Chtěla lepší život. 11.

23. února 2012 v 20:41 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Víkend Mirce uběhl, ani se nenadála. Byla překvapená, jak ji zaujal Matýsek. Sice pořád říkala Máťa, ale když s ním zůstala chvilku sama, prohlížela mu prstíčky na rukou, prohrabávala vlásky, šimrala ho pod krčkem a když se vrtěl, smála se.
,, Matýsku, ty máš tak malinké ručičky! Jestlipak jsem je měla taky takové?" Matýsek ji chytil za prst a Mirka se divila, jakou má sílu v tak malé ručce.
,,Ono je to vlastně prima, že jsi, ty Maťuldo malej! Máma s tátou jsou i na mě jaksi hodnější. Zdětinštěli. Byla bych zvědavá, jestli tak kroužili i kolem mě, když jsem byla mrně. Asi ano. Je to už ale dávno a tak si to zopakují. Taky dobrý."
Mumlala si pro sebe Mirka a Máťa se na ni díval, jako by jí rozumněl.



V sobotu se Mirka na krátkou chvíli setkala s Petrem. Výjimečně neměla sebou kočárek s Matýskem, tak si vyšli kousek za ves. Petr byl nějaký divný. Mirka se ho vyptávala, jak se měl na výletě.
,, Normálně, nic zvláštního, však víš, jak to chodí. Spíš nepohodlí a počasí taky nic moc. Kluci blbli, holky se bavily po svém."
,, A co Klára?" Neudržela se Mirka. Byla fajn?"
,,Snad nežárlíš? Co si myslíš? Vždyť jsme tam nebyli sami. Nebo si představuješ, že jsme se rozpárovali? To by asi kluci nepřežili, holek přece bylo míň. "
Přesvědčoval Mirku Petr, ale do očí se jí nedíval. Rozhlížel se po okolí a mluvil, mluvil.
,,Tak se nečerti. Jen jsem se zeptala, nic jsem tím nemyslela. "
Petr se ještě zeptal, jak jí to jde v hotelu a Mirka jen mávla rukou, že normálně. Původně si myslela, že Petrovi povykládá o svých zkušenostech s některými mužskými, ale pak, když viděla jak je zřejmě myšlenkami jinde, vzpomněla si najednou, že na ni rodiče čekají a rozloučila se s ním.
Cítila, že jeho objetí a pusa na rozloučenou bylo nějaké rozpačité. Doprovodil ji ještě kousek, slíbil, že zavolá a šel.

Mirka byla zklamaná, ačkoliv si to nechtěla přiznat. Mamka si jejího posmutnělého pohledu všimla , ale raději se nevyptávala. Když bude Mirka chtít, řekne jí sama, co ji trápí. Ta ale při koupání Matýska pozapomněla na Petra a smála se , jak to mrně plácá do vody rukama, směje se. Jen po vytažení z vody se rozvřískal.
,,Ty jsi vodnické dítě? Ve vodě se ti líbí? To je divné."
,, Není, ty jsi hulákala taky. Ve vodě se ti líbilo, ale pak to osušování , utírání, maštění, pudrování už méně. Nemluvím ani o oblíkání. Nemohla jsem trefit ani tvou nožičkou do dupaček. Tak se nediv. Děti to většinou tak dělají."
,,Zase něco nového, bude to dobrá průprava, jestli budu mít někdy děti, tedy jestli..." Zamyslela se. To je ještě hodně daleko.

Petr to měl o pár týdnů složitější. Zavolala mu Klára, že s ním musí mluvit. Vážně, určitě.
,,O co jde?" zeptal se.
,,Myslíš, že ti to budu vykládat po telefonu? Kdy máš čas?"
"Během týdne to nejde, jsem u táty ve firmě až do večera. Jedině v pátek k večeru bych mohl. Mám přijet?"
,,To by šlo, ale přijeď určitě, počkám na tebe v kavárně u školy."
Byl celý nesvůj, napadlo ho, že to souvisí s výletem a s tím, co se mezi nimi stalo.Průšvih. To nedopadne dobře.
Snad nebude chtít Klára, aby si ji vzal? To by ho táta zabil. Bylo by po studiu, po všem. Musel by jen makat a starat se o Kláru a děcko. Nedovedl si to představit.

Klára už na něj čekala a tvářila se utrápěně i naštvaně. Petr si řekl:
,,Sama za mnou přišla a teď bude určitě všechno svádět na mě." Taky to tak dopadlo. Klára na něj vybafla:
,, Je ti jasné, co jsi provedl! Jak to, že jsi se mnou spal a nevzal sis ochranu?" Začal se zlobit:
,, Ty jsi za mnou přišla, donesla sis spacák pro dva a donutila jsi mne si k tobě lehnout. Chtěl bych vidět , který kluk by odolal, když k němu holka sama vleze. Byli jsme oba přiopilí a nakonec existuje i ženská ochrana, nějaké pilulky, ne? Když tak ráda svádíš kluky, měla bys je brát."
Klára mu málem dala facku za upřímnost.
Vzpamatovala se však a jen řekla:
,,Jsem asi v tom a nechci to."
,,Tak ty si nejsi jistá, proč tedy tak šílíš?" Obrátila:
,,Jsem si jistá, dělala jsem si test. Mám známého gynekologa, říkal, že bych mohla s ohledem na svůj věk jít na potrat, ale musí to být co nejdříve. Možná by to zahrál na zdravotní problémy, ale stejně to bude něco stát. Chápeš, že bys měl přispět nějakou částkou."

Petr se zarazil, ale skoro si oddechl, že nejde o svatbu. Peníze sežene, však táta mu dával slušné kapesné a něco bude i za tu brigádu. Škoda, měl s penězi jiné plány. Jenom by se to neměli dovědět doma a hlavně ne Mirka. Byl si jistý, že na Kláru se už ani nepodívá. Půjdou každý na jinou školu, tak bude snad pokoj. S Mirkou by to bylo na delší dobu a měl by klid na studia. Jen ji nechce ztratit. Klára mu přetrhla myšlenky a zahartusila:
,,Tak kdy mi dáš ty peníze. Potřebuji tak 5 tisíc."
,,To tolik stojí? A mám to platit jen já?"
,, Je ti jasné, že budu muset doma zalhat, že jedu ke kamarádce a být aspoň pár dní v nemocnici, abych se dala dohromady, protože doma už budu muset dělat, jakože nic. A to nebude zadarmo. Nebo mám zavolat tvému tatíčkovi, aby ti vypomohl a vytáhl tě z louže?"
Petr v duchu nadával, ale nakonec jí slíbil, že po neděli vybere peníze a pošle jí je.
,, Raději bys je měl dovézt, třeba jen na otočku."
,,To nejde, hodím to poštovní poukázkou, řekni adresu, kam to mám poslat."

Klára byla sice naštvaná, nečekala to, ale nakonec mu řekla adresu kamarádky. ,,Jen ať je to hodně brzy."
Petr si v duchu řekl, že si tu potvrzenku dobře schová, pro případ, že by mu Klára chtěla tu platbu zapřít. Ani netušil, jak dobře se rozhodl. Rozešli se chladně. Klára odkráčela a Petr si uvědomil, že za celou tu dobu, kdy seděli u stolu nedala ani náznakem najevo, že by k němu něco cítila. Jak podivné chování od holky, která se k němu nedávno tak vinula a která za ním před nějakým časem chodila při každé příležitosti a tvrdila, že je jediný kluk, který stojí za to, aby se s ním bavila.

Mirka se snažila vyhýbat jak Patrikovi, tak delším rozhovorům s klienty hotelu. Pan Jaroslav se dověděl o její zkušenosti s mužem, který ji obtěžoval, ale i o jejích pochybách ve vztahu s Petrem. Nejvíc ale povídala o bráškovi, jak vypadá, co už umí. Na to jí jen řekl:
,,Víš, to bude pro tebe dobrá zkušenost s dětmi a jejich výchovou. Máš velkou výhodu, že se s ním jen bavíš, starost mají rodiče. Nevstáváš k němu, když pláče, nemáš starost, kdyby byl nemocný, máš ho jen pro radost. Nebudeš v životě sama, až rodiče nebudou. Měj ale na paměti, kdyby se s rodiči něco stalo, jsi už velká holka a doufám, že bys bratra nenechala samotného. Se životem by ti to ale zamíchalo, tak jen doufej, že ho rodiče dochovají do dospělého věku." Dala mu za pravdu.

Na Mirku čekalo překvapení v podobě upovídané Věrky. Přišla jednou ještě s jednou kamarádkou do hotelu, když byla Mirka zrovna na place, obsluhovala hosty. Moc jich tam nebylo a Věra dělala, jak je ráda, že ji vidí. Později po rozhovoru s ní, byla Mirka jistá, že přišla do jejich restaurace schválně, aby jí mohla sdělit se soucitným pohledem novinu:
,, Tak jsem nedávno mluvila s holkama, co byly na tom výletě, cos neměla čas jet. Tam to dopadlo. Klára prý bude muset na potrat. Měla tam něco s klukem, on se nechránil a tak jako naschvál se to stalo. Jen nevím, jestli to byl Petr nebo Venca, co s ním taky někdy chodila. To už neříkaly. No, copak Petr, ten na to má, aby jí zaplatil ten potrat, ale Venca by si musel vypůjčit, kdyby to na něj hodila. Tak nevím, určitě se nepochlubí, který to byl."

Mirka zůstala jako opařená, ale hned se vzpamatovala a tvářila se neurčitě.
,,Proč mi to vykládáš? Já jsem tam nebyla a nakonec - ani mě to nezajímá. Petr si může dělat, co chce. Nemusela ses obtěžovat mi to přijet vyložit!"
Neodpustila si ironickou poznámku Mirka a dělala, že má moc práce, odběhla, aby Věra s kamarádkou neviděly slzy, které se jí draly do očí. Vzpomněla si na Petrovo chování při posledním setkání. Nejistotu, roztržitost, bude to asi pravda. Při nejmenším neměl čisté svědomí. Má se ho zeptat? To by byl opravdu konec. Nechá to zatím tak, ale bude se mu raději vyhýbat. Jen aby na ní nepoznal, že něco ví. Spolu nic tak blízkého nemají, ale myslela si, že se mají rádi. Když může být s holkou, dokonce ji možná přivést do jiného stavu, jak by mu mohla věřit? Bude studovat, nebudou se vidět a co s nimi nakonec bude? A má ještě tu drzost se s ní scházet a domlouvat.

Mirka dělala mechanicky svou práci. Jen pan Jaroslav na ní poznal, že není ve své kůži, když kolem přecházela. Ke své smůle jí přišel pod ruku Patrik a začal žertovat. Je prý taková hezká, on by byl ochoten kvůli ní zapomenout, že je ženatý. Stejně se ženou spolu moc nežijí. Mirka mu odsekla:
,,Kdybyste byl sám na světě, nechtěla bych vás. Nejsem na tom ještě tak špatně, abych si začínala se ženáčem. Jste na špatné adrese. Chlapi jsou stejně potvory!"
Patrik koukal jako jojo. ,,Co jsem jí udělal? Jindy se zasmála jeho ,,dvoření" a odběhla, ale dnes na něj vyjela jako saň. " Podíval se do nejbližšího zrcadla:
,, Copak nejsem fešák? Asi stárnu, ty dnešní holky jsou jako břitva. Ani legraci nerozumí. Kašlu na ni, je tady druhých dost."

Pokračování... 12.díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Otavinka Otavinka | Web | 23. února 2012 v 22:14 | Reagovat

Dobrý večer Ruženko,
děkuji za krásné pokračování. Místy mi to připadá, jako bys z části vyprávěla můj příběh. Taky jsme v mládí měly první lásky, občasná zklamání i hledání jak a co by bylo nejlepší.Rodičům jsem se svěřovat nemohla a lecos jsem si musela vyřešit sama. Už se těším na další pokračování. :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. února 2012 v 23:01 | Reagovat

Díky, Otavínko, nejsou to jen vzpomínky, ale vím, že i dnešní dívky mají podobné zkušenosti i trápení jako dříve. Snad jen nedojdou tolik odsouzení jako některé v časem minulých a tím myslím nejen naše století. :-)

3 Hanako Hanako | 24. února 2012 v 9:41 | Reagovat

Paní Ružo, mně se vaše povídky líbí hlavně proto, že nejsou mravokárné. Je vidět, že máte stále mladého ducha. :-)  :-D

4 Ivet Ivet | 24. února 2012 v 17:58 | Reagovat

Růženko, máš překlep v "...nemohla jsem prefit ani tvoji nožičku...", neber to jako výtku, ale aspoň vidíš jak pozorně to čtu a hltám písmenko po písmenku! :-D  :-D
Moc se mi to líbí, vždycky je v jednom článku tolik zážitků, které by někdo dovedl rozepsat do sto dílů. :-)
Krásné čteníčko, chápu, že nad maličkým bratrem jí srdíčko jen plesá, taky má ráda malé děti - jako já! :-D  :-D

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. února 2012 v 18:25 | Reagovat

[4]:Ivetko, já beru každou připomínku ráda, ale asi jsem to myslela tak, že tou nožičkou tak kopala (aspoň naši kluci to tak dělali), že  jí tu nožičku do dupaček nemohla strčit, víš? Takže by to mělo být dobře. Trefovala se nožičkami do dupaček. Je to tak dobře?  Představ si tu kopající nožku.Mám to živě před sebou. Díky, že tak pozorně čteš. :-D

6 Ivet Ivet | Web | 24. února 2012 v 21:01 | Reagovat

jo! vím!
jen místo "PREFIT" nemá být "TREFIT" ? ?

7 Jezurka Jezurka | Web | 24. února 2012 v 21:24 | Reagovat

Tak, teď mám po večerníčku a můžu jít spát. A doufám,že bude zase brzy další pokračování. :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. února 2012 v 21:33 | Reagovat

[6]: Promiň, promiň, Yvetko, máš pravdu, jedno písmenko a já jsem to neviděla. Už jsem to opravila. Díky, asi jsem hledala chybu jinde. Jsi hodná. ;-)  :-)

9 punerank punerank | E-mail | Web | 25. února 2012 v 0:58 | Reagovat

Růženko, zdravíme já a tygr, kterému se rozbil počítač!
Tak jsme zchroupli další dva dílečky a těšíme se na další! Je ta pohádka čím dál zajímavější:)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. února 2012 v 1:03 | Reagovat

[9]:To je obyčejný (poněkud mírný) život a ne pohádka. Nebo se ti to tak jeví? ;-)

11 matka matka | 25. února 2012 v 20:17 | Reagovat

Čtu, nekomentuju, čekám, jak se to vyvine a dopadne :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. února 2012 v 0:49 | Reagovat

[11]:Taky dobré, ono se to nějak vyvine. :-)

13 Týna Týna | 26. února 2012 v 10:43 | Reagovat

tak hurá další díl poctivě zhltnut a čekám natěšeně na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx