Chtěla lepší život. - 5.

24. ledna 2012 v 22:50 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Uběhlo pár měsíců, maminka se pěkně zakulacovala a Mirka při návštěvách pozorovala, že táta se opravdu více zdržuje o sobotách a nedělích doma, obletuje mamku a měla pocit, že i jí - Mirce věnuje pozornost. Asi měl strach, aby mamku náhodou nerozčilovala. Nebylo to tak. Tatínek si Mirky všímal hlavně proto, aby se necítila odstrčená, neměla dojem, že ji nemají rádi, když čekají mimino.

Mirka při jedné ochotnické divadelní zkoušce řekla Petrovi, že budou mít v rodině mimino. Podíval se na ni nejprve nějak divně, prohlížel si ji od hlavy k patě. Mirce došlo, že si snad myslí, že ano. To jí přišlo tak k smíchu, že to nevydržela a rozesmála se na celé kolo.
,,Snad si nemyslíš, že já? Máš rozum? Ledaže by mě osvítil Duch Svatý! To máma po letech přišla nečekaně do jiného stavu."
Petr se také zasmál. ,,No, to se mi ulevilo. Od pusy se přece do jiného stavu nepřichází. Člověk ale nikdy neví, jestli je jediný, že?"

Mirku přešel smích. Snad si , třeba jen na chvíli, Petr nemyslel, že by mohla mít jiného chlapce? Chtěla se ohradit. Volali je však na scénu, tak se do další debaty už nepouštěla.
Petr na ni posledmí dobou moc času neměl. Učil se prý k maturitě, sháněl různé materiály. Sliboval, že potom na ni bude mít víc času. Jen aby ho měla ona nakonec na něj.
,, Neboj se, vezmu děcko do kočárku a půjdeme na rande. On nic neprozradí," smála se Mirka. Petr se jen ušklíbl:
,,To tedy je vyhlídka..."

Mirka čím dál méně, aniž si to uvědomovala, chodila o víkendech z domu. Snažila se pomáhat mamince a navíc se musela učit, protože se blížil konec školního roku a čekaly ji zkoušky nejen z teorie, ale i praxe v restauraci. Přešla ji chuť užívat si ve městě, jen občas s holkama vyšla do kina, aby neřekly, že o ně nestojí. Jen se více bavila s Bobinou, Zora sice už zapomněla, co všechno Mirce napovídala a bavila se jakoby nic, ale nakonec se sama odtáhla a našla si novou kamarádku, která poslouchala ochotně její výmysly a chodila s ní na diskotéky.

V polovině dubna, jednou ve středu, volal táta Mirce, že maminka je v nemocnici. Nemá se nijak lekat, ale volá jí to jen proto, že by za mamkou mohla do nemocnice zajít, protože je ve městě, kde Mirka chodí do školy. Doktor doporučil, aby pár posledních dní byla pod dohledem lékařů. Snad nehrozí předčasný porod? Mirka se vyplašila, ale zeptala se táty, co má mamce do nemocnice vzít, jestli něco nepotřebuje. Ujistil ji, že všechno má, ale když jí koupí nějaké ovoce nebo sušenky, uvítá to. Jablka má z domu, spíš třeba banány nebo mandarinky, pomeranče, ale ne moc, je to zbytečné.
Mirka se ještě zeptala, jestli má mamka sebou už všechno na mimino, jinak až přijede v sobotu domů, mohla by jí to vzít až se bude vracet do školy.

Táta ji ujistil, že měla všechno vzorně připraveno a on by jí to mohl případně kdykoliv přivézt. Má prý v práci najednou ohleduplné zacházení. Chlapi si sice z něj občas dělají legraci, že se ,,urval" tak pozdě, ale drží mu palce, aby všechno bylo v pořádku. Sám šéf mu dal najevo, že může kdykoliv za ženou, v případě potřeby, zajet.

Mirka za maminkou zašla. Nechtěli ji pustit dál, ale jen do návštěvní místnosti, kam mamka po chvilce přišla.
,, Jsem jako sud, viď?"
,, Ale mami, jsi trochu tlustší, ale myslela jsem, že budeš víc. Kdy se to má narodit? "
"Mirko, ne ,,to", ale kluk! Jaké jméno bys chtěla bráškovi dát?"
,, Vy jste ještě jméno nevybrali, když víte, co to bude? Pardon, že to bude syn?"
,,Říkali jsme si, když už ti to tak vadilo, že bys mu měla vybrat jméno, třeba bys ho měla pak ráda."
,,Ale, co si o mně myslíš, mami? Proč bych ho neměla mít ráda? Jen jsem byla překvapená a měla pocit, že vám nestačím a chcete další dítě a já mám brzy odejít z domu."
Mirka vysypala všechny své dřívější myšlenky a neuvědomila si, že by mohla maminku rozčilit.

Ta zůstala klidná. Chápala, že Mirka si to mohla myslet, byla sama dost vykolejená při zjištění, že bude mít najednou malé dítě, život naruby, novou etapu života.
,, Doufám, že už si to nemyslíš. Víš, odejdeš za nějaký čas z domu, budeš mít svůj vlastní život a já tak trochu doufám, že budeš ráda domů jezdit, když tam na tebe bude čekat mladší bráška. Také si nenápadně vyzkoušíš, aspoň občas, jaké to je mít malé dítě. Pak si třeba počkáš na své vlastní o trochu déle a nakonec budeš mít péči o dítě nacvičenou z domu."

Maminka se jí ještě vyptala na to, jak jí jde učení, kdy bude mít zkoušky. Termín porodu nakonec nějak zamluvily. Mirka jí ještě dala mandarinky, které jí koupila, zeptala se, jestli něco nepotřebuje , vyřídila pozdrav od táty i Bobiny a chystala se k odchodu. Nechtělo se jí, nepřiznala si předtím, jak se jí po mámě stýská, když ji doma nevidí.
,,Mami, dej některé sestřičce telefon na mě i na tátu, ať nám dá zprávu, až se bráška narodí, jo? Víš co, dejte mu s tátou jméno, jaké chcete, budete s ním určitě víc než já, ale hlavně ne po tátovi, to byste na něj za chvíli volali velkej a malej a později starej a mladej , že?" Zasmály se nakonec obě, pac a pusu a Mirka šla.

Neuplynul ani týden a někdo Mirce volal. Byl to táta. ,,Mirko, bráška je na světě. Má 3,40 kg a 52 cm. Pěkný macek, co? A víš, že to je Matěj? Nějak jsme se s mamkou dohodli, že to bude Matýsek, co říkáš?"
,,A co máma, je zdravá, v pořádku?"
Mirka myslela nejdřív na mámu. ,, Je to dobré, náhodou bez komplikací, říkal doktor. Však si to povíme, až přijedeš domů. Zatím za mámou nechoď, půjde dost brzy domů, bojí se tam v nemocnici chřipky nebo co. Je prý toho mezi lidmi moc. Tak ahoj a gratuluji, starší sestřičko!"
Mirka se musela zasmát, ale pak si opakovala:,,Starší sestra, starší sestra....Kruciš, to budu mít po pohodlí. Co když bude uřvaný? A až povyroste, bude otravovat...Jsi ty, Mirko pitomá, ještě jsi ho neviděla a už máš strach. No, co? Mám na to právo, ne?"
Nakonec se ale Mirka těšila domů a byla zvědavá, jak ten Máťa bude vypadat.

Pokračování...6.díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 25. ledna 2012 v 8:40 | Reagovat

hlavně aby bylo vše vpořádku, mám pocit že Mirce něco rodiče tají

2 David Tygr Bachmann David Tygr Bachmann | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 12:37 | Reagovat

Z tohoto dílu je patrné, že se člověk smíří nakonec s jakoukoli katastrofou včetně narození sourozence. :-)))
Já jsem jedináček, takže osobní zkušenost nemám.

3 Jezurka Jezurka | Web | 25. ledna 2012 v 13:52 | Reagovat

Já si na rozdíl od Tygra nemyslím, že sourozenec je katastrofa, jsme celkem tři a jeden je ode mne o 14 let mladší. V pohodě, žádné problémy. Moc krásný příběh až se mi zalily oči. Už se těším na příště. :-)

4 Ebolin Ebolin | Web | 25. ledna 2012 v 15:57 | Reagovat

Tak, psala jsi, že nechceš, abych si z tebe dělala legraci, jako kdybych to uměla ;-)

[2]: To je pravda! Já mám sestru, otravnou puberťačku :-?

5 Ivet Ivet | Web | 25. ledna 2012 v 17:43 | Reagovat

Nedivím se, že nechce nového sourozence přijmout, jedináček je hold jedináček. Znám jednoho, který nechce přijmout nikoho na světě na úkor celé rodiny. Bohužel ho poslouchají! :-(
My jsme byly tři sestry a nejvíc jsme si rozumněly, když jsme měly malé děti. :-D
Růženko krásné vyprávění - děkuji. Dneska jsi dostala též ocenění od Ježurky - tak ti k němu gratuluji. -:)
Já byla mile překvapena oceněním od Jitky - moc mě to potěšilo. :-D

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 22:45 | Reagovat

Je dobré někoho mít a pokud si rozumí, když odejdou rodiče, není na světě člověk sám. Každý nemá děti nablízku, vlastně ani ty sourozence, ale ví o sobě a mohou s aspoň občas navštívit.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 22:49 | Reagovat

[5]:Těčí mě to ocenění, spíš projev přízně od jiné mně milé blogerky. Nemám odvahu všem, kterých blog se mi líbí, to přeposílat.
Byla bys to ty, Ivet, Kristýna, Přemysl Čech,pan Kašík,  Daniela Mičanová,Yřik, Petr Kukal - téměř všichni z oblíbených-proto se ta rubrika tak nazývá.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 22:49 | Reagovat

Těščí mě-  ach jo... :-(

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 22:50 | Reagovat

Do třetice všeho zlého- Těší mě... :-!

10 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 27. ledna 2012 v 14:17 | Reagovat

Krásně se nám to rozvíjí. Jednou bude děvče rádo, že má bratra :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx