného jsem zažil v mém mládí,pokud jsem ještě stál zato,koukal jsem také povíc po děvčatech,také jsem byl i přelétavý a to potomčlověku ovlivní i jeho další život.Je to tak Ruži,hlapi nevědí,co mají doma,jenže někdy se to dá otočit a zeptat se opačně-ženskáneví,co za pokladmá doma a když na to přijde,už nezaboduje,protože se proflákutá vě těžko omlouvá.Jinak moc hezká povídka Ruži! :-D  :-D  :-D

8 Jezurka Jezurka | Web | 24. března 2012 v 16:59 | Reagovat

Tak si říkám, Růženko, jestli máš takovou fantazii, podle mne výbornou, nebo je to všechno ze života kolem? Moc ráda ale chodím Tvé příběhy číst! Psát umíš moc hezky! :-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. března 2012 v 20:57 | Reagovat

[8]:Jezurko neumím, prý ty moje příběhy jsou jen vyprávění, nemají spád, jen takové povídání. Tak nevím, co by se mělo od povídky chtít. Píši ze života, většina zápletek v některém životě lidí byla, jen je doplňují poněkud detaily, domýšlím, vymýšlím. Na psaní povídek to prý ale nestačí. Ať, jak jsem už psala netoužím po tom, aby byla vydaná kniha tak o co jde, že? ;-)  :-)

10 nar.soc. nar.soc. | 26. března 2012 v 12:27 | Reagovat

Takové "zabouchnutí" si může dovolit děvče do 20let. Ovšem starší by měla být zkušenější a mít nároky poskládané. Vzal jsem si ženu s dítětem, seznámili jsme se v 21 letech. Její první vážné slovo hned při prvním kontaktu bylo, "nebudeme si lhát" ( později upřesněno, nikdy, v ničem ) stalo se to v září 1961 a trvá to dodnes. :-D  :-D  :-D

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:06 | Reagovat

[10]:Není to tím, že prostě byla pro vás ta pravá, možná ani nebylo o čem lhát. Nejde ani tak o lhaní, občas si lidé myslí, že by jim s jiným bylo lépe, ale většinou, pokud ten vztah je pevný (svázaný dětmi,způsobem života, je případné zalíbení přejde ještě dříve, než by k něčemu došlo. Pak je lépe mlčet, toho druhého by to mohlo zabolet a důvěra by nebyla už taková. Myslím do budoucna. To jsem zažila a nenechám si to vymluvit. ;-)

12 signoraa signoraa | Web | 27. března 2012 v 9:16 | Reagovat

Báječně napsaný příběh ze života. Stává se to hodně často a tvé vyprávění vyznívá naprosto pravdivě. :-)

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. března 2012 v 15:39 | Reagovat

Bohužel, ty nevěry nabourávají rodinu a někdo si nemůže pomoci. ;-)

14 nar.soc. nar.soc. | 29. března 2012 v 16:07 | Reagovat

[11]:

Nevím jak kdo, ale i v těchto souvislostech platí dvakrát měř a ještě s pilou počkej. Znali jsme se 15 měsíců do svadby a další skoro rok, jsme žili odděleně, já doma, žena V Praze, než se to rozseklo. Trpělivost, věrnost a obětavost, jsou dobrá  a pevná lepidla vztahů.

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. března 2012 v 18:48 | Reagovat

[14]: To odloučení prověřilo váš vztah, prostě jste k sobě patřili. Takových svazků asi moc není a pokud jsou tak o nich třeba málokdo ví. Žít spolu je  umění, které se léty  vypiluje a ustálí. ;-)  :-D

16 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 30. března 2012 v 16:26 | Reagovat

Bezva bude pokračování? :-)

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. března 2012 v 18:12 | Reagovat

Přímo pokračování ne, ale jiný příběh s některou z těch osob. ;-)

18 Fredy Kruger Fredy Kruger | 31. března 2012 v 13:54 | Reagovat

" Když z hostince vrátiv se, doma chrápu,
v posteli ležím bez mejkapu !
( v noci jsem krášlení nemožen,
an v alkoholu jsem naložen )

Když vstanu a chodím venku,
červenou vezmu rtěnku,
rudě zmaluji nos i pusu " !

" Ramena jak láhev od šampusu,
postava ?  na hadry  věšák " !
... vykřikl  Rudolph  Peschaakk

" Nevěřte mu ! jsem fešák  !
Není, do čeho by nešťoural " !

Nevole  Iwo  Pyndiourra  !

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. března 2012 v 23:26 | Reagovat

[18]:Tak to vidím Fredy ,
vlastně jsem si skoro jista
moh byste být tranvestita.
Jen z toho mám trochu bol
když je v tom ten alkohol. ;-)  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx