Hodný manžel - 17.

30. prosince 2011 v 22:31 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Jak léta ubíhala, Josef a Eva měli stále méně společného. Eva měla přítele, ale domů ho nevodila. Josef se náhodou dověděl, že to byl její rozvedený spolupracovník. Nebyl to její bývalý mistr, ten jen zůstal přítelem a Evu její láska k němu přešla již dávno. Nového přítele nemilovala natolik, že by se odhodlala k rozvodu. Měla pocit, že je již na takovou změnu moc stará. Také kvůli dcerám nechtěla dělat rozruch a ten by určitě nastal, kdyby se Josef bránil. Josef raději dělal, že nic neví určitého a vyhýbal se tomu, aby jí něco vyčítal. Bál se, že zůstane úplně sám v bytě.

Děvčata měla již své rodiny, jen Zdenka byla krátce vdaná a bydlela s manželem v domku jeho rodičů. Nedělalo to velkou dobrotu, tchyně jim nedoporučovala mít děti, že je domek malý. Měli tam jen jeden pokoj pro sebe a ostatní společné. Jana by měla řešení, ale tátu doma nechtěla a ani by to moc nešlo, protože bylo volné jen podkroví, kde byl jeden pokoj a dal by se udělat další z půdy i s kuchyňským koutem. Jen by tam musela jít i maminka a Zdeně nechat byt v paneláku. Do schodů by se asi Josefovi moc špatně chodilo a tak to Jana raději ani před ním neříkala. Dole měla pokoj dcera a v podkroví byl syn.

Z invalidního důchodu přešel Josef časem do starobního, Evu to brzy čekalo. Při 3 dětech mohla jít v 54 letech. Když později nastaly v životě lidí velké změny, byl Josef rád, že už je v důchodu, protože lidé se k němu již delší dobu chovali přezíravě a kdyby ještě dělal, určitě by se ho v práci stejně zbavili. Do hospody chodit přestal, sedával tam už poslední dobou sám, nikdo se s ním nebavil a ani ho už nebavilo poslouchat, jak lidé na všechny funkcionáře nadávají.

Jednou přišla Eva domů a našla ho v mrákotách ležet na gauči v pokoji. Měl otevřené dveře, takže si toho hned všimla. Byl úplně bledý a na její otázku co mu je, jen zasténal. Nečekala na nic a zavolala pohotovost. Josefa odvezli do nemocnice, měl potíže nejen s tou uřezanou nohou, ale přestával cítit i tu druhou. Navíc se mu špatně dýchalo a ztrácel vědomí.
Lékař sdělil Evě, že hrozí embolie a musí Josefa nechat v nemocnici. Ležel tam dlouho, dali ho trochu do pořádku, ale nakonec ho přeložili na oddělení následné péče. Nesměl moc chodit a ani mu to nešlo. Nikdo za ním do nemocnice nechodil. Každá z dcer tam byla jen jednou, Eva také jen z povinnosti a tak nakonec rezignoval a místo , aby se jeho stav zlepšoval, bylo to s ním čím dál horší. Nakonec přišla zpráva, že nečekaně jednou odpoledne zůstal nehybně ležet a pacienti, kteří měli v ten den návštěvy si toho všimli po návratu do pokoje. Přivolaný lékař konstatoval smrt.

V životě Evy se tím změnilo dost. Přítel projevil zájem o společný život, ale ona si připadala najednou volná a o tu svobodu nechtěla přijít. S dříve podnikovými byty disponoval bytový úřad a tak nic nebránilo tomu, aby v bytě zůstala.
Okamžitě nabídla Zdence, aby se k ní nastěhovala i s mužem. Zůstala sama v tom nejmenším pokoji a nechala Zdenku hospodařit v ostatních místnostech. Nakonec ji stejně, když byla již v důchodu nabídla bydlení Jana v domě, protože Zdenka po delším období čekala konečně dítě. Největší pokoj v domě rozdělili na dva menší pokoje. V půlce byl pokoj dcery v druhé pak ložnice rodičů. Svoji větší ložnici, která měla samostatný vchod z chodby domu předělali pro maminku. Syn zůstal v podkroví.

Eva se snažila pomoci, kde mohla. Občas se scházela s přítelem, ale nakonec to skončilo, protože si našel ženu, která byla ochotná se k němu nastěhovat, což on potřeboval. Eva měla potíže s průduškami a tak se musela dost šetřit. Nebránilo jí to však v hlídání nejmladší vnučky, dcery Zdenky, kterou pojmenovali po ní. Na Josefa si vzpomněli dá se říci, jednou do roka na Svátek zemřelých, kdy na rodinném hrobě bylo pár kytiček a svíčky. Eva zemřela tiše ve spánku v 90 letech, opečovávaná svými dcerami a jejich rodinami.

Konec...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 týna týna | 30. prosince 2011 v 23:27 | Reagovat

to je krásné, sice to bylo smutné, ale nakonec by se dalo říci, že to dopadlo pěkně, prožily si všechny za život dost a mamince oplatily že je bránila jak mohla, konečně jsme se dočaly toužebně očekávaného pokračování :-)

a kdy bude nějaký další povídkový příběh?

2 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 30. prosince 2011 v 23:29 | Reagovat

No Růženko, očekával jsem nějaký dramatičtější konec. Ale ono to i takhle odpovídá realitě. Tak jen doufám, že seriál nebyl poslední a že nám i v roce 2012 nabídnete nějakou tu zábavu! Přeji vše dobré vzdor okolnostem a hodně štěstí, zdraví a tělesné i duševní pohody v celém příštím roce!!!

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. prosince 2011 v 23:53 | Reagovat

[2]: Namísto reagovat, jsem klikla na váš web a tak jsem vám tam něco nechala. Cukroví to nebylo, jen jsem vám trochu ,,zacukrovala" v komentáři.
Nebojte se, pokud budu zdráva a net mi půjde, múzák na mne sedne, něco zplodím.
Jak jsem psala- a děti to už nebudou
v mém věku.:-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. prosince 2011 v 23:54 | Reagovat

[1]: Týnko, až na mne sedne múzák. Já nemám múzu, ale múzáka a musí mi něco našeptat. Stačí pár vět, nějaká myšlenka a už to jede.... O_O  ;-)

5 Hanako Hanako | 31. prosince 2011 v 9:11 | Reagovat

[4]:Ružo, píšete pěkně a napínavě. Není se co divit, když máte u oušek múzáka, s ženskou by to nebylo"vono". Těším se na další příběhy.

6 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 31. prosince 2011 v 13:55 | Reagovat

Zazvonil zvonec a opravdovému příběhu je konec....

7 Lydie Lydie | 31. prosince 2011 v 15:52 | Reagovat

Moc pěkné-prostě ze života.... :-)

8 JM JM | 1. ledna 2012 v 2:25 | Reagovat

S čím kdo zachází, s tím také schází.
Jak se Josef choval ke své rodině, tak mu ona oplácela. A nemůžeme se jim divit.
/jen mně nepasují ty roky./

9 Jezurka Jezurka | Web | 1. ledna 2012 v 16:52 | Reagovat

Tak to nakonec ty boží mlýny aspoň trochu semlely, že byl klid a pokoj aspoň ke konci života. Moc smutný, ale krásně napsaný příběh. Díky za něj. Doufám, že už máš v hlavně připravený další! :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 19:43 | Reagovat

[9]:Něco se rýsuje, jen nevím, jestli to půjde bez problémů. Nějak mi to chvílemi neběží. Ale notebookem to asi nebude. :-(

11 Zdeněk Zdeněk | 1. ledna 2012 v 22:13 | Reagovat

Také jsem to v klidu dočetl.No smutný konec,ale on je to nakonec spravedlivý konec,co kdo chtěl,to se mu podařilo.No Jinak všem veselý ROK  2012. :-D

12 Otavínka Otavínka | Web | 1. ledna 2012 v 23:54 | Reagovat

Tak jsem kvůli potvoře slinivce málem přišla o poslední kapitolu. Bylo to moc hezké.
Přeji hodně zdraví, pohodů a tvůrčí elán v přestupném roce 2012. :-D  :-D  :-D

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 16:44 | Reagovat

12] Doufám, že je to už lepší, přeji ti lepší zdraví, málo potíží.
Ať tě moc bolesti netíží... :-)

14 Ivet Ivet | Web | 2. ledna 2012 v 18:58 | Reagovat

Tak ten konec byl nejlepší. Zlatá tečka. Ona se dožila 90 let! Po takovém životu s takovým despotou, klobouk dolů.
Moc jsem jí fandila a obdivovala jí v tom, že si i při manželovi našla "přítele", však dřív tohle bylo nepřípustné u mužů, natož u ženy!-:)
Růženko tak rychle sem s dalším příběhem, už se všichni moc těšíme!-:)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. ledna 2012 v 16:14 | Reagovat

[14]:Jo, psala bych, ale musím přemýšlet o něčem optimističtějším. Snad něco v paměti vyhrabu... ;-)

16 S.aba S.aba | 14. ledna 2012 v 19:27 | Reagovat

:-( jak jsem si an ně zvykl abylo mi líto i josefa. I EVY PAK. mojí babičce bude v únoru taky 90.škoda že to neskončilo a žili štatně až do smrti.bez té smrti.ale jinak zajímavá sága

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx