.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Chtěla lepší život.- 14.

10. března 2012 v 0:38 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Mirka se sešla s Petrem, vyslechla, jak to vyřídili s Klárou. Moc nemluvila, myslela si, že to nebylo zapotřebí.
Petr jí ještě povyprávěl, jak za ním Klára znovu přišla, donesla mu 5 tisíc a žádala zpátky svůj mobil. Kde vzala peníze, to se nepochlubila. Dal jí ho. Měl totiž svoji SIM kartu do něj danou, aby ho jen tak vyzkoušel, takže její tam vrátil, což Klára kvitovala s povděkem a děkovala mu. Byla celkem zkroušená, moc se nevybavovala a honem odešla, aby si to Petr nerozmyslel.

Prázdniny skončily, aspoň pro Mirku a tím i brigáda v hotelu. Musela slíbit, že zajde za panem Jaroslavem i ostatními, jakmile se jí naskytne příležitost. Kdyby prý potřebovala nocleh nebo zařízení oslavy, má se vždy na ně obrátit.
Těšila se domů i do dalšího ročníku učení, který již směřoval k maturitě. Dostala nejen honorář a zvláštní odměnu za dobrou práci v hotelu, ale i malý dárek od pana Jaroslava. Byla to soška sůvičky a od spolubydlící zase malý slon s chobotem nahoru. Prý pro štěstí.

¨Petr měl za další měsíc nastoupit na Vysokou školu. Mirka byla přesvědčená, že se už mockrát neuvidí, ale on jí sliboval, že kromě studia už bude myslet jen na ni. Byl poučený z příhody s Klárou.
Doma Mirku přivítali s velkou slávou.
,,Vždyť nic neslavím, tak na co takový humbuk" čertila se naooko, ale dělalo jí to dobře. Mamka se jí přiznala, že měla trochu obavy, aby se jí v hotelu tak nezalíbilo, že by nechala studia a raději tam zůstala.
,,To ne, mami, potřebuji maturitu, jinak bych mohla dělat tak akorát čísnici nebo pokojskou a mě baví celý provoz."

Matýsek byl nějaký ubrečený, neklidný. Už si mysleli, když měl horečku, že je nemocný , ale nakonec se ukázalo, že mu lezly zoubky.
Mirka nastoupila do školy v tomtéž městě a tak se stalo, že občas měli opět praxi v hotelu, kde dělala. Byla tam jako doma. Znala se se všemi zaměstnanci. Jednou v pátek šla ze školy rovnou na autobus domů a zřejmě si popletla čas, protože jí ujel. Stála na chodníku a byla mrzutá. Jak se teď dostane domů. Napadlo ji, že zavolá Petrovi nebo tatínkovi, aby pro ni přijel, kdo z nich by mohl, ale než zavolala, objevil se s autem jeden čísník z hotelu. Byl to slušný pán, znala ho ještě z brigády, tak po jeho nabídce, že ji odveze domů, přijala. Bydlel v obci jen o pár kilometrů dál, takže nemusel ani zajíždět, měl to po cestě.

Povídali si po cestě, vzpomínali na různé příhody v hotelu. Najednou se před nimi objevilo auto, které jelo nějak podivně. Řidič zřejmě neovládal volant. Ať se snažil , jak snažil, nemohl se mu číšník vyhnout a sjel ze silnice, aby zabránil srážce. Bylo to však v místě, kde byl dost prudký svah a auto se převrátilo. Mezitím druhé auto kličkovalo dál. To si už ale všiml další řidič převráceného auta, zastavil a utíkal k němu. Snažil se dostat do vozu u řidiče, ale dveře byly zaseknuté. Zavolal mobilem nejprve záchranku, požárníky a pak policii. Měl obavy, aby auto nezačalo hořet.

Když záchranka přijela, podařilo se otevřít dveře u spolujezdce a vytáhnout Mirku . Bezpečnostní pás ji sice udržel, ale stejně narazila hlavou- při převrácení vozidla- do střechy a zlomila si vaz, jak později konstatoval lékař. Řidič se držel volantu, takže náraz nebyl tak prudký. Ten den byl pro rodiče Mirky hrozný. Nepřijela autobusem a oni čekali, až se objeví auto, o kterém jim volala, že ji veze domů. Přijeli však policajti, dovezli její věci a zprávu, že Mirka byla sice odvezena do nemocnice, ale už jí není pomoci. Jak se to mohlo stát? Copak ten pán, co ji vezl byl snad opilý? To by k němu určitě nesedla do auta. Nebyl, nebyla to jeho vina. Dělal co mohl.

Zpráva pak zněla v tom duchu, že řidič, který nehodu zavinil měl 2,3 promile alkoholu v krvi, nehoda se mu nestala, protože ho policie zastavila . Jen následné soudní řízení mu zkomplikovalo život. Pán, který Mirku vezl , měl sice vážná zranění, ale dostal se z nich. Mirka to štěstí neměla. Nemá cenu popisovat, jak bylo rodičům, Petrovi, všem spolužákům a bývalým spolupracovníkům, když se s Mirkou loučili. Chtěla lepší život, ale nebylo jí to souzeno.

-konec-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 matka matka | 10. března 2012 v 1:07 | Reagovat

Nedal jim šanci.
Dostane 2,5 roku podmínku a odvolá se, že to je moc.
A kolik zůstalo zničených lidí,....

2 Jarmila Jarmila | Web | 10. března 2012 v 4:07 | Reagovat

Moc smutný konec. To jsem nečekala. :-(

3 Týna Týna | 10. března 2012 v 7:40 | Reagovat

fujtajbl, to mi Ruženko po ránu nedělej! úplně mne zamrazilo

4 Ivet Ivet | Web | 10. března 2012 v 10:32 | Reagovat

Smutné, moc, jako je život!
Ještě, že jsem si to nečetla jako večerníček, to bych určitě ani neusnula! Ale máš Růženko pravdu, život není jen růžový a krásný i když někomu tak vychází aniž by se o to snažil.
Není spravedlnost, to už vím dávno, ale přesto ti moc děkuji za krásný večerníček. Doufám, že se tu BRZO vyskytne další krásné povídání na pokračování! Já si to tedy moc přeji!-:)

5 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 10. března 2012 v 11:31 | Reagovat

Do ...ele práce!!! Pět minut tu sedím a uklidňuju se, abych do komentáře nepsal sprostě. Teda Růženko, čekal bych od vás leccos, ale že jste vrah??? :-)))
No, někdo chce lepší život a nemá žádnej. Važme si proto těch svých, byť třeba průměrných a všedních!

6 Zdeněk Zdeněk | 10. března 2012 v 11:50 | Reagovat

Zdravím Ruži!!!No to má teda smutný konec.Co naplat.Život už jí nikdo nevrátí. :-D  :-D  :-D

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. března 2012 v 16:38 | Reagovat

[1]: Vím, je to moc smutné, zničí to život mnoha lidí obvykle a život mladému člověku(vlastně žádnému) nevrátí.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. března 2012 v 16:40 | Reagovat

[2]: Už z názvu bylo možno předpokládat, že se jí to asi nepodaří- bohužel.

[3]: Myslíš, Týnko, že takových případů je málo? Ani jsem ten konec nerozepisovala, protože mi také bylo nakonec do breku...

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. března 2012 v 16:41 | Reagovat

[4]:Snad něco bude, ale pořád lovím v paměti, jestli bych nenašla inspiraci v něčem radostnějším.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. března 2012 v 16:44 | Reagovat

[5]:Davide, nejsem vrah, zmaření lidského života je na denním pořádku a těm , kdo to zaviní je asi jedno, jestli je to mladé děvče nebo otec či matka rodiny. Znám lidi , že při zjištění, že zemřel nebo byl zabit starý člověk řeknou - aspoň, že měl život za sebou. Mladého člověka je jim více líto.  Cynické, ale pravdivé.

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. března 2012 v 16:46 | Reagovat

[6]:Zdenku, znám paní, která zůstala úplně sama, ač měla dvě krásné děti. Dceru jí zabil chlap na motorce, syn zemřel také mladý. S mužem zůstali sami, žili jeden pro druhého, pomáhali i lidem (byla to zdravotní sestra velmi oblíbená), nakonec manžel dostal infarkt a zůstala sama.

12 Týna Týna | 11. března 2012 v 8:18 | Reagovat

[8]: ne nemyslím že je takových případů málo, jen nás asi všechny zaskočil tak smutný příběh, tím více, že víme, že píšeš podle skutečných událostí :-(

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. března 2012 v 18:15 | Reagovat

[12]:Týnko, ten smutný konec se dal přepodkládat podle titulku, ale myslíš, že by bylo lepší, kdyby se její život zvrtl k něčemu zlému, že by to bylo možná lepší, život by jí zůstal. Náprava je možná, že?

14 otavinka otavinka | Web | 11. března 2012 v 23:16 | Reagovat

Milá Ruži, tak takový konec jsem nečekala. Ale život není někdy peříčko.
Ale už se zase budu těšit na jiný příběh. :-)

15 Jezurka Jezurka | Web | 13. března 2012 v 16:52 | Reagovat

Přiznávám kajícně, že ani já jsem si nemyslela, že tento příběh tak krutě skončí, ale je to pravda, i toto se děje, bohužel. Ale četlo se to parádně, Ruži. :-D

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. března 2012 v 20:29 | Reagovat

[15]:No vidíte děvčata, říkalo se tomu večerníček pro dospělé, mrzí mě to, že byl konec tak drastický, ale bohužel...

[14]: Snad ten příští příběh bude přijatelnější.

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. března 2012 v 17:05 | Reagovat

[5]:Ať ještě někdo napíše, že jsem ,,vrah", když jsem zakončila tak smutně povídku o mladé dívce. Ve světle událostí, proti smrti 22 dětí i dvou dospělých a při počtu zranění při nehodě autobusu, je to úplný čaj ...
Nesmím pomyslet na to, že by se to mohlo stát komukoliv z nás...

18 Jana Jana | 14. března 2012 v 23:44 | Reagovat

Růženko to byl nádherný příběh i když konec byl moc smutný. Ale takový je život. Děkuji :-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. března 2012 v 0:39 | Reagovat

[18]: Snad stvořím příště něco optimističtějšího. To je hrozné slovo-dlouhé, že?

20 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 15. března 2012 v 23:38 | Reagovat

O_O Růženko to není možné :-( , velmi smutné.

21 S.aba S.aba | Web | 2. dubna 2012 v 9:53 | Reagovat

:-( :-? to jsem se zase začetla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx